RECENZE: Hra na oliheň se ve druhé řadě proměnila a začíná připomínat ságu Matrix
Nejočekávanější televizní událost roku? Druhá série Hry na oliheň je rozhodně jedním z kandidátů na tento titul. Tvůrci se pokoušejí navázat na globální fenomén úvodní série, která měla premiéru před třemi lety, tedy v dobách nejtužší pandemie. Pokračování tak před sebou mělo nelehký úkol – pokračovat v zajímavém příběhu, rozšířit vesmír Squid Game do větších kontur a ještě neztratit nic z divácké atraktivity. V prvních dvou cílech uspěl, třetí je o dost složitější.
Pro neznalé jen krátký nástin výchozí premisy celé Hry na oliheň: v metru vybízí zjevně úspěšný muž ty méně úspěšné, aby si s ním zahráli hru. Když se s ním zapletou, možná se dostanou do daleko větší hry, kde mohou vyhrát až 45 miliard korejských wonů, nebo, a to je pravděpodobnější, přijdou o život. Přitom ani jeden z těchto scénářů před začátkem hry neznají. Více než 450 lidí pak hraje podivné dětské hry typu cukr káva limonáda, jen namísto dětské nevinnosti je trestem za prohru smrt.
Morální dilema, které je jádrem celé Hry na oliheň, pak zní: budete hrát, ačkoli můžete umřít?
Jozef Karika měl skvělý rok. Na jaře vstoupil do kin snímek Smršť natočený podle jeho stejnojmenné knihy a v rámci podzimního Velkého knižního čtvrtku v češtině konečně vyšel jeho Černý rok. Rozsáhlý román navazuje na přelomovou knihu Černá hra a je prostředním dílem trilogie, v níž Karika zachycuje vývoj slovenské polistopadové společnosti. „Této trilogii říkám Černý kruh, protože v ní zachycuji kruh, do něhož se zamotala slovenská společnost a z něhož je velmi složité se dostat. Ostatně aktuální vývoj událostí na Slovensku to dokazuje,“ říká slovenský bestsellerista v rozhovoru, který je součástí Inventury 2024 portálu newstream.cz.
Jozef Karika: Slovenská společnost se zamotala do kruhu. Vymotat se bude těžké
Enjoy
Jako Matrix
Celá první série si vystačila s momentem překvapení a stojí vlastně na tom, že diváka uzavírá v samotné hře. A divák tak pozoruje, kteří jeho oblíbení hrdinové zemřou při které hře, a jak se hrdinovi hlavnímu podaří vše ovládnout. Je to přímočaré, zábavné, vrcholně asijské ve vyhrocených emocích, které „západní civilizace“ již není schopna nabídnout. A o to víc ji tato díla jako Battle Royale nebo právě Squid Game fascinují.
Jenomže první hra je za námi a prosté opakování by nefungovalo. I kdyby tvůrci vymysleli šestici zcela nových her a do nich vpustili nové postavy, už by to nebylo jako při sledování originálu. A tak Netflix a jeho tým stál před velkým dilematem: jak obsahově navázat na první senzaci? Klíč přitom našli v trilogii Matrix, která je ostatně ve druhé sérii Hry na oliheň několikrát zmíněna.
Také druhý Matrix musel přinést jiné poselství než originál. Sourozenci Wachowští tehdy přišli s tím, že postavy (a diváka) nechají daleko více prozkoumávat konspiraci, která za tím vším vězí. Rozšířila se také perspektiva a celý svět Matrixu jsme začali sledovat z různých úhlů pohledu. Což ostatně ve třetím díle vyvrcholilo velkým (a mnohými kritizovaným) finále.
Americký internetový gigant Meta se dohodl s hollywoodskou filmovou společností Blumhouse Productions na spolupráci při testování svého nástroje pro tvorbu videí pomocí generativní umělé inteligence (AI). Informovala o tom agentura Reuters.
Hollywoodští tvůrci hororů otestují umělou inteligenci od firmy Meta
Zprávy z firem
Větší konspirace
Stejný klíč tedy zvolili také tvůrci Hry na oliheň. Druhá série tak je o poznání jiná. O hru samotnou tu již tolik nejde, ostatně dostáváme se do ní až někdy ve třetí epizodě a ani pak hra a její cíle nijak zvlášť netvoří nejdůležitější část příběhu.
Druhým hned několik vedlejších rovin, které dokreslují právě onu velkou konspiraci, která za celou hrou stojí (a to včetně rozšíření perspektivy o dozorce, kteří mají sice oficiálně střežit dodržování pravidel hry, zároveň ale možná jiná pravidla porušují).
A konečně třetí velkou část příběhu představuje v podstatě vedlejší linka, v níž se tým sestavený s pouličních gangsterů snaží zjistit, kde se vlastně hra odehrává, aby z ní vytáhli jednu z postav.
Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (FAMU) je na soupisu patnácti nejlepších filmových škol světa aktuálního čísla filmového magazínu The Hollywood Reporter. 
Pocta pro FAMU. Americký magazín ji zařadil mezi nejlepší filmové školy světa
Zprávy z firem
Budete hrát?
A daleko víc než v první sérii se do popředí dostává ono morální dilema – hráli byste o miliardy wonů, kdybyste měli jistotu že pokud nezvítězíte, zemřete? Pro některé diváky je právě akcent tohoto morálního problému školometské. To je však pohled řekněme čistě divácký, který ale pomíjí sociální rozměr, který celý seriál v Koreji má.
Naopak velmi decentně a jemně tu jsou naznačené velké finanční problémy, které „hrdiny“ do podobných smrtících her vedou. A dokonce je Hra na oliheň pro mnohé z nich vlastně humánní cestou – alternativou je totiž snad jen prodej orgánů nebo rovnou ruská ruleta (oba motivy jsou ostatně v seriálu zmíněny).
A upřímně v tom je Hra na oliheň velmi silná stále. Ostatně jen si představa, že by seriál takto krutě popisující chudobu obyčejných lidí vznikl v Česku, je smutně úsměvná. Protože jeho tvůrci by byli označeni buď za levičáky, nebo rovnou za šílence.
Hodnocení
Ano, druhá Hra na oliheň je jiná než původní série. Nemohla ani být jinou. A ze všech možných scénářů se vydala velmi dobrým směrem. Má silnější postavy, propracovanější mikrokosmos, v němž se odehrává, a nerezignuje na nic z toho, co si původní dílo vytklo – je tedy brutální kritikou určité verze současnosti a je velmi dramaticky vystavěná.
Na druhou stranu se zcela jistě nestane takovým fenoménem jako původní dílo. Ale to platí i pro Matrix, z něhož si ostatně hodně půjčuje.
