Jak začít investovat do umění? Ideální jsou lokální umělci, říká Daniela Kozáková

Daniela Kozáková je advokátkou a milovnicí umění. Absolvovala program finance a trh s uměním v institutu prestižní londýnské aukční síně Sotheby’s a je jedinou českou členkou sdružení PAIAM (Professional Advisors to the International Art Market) pro profesionály poskytující poradenství na světovém trhu s uměním se sídlem v Londýně a New Yorku.

Jak může běžný člověk začít investovat do umění? „Nejlepší je začít s umělcem, který je lokální, protože získám jednoduše informace a budu mít nízké transakční náklady.“ uvádí Daniela Kozáková. „Častá chyba je, že si lidé před nákupem díla zjistí málo informací. Zde platí, že co můžu si prověřit, to bych si měla prověřit“ dodává. V rozhovoru dále prozrazuje, jaké jsou základní principy investování do umění, jak postupovat, když zdědíte obraz a nevíte, jestli má hodnotu nebo ne a na jaké veletrhy s uměním stojí za to zajet a proč.

Jaké jsou základní principy investování do umění?

V první řadě je potřeba rozlišit mezi tím, co je investování do umění a co je sběratelství. Co týká celospolečenského dopadu, tak vnímám sběratelství jako velice záslužnou a významnou činnost, která podporuje umělce. Ve sběratelství je akcentovaná ta složka, že se mi dílo opravdu líbí, je mi blízké, že z něj mám emocionální i estetickou hodnotu a že si vlastně kontinuálně vytvářím nějaký výsledek mého sbírání.

Když se budu dívat na investici do umění, tak budu řešit, jestli má umělecké dílo investiční potenciál, jak rychle se mi bude dařit ho případě potřeby prodat a budu se dívat samozřejmě i na to, aby udrželo hodnotu.

Jak může běžný člověk začít investovat do umění?

Investování do umění je velmi znalostí obor, to je důležité si uvědomit. Můj subjektivní názor je ten, že nejlepší je začít s něčím, co je lokální, k čemu získám jednoduše informace. Já bych se osobně dívala na žijící autory, protože je to jednodušší. Tam obvykle nepotřebuji zaměstnávat poradce a nebudu mít vysoké transakční náklady.

Dívala bych se, jestli a kde autor vystavuje, dívala bych se na odborná média a na instituce, ve kterých třeba za posledních pět či deset let, podle toho, jak dlouho tvoří, vystavoval. Podívám se, kde studoval, a podle toho všeho vlastně v souhrnu si dokážu říct, jestli mi to všechno vlastně je sympatické.

A pokud mi to sympatické je, tak si často můžu koupit za rozumnou cenu dílo, které mi bude blízké a budu se z něho těšit a zároveň budu předpokládat a budu mít poměrně vysokou šanci, že někdy v budoucnu, kdybych ho potřeboval/a prodat, tak v díle udržím hodnotu finančních prostředků, ze které jsem ho koupila.

Pokud by se někdo chtěl začít zajímat o investice do umění, existují nějaké velké veletrhy?

Hodně závisí na tom, o jaké umění má zájem. Pro mě osobně je nejvýznamnější veletrh Art Basel v Basileji, který je z většiny zaměřený na moderní a současné umění.

Během Art Basel jsou v Basileji i další přidružené veletrhy a různé další výstavy a akce. Já se chodím podívat i na přidružené veletrhy, protože tam mohu nalézt mnoho děl, která jsou dostupná, které začínají třeba na úrovni třicet či čtyřicet tisíc korun, což jsou díla, která jsou i pro běžného návštěvníka relativně dosažitelná.

Tyto velké veletrhy mají své výběrové procedury a komisi, která rozhoduje z ohromného počtu žadatelů o tom, koho na veletrh jako vystavovatele vybere. Jako vystavovatel se na takový veletrh tedy rozhodně nedostane každý.

Musím třeba zmínit i Paris Photo, kde letos v listopadu vystavovala i česká galerie a platforma Fotograf Contemporary. To je obrovský úspěch, protože to je více jak deset let, kdy byla česká fotografie naposledy reprezentována na Paris Photo jakou součást prestižního celosvětového výběru galerií, které se specializují na současnou fotografii.

Jak rozeznat originál od padělku?

Nejprve bych rozdělila díla na dvě základní skupiny. První skupina jsou díla od autorů, kteří ještě žijí. U těch je situace mnohem jednodušší, vždy si u autora mohu ověřit, jestli dílo vytvořil. Druhá skupina jsou díla nežijících autorů, kde je to samozřejmě složitější, a u nich je úplně základní a obecné pravidlo nakupovat u renomovaných subjektů.

V případě nákupu děl vyšší hodnoty si určitě prodej nechte prověřit odborníkem. Důležité také je podívat se na dokumenty, které dílo provázejí.

Stává se, že lidé zdědí obraz, často netuší, jestli má obraz nějakou cenu nebo ne a zároveň mají strach, že přinesou někam obraz, který je hodnotný a někdo jim řekne „Tak já to od vás koupím za 5 000 korun“, ale přitom je to obraz větší hodnoty. Jak postupovat? Existují nějaké tipy, jak nenaletět?

Je dobré začít tím, že si prohlídnu to dílo, případně ho vyndám z rámu. Podívám se typicky na přední stranu, jestli je tam nějaký podpis, pak na zadní stranu, jestli tam jsou nějaké značky, nebo popis a primárně, jestli z toho dokážu alespoň vzdáleně identifikovat nějakého autora.

Pokud se mi to podaří, zároveň si můžu ověřit, o jakou se jedná techniku, zda jde o originál nebo třeba jen reprodukci. Když toto zjistím, mohu pokračovat tak, že se podívám, jaká díla se od toho autora prodávala, jestli mají nějakou hodnotu nebo ne. Když zjistím, že dílo může mít nějakou hodnotu, tak potom je čas oslovit znalce v oboru umění.

• Jak se určuje hodnota uměleckého díla?
• Jaké faktory ovlivňují cenu uměleckého díla na trhu?
• Dá se vůbec předem odhadnout, jakou cenu může mít nějaké umělecké dílo třeba za 30 let, aby si investoři mohli spočítat potenciální zhodnocení?
• Jaké jsou současné trendy v investování do umění?
• Jakou roli hrají aukční domy a galerie v investování do umění?

To vše a řadu dalšího se dozvíte v celém rozhovoru, který si můžete poslechnout ve formě podcastu na Spotify nebo na Apple podcasts

Pro newstream.cz Marika Čupa, fin4elle