Po téměř třetinu minulého století byla letecká přeprava nadzvukovou rychlostí realitou, ale před dvaceti lety přišel její konec. Návrat dopravních letounů překonávajících rychlost zvuku zůstává i dnes v nedohlednu.

Britové s Francouzi

Historie ikonického nadzvukového stroje Concorde se začala psát na přelomu 50. a 60. let minulého století. V roce 1959 doporučila britská komise pro nadzvukovou dopravu vyvinout supersonický dopravní letoun a odhadla, že v roce 1970 dosáhne světová poptávka po těchto strojích až 500 kusů.

Na konci roku 1962 byla podepsána smlouva o spolupráci na vývoji nadzvukového dopravního letadla mezi Velkou Británií a Francií. Vývoj pokračoval kvapně a první prototyp vyjel z fabriky ve francouzském Toulouse v prosinci roku 1967, v březnu 1969 se pak Concorde poprvé odlepil od země. Do ostrého provozu ale vstoupil až o sedm let později. V lednu 1976 s ním začala letecká společnost British Airways létat v Bahrajnu, který v té době platil za finanční centrum Blízkého východu.

Air France zase spustily přes senegalský Dakar linku do brazilského Ria De Janeira. Povolení přistát ve Spojených státech přišlo až o několik měsíců později a v květnu Concorde spojil Londýn s americkým hlavním městem Washingtonem. Teprve na sklonku následujícího roku začaly Concordy z Londýna a Paříže létat na newyorkské letiště JFK. Tyto linky se na následujících 26 let staly pro Concorde hlavními.

Pokračovaly cesty do Ria a British Airways přidaly i lety na Barbados a příležitostně se letouny nasazovaly v rámci propagačních účelů i na jiné pravidelné či charterové linky. I na pražském letišti se Concrode objevil celkem pětkrát, vždy to byl stroj v barvách britského dopravce. Poprvé v roce 1986 při oslavách 50 let od vzniku linky Praha-Londýn a naposledy v dubnu 2000.

Ropný šok

Sovětský svaz se nechtěl nechat zahambit a v továrnách Tupolev vyvinul vlastní supersonický letoun s označením Tu-144, kterému se na Západě přezdívalo Concordski. Vývoj sovětské verze Concordu dostal zelenou navzdory tomu, že v Sovětském svazu neexistovala skupina obyvatel schopná zaplatit cenu letenek, která by pokryla náklady na provoz a údržbu takového letounu. Do historie se tento stroj velmi dobře nezapsal. Jeden se zřítil na letecké přehlídce v Paříži v roce 1973, další pak při cvičném letu nového modelu Tu-144D v roce 1977. Zbývající letouny byly uzemněny a program ukončen po pouhých 55 pravidelných letech.

Sosvětský nadzvukový stroj si zprvu objednaly i další aerolinky. Například PanAm, Lufthansa, Air India, Singapore Airlines či Qantas, ale s příchodem ropných šoků v 70. letech minulého století z těchto závazků vycouvaly. Nezbylo tak nic jiného, než aby v provozu pokračovaly pouze Air France a British Airways.

Concorde zvládl přeletět Atlantik za zhruba tři hodiny. Stále platný rekord padl v únoru 1996, kdy ve směru JFK – Londýn letounu stačily 2 hodiny a 53 minut. Standardním letounům tato i dnes trasa trvá šest až sedm hodin. Díky pětihodinovému časovému posunu mezi Londýnem a New Yorkem znamenala tříhodinová cesta přílet cestujících o dvě hodiny „dříve“ než v kolik odlétali. Kvůli hluku, především takzvanému sonickému třesku, ke kterému dochází při překonání rychlosti zvuku, mohla letadla létat maximální rychlostí pouze nad oceánem. Například cesta z Paříže do Dakaru probíhala podzvukovou rychlostí, nadzvukově se letělo až nad Atlantikem na cestě z Dakaru do Ria.

Nehoda, návrat a konec

Osud Concordu byl zpečetěn 25. července 2000. Let AF4590 na lince Paříž – New York na ranveji trefil kus kovu, který odpadl z před ním startujícího letounu DC-10 Continental Airlines. Kov prorazil pneumatiku a její kus poškodil křídlo s palivovou nádrží. Utržený kabel vytékající palivo zapálil, start letounu však již nešlo zastavit, Concord byl moc rychlý. Požár nicméně postupoval také příliš rychle, než aby šlo nouzově přistát. Krátce po vzletu se letoun zřítil na hotel v městečku Gonesse u Paříže. 109 osob na palubě a další čtyři v hotelu přišly o život. Concordy byly následně odstaveny.

Nehoda ukázala zranitelnost palivových nádrží, které byly vyztuženy kevlarem. Během odstávky došlo také k úpravám prostoru pro cestující. Po úpravách bych provoz obnoven v listopadu 2001, což byly pro leteckou přepravu jedny z nejhorších časů v historii. Po útocích na Světové obchodní centrum 11. září se poptávka po letenkách propadla na minimum. Náklady na provoz a údržbu nadzvukových letounů přitom nadále rostly.

10. dubna 2003 tak britské a francouzské aerolinky oznámily, že provoz nadzvukových letounů ukončují. Air France s nimi v té době již nelétaly. Poslední komerční let Condordu proběhl na lince BA2 JFK – Londýn tentýž rok 24. října.
Dnešního dne se "nedočkaly" pouze dva stroje Concorde. Kromě toho s imatrikulací F-BTSC, který se zřítil u Paříže, šlo také o letoun F-BVFD. Ten v senegalském Dakaru přistál příliš tvrdě, následné opravy zvýšily jeho hmotnost a letoun dostal řadu omezení. Naposledy letěl v roce 1982 a o 12 let později byl sešrotován.

Od konce Concordu již několik pokusů o vzkříšení nadzvukové přepravy cestujících skončilo neúspěšně. Aktuálně se největší naděje vkládají do letounu Overture od společnosti Boom. Společnost má na letoun, který má být s maximální rychlostí 1,7 Machu o něco pomalejší než Concorde, aktuálně předobjednávky na více než stovku kusů.