Chrám komunistické víry na hoře Buzludža již ze své dřívější železobetonové impozantnosti hodně ztratil. Nyní připomíná havarovaný létající talíř, který náhodně na vrcholu ztroskotal, něž někdejší obří svatyni vyvolených.

V průběhu uplynulých třiceti let k monumentu přestaly proudit organizované karavany svazáků, pionýrů, vojáků, či stranických papalášů. Místem pro pravidelná setkávání členů komunické strany však místo zůstává. Vnitřek je však pro soudružské radovánky nepoužitelný a prozkoumat si jej odváží jen urbexoví odvážlivci. Organizované zájezdy turistů se konají jen velmi omezeně, a tak cestovateli nezbývá, než se k mystickému místu uctívání lidové revoluce vypravit vlakem, stopem, nebo po svých.

FOTOGALERIE: Podívejte se na „ufo“ v bulharských horách

Cesta k ikoně brutalistické architektury, některými přezdívaný Sixtinská kaple socialismu, je náročná a dokonale prověří odhodlání poutníků. O tom může vyprávět Antonie Zavadilová. Dvacetiletá vysokoškolačka, která se čtyřmi kamarádkami v létě místo navštívila. „Po týdnu v opuštěných horách se vracíme do Sofie. Večer u piva nám dochází, že nemáme žádný pořádný plán na další týden. Pak si Jantra, dívka z party mladých cestovatelek, která má v Bulharsku babičku, vzpomněla, že v dětství slýchávala o jakési monumentální budově v horách, která měla údajně sloužit jako palác pro komunistické lídry starého světa a zdobily jí obrovské mozaiky,“ popisuje nápad Antonie ve svém cestovním deníku. 

Lepší nápad dívky neměly a tak následující ráno vyrazily na vlakové nádraží. Bulharská hromadná doprava je nepředvídatelná a spolehlivé informace o spojích se na internetu téměř nedají najít, proto vyrazily s předstihem. Na mapě Antonie odhadla, že by bylo nejlepší dojet do Dunavtsi, což je nejbližší vesnička před odlehlými kopci, na kterých se monument nachází.  

Plán měly dívky takový: Pokusí se za den dostat do Dunavtsi a přespat v polích nebo u nedalekého jezera. První vlak tím směrem měl odjíždět po poledni. „S dostatečným předstihem jsme dorazily na nástupiště, a zjistily, že bezdůvodně odjel před dvaceti minutami a další souprava měla jet až za tři hodiny,“ vzpomíná na nespolehlivou bulharskou dopravu s tím, že cesta pozdějším vlakem znamenala, že i bez zpoždění děvčata na místo dojedou pozdě v noci. Přesto vyrazily a své další lapálie popisují v cestovním deníku.

Bulharské dráhy, balkánská klasika 

V určenou hodinu vlak na nádraží stál. Bohužel jsme se nechaly uchvátit a s úlevou nasedly do klimatizovaného vagónu. To jsme ještě netušily, že v tom vagónu budeme na nádraží stát další dvě hodiny.  

Když vlak zahoukal k odjezdu, bylo pozdní odpoledne. Zprvu se cesta zdá idylickou. Z okénka sledujeme ubíhající mechové kopečky a hřebeny hor tyčících se nad horizontem. Po nějaké době začínáme míjet osady, seskládané z ruin starých bílých domků. V blízkosti trati Romové ze zmíněných osad pálí obří hromady kdoví čeho a mávají na vlak. Podobné výjevy se čím dál častěji opakují a my si uvědomíme, že absolutně nevíme, kam to vlastně jedeme. Zřejmě to ale nevěděla ani průvodčí, která po setmění přišla do vagónu, a bez sebemenšího náznaku emocí oznámila, že do Dunavtsi se nedostaneme, nejdál dojedeme do Kazanlaku.  

Dovolená může stát i 20 milionů, říká šéf luxusní cestovky. Bohatí milují soukromé tryskáče a jachty

Money

Cestovní kancelář EliteVoyage zaměřená na luxusní zájezdy pro miliardáře loni dosáhla obratu 280 milionů korun. A letos míří ještě výš. Kam vyrážejí ti nejbohatší Češi a Slováci a jaké ceny jsou ochotni platit za šnorchlování s rejnoky, pozorování gorilí tlupy nebo třeba soukromou prohlídku Sixtinské kaple?

Petra Nehasilová

Přečíst článek

V jinak tichém vagónu spustilo hlášení vlnu vášnivých spekulací o tom, co naivní cizinky budou dělat o půlnoci v Kazanlaku. Nikdo totiž pořádně nechápal, co nás do těchto končin táhne. Ve vlaku s námi cestoval i starý pán. Zeptaly jsme se ho, jestli je v pohodě spát u Kazanlaku v polích. Skoro naštvaným tónem začal opakovat, že v okolí Kazanlaku jsou banditi, ať nás to ani nenapadne. Celá situace byla tak bizarní, že jsme se jeho radám smály, ale ve skutečnosti se dost bály. Nakonec se strašidelná situace vyřešila, když nás místní lidé nechali přespat. 

Magnetka s Putinem 

Ráno jízdní řád prozradil, kdy jede linkový mikrobus na Vrch Schipka. Tentokrát spoj vyjel bez komplikací až na hřeben, v jehož blízkosti památník stojí.

„Následný pohled na Buzludžu byl skoro dojemný, takových nástrah a úkolů jsme musely splnit, abychom ji mohly spatřit. Byla nádherná a děsivá zároveň. Hlavní síň má kulový tvar, připomíná tak mimozemský objekt, a zároveň vzpomínku na svět, který jsme my již nepoznaly. Nad budovou se tyčí masivní věž s oprýskanou rudou hvězdou na vrcholu, zdá se, že je skutečně na nebi,“ vzpomíná Antonie a pokračuje v líčení vzpomínek. 

Kdyby se z ní neodlupovaly kusy červené barvy, tak bych možné uvěřila, že i nebesa měli komunisté pod svojí kontrolou. Proti očekávání, jsme nebyly na Buzludži samy. Zvláštní směska lidí korzovala od hlavního vchodu k hvězdě a pak po promenádě okolo síně. Fotili si selfíčka a zastavovali se u provizorního stánku, kde si mohli koupit cokoliv od miniaturních modelů Buzludži, přes magnetku s hlavou Putina, Lenina, až po pohledy s Bulharskou přírodou. Večer jsme se v turistické chatě dozvěděly, že se pod palácem nedávno konal velký sjezd všech bulharských komunistů. Na louce po nich zbyla jenom spousta odpadků a smrdělo to tam močí. Tak Antonie v zápisníku končí kapitolu o Buzludži. 

Z historie brutalistního gigantu 

Okázalý monument, největší památník bulharského komunizmu, je zdobený obřími mozaikami, mramorem a sklem. Buzludža, je symbolem socialistické minulosti Bulharska. V 70. letech 20. století se bulharský komunistický režim rozhodl postavit památník ve výšce 1400 metrů na vrcholu hory. V roce 1868 se zde mimo jiné odehrála bitva mezi bulharskými povstalci a Osmanskou říší. Památník otevřel v roce 1981 a sloužil jako politické centrum Bulharské komunistické strany. Se změnou režimu byla stavba opuštěna a ponechána napospas času a počasí. Dekorativní mozaiky s komunistickými motivy návštěvníci postupně zničili. O zbytek se postaralo počasí a příroda. 

Kde Rusové tráví léto? V Turecku, v Thajsku i na Ukrajině

Enjoy

Přestože na Ukrajině zuří válka, statisíce Rusů si vybírají z oblíbených prázdninových destinací, kde by mohli strávit letní dovolenou. Jiní hledají dokonce bezpečné útočiště, kde by přečkali celý konflikt. Protiruské sankce, slabý rubl a zákazy vydávání víz Rusům zajistily, že ruští turisté mohou své peníze utrácet jen v několika málo destinacích. Ty na tom sice dost vydělávají, ale tamní obyvatelé to ne vždy schvalují, píše bruselský server Politico.

ČTK

Přečíst článek

Průměr kruhové stavby je přibližně 60 metrů a když ji stavěli, tak nešetřili. Stavaři na ni spotřebovali 75 tisíc tun betonu. Rudou hvězdu, která památník zdobila, viděli za dobrého počasí i z Rumunska nebo Řecka.

Památník je majetkem bulharské vlády. Tamní sociální strana několikrát podala nabídky na převzetí, ale všechny žádosti byly zamítnuty. V roce 2019 vynesla nezávislá kampaň na zachování památky grant ve výši 185 tisíc dolarů od americké Getty Foundation. Vznikl tak fond na financování ochrany. Památka je v současné době pro veřejnost uzavřena a probíhají práce na konzervaci její vnitřní mozaiky.