Disciplína, v níž je Česko nejlepší na světě? Pečení vánočního cukroví
Je to pro mnohé taková každoroční „guilty pleasure“. Slibují si, že letos to budou jen linecké, rohlíčky, maximálně vosí hnízda. A pak přibydou i perníčky, kokosky, Masarykovo, ořechy, sádlovky, důlkové, pusinky, marokánky, podvodnice, išlské dortíčky… Druhy vánočního cukroví se dají počítat na desítky. A to je řeč jen o tom českém „tradičním“, pak je tu ještě import. Proč si to vlastně děláme? A existuje v pečení cukroví něco jako trend?
Není zas tak mnoho disciplín, v nich bychom dokázali být nejlepší na světě. Pečení vánočního cukroví sem ale rozhodně patří – nikde jinde nepečou hospodyňky takové množství a hlavně tak pestré spektrum vánočních sladkostí. Leckde se samozřejmě vánoční cukroví tak, jak ho známe, nepeče vůbec. A Vánoce kvůli tomu nepřestanou existovat. Zatímco u nás to přesně tak vypadá: pokud neupeču alespoň osm druhů cukroví, nebudou to ty pravé Vánoce.
Pandemie významně změnila stravovací návyky Čechů. Mnohem častěji si jídlo připravují doma nebo využívají rozvážkových služeb. A za oběd v restauraci utrácí rekordní částku, v průměru víc než 150 korun.
Revoluce v gastru. Češi vaří častěji doma, restaurace drží nad vodou rozvážka
Enjoy
Tradice za touhle posedlostí rozhodně není. Pokud je u nás něco skutečně vánočně tradičního, je to vánočka. Ta zaplétaná z šesti či více pramenů se začala dělat od poloviny 19. století, ale v jednodušší podobě se sváteční pečivo z kynutého těsta připravuje od 16. století. Calty, štědrovky či húsce, jak se jim říkalo, byly spojovány s nejrůznějšími svátky, nakonec se ustálil zapletený tvar pro Vánoce a kruhový pro Velikonoce.
Spíše na zdobení než k snědku
Co se mlsání týče, museli si naši předci vystačit se sušeným ovocem a ořechy. Bývalo zvykem péct nejrůznější figurky či zvířata vytvarovaná z kynutého či jiného těsta, jejich význam byl ale primárně magický a spojovaný s pověrami. K jídlu určené nebyly. Pečivem se pak lidé obdarovávali spolu s přáním, aby byli tak silní, mrštní či plodní, jako zvíře, jež figurka znázorňovala. Dnes je tato tvorba známá jako „vizovické pečivo“, byť se kdysi peklo ve všech koutech našich zemí.
V USA mají hezký zvyk. V polovině listopadu pravidelně vyklízejí ledničky. Všichni. Je to takový logický úklid před Dnem díkuvzdání, aby se do ledničky vešel krocan. U nás by se něco takového mohlo zavést před Vánoci, kdy jsme zvyklí si dopřát a nakupujeme ještě víc potravin než obvykle. Tušíte, kolik byste toho vyhodili? A kolik jídla vyhodíte po vánočních svátcích? Nejspíš víc, než si myslíte.
Víte, kolik jídla během roku vyhodíte? Zkuste si tipnout
Enjoy
Z dnešního vánočního cukroví mají nejhlubší kořeny perníčky, protože se sladí medem, který býval mnohem dostupnější než cukr. I ty se ale primárně pekly, aby přispěly k vánoční atmosféře coby dekorace. Mlsat se začaly až později, až když to nebylo marnotratné. Bavíme se asi o druhé polovině 19. století. To se začaly objevovat i dodnes oblíbené zázvorky nebo škvarkové cukroví, i to se peče dodnes. Sladkosti se pekly z dostupných surovin a často v nich hrálo roli výrazné koření.
V kuchařce Mladá hospodyňka od Anny Drůbkové z roku 1902 najdeme řadu receptů na sněhové pečivo, jehož základ tvoří našlehané bílky s cukrem, ale i cukroví na bázi mletých ořechů a mandlí, a to už jsme skoro doma. U řady z nich je poznámka „na vánoční stromek“, cukroví tedy stále mělo i dekorativní funkci.
Jak chutná autentický řecký salát a jak se poznají opravdové tzaziky? Základem jsou bezpochyby kvalitní suroviny, samozřejmě z Řecka. „Na řecké kuchyni je typické to, že ji daleko odtamtud autenticky připravíte velmi obtížně,“ říká šéfkuchař Giannis Marakas z restaurace Filema.
Dělat autentickou řeckou kuchyni daleko od Řecka je obtížné, říká šéfkuchař
Enjoy
A má ji vlastně stále, byť ho už většinou nezavěšujeme na stromek, zkrátka mělo by hezky vypadat. Ještě mí rodiče si pamatují z padesátých let výrobu domácích „čokoládových“ figurek ze ztuženého tuku a kakaa, které se balily do staniolu a věšely na stromeček. Nicméně možností, čím ozdobit vánoční stromek dnes máme víc než dost – přesto stále pečeme jako o život.
Pod vlivem nostalgie
Důvodů je řada. Klíčovou emocí vánočních svátků je nostalgie, upínáme se k tradicím, které jsou často uměle vytvořené nebo čistě privátní. Pečeme marokánky nebo podvodnice, protože je každý rok pekla naše babička či maminka, která už tu s námi není.
V době normalizace, kdy vládla uniformita a nedostatek lecčeho, bylo pečení cukroví bezpečným domácím ostrovem, který jsme si mohli nazdobit zcela bez dozoru a podle sebe. Současně také platilo, že socialistická žena táhne jako lokomotiva a zvládne všechno. I napéct deset druhů cukroví. A nepochlubit se svou tvorbou na podnikovém vánočním večírku by bylo trestuhodné.
Dvě pražské restaurace obhájily Michelinskou hvězdu. Kromě Fieldu Radka Kašpárka a La Degustation Bohême Bourgeoise ze sítě Ambiente se další tuzemské restaurace v prestižním gastronomickém průvodci neobjevily.
Michelin ve stínu pandemie: Kratší menu a místo turistů Češi
Enjoy
Dnes zase vládne kult domácího vaření a Instagram zaplňují fotografie dokonale nazdobeného cukroví foodblogerů, kteří každou sezónu přihodí nějaký ten nový druh. Ženu obecnou, po niž je vaření a pečení jen jednou z mnoha domácích povinností, to musí nutně dohánět k frustraci. Každopádně pokud lze vystopovat nějaký trend, pak je to ten, že koupit domů hotové cukroví už není hanba.
Kupované už dnes znamená kvalitní
Kavárny a cukrárny nabízely krásné kolekce řemeslného cukroví z perfektních surovin, tedy másla a ořechů, které se opravdu nedají srovnávat s krabičkami průmyslově vyráběných sladkostí, jež bývaly výhradně k mání ještě před pár lety. Kupované už se tedy nerovná nekvalitní, ale profesionální. Má to jedinou nevýhodu: nebude vám to doma vonět, což je zásadní bonus domácího pečení.
A pak je tu ještě terapeutická funkce hnětení těsta a tvarování titěrných kousků. Každopádně u cukroví platí dvojnásob to, co pro vaření a pečení obecně: pokud vás to netěší, nedělejte to. Znám mnoho žen, které nikdy neupekly ani jeden vanilkový rohlíček a žijí spokojený život. A znám několik mužů, kteří si z pečení cukroví udělali každoroční rituál. Vše je otázkou volby. I cukroví.
Nízké provozní náklady a schopnost se rychle přizpůsobit přáním nabízí takzvané ghost kitchen, tedy virtuální restaurace. Podniky, ve kterých se vaří pouze jídla s sebou, nemají obsluhu ani místa k sezení, přibývají ve velkém po celém světě. I v Česku.
Revoluce v gastronomii? Cloudové kuchyně přitahují milionové investice
Enjoy
A jak je to jinde v Evropě?
Inspirovat se můžeme jinde v Evropě. Třeba Norové upečou své pepperkake (perníkové sušenky, jejichž zdobením se obvykle nezdržují) a krumkake (oplatky zarolované do tvaru kornoutků) a mají hotovo. Ve Finsku se peče bábovka ovoněná vánočním kořením, kterou se lidé často obdarovávají při návštěvách, variant je mnoho, ale vždy je to rychlé a bezbolestné pečení.
Tradiční je tu také sladké pečivo z listového těsta plněné povidly. Veškerá kreativita se odehrává v tom, zda z plátu těsta vykrájíte a poskládáte něco jako větrník, květ či šátek. Všimněte si té jednoduchosti. V Belgii jdou ještě dál, na žádné tradiční vánoční sladkosti si nepotrpí, vše je na bázi dobrovolnosti a osobní kreativity.
Nestihli jste si dát na Martina husu? Ještě to můžete dohnat o víkendu. Restaurací, které připravují svatomartinské husí menu, je požehnaně. Spojení s husí pečínkou dělá ze svatého Martina možná nejpopulárnějšího světce v naší jinak velmi profánní společnosti. 
Když se z tradice stane trend. Svatomartinská husa plní restaurace
Enjoy
Francouzi si na tradiční vánoční poleno, tedy roládu nazdobenou a tvarovanou jako polínko s kůrou a suky, potrpí velmi, ale osobně znám mnohem více Francouzek, které si ho koupí ve své oblíbené cukrárně, než těch, které ho samy pečou. Italové to mají složitější, pro vánoční sladkosti platí totéž co pro celou italskou gastronomii: co region, to jiný zvyk, recept, tradice.
Na severu Itálie se Vánoce neobejdou bez panettone, ale většina domácností tuhle velkou kynutou briošku raději koupí. V Toskánsku se pečou popraskané sušenky ricciarelli, ty mají opravdu hlubokou historii sahající až do 14. století, nebo sušenky cavalluccii, které voní po anýzu a je v nich spousta mandlí a kandovaného ovoce.
Perníčky mustaccioli polévané čokoládou jsou zase doménou regionu Puglia. Nicméně závody v pečení čítající dvanáct, či třináct druhů vlastnoručně připraveného cukroví se rozhodně nekonají ani v téhle kolébce evropské gastronomie. Je úplně jedno, kolik se toho upeče, na tom totiž vůbec nezávisí, jestli budou Vánoce šťastné a veselé.
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Jak se udržet v kondici a vytvářet dlouhodobou hodnotu? Snaha udržovat se v souladu s nároky doby je hlavní téma aktuálního magazínu Newstream CLUB, který nyní vychází, s podtitulem VYJEDNEJTE SI SVŮJ ŽIVOT.
Proč se vyjednávání stává jednou z hlavních dovedností pro budoucí úspěch, vysvětlí přední český vyjednavač a titulkový muž Radim Pařík.
Na otázku ‚Jak zůstat relevantní i v dalších letech?‘ odpovídají i další osobnosti byznysu, showbyznysu, ale také medicíny. Například vyhlášená pohybová lékařka Karolína Velebová, která se stará o řadu vrcholových sportovců včetně olympioniků. Dědička kávového impéria Christina Meinl ukazuje na historii legendární firmy, jak důležité bylo pro její přežití a dlouhodobý úspěch ochota radikálně se změnit a začít znovu téměř od nuly.
Partner Penta Investments Václav Jirků popisuje, jak důležitou roli bude hrát soukromý sektor ve zdravotní péči a sociálních službách.
O duševním zdraví, wellbeingu a o tom, jak jich dosahovat pomocí moderních technologií, hovoří Jiří Diblík, spolutvůrcem globálně úspěšné wellbeingové a mental health aplikace VOS Health.
Páté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
