Americký viceprezident J. D. Vance si na nedostatek pozornosti světových médií nemůže stěžovat. Zatímco se snaží působit mocně a rozhodně, v Bílém domě je beznadějně vedlejší postavou, a světovým lídrům demokratického světa je pro smích.
Pokud by Donald Trump zastavil vojenskou pomoc, tak by se Ukrajina dostala do velmi problematické situace. Mohla by Rusku čelit jen s pomocí evropských spojenců? Z analýzy vlivného magazínu Politico a vyjádření některých evropských lídrů vyplývá, že by se Evropa měla začít na tuto alternativu připravovat ihned, ačkoli Trump zatím o zastavení pomoci veřejně nemluví. Jeho politika však bývá nestabilní.
Šéfovi německých křesťanských demokratů Friedrichu Merzovi se nejspíše splní to, co si předsevzal – vládnout v čele dvoučlenné koalice. Kolem třiceti procent hlasů však skončilo na kontech populistických stran, které se těší až šokující podpoře mladých voličů.
Vítěz parlamentních voleb v Německu se jeví jako předem jasný, přesto nás dnes nečeká nudné sledování výsledků. Klíčová otázka zní, zda nové rozložení Bundestagu poskytne prostor pro vznik akceschopné koalice. Jediný, kdo má odvahu Německo restartovat, je nejspíš jen lídr CDU Friedrich Merz. Dají mu k tomu voliči mandát?
Elon Musk je ústřední postavou administrativy Donalda Trumpa. Voliči oběma tleskají, ale i mezi republikány se začínají ozývat hlasy, že vliv technologického podnikatele sahá až moc daleko. Někteří senátoři mají obavy, že by je Musk v příštích volbách mohl stát jejich křesla. Jakou má tedy jeho angažmá budoucnost?
Unavený a nevýrazný kancléř Olaf Scholz se v německých volbách střetne s rozhodným Friedrichem Merzem. Možná až moc rozhodným. Šéf křesťanských demokratů nabízí „nemerkelovský“ přístup, který může být novým impulsem pro Německo, ale také může klidně působit jako rozdělující element, a to i daleko za hranicemi Německa.
Donald Trump se často staví do role kvazi-náboženského vůdce, souběžně s tím se však dostává do konfliktů s mnoha křesťanskými představiteli a duchovními. Nyní se na stranu kritiků veřejně postavil i papež František. Výtky hlavy katolické církve už nepůjde tak jednoduše smést ze stolu.
Výzvy Donalda Trumpa, aby se Kanada připojila ke Spojeným státům, jen ukazují, jak omezené jeho představy o mezinárodní politice jsou. Nejspíš se jedná o další ze sbírky populistických hesel. Pokud by to nakonec myslel vážně, tak mu „národ neorganizovaných koček“ ještě pěkně zavaří. Oba národy totiž nejsou příliš kompatibilní.
Oslabená mezinárodní zdravotně-bezpečnostní síť, děravý rozpočet Světové zdravotnické organizace a ztráta potřebných dat pro americké farmaceutické firmy. Donald Trump svým rozhodnutím opustit WHO nechává svět a sním i americké občany na holičkách. Získané výhody přitom nejsou zrovna oslňující.
Velvyslanecký post ve Washingtonu je vrcholem diplomatické kariéry. Řadu kariérních diplomatů ve službách Spojeného království přetne Peter Mandelson, jehož zastánci tvrdí, že je schopný, kritici zas, že je všehoschopný. Ukáže se překvapivá volba ambasadora jako efektivní model pro velvyslance v trumpovské době?
Politici v evropských metropolích jako na trní vyčkávají, zda na někoho z nich Spojené státy nevytáhnou s armádou. To je trochu jiný model euroatlantického „partnerství“, než na který jsme byli dosud zvyklí. Jak se říká, kdo potřebuje nepřátele, když tohle jsou jeho spojenci? Evropa si musí vybrat, na které straně stojí.
Vztahy mezi Británií a Spojenými státy nejsou zrovna v nejlepší formě. Velký spojenec Donalda Trumpa Elon Musk prý dokonce spřádá plány, jak premiéra Keira Starmera nahradit lídrem z řad krajní pravice. Ani samotný prezident neoplývá zvláštní náklonností k labouristické vládě. Když ale přijde na královskou rodinu, to je jiná. Pomůže Britům, když nasadí do akce přímo Karla III.?
V moderní historii se v demokratickém světě snad nikdy nestalo, že by hnutí s tak odlišným přístupem k politice i ekonomice dostalo do tak vlivné pozice. První den Donalda Trumpa ve funkci prezidenta potvrdil, že USA dost možná nebudou „světovým policajtem“, ale predátorem ve světě, kde platí právo silnějšího a vítěz bere vše. Mezinárodní obchod, klimatická politika, rovnost a občanská práva, to vše je v sázce.
Prezidentská inaugurace vedle slavnostní přísahy a oficiálních událostí, představuje také show pro tisíce diváků, která vypovídá leccos o nastupující éře. Když srovnáme dva poslední inaugurační koncerty a vystoupení, rozdíl nemůže být viditelnější. Zatímco tehdy byly prezentovány Spojené státy jako globální a otevřené, dnes sledujeme Ameriku křupanskou.
Joe Biden v pondělí odejde z Bílého domu a přenechá místo Donaldu Trumpovi, před kterým v posledních vystoupeních důrazně varuje. Proti jeho nástupu však udělal málo. Nyní končí jako neoblíbený politik. Kdo ale ví? Třeba k němu historie nakonec bude milosrdná.
