Rok 1995 byl začátkem hypotečního byznysu v Česku. „Poskytly se první hypotéky, dolaďovala se legislativa,“ říká v podcastu Realitní Club Jan Sadil, který u tohoto začátku nejen stál. On ho tvořil. I když okolnosti vzniku českého hypotečního trhu působí po téměř třiceti letech možná až poněkud komicky.
Česká spořitelna rozjela po několika letech přemýšlení projekt dostupného bydlení. Vytvořila kvůli tomu separátní právní jednotku nazvanou Dostupné bydlení České spořitelny. A je ochotná do nákupu bytů pro tento projekt investovat několik miliard korun. „Chceme trhu ukázat, že model, který se osvědčil v Rakousku, lze přenést i k nám,“ říká Marek Blaha, šéf společnosti Dostupné bydlení České spořitelny. Blaha je manažer, který jako nůž ostře míří na cíl. Developeři si ho nyní předcházejí.
Eurostat potvrdil, co v Česku podniky a lidé viděli v loňském roce na zálohách či fakturách dodavatelů energií. Což bylo neřízené zdražování. Ceny plynu pro domácnosti se loni ve druhém pololetí zvýšily meziročně nejvíce ze všech zemí Evropské unie, o 231 procent, pravil zpětně evropský úřad. Je to šílené číslo.
Kolik neuvěřitelných výmyslů kolem klimatu jsou schopní dobře placení evropští politici vymyslet, z toho jde hlava kolem. V Africe, která má nejrychlejší populační přírůstek z celého světa, v řadě zemí je to přes tři procenta ročně, tomuto uvažování asi moc nerozumí. Pálí v kotli všechno, co kolem najdou a co hoří. Ale přesto je touhou řady Afričanů dostat se do Evropy a požívat díleček z blahobytu, který si Evropa před 150 lety vydobyla.
Česká tisková kancelář je popelkou mezi veřejnoprávními českými médii. Ví to i Jaroslav Kábele, který v červnu usedne do křesla ředitele. Pozornost politiků je upřena na Českou televizi nebo na Český rozhlas. To Kábeleho trochu mrzí. Agentura, která zásobuje celý český mediální svět novými zprávami, nemá ani koncesionářské poplatky, ani žádné dotace. Musí se živit vlastní ekonomickou aktivitou. Uživit tiskovou kancelář si bere nastupující šéf jako svůj hlavní úkol.
Podstatou luxusu je pro mě kvalitní prostor, a ten se dá ovlivnit architektonickými prostředky, proporcemi, světlem, barevností, vnesenou náladou, pečlivostí provedení… A až na posledním místě drahými materiály a komponenty, říká architekt Josef Pleskot, který by se nyní s novým prezidentem republiky měl podílet na rozvoji areálu Pražského hradu. Exkluzivně se o své myšlenky podělil s newstream.cz, rozhovor s guru české architektury přinášíme v novém čísle prestižního magazínu Realitní Club, který právě vydáváme.
Učitelé rádi vyprávějí, že jim nevychovaní rodiče zasahují do pedagogické činnosti. Často mají pocit, že musí napravit chyby nezvedených rodičů. Je to jedna z oblíbených učitelských legend.
Byty a domy v Česku zlevňují už víc než rok. Všude se o tom píše. Ale pozor, velcí developeři se dosud tvářili, že se jich tento vývoj netýká. Že jde jen o nějaké staré byty někde na okraji měst nebo v divočině. Neustále dokola nám klíčoví stavitelé omílali písničku, že nové bydlení prostě musí zdražovat, drahé materiály, dlouhé povolovací řízení a tak dále. Oblíbené pohádky developerů.
Velkým českým firmám s německými vlastníky, které tvoří třetinu produkce českého průmyslu, fatálně chybí odborně vzdělaní zaměstnanci. Dostupnost kvalifikovaných lidí je podle nich největší brzdou rozvoje tuzemské ekonomiky.
V listopadu 1989 to bylo vlastně jednoduché. Do té doby tady vládli vysloužilí bolševici, stojící na kastě oportunistů a pragmatiků, kteří se neštítili pro vlastní prospěch žádné lidské špatnosti. Dobří lidé byli zavíráni nebo nuceni k emigraci. Celá společnost byla sevřená strachem z propracovaného mechanismu moci. Svrhnout bolševickou vládu bylo bez pochyb prostě super. Jsem doteď šťastný, že jsem byl 17. listopadu na Národní třídě. Bylo tehdy úplně jasné, kdo jsou ti špatní.
Co bylo před pár měsíci nemyslitelné, stává se nyní realitou. Největší český developer Dušan Kunovský zlevňuje nové byty v projektu Harfa. Pozor, nezlevňují staré byty na okrajích měst nebo neúsporné domy z první republiky, jak se to děje poslední rok. Zlevňují byty ze zcela nového, ještě nepostaveného projektu.
Západní Evropa, a s ní i Česko, přistoupila na hru o změně klimatu. Na příběh vyprávějící o tání ledovců, o zvyšování hladiny oceánů. Kvůli této iluzi se mění celý výrobní řetězec. Politici, uvěznění v tomto myšlenkovém konceptu, destruují vše, co Evropané za posledních dvě stě let vybudovali. Vrcholem šílené pyramidy je systém ESG, v podstatě diktát bank, které si díky idealistické představě západního světa o lepších zítřcích mohou lépe nacenit podmínky financování a zvyšovat poplatky.
Ekonomicky je to nesmysl, je to jenom politika a ideologie, říká k uzavření posledních tří německých jaderných elektráren Jaroslav Míl, bývalý šéf ČEZ a také bývalý poradce vlády v otázkách energetiky. Míl je starý praktik, o energetice toho ví víc než všichni ministři.
Zatímco běžní Češi přemýšlejí, za co utratit peníze, případně kam je investovat, zda jet na dovolenou nebo si něco nového pořídit do domácnosti, stát tyto problémy neřeší. Jeho příjmy nadále rostou, a stejně tak výdaje. Poradenská společnost Ceec vydala čtvrtletní zprávu, ve které hodnotí český stavební trh. Přestože se v letošním roce čeká mírný pokles aktivity, peněz bude na výstavbu stále dost.
Je celkem jisté, že Marian Jurečka, zemědělec z Přerovska, není ten pravý, který by měl v Česku udělat reformu důchodů. Nicméně to na něj tak nějak zbylo, když si vládní pětikoalice dělila židle. Logicky nemá ponětí, jak si s rostoucími výdaji na důchody poradit, tak vymýšlí všelijaké kličky a doufá, že za pár let celá agenda spadne na nějakého jiného nebožáka.
