Patří k nejvýraznějším osobnostem globální umělecké scény, které Československo světu dalo. Jeho bublinové obrazy jsou ikonické a zná je doslova každý milovník umění či sběratel. Jiří Georg Dokoupil nyní oslavil sedmdesátiny a nadále boří konvence.

Jiřího Georga Dokoupila jsem chtěl potkat už roky. Jeho dílo má totiž všechny znaky globálního umění. Je formální, přesné, rozpoznatelné, ikonické, přesto nerezignuje na experiment. Tím ostatně Dokoupil i v osmdesátých a devadesátých letech proslul na náročných scénách v New Yorku i Evropě. Nyní patří k nejvýraznějším umělcům, kteří se v Československu narodili. A je známý a úspěšný po celém světě.

Podívejte se na obrazy Jiřího Georga Dokoupila

Když se konečně potkáváme na jeho výstavě v pražské DSC Gallery, vítá mě v teplákové soupravě a není na něm nijak znát, že zakrátko oslaví sedmdesátiny (oslavil je letos v červnu).

„Já hodně skáču v jazycích, tak snad vám to nebude vadit,“ začíná. „Mrzí mě, že čtu málo česky. Musím dorazit tu skvělou biografii Tomáše Garrigue Masaryka,“ dodává.

Navážu první otázkou. „Kde se cítíte doma?“

Profil Jiřího Georga Dokoupila vyšel původně v magazínu Newstram CLUB 4

„Kdybych to bral globálně, tak se doma cítím v Evropě,“ odpovídá umělec. Jeho cesta k evropanství však byla komplikovaná.

Narodil roku 1954 v Krnově, v bývalém Československu. Po okupaci sovětskou armádou v roce 1968 uprchl spolu se svou rodinou do Kolína nad Rýnem.

„Němci nás přijali úžasným způsobem, nešli jsme do žádného lágru, ale rovnou do vlastního bytu. Bylo to určitě díky otci, který byl slavným a úspěšným vynálezcem. Hned jsme si mohli dovolit auto, půjčky. Hned začal pracovat pro velkou firmu. Rodiče i sourozenci v Německu zůstali, ale já jsem šel dál. Do Ameriky. Takové to druhé narození, kterým si projde každý emigrant, jsem neprožil v Německu, ale právě až v Americe. V New Yorku,“ popisuje Dokoupil.

Podívejte se na Dokoupilovu loňskou výstavu, kde zveřejnil Pražský manifest

Mezi komunisty

Na uměleckou dráhu se však vydal ještě v Německu. Již v roce 1976 začal studovat na Akademii výtvarných umění právě v Kolíně nad Rýnem. Pokračoval ve Frankfurtu a na konci sedmdesátých let přesídlil právě do New Yorku.

„Já nemám rád slovo ‚pecka‘, ale to pro mě bylo opravdu hodně intenzivní poznání všeho. Toho města jako takového, které v té době bylo hodně efektní a zajímavé, mnohem víc než dneska, ačkoli i dneska to je úžasné město. Právě v New Yorku jsem se setkal se skvělými učiteli. Tehdy jsem se dostal do styku s vrcholem konceptualismu. Mými učiteli byli Joseph Kosuth nebo Hans Haacke. Já si jich dost vážím, ale jejich představa mizení objektu byla vlastně komunistickou kritikou kapitalistického světa. Navíc tomu dost chyběl humor a stejně jako všechna předchozí hnutí i toto se postupně stalo příliš akademickým. Haacke byl můj největší učitel. On to nerad slyší, ale on je vlastně marxista. Proto jsem na to jejich umění musel koukat formalistně, politiku jsem z toho vyšoupnul mimo.“

Kromě toho se Dokoupil v New Yorku spřátelil také s dnešními ikonami tehdejší scény, tedy Andy Warholem či Jeanem-Michelem Basquiatem, kteří se vůči akademičnosti značně vymezovali.

A experimenty zejména se stylem se snažil prosadit také mladý československý umělec. Pozornost uměleckého světa k sobě Dokoupil přitáhl svou „knižní malbou“ představenou na Dokumentě 7 v Kasselu v roce 1982. Šlo o gigantickou fyzickou malbu nazvanou „Bože, ukaž mi své koule“, svého druhu poctu „deskové malbě“ Juliana Schnabela, který na výstavu nebyl pozván, což byla podle Dokoupila drzost.

Styl je vzorec

Následovala celá řada výstav po celém světě. Přitom každá byla jiná. Kolegové umělci, kurátoři, odborníci i laici si lámali hlavu, co ten Dokoupil vlastně tvoří. Co je jeho styl?

„Dneska o mě někdo říká, že jsem bublinový umělec. Ale u mě uvidíte tak sto čtyřicet stylů. Na začátku svého uměleckého bytí jsem se právě stylem zabýval. Hledal jsem, co to vlastně je ten styl. Došel jsem k tomu, že styl je matematická formule. A když ji jednou máte, když máte ty ingredience, tak se jede, není nad čím přemýšlet. A máte styl. Já jsem si se styly na začátku osmdesátých let také hodně hrál. Skákal jsem z jednoho stylu do druhého, každá výstava byla úplně jiná. A to mi vlastně vydobylo slávu a postavení v té době a na té scéně, protože nikdo moc nechápal, co vlastně dělám. Ptali se mě, proč to tak dělám. Protože se zabývám styly, odpovídal jsem jim. Po osmdesáti devadesáti stylech jsem konečně pochopil, že chci-li něčím pohnout, překonat styly, musím vymyslet novou technologii. To platí obecně, aby mohlo vzniknout formálně něco nového. Zkoušel jsem různé možnosti, například jsem maloval svíčkou, ohněm. Ono to má určitou tradici, ohněm maloval například Yves Klein. Ten ale tímto způsobem maloval abstraktní kompozice, já jsem to chtěl přetočit a vytvářet akademické kompozice, například zátiší, akty, krajiny, portréty… všechno touto experimentální technikou. Baví mě přetáčet ty tradice, tvořit třeba tradiční kompozice radikálně jinou metodou, to pak dráždí mozek.“

Jozef Karika: Slovensko se ocitlo v iracionální antistruktuře. Jako kdysi Německo

Leaders

S 600 tisíc prodanými knihami patří k nejúspěšnějším polistopadovým spisovatelům. Jozef Karika přitom slaví úspěchy doma na Slovensku i u českých čtenářů. Jeho thrillery Trhlina, Na Smrti či Černá hra se staly doslova kultovními. Poslední jmenovaná kniha je první díl trilogie Černý kruh, v níž Karika popisuje vývoj Slovenska od konce komunismu. Letos v češtině vyjde druhý díl nazvaný Černý rok. „Této trilogii říkám Černý kruh, protože v ní zachycuji kruh, do něhož se zamotala slovenská společnost a z něhož je velmi složité se dostat. Ostatně aktuální vývoj událostí na Slovensku to dokazuje,“ říká úspěšný spisovatel v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB 4.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Bubliny dní

Dokoupil je dnes opravdu známý svou bublinovou tvorbou. Pohříchu si však mnozí myslí, že bubliny maluje. Ve skutečnosti maluje bublinami.

„První bublina vznikla v mém ateliéru na Kanárských ostrovech. Opět mluvme o formě. Nejlepší umění z formálního hlediska nabízí spousty interpretací. Proto bych byl nejradši, kdyby ty moje bubliny neznamenaly nic. Protože čím méně znamenají, tím mám větší úspěch. Já jsem jim zkoušel dávat nějaké významy. Třeba bublinou proti komunismu…“ vysvětluje umělec a začne se smát.

Obratem však připomíná německého filosofa Petera Sloterdijka, který právě po bublinách a pěně nazval první dvě knihy ze své vrcholné trilogie.

„No vidíte a já dělám bublinové i pěnové obrazy.“

Dokoupil patří k nejvyhledávanějším českým umělcům. Určitě za tím je jeho sláva a úspěchy, kterých za svou dráhu dosáhl. Ale je za tím také slovy nepopsatelná atraktivnost jeho děl, která jsou formálně mistrovská, ale stále dětsky hravá.

Karel Vágner: Jsem mediální žoldák

Leaders

Karel Vágner je široké veřejnosti známý hlavně jako manžel topmodelky Simony Krainové. Ale Karel Vágner je především obchodník, podnikatel, také dlouholetý manažer v médiích, v marketingu, reklamních agenturách, stál u zrodu mnoha projektů jako ekonomický deník E15, Média Bohemia, přeprodal Profimedii, ve vydavatelství Vltava Labe Press poskládal veleúspěšný set televizích magazínů TV Mini, TV Star. „Částečně jsme se přesunuli do Dominikánské republiky a naladili se na ostrovní způsob života. Říkáme si, že když ne teď, tak kdy bude čas se věnovat všem těm bláznivostem i našim krásným dětem.“

Dalibor Martínek, Tereza Zavadilová

Přečíst článek

„Jeho repertoár obsahuje přes šedesát sérií a více než sto jedinečných technik a stylů, včetně maleb mýdlovými bublinami, svíčkami a pneumatikami. Společnými vlastnostmi jeho tvorby jsou expresionismus a erotický náboj. Jelikož u techniky malby mýdlovými bublinami setrval nejdéle ze všech experimentálních a aplikovaných postupů, jimiž obohatil a rozšířil výrazové možnosti malířství za posledních čtyřicet let, proměnil je v jakési osobní, neodmyslitelně s ním evokující vizuální spojení. Dokoupil sám o bublinových obrazech mluví jako o mystériu. Nelze předem určit, jakou mýdlová bublina získá podobu, jaký odstín bude mít její pleť. Jedná se o proces řízené náhody a akčnost malby,“ říká o Dokoupilově díle kurátorka a partnerka DSC Gallery Karolína Juřicová.

Čerstvý sedmdesátník pak v žádném případě nekončí, nikam neodchází, pečlivě pracuje ve svých ateliérech a umí stále překvapit. To ostatně dokázal i v Praze na sklonku minulého roku, kde vedle svých „typických“ děl představil také Pražský manifest. Tedy po zemi rozházené nejrůznější proklamace, statementy, myšlenky. Někdy spojené s bublinami, jindy s dalšími motivy jeho děl.

William Rudolf Lobkowicz a Milan Šemelák: Rod Lobkowiczů má historii 700 let. Taková perspektiva má co nabídnout i byznysu

Leaders

Co může současné společnosti nabídnou šlechtický rod se sedmisetletou historií? Možná mnohem více než by se mohlo na první pohled zdát. Jde především o perspektivu, kterou nezná naše země, natož místní byznys. O této perspektivě a jejím vlivu jsme se bavili s Williamem Rudolfem Lobkowiczem, který ve slavném šlechtickém rodu má na starosti mimo jiné digitální aktivity. Právě on byl první z rodiny, kdo se sešel s Milanem Šemelákem, který řadu let trávil v dynamickém prostředí globálních startupů. Jeho přístup radikálního zjednodušování nyní pomáhá rodině redefinovat fungování v souladu s dnešním světem, ale při zachování staletých hodnot rodu. Dva světy? Ale vůbec ne. Jeden velmi barvitý svět, který se neustále tvoří. Stejně jako třeba po třicetileté válce.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

video

Umělá inteligence může výtvarnou tvorbu výrazně ovlivnit, říká malíř a sochař Martin Lukáč

Newstream TV

Moderátorka a modelka Eva Čerešňáková v pořadu VIP Eva Talks na Newstream TV zpovídá celebrity. Tentokrát ve studiu přivítala slovenského výtvarníka Martina Lukáče. 

Michal Nosek

Přečíst článek