O britském expremiérovi se veřejně příliš nemluví. Podle nové analýzy je ale po více než šestnácti letech po odchodu z funkce stále velmi vlivnou postavou nejen ostrovní politiky. V jeho institutu, který zaměstnává stovky lidí po celém světě, to prý chodí podobně, jako před dvaceti lety v Downing Street 10.

Čerstvý sedmdesátník Tony Blair není ve své Labouristické straně zrovna idolem. Pomalu se ale jeho odkaz zlepšuje. Potvrzuje to i červencová konference Blairova think-tanku Tony Blair Institute for Global Change, při které se na jednom pódiu v honosném hotelu hned na opačném břehu naproti parlamentu sešel s aktuálním šéfem strany Keirem Starmerem a diskutovali o budoucnosti Británie. Ostatně, dnešní více středové zaměření strany se Blairově new Labour v lecčems podobá. Na závěr expremiér toho pravděpodobně budoucího i pochválil. „V roce 2019 jsi Labouristickou stranu, která byla na pokraji zániku, upřímně řečeno... přivedl na práh vlády,“ řekl Blair.

Atmosféra souznění výrazných labouristických figur nebyla v posledních letech častá. Tony Blair byl sice v devadesátých letech zachráncem strany s velkou podporou a aurou celebrity, ale postupně jeho obliba klesala. Když v roce 2007 v Downing Street končil, poslanci mu ještě tleskali vestoje, ovšem pak se rychle stal až takřka stranickým vyvrhelem obviňovaným z válečných zločinů. Pro velkou část členů strany měl jako jeden z hlavních protagonistů invaze do Iráku krev na rukou, další (nebo i ti samí) zase neskousli příliš pravicový program. Dodnes labouristy rozděluje.

Karel Pučelík: Johnsonův odchod ve „velkém“ stylu

Názory

Boris Johnson odchází z parlamentu. Jeho rezignace je stejná jako jeho dosavadní kariéra, plná kontroverzí. Před odchodem zkritizoval kolegy, poškodil vlastní stranu a ještě nechal ocenit řády a tituly své kamarády a „spolupachatele“ z kauzy „partygate“, píše ve svém komentáři Karel Pučelík, spolupracovník redakce Newstreamu.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Nyní je však situace jiná než před deseti lety. Labouristé pochopili, že s levicovým radikálem Jeremy Corbynem, kterého Blair kritizoval, daleko nedojdou, a vrátili se k umírněnějším lídrům. Britská i globální scéna má navíc nové padouchy. Kdo by v době nástupu populismu a vůdců bez vizí, pro něž je vláda jen prostředkem k vlastnímu prospěchu, vážně řešil Blaira a New Labour? A tak se v poslední době i občas stane, že se o expremiérovi někdo vyjádří pochvalně nebo si dokonce posteskne, že by bylo dobré, kdyby se do politiky vrátil.

Nejvlivnější expremiér

Blairův návrat už pravděpodobně nenastane. Ale v jistém smyslu jde podotknout, že z politiky vlastně nikdy neodešel. Ačkoli v květnu oslavil sedmdesátku, do důchodu se nechystá. Naopak. Z obsáhlé analýzy Blairova postpremiérského života z pera Toma McTagua z britského serveru Unherd vyplývá, že je nejaktivnějším a nejvlivnějším bývalým předsedou vlády Británie moderní doby.

Thatcherová se po konci premiérského období odebrala do Sněmovny lordů, stejně tak John Major, který si k tomu přibral ještě funkce v milovaném kriketu, Gordon Brown je vyslancem OSN, David Cameron sedí v radách různých společností a občas kontroverzně lobbuje, Theresa Mayová a Lizz Trussová jsou stále poslankyněmi. A Boris Johnson bere tučné sumy za komerční projevy a tropí další skandály.

Obdivovaný i nenáviděný. Poradce amerických prezidentů Henry Kissinger zemřel ve věku 100 let

Leaders

Prý by se za posledních desetiletí těžko hledal americký prezident, který by s ním nějakým způsobem nespolupracoval. Henry Kissinger byl aktérem řady přelomových událostí moderní historie a byl uznávaným teoretikem i vyhledávaným poradcem. Někdejší americký ministr zahraničí zemřel ve středu ve věku 100 let.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Tony Blair, který z vrcholné funkce odešel poměrně mladý, se pustil do další náročné výzvy a postupně si vybudoval soukromé impérium. Zmíněný Tony Blair Institute for Global Change (TBI) je totiž mnohem více než jen obyčejný, think-tankem. Zaměstnává více než 800 lidí po celém světě, kanceláře má třeba v Londýně, New Yorku, San Franciscu, Abú Zabí nebo ghanské Akkře. Blair prý stále žije premiérským životem, pracuje naplno, hodně cestuje, dozoruje proces vzniku rozličných politických návrhů, setkává se se světovými lídry.

Podle zdrojů analýzy si ponechal zvyk z doby premiérství, kdy si na víkend odnášel návrhy ke čtení. Jen ti nejbližší mu je mohli poslat rovnou, ostatní je dávali do červeného kufříku – a museli to stihnout, než se v pátek odpoledne zavřel. Dnes to v TBI údajně funguje stejně, jen kufřík nahradila elektronická složka.

Blair po odchodu z funkce premiéra a krátce poté i z parlamentu založil několik charit s britskou i světovou působností, také se stal vyslancem OSN pro Blízký Východ a vydal paměti s názvem „Moje cesta“ (na politické paměti poměrně dobré čtení). Především se ale věnoval komerčním projektům. Odhady jeho jmění se výrazně liší, ale patrně si v této době finančně polepšil, už jen soudě podle nového londýnského bydliště a venkovského sídla.

Karel Pučelík: Británie si připomněla výročí brexitového referenda. Není však, co slavit

Názory

Od britského referenda o setrvání v Evropské unii minulý týden uběhlo sedm let. Zatímco tehdy mnozí Britové vyhlíželi zářnou budoucnost bez svazujícího Bruselu, dnes se zdá, že většina společnosti zažívá deziluzi. Fakt, že se postoj k brexitu mění potvrdilo hned několik nových průzkumů a analýz. Nejkritičtější je skotská vláda.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Blairovy přednášky a projevy stály pěkný balík, od roku 2008 byl ve vedení investiční banky JPMorgan Chase, ale zdaleka největší kontroverze vyvolávala konzultantská činnost v Tony Blair Associates. Své služby nabízel světovým lídrům, ale nejen těm demokratickým, například i kazachstánskému autoritáři Nursultanu Nazarbajevovi. Blair tehdy tvrdil, že z toho finančně nic nemá a že „účelem není vydělat peníze, ale něco změnit“.

McKinsey pro politiky

Když se politická situace změnila, stáhl v roce 2017 portfolio aktivit pod křídla svého institutu, který má fungovat na třech pilířích. Jedním z nich je politické oddělení, které je vlivným dobře fungujícím think-tankem. Osobně často vystupoval v kampani proti brexitu a posléze za druhé referendum.

Brilantní mozky pod jeho vedením dodnes produkují množství studií a paperů na různá témata, právě například od brexitu po zdravotnickou politiku. „Když se začala pandemie šířit Evropou, Blair uvedl svou politickou divizi do chodu. S přibývajícími případy vydával TBI jeden dokument za druhým o všem možném, od roušek přes hromadné testování až po mezinárodní očkovací pasy, přičemž se zdálo, že je vždy o krok napřed před vládou,“ popisuje McTague. Ačkoli si Blair posledních konzervativních premiérů asi příliš necení, nikdy se jednáním s nimi nestranil a jeho vliv evidentně pronikal i k nim.

Dalšími pilíři jsou charita a samozřejmě poradenství. Jeden ze zdrojů analýzy serveru Unherd uvádí, že institut má být něčím jako poradenská firmou „McKinsey pro světové vůdce“. Tato divize také přináší institutu drtivou většinu příjmů. Pro Blaira není problém vyslat své poradce kamkoliv po světě, ať už potřebují pomoci vytvořit od nuly zdravotnickou databázi (jako třeba v Senegalu) nebo s energetickým projektem.

ANALÝZA: Mileniálové britské konzervativce odmítají. Pro Sunaka je to otázka přežití

Politika

Generace britských mileniálů by dnes Konzervativní stranu nevolila a o vládě Rishiho Sunaka nemá valné mínění. Nastupující generace ale podle nedávného průzkumu není programově zaměřená proti pravici, jejich preference tvoří spíše okolnosti - jako nedostupnost bydlení nebo ekonomika. Britští konzervativci, ale i další evropské pravicové strany, se z dostupných dat mohou poučit.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Často spolupráce stojí na Blairově osobnosti a vazbě na určitého politického vůdce. Ačkoli mu stále jde o přetrvání a rozvoj liberálního řádu světa, nedělá mu problém spolupracovat i s nedemokratickými státy. Rozpor v tom nevidí. Institut pracuje s přesvědčením, „že to, co zemi ve skutečnosti brzdí, nejsou ani tak hluboké strukturální problémy, jako je korupce, ekonomické vykořisťování nebo kolonialismus, ale špatná správa věcí veřejných. A to lze napravit. Jinými slovy, problém je z velké části technokratický, nikoli politický.“

Služby institutu pochopitelně proto vyvolávají různé kontroverze. Kritika se ozývá i ze zemí, kde poradci působí, protože mnohdy ani není zcela jasné, co TBI vlastně konkrétně dělá. Občas se Blairovo impérium dostává na tenký led. Pro ilustraci, náplň práce regionálního ředitele, třeba pro východní Evropu, je velice zajímavá: „Vybudovat a udržovat vztah důvěry se svým protějškem (obvykle na úrovni prezidenta nebo předsedy vlády), a  navrhovat a přesvědčit svůj protějšek o klíčových rozvojových prioritách, které by TBI mohl podporovat“. Dovedete si představit, že by něco takového nabízela samozvaná organizace amerického či ruského exprezidenta?

Podívejte se, jak v Británii porbíhala korunovace Karla III.

Utopický futurista

Blairovými klienty ale nejsou jen politici.  Dlouhodobě je velmi vstřícný k moderním technologiím a globalizaci. Lze s ním souhlasit, že technologie a umělá inteligence mají potenciál výrazně změnit náš svět, a proto je třeba jim věnovat značnou pozornost. „Blair je tak trochu utopický futurista,“ uvádí McTague.

Jeho institut funguje i jako spojnice mezi světem politiky a technologického byznysu. Blair aktuálně spolupracuje například s majitelem Oracle Larrym Ellisonem, který se prezentuje jako byznysmen, ale také jako vizionář a filantrop. Firma tohoto osmasedmdesátiletého a trochu excentrického podnikatele nyní s přispěním Blairova institutu pracuje na registru zdravotnických informací o každém americkém občanovi.

Pro někoho zmíněný projekt může znít děsivě, ale Tony Blair k nim nepatří. Slabým místem jeho postojů k moderním technologiím je, že k nim přistupuje až příliš nekriticky, což není úplně praktické v době, kdy se ukazují i jejich stinné stránky. Je otázka, zda expremiér neustrnul v kulisách světa, tak jak fungoval před dvaceti lety, bez trollích farem a hybridních válek dneška. A to možná nejen v oblasti technologií.

Sunak vtipkuje, ale usmívá se spíš Starmer. Co o britské politice vypověděly komunální volby

Politika

V Anglii a Severním Irsku se v minulých dnech konaly komunální volby, které naznačily mnohé o celostátním rozložení sil. Radost mohou mít labouristé a opoziční strany. Pro Sunakovy konzervativce byly varováním.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Sám sobě premiérem

„Dnes Blair žije životem premiéra, ale může se svobodně zbavovat malicherné vládní reality, v jednu chvíli pracuje na kampaních na pomoc americkým guvernérům, v další chvíli létá na pomoc znesvářeným africkým vůdcům a zároveň pracuje na velkolepých plánech, jak změnit svět se vzrušujícími utopickými technologickými bratry v Kalifornii,“ shrnuje v analýze McTague.

Bylo by příliš zbrklé, celý projekt zhodnotit jen jako prostředek pro vydělávání peněz a udržování vlivu. Jednou z motivací určitě je i nechuť přijít o místo mezi těmi, kteří hýbou světem. Tonyho Blaira lze kritizovat za mnoho věcí, ale přesto je mimořádnou osobností britských moderních dějin, v něčem nedoceněnou, jinde zase přeceňovanou.

Každopádně mu ale nelze upřít, že od začátku politické kariéry měl vize a prosazoval konkrétní cíl, což se o řadě lídrů dneška říci nedá. Jako předseda Labouristické strany i premiér byl nadšeným modernizátorem, který chtěl posouvat věci kupředu, což mu podle všeho zůstalo dodnes. Patrně má stále potřebu budovat lepší svět – ovšem tak, jak si ho sám představuje.

Další články autora čtěte zde