Zajímá nás
Dětská onkoložka Alexandra Kolenová: Důležité je poznat, co ovlivnit můžete a co ne
Mimořádná kombinace odborných znalostí, lidskosti, empatie a zkušenosti. To je profesorka Alexandra Kolenová, přední slovenská onkoložka specializující se na dětské pacienty. Vedle svého působení na prestižní Klinice dětské hematologie a onkologie v Národním ústavu dětských chorob je také spoluzakladatelkou občanského sdružení Dětem s rakovinou, které se snaží zlepšovat podmínky dětských pacientů. Alexandra Kolenová je jednou z deseti finalistek ocenění Impakt Awards by newstream, které se 10. října bude udělovat za individuální počin s pozitivním přínosem pro komunitu a společnost.
Alexandra je jednou z desítky osobností, které soutěží o cenu veřejnosti ocenění Impakt Awards by newstream.
Hlasujte pro svého favorita nejpozději do 30. září.
Co považujete za svůj největší osobní úspěch?
Pro mě je největším úspěchem každý vyléčený pacient. Každý příběh uzdravení mě motivuje k tomu, abych šla dál a nezůstávala na místě. Dětská onkologie je dynamický obor, který se rychle vyvíjí, a proto je důležité být vždy o krok napřed a držet krok s nejnovějšími vědeckými poznatky.
Jak se to tempo daří udržovat?
Například jsem požádala o Fulbrightovo stipendium, které mi umožnilo strávit šest měsíců na jedné z nejlepších klinik dětské onkologie na světě. Úspěchem pro mě však není jen osobní rozvoj, ale také to, že se nám na klinice podařilo vytvořit tým vynikajících lékařů, sester a psychologů, na které se mohu spolehnout. Jsem také hrdá na projekt neziskové organizace Děti s rakovinou, díky které se nám daří měnit věci k lepšímu pro naše pacienty. Daří se nám modernizovat prostředí, podporujeme vzdělávání personálu, šíříme osvětu a přinášíme dětem na klinice radost. Pomáháme také rodinám, které se ocitly v náročné situaci.
Co byly naopak nejobtížnější chvíle? Jak je překonáváte?
Nejtěžší chvíle nastávají, když léčba neprobíhá podle plánu nebo když se pacienti setkají s nepředvídanými komplikacemi. Nejnáročnější je však oznámit rodinám, že pro jejich dítě již neexistuje lék a že pravděpodobně zemře. To jsou chvíle, které prověřují naši odolnost, ale pomáhá nám víra v naši práci a sílu týmu. Věřím, že společně s rodinami zvládneme i ty nejtěžší situace. V těchto chvílích se snažím soustředit na to, co můžeme reálně ovlivnit, a přijmout fakt, že některé věci prostě nemáme ve svých rukou. Je důležité uvědomit si hranice toho, co můžeme ovlivnit, a zbytek nechat být. Ale to je samozřejmě proces celoživotního učení.
Jakými dalšími hodnotami se řídíte?
Když se nad tím zamyslím, empatie, transparentnost, integrita, profesionalita a neustálý osobní a profesní rozvoj jsou pro mě asi klíčové. Empatie mi umožňuje lépe porozumět potřebám pacientů a jejich rodin, což je v dětské onkologii zásadní. Transparentnost je základem pro budování důvěry – ať už v týmu, nebo v komunikaci s pacienty. Integrita pro mě znamená dělat správná rozhodnutí, i když nejsou vždy snadná, a stát si za svými zásadami v každé situaci. Profesionalita pomáhá udržovat jasné hranice a zvládat náročné situace s citem a respektem. Neustálé vzdělávání je klíčem k poskytování co nejlepší péče a schopnosti čelit novým výzvám, které náš obor přináší.
Co vás v nejbližší době čeká? A jaké jsou dlouhodobé plány?
V současnosti jsem v USA na stáži v dětské nemocnici ve Filadelfii na oddělení dětské onkologie, kde nejen léčí pacienty, ale také provádějí dlouhodobý výzkum a zavádějí nové léčebné postupy do praxe. Toto inspirativní prostředí mi přináší mnoho podnětů, které bych ráda uplatnila i pro naše pacienty na Slovensku. Jsem také v každodenním kontaktu s naší klinikou, kde se zaměřujeme na modernizaci procesů a zavádění digitalizace při podávání chemoterapie. To by mělo zvýšit bezpečnost a kvalitu péče. Na podporu těchto projektů se v současné době zaměřuje fundraising v neziskovce Děti s rakovinou. Dlouhodobým plánem, či spíše snem, je projekt nové dětské nemocnice na Slovensku, děti příští generace ji budou jistě potřebovat.
Na jaké bariéry nejčastěji narážíte?
Největší překážkou je samozřejmě nedostatek finančních prostředků a zdrojů potřebných k zavádění nových technologií a postupů. Výzvou je také najít a udržet si lidi, kteří jsou skutečně zapálení pro práci v dětské onkologii. Klíčové jsou zdravotní sestry, ale cítíme, že je jich nedostatek, takže je důležité vytvořit jim důstojné podmínky. Je také nesmírně důležité, aby mladí lékaři zůstali pracovat na Slovensku a měli dobré podmínky pro svou práci a odborný rozvoj.
Jak toho docílit?
Potřebujeme větší podporu veřejných institucí a více investic do zdravotnictví, abychom mohli poskytovat ještě lepší péči.
Jak se peníze shánějí vám na projekty? Odkud přichází největší pomoc?
Získávání finančních prostředků je vždy výzvou. Pro neziskovou organizaci Děti s rakovinou jsou to dvě procenta z daní, zbytek od soukromých dárců a nadací. Někdy nám pomáhají i rodiny pacientů, které se po pěti letech od uzdravení rozhodly podpořit naši práci. Velmi nám pomáhá, když dárci vidí konkrétní výsledky toho, co jsme díky jejich příspěvkům udělali. Díky naší transparentnosti a upřímnosti jsme si získali důvěru, která je pro úspěšný fundraising nezbytná.
Kdo vás osobně inspiruje?
Mám-li zmínit jednu osobnost, která mě inspiruje, pak je to určitě profesor Jan Starý z pražské motolské nemocnice. Jeho práce pozvedla českou dětskou hematologii a onkologii na světovou úroveň. Jeho moudrost, pokora a neustálá snaha o vzdělávání jsou pro mě velkou inspirací.
Kdo je váš největší fanoušek, podporovatel?
Určitě to bude celá moje rodina. Jejich podpora je pro mě neocenitelná a jen díky nim mohu dělat to, co dělám, a tak, jak to dělám. Rodinné zázemí mi dává sílu pokračovat, i když čelím náročným situacím.
Hlasujete pro Alexandru Kolenovou
Tomáš Pouch je jedním z deseti finalistů ocenění Impakt Awards by newstream, které se 10. října bude udělovat za individuální počin s pozitivním přínosem pro komunitu a společnost. V krátkém rozhovoru s newstream.cz na sebe prozradil, že jeho velkým přáním je všem dětem s tělesným postižením v Česku dopřát radost ze svobodného pohybu. „Největším handicapem je to, když člověk ztratí smysl života,“ říká Pouch. Spolek Černí koně, který založil, vyrábí a bezplatně půjčuje speciální kola a handbiky lidem se speciálními potřebami. 
Handicapovaný sportovec Tomáš Pouch: Nejtěžší zápas svádí člověk sám se sebou
Leaders
Karolína Kříženecká je jednou z deseti finalistek ocenění Impakt Awards by newstream, které se 10. října bude udělovat za individuální počin s pozitivním přínosem pro komunitu a společnost. V krátkém rozhovoru s newstream.cz finalistka prozradila, že má velké plány - jede například koučovat do Ugandy. 
Trenérka Karolína Kříženecká: Chci vždycky stát rovně
Leaders
S dobročinností se Eva Prokešová z JTI potkala už jako malé dítě a silně ji to formovalo. Ovlivnilo ji to natolik, že dnes vymýšlí jeden dobročinný projekt za druhým a v posledních dvou letech stojí i za zrodem největší tuzemské konference Good Company Circle, která propojuje firmy i neziskovky. V současnosti už totiž firmám podle ní nestačí jen zasadit pár stromů nebo přispět na charitu, musí se snažit pomáhat společnosti mnohem více a to podle všech tří principů společenské odpovědnosti ESG.
Prokešová: Pomáhat druhým jsem se naučila už jako dítě. Teď díky tomu vymýšlím projekty pro celou společnost
Filantropie
