Raut je ošidná věc. Když je dobrý, umí proměnit jakoukoli průměrnou akci v nezapomenutelný zážitek. Ale platí to i obráceně, což je v Česku mnohem pravděpodobnější scénář, míní gastroinfluencer a zkušený „rauťák“ Pavel Maurer. Dobrý raut podle něj začíná i končí u rozpočtu. Ale dokážou jej povznést i zdánlivé maličkosti. Co Maurer radí pořadatelům akcí s občerstvením se dočtete v novém díle Nejezte Blbě s Pavlem Maurerem.

Na rautech nenávidím kuřecí soté na všechny způsoby, sponzorská druholigová vína, plastové příbory a zbytečné plýtvání surovinami. Miluji ojedinělé kreativní cateringové společnosti, které vám na talířek připnou malý držáček na sklenku vína, takže si můžete jednou rukou s někým potřásat nebo s ní rozšafně mávat. Mám rád porcelán, žádný eko-bambus či bio-papír, na kterých na nich nedá krájet maso a jsou vlastně jednorázové.

Když Marek Eben uváděl v roce 1997 jednu naši grandiózní gurmánskou party pro 2 000 lidí na hradě Točník, tak ve své úvodní řeči promluvil v tomto duchu: „Vážení přátelé dobrého jídla, pojďme si říci pravdu do očí. Většina návštěvníků různých podobných prezentačních akcí často předstírá, že má neuvěřitelný zájem o nový model automobilu nebo o jedinečnou nabídku výhodného životního pojištění, že je fakt hluboce zaujata nekonečně dlouhým udílením cen v kategorii nových pracích prostředků. Není to pravda! Všichni dobře víme, že kromě těch, kdo akci organizují a kdo budou oceněni, tak ostatní přihlížející se většinou spíše nudí a v hlavě jim tiká budík, kdy už konečně začne kýžená chvíle na občerstvení. My tady na Točníku však nic předstírat nemusíme, přišli jsme sem pouze kvůli dobrému jídlu a pití a nic jiného na programu není!”

Pavel Maurer: Odpadlý odpad?

Enjoy

Gastroinfluencer Pavel Maurer se ve svém novém komentáři protentokrát nepustil do pojednání o skvělých jídlech. Zaměřil se na mnohem méně záživnější téma. Ovšem nikoli nepodstatné.

Pavel Maurer

Přečíst článek

Rauty bez nápadu

Rauty, čili občerstvení zdarma, to je kapitola velkých úspěchů i průšvihů! Úplně na začátku si musíme uvědomit, že jídlo a pití, na které se střemhlav vrhají davy pozvaných návštěvníků nejrůznějších PR akcí, jdou finančně vždy na vrub pořadatele. Záleží na jeho šikovnosti, zda sežene dodavatele, kteří se chtějí prezentovat a tak do toho jdou sponzorsky. Proto vám často při každé sklence vnucují vizitku nebo slevenku na nákup jejich produktů, aby se jim to nějak vrátilo. Často dělají tu zásadní chybu, že nabízejí spíše druhořadé a lacinější suroviny ze svého portfolia, aby ušetřili (vždyť je to zdarma) a doufají, že si z nějakých, mně nepochopitelných důvodů, přesto oblíbíme jejich brand.

Co se týká jídla, většina rautů je velmi monotématická. V „šafinách“ (tepelně přihřívané vaničky) najdete různá soté, těstoviny, guláše, při větší kreativitě třeba kus-kus nebo rybu. Studený pult ani nebudu popisovat, to si představí každý, dezerty většinou chuťově vyhrávají, protože se dají připravit dopředu, neohřívají se. Flambované palačinky jsem bohužel už velmi dlouho nezažil. A rád bych! Dezerty mohou být velmi kreativní a tiramisu, štrůdl nebo borůvkové pyré s kapkou koňaku nikoho neurazí. Zažil jsem skutečně velmi málo rautů, kde by mi něco utkvělo v paměti. A to je škoda. Protože ten, kdo akci pořádá, tak utratí spoustu peněz za celý program, trápí se s guest listem, s místem konání, s vhodnou prezentací své firmy.

Maurer: Kuchařky a knihy o jídle, které mám rád

Enjoy

Smažení skokani, nadívaná brukev, žabí karbanátky, šťáva z řapíkatého celeru, černé jelito s hruškou a rokfórem, třikrát bažant v ešusu, kvašený česnek, segedín z pečené hlívy… O tom všem vypráví pět kuchařek, které do svého knižního výběru zařadil gurmet Pavel Maurer.

Pavel Maurer

Přečíst článek

Dobrý raut začíná a končí u rozpočtu

A pak je tu závěr - raut, kde se všechno nakonec pokazí. Vyčerpaní návštěvníci akce vezmou stoly útokem, potupně se bodají vidličkami do žeber, nudle zapíjí laciným vínem a stejně nejsou spokojeni. Samozřejmě, že zkušený „rauťák“ se dokáže rychle zorientovat, netratí čas u levných a nudných jídel a míří bez jakýchkoli pochyb ke krájenému rostbífu. On ví, co zmizí z nabídky nejdříve a proto je mezi prvními na správném místě. Ostatní účastníci rautu buď nekonzumují vůbec nic nebo se tlačí u stolů s ostatními.

Moje doporučení? Moc toho není, protože je to vždy nakonec o rozpočtu. Měl bych ale pár malých rad, co by třeba mně osobně na rautech potěšilo:

1. Spojit strategii firmy a celé prezentace s tématem občerstvení. Aby to prostě navazovalo myšlenkově. Společnost, která dělá raut v rámci dobročinnosti v oblasti ochrany přírody by si měla hodně rozmyslet, co bude na stole a jak se bude plýtvat.
2. Využívat lokální suroviny, česká vína, české nealko, české suroviny.
3. Párovat víno s jídlem smysluplně.
4. Více přemýšlet o hygieně při servírování formou „švédských stolů“.
5. Vytvořit prostor pro hosty, kteří si chtějí na rautu povídat, socializovat se a ne balancovat mezi talířem, vidličkou a sklenkou.
6. Přemýšlet o timingu, kdy, kdo, kde bude a jak odvrátit první nápor.
7. Podrobně si promyslet menu večera, protože mnohdy méně je více a nemusí to být za hory peněz a stejně si všichni užijí unikátní zážitek.

Další sloupky Pavla Maurera, které píše exkluzivně pro Newstream, čtěte zde.

Šéfkuchařka Alcronu ráda experimentuje, jejím menu jsem byl ohromen, říká gurmet Maurer

Leaders

Eliška Hromková je pozoruhodný úkaz české gastronomické scény. Původně si myslela na kariéru architektky, pohodlí kanceláře ale vyměnila za frkot v kuchyni. Učila se od michelinských špiček a teď sama šéfuje legendárnímu Alcronu. A velmi úspěšně, dodává novinář a gurmet Pavel Maurer, který Elišce položil několik rychlých otázek. Jak jde ze stručných a přesných odpovědí tušit, pracovní tempo těch nejlepších šéfkuchařů je skutečně vražedné. Na každé minutě jednoduše záleží. I tak má jejich pracovní den i 14 hodin, jak potvrzuje první žena šéfkuchařka slavného Alcronu.

Pavel Maurer

Přečíst článek