Ze Shetland je to prý na severní pól blíže než do Londýna, a je to znát. Nejenom tím, že je tu mnohem větší zima. Kdyby se tu nemluvilo anglicky, a na hlavní ulici v Lerwicku obchody nenabízeli Fish and Chips, člověk by si mohl připadat jako ve Skandinávii.

Shetlandy jsou nejsevernějším územím Spojeného království. Příroda je tu odlišná a stejně tak i lidé a společnost, která je sice oficiálně skotská, ale hodně si ponechala z vikingských dob. A jak už to bývá u izolovaných komunit, žije tak trochu sama pro sebe.

Podívejte se do galerie, co Shetlandy nabízejí:

To ostatně napoví už cesta na ostrovy, která je trochu strastiplná. Máte dvě možnosti, buďto malým letadlem z Edinburghu nebo Aberdeenu, což je poměrně drahé, nebo trajektem společnosti Northlink. Ten je sice levnější, ale cesta z Aberdeenu (někdy přes Orkneje) zabere celou noc. A vězte, i tady lze poznat mořskou nemoc. Někdo i pozná, proč je na lodi tak vysoká koncentrace papírových pytlíčků. Když to ale nebudete zrovna vy, kdo pytlíčky za svitu měsíce použije, může to být vcelku příjemná projížďka, zvláště když si připlatíte za kajutu nebo alespoň za spací lehátko.

Ostrovy jsou v poslední době poměrně populární, na čemž mají zásluhu knihy Anne Cleevesové a hlavně podle nich natočená série BBC „Shetland“, u nás s příšerným názvem „Vraždy na Shetlandách“.

REPORTÁŽ: Nejlepší gurmánské speciality Madeiry, které stojí za ochutnání

Enjoy

Každý, kdo se cítí být gurmánem, by měl alespoň jednou v životě zavítat na Madeiru. Místo, kde se potká nejen s výbornými místními víny a destiláty, ale i božskými zákusky a mořskými specialitami. Snad každá restaurace na tomto malém ostrůvku v Atlantiku umí připravit delikatesy, které stojí za ochutnání. A vedle labužnických pokrmů tu navíc na každém rohu naleznete i neuvěřitelné „kochací“ speciality pro oči. Tahle kombinace chutí a přírodních krás rozhodně stojí za navštívení, jak představuje další část naší reportáže z Madeiry, kam se leteckými speciály dostanete pravidelně z Prahy a nově s cestovní kanceláří Čedok i přímo z Brna.

Věra Tůmová

Přečíst článek

Knihy a seriál s ústřední postavou detektivem Jimmy Perezem totiž není žádný bezduchý Midsommer, ale Cleevesová se v nich snaží přiblížit i kulturu, mentalitu i problémy ostrovní společnosti. Perez by navíc měl být vzorem každému policistovi. Místní ale ze seriálu zas tak nadšení nejsou, protože příběh vidí jako příliš zjednodušující a neujdou jim různé nesmysly, kterými si produkce ulehčila práci. I tak se ale málokdo nedívá. „Kdyby se to neodehrávalo na Shetlandech, tak by mě to asi nezajímalo,“ přiznal však dvacátník Euan, který pochází z ostrovů, ale žije v Edinburghu.

Země útesů, ptáků a neužitečných poníků

Na Shetlandy, které spolu s Orknejemi tvoří Severní ostrovy, se jezdí hlavně za přírodou. Server Loonely Planet je zařadil mezi šest oblastní nejméně dotčené působením člověka. Pro suchozemce ze střední Evropy je to výjimečná podívaná, kterou tu oceán za miliony let vytvořil.

Shetlandy tvoří více než stovka ostrovů. Největším je „pevnina“ – Mainland, kde jsou největší sídla, ale i řada přírodních divů. Jih je jemnější, najdete tu pláže připomínající Karibik, za všechny třeba ostrov pojmenovaný po skotském světci sv. Ninianovi (který tam ale nikdy nebyl), který je s pevninou spojený úzkým pruhem písečné pláže, který lze v létě přejít suchou nohou nebo ho využít k odpočinku na pláži. Na velké koupání to ale není, v červenci jsou totiž průměrné nejvyšší teploty jen kolem patnácti stupňů a hodně prší. Hrdinně se ale přiznám, že jsem i tak plaval – trvalo to asi šest bolestivých vteřin, ale na to se historie ptát nebude.

REPORTÁŽ: Navštívili jsme nejvoňavější kout světa. Je jím Salála v Ománu

Enjoy

Ideální klima, 30 stupňů, příjemné moře. Za 10 minut se přesunete do hor a za půl hodiny můžete kráčet po měsíční krajině místní pouště. Salála v Ománu je okouzlující místo, odkud putují voňavé františky do celého světa. A děje se tak již tisíce let. I proto to tady všude voní omamnými éterickými oleji z pryskyřic.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Počasí je ostatně kapitola sama o sobě. „Měli jste štěstí, užili jste si pěkné léto,“ říká s úsměvem zaměstnanec Northlinku, když nastupujeme na zpáteční cestu do Aberdeenu. Myslí tím ty čtyři slunečné dny (se zimní bundou v batohu). „Na tohle počasí si snad ani nejde zvyknout,“ shodla se i skupinka místních důchodců po nedělní bohoslužbě ve Wallsu. Zajímavé - a trochu alarmující -  je, že i tady je navzdory častým dešťům letos sucho a úroda zeleniny nebude valná.

Sever je výrazně divočejší. Když přejedete pomocí dvou trajektů až na nejsevernější ostrov Unst, najdete spektakulární útesy s hnízdištěm sta tisíc ptáků gannetů a maják, který jako další na Shetlandách i různě po Skotsku stavěl strýc tvůrce Jeckylla a Hydea Roberta Louise Stevesona. Spisovatel jako kluk na ostrově byl a prý podle něho napsal Ostrov pokladů. Dechberoucí jsou i útesy u Eshaness na severozápadě hlavního ostrova.

Na Shetlandy ale jezdí fotografové i odborníci na faunu, zejména rozmanitých druhů ptáků. Na nejjižnějším Fair Isle, který je vzdálený od hlavního několik hodin malým trajektem, je věhlasná ptačí pozorovatelna. Právě tady si ostrovy zamilovala zmíněná spisovatelka Anne Cleevesová, která tu v sedmdesátých letech dělala pomocnou kuchařku (i když prý neuměla vařit).

Ptáky jde ale spatřit i jinde, na jihu se velmi dobře pozorují papuchalkové, kteří jsou zdejšími maskoty. Každý všední den také z Lerwicku vyjíždí loďka na okružní cestu kolem nedalekých ostrovů Bressay a Noss, kde hnízdí desetitisíce ptáků. Kromě nich lze při troše štěstí zastihnout i tuleně, hejno desítek delfínů nebo i kosatky.

A samozřejmě shetlandští poníci, kterých jsou na ostrově stovky. Turisté se s nimi fotí a jsou jakýmsi symbolem ostrovů, hospodářský význam ale nemají. „Jsou úplně k ničemu, akorát spásají trávu. Někdo je možná občas prodá, ale moc se na tom vydělat nedá,“ dosvědčuje s nadsázkou asi sedmdesátiletá farmářka. „Jsou silní, dříve na hřbetech nosili usušenou rašelinu na topení, uvezou i člověka. Za posledních padesát let jsem ale neviděla, že by na něm někdo jel,“ dodává.

REPORTÁŽ: Nejlepší „zašívárna“ světa? Madagaskar uchvátí baobaby i mlsnými lemury

Enjoy

Další díl reportáže z Madagaskaru, kam se dostanete z Prahy za 10 hodin letadlem s Čedokem, vás zavede do pralesa za lemury, k posvátným stromům i do místa, kde se destilují základní ingredience těch nejslavnějších parfémů světa. Dozvíte se, proč jezdil na ostrov slavný spisovatel Gerald Durrell, kde je schovaný báječný hotýlek a jak se nakupuje vanilka. 

Věra Tůmová

Přečíst článek

Komunita nade vše

Na ostrovech žije kolem 23 tisíc obyvatel, z toho asi třetina v hlavním městě Lerwicku, který má malé a docela roztomilé historické centrum s několika obchody, kavárnami, hospodou a dvěma take-away se smaženou rybou a hranolky – přece jenom jste v Británii. Je tu i docela rušný přístav, ale rozhodně to není žádné velkoměsto. Další větší sídla na ostrovech prakticky nejsou, spíše malé vesničky o maximálně pár stovkách až tisících obyvatel, které jsou typické i tím, že k nejbližšímu sousedovi to můžete mít pěkně daleko.

Společnost velké vzdálenosti a absence měst určitým způsobem formují. Obyvatelé vesniček často tvoří soudržnou komunitu, která si leccos dokáže zařídit sama. Na jihozápadě jsme bydleli ve skrovné chaloupce jisté paní Shelby, která je místní fitness trenérkou. Hodiny několikrát denně dává v posilovně, která je zařízená v jednoduché budce, která dříve určitě byla přístřeškem na nářadí nebo maštal pro všudypřítomné ovce. „Do Lerwicku je to daleko, takhle jen seběhneme s kopečku a můžeme začít,“ vysvětluje, když nesměle nahlížím do budovy bez oken, kde se pětice lidí snaží dostat do formy.

Dalším příkladem je asi dva kilometry vzdálený obchod. „Mají tam všechno, co byste mohli potřebovat,“ odkazuje trenérka. Říká to přesně – vše co potřebujete, nikoliv co byste chtěli. Třeba ovoce a zeleniny moc nemají, takže můžete být rádi, když odejdete i s polovinou okurky, ale jinak na vesnický obchod to nebyla špatná nabídka. Zajímavé však je, že se jedná o komunitní obchod. Budovu vlastní samospráva (council), ale pronajímá jí místním. „Minulý majitel skončil a nikdo to po něm nechtěl vzít, tak se o provoz stará komunita. Máme několik zaměstnanců, ale jinak to tu stojí na práci dobrovolníků,“ přibližuje prodavačka. Takřka každá obec má i komunitní centrum, kde se konají různé akce. Na českém venkově bychom se mohli v mnohém inspirovat.

REPORTÁŽ: Springsteen do Vídně přivezl skvělou hudbu, radost i dojetí. A možná i inflaci

Enjoy

Bruce Springsteen letos objíždí Evropu. Navzdory přibývajícím létům stále ukazuje, proč je žijící legendou. I úterní koncert ve Vídni byl prvotřídním hudebním výkonem, ale i příležitostí k zamyšlení. Ten si ostatně našli i ekonomové.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Vikingové nebo Skotové?

Místní lidé jsou přátelští a vstřícní, je ale znát, že nejste v pevninském Skotsku, na tož pak v Anglii. Svůj díl na tom má i historie. Rozhodně nelze říci, že by souostroví bylo periferií, kde by se nikdy nic nedělo. První pozůstatky lidské činnosti se datují až do období před rok 5000 před naším letopočtem. Výraznou změnou bylo desáté století, kdy i dnes stále trochu tajemnou populaci Piktů vyhladili drsní norští Vikingové, kteří tu zůstali a založili vlastní osady, postavili své typické „dlouhé“ domy, jen místo dřeva použili kámen, protože strom aby na Shetlandách člověk pohledal.

Shetlandy i jižnější Orkneje pak byly po staletí pod norským vlivem. Až v roce 1472 přešly ze Skandinávského království pod vládu Skotů, když obě souostroví posloužila jako věno pro krále Jakuba III., který si bral dceru skandinávského panovníka Christiana I. Margaret. Skotský vliv pak převážil, ale vikingská minulost se ale nevymazala, ještě dlouho poté zůstala řada starých zvyků. Například dodnes se na ostrovech slaví v únoru svátek nazvaný „Up Helly Aa“, kdy se lidé oblékají do přilbic s rohy a pálí se kopie staré seveřanské lodi.

O Severních ostrovech se v poslední době hovořilo ohledně návrhu orknejské rady, že by se jejich ostrovy mohly vrátit pod správu Norska. Shodou okolností jsme část cesty absolvovali s turisty z Norska, a tak jsem se nemohl nezeptat, jak to vidí oni a jejich krajané. „Je to nesmysl, máme kus společné historie, ale je to minulost. Navíc mít takto vzdálenou komunitu stojí spoustu peněz,“ míní norský učitel a bývalý manažer firmy Shell. I místní mívají jasno: „Na prvním místě jsem Shetlanďan, na druhém Skot, na třetím Brit,“ přiznal jeden mladý Shetlanďan.  

REPORTÁŽ: Turisté se vracejí do Las Vegas, a to je problém

Money

Světová metropole hazardu se po covidovém kolapsu opět plní. Jenže chybí ti nejbonitnější návštěvníci a stejně tak zaměstnanci. To hotelům na slavném, neony posetém Stripu znemožňuje vyrovnat se s náporem návštěvníků.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Mimořádně chudá společnost

Shetlandská společnost prodělala v posledních desítkách let velký skok kupředu. Po staletí byla velmi chudá, závislá hlavně na rybolovu a chovu ovcí. Místní si přivydělávali i pletením tradičních krajek. Peněz ale moc neměli, obchodovali spolu především výměnou zboží. Jednoduché domy jim pronajímali lairdi, bohatí majitelé pozemků, kteří ostrovy ovládali. Obyčejní lidé jim museli odevzdávat ze všeho něco - ryby, vlnu nebo úrodu.

Domy přitom byly mimořádně chudé. Velmi pěknou ukázkou je Crofthouse Museum na jižní části hlavního ostrova. Je jím rekonstrukce domku crofterů (malých farmářů, záhumenkářů) tak, jak vypadal v sedmdesátých letech 19. století. Hlavním stavebním materiálem byl pochopitelně kámen. Když už použili nějaké dřevo, bylo často ze ztroskotaných lodí. Jednou z místností je skrovná kuchyň, které dominuje otevřené ohniště, kde se pálí rašelina (kterou si obyvatele vykopali, usušili a donesli), takže ve spojení s maličkými okny (aby se stěna nezhroutila), byl interiér velmi tmavý a zdi černé. V ložnici se spávalo v tzv. box beds - skříňových postelích, kde se spící zavřel(i) - někdy i čtyři zároveň, a v polosedě spali, bylo jim tak prý větší teplo. To se hodí, když venku teplota skoro nepřesáhne 15 stupňů a skrz hliněnou podlahu prosakuje vlhkost.

Domky bývaly propojené se stodolou, kde se dělaly drobné práce a mlátilo obilí, a také se skrovným chlévem. Tam bývala třeba kráva, která kromě mléka a masa a rohů (ty roztavili a dělali si z nich příbor) produkovaly také hnojivo. Kydalo se prý jednou ročně, takže kráva stála na úctyhodně vysoké platformě svých výkalů. Prostor také sloužil jako toaleta. Tuto působivou scénu přitom od kuchyně oddělovala jen chodbičky.

Většinu domků obyvatelé na přelomu století opustili, někteří vyrazili za lepším za moře, třeba na Nový Zéland nebo do Kanady. V současnosti žijí v těchto zemích statisíce potomků Shetlanďanů. ale v některých softech lidé zůstali až do padesátých a i šedesátých let minulého století. Dnes jsou ostrovy posety jejich pozůstatky.

REPORTÁŽ: V Thajsku stojí Red Bull sedm korun. A taky je to krásná země

Enjoy

Thajsko bývalo rájem batůžkářů. Po pandemii se však otevřelo všem turistům, k čemuž přispívají také přímé lety z Prahy do provincie Krabi. Stojí to za to? Jednoznačně ano.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Ryby a ropa

Ačkoli je rybolov stále nejdůležitějším oborem, ostrovům hodně pomohl objev obrovských nalezišť ropy a zemního plynu, který nastartoval místní ekonomiku, přivedl investice a lukrativní pracovní místa. Ostrovní samospráva dokázala stavbu jednoho z největších evropských terminálů v Sullom Voe, kde se shromažďuje ropa a plyn z Baltského moře, náležitě využít.

Už v sedmdesátých letech si vyjednala, že dostane část peněz za každý vytěžený barel, z čehož pak financuje veřejné záležitosti. Místní proto mají levné trajekty, komunitní sály pro společenské akce, v některých menších vesnicích úřady postavily i bazény. Co se týče veřejných zařízení, jsou na tom Shetlaďané v porovnání se zbytkem UK velmi dobře. „Kdyby nebylo těžby, nic z toho by nebylo možné,“ potvrdil mi na trajektu dvacátník žijící v Lerwicku.

Vysoká závislost na těžbě však může být i problémem, pokud v budoucnu její důležitost globálně poklesne. Pozornost ostrovanů se však již obrací k obnovitelným zdrojům, velké větrné farmy jsou toho důkazem. Navrhované projekty by mohly umožnit prodávat energii skrze podmořský kabel do Skotska, avšak narážejí na odpor některých obyvatel, kteří si nechtějí hyzdit krajinu.

Ani nejsevernějším ostrovům se přesto nevyhýbá problém celé Británie, a to nedostupnost bydlení pro mladé. „Mladí odchází do Skotska na univerzity, ale mnozí by se rádi vrátili, jenomže nemůžou sehnat bydlení,“ vysvětluje farmářka ze západní části hlavního ostrova. Podobně jako ve zbytku země si tady lidé mohli od osmdesátých let odkoupit obecní domy, ve kterých žili, aby se Británie stala thatcherovskou „demokracií vlastníků nemovitostí“. „Jako třeba tady,“ ukazuje farmářka na nedaleký shluk malých domků v údolí. „Většinu z nich si koupili penzisté z jihu Anglie, kteří na ně jako jediní mají, mladé rodiny ne,“ dodává s tím, že obecní bydlení se moc nestaví, a když už, tak v Lerwick a okolí. „Periferie nikoho moc nezajímají,“ konstatuje.

I ostrované mají fůru problémů, ale co se prý vyrovná pohledu na zapadající slunce nad místním horizontem?

Reportáž: Na Hurghadu zapomeňte. Skutečný Egypt lze ještě najít u pobřeží Středozemního moře

Enjoy

Češi dosud detailně prozkoumávali Egypt hlavně u pobřeží Rudého moře. Nově, je to jen pár týdnů, se přímým letem z Prahy dostanou i do města Marsa Matruh na pobřeží Středozemního moře. Co tam najdou?

Petra Nehasilová

Přečíst článek