Kancléřka Angela Merkelová, jedna z nejvlivnějších, ale v některých věcech i hodně kontroverzních osobností světové politiky, odchází. Do Bundestagu už v nedělních volbách nekandidovala a až se ustaví nová německá vláda, předá žezlo, které třímala dlouhých 16 let. Jaká vlastně kancléřka byla?

Merkelová jak své politické soupeře, tak většinu veřejnosti, v křesle německé kancléřky (v tom sedí od 22. listopadu 2005) často mátla. Většinou působila klidně, dokonce až nudně. Vypadala jako neškodná teta z vedlejší ulice, která na vás nemá žádný vliv. 

Nenechávala se na rozdíl od jiných politiků (v tom vynikají především muži) před publikem unášet emocemi. Stalo se tak jen výjimečně, když cítila ke své osobě a práci nějakou velkou nespravedlnost. 

Nebyla výstřední a její proslavené a občas trochu staromódně působící kostýmky všemožných barev navozovaly dojem, že její konkurenti si ji mohou takzvaně „namazat na chleba“. Byl to obrovský omyl, na který mnozí tvrdě doplatili. Angela Merkelová dokázala svým vystupováním a jednáním uchlácholit a uspat konkurenty, ty pak ale v zákulisí uštkla jako had.

Volby rozhodnou, zda Německo opustí tábor rozpočtového konzervatismu

Názory

Víkendové volby v Německu zůstávají těsně před startem stále velmi otevřenou hrou, na jejímž konci bude zřejmě mnohem fragmentovanější parlament. A možná také mnohem méně rozpočtově konzervativní vláda.

Jan Bureš

Přečíst článek

Britský politolog Matthew Qvortrup napsal o ní biografii (vyšla i česky), která se jmenuje „Angela Merkel – Nejvlivnější evropský politik“. Qvortrup v knize líčí nesčetné scény zákulisních bojů v německé politice a především pro některé těžko pochopitelný „fenomén Merkelová“. 

Z jeho díla plyne, že Merkelová nespadla z nebe, ale že si svoji pozici budovala celá desetiletí mimořádně trpělivě. A to nejde bez mnoha důležitých styků, kontaktů a lobbování nejenom uvnitř politické scény, ale i v médiích a v prostředí byznysu. Většina politiků při tom stojí před zrcadlem a zálibně se prohlížejí, zatímco Merkelová byla často schovaná za oponou. O to větší byl pak její reálný vliv a moc. S tím uměla perfektně pracovat a využívat to nejenom k vlastnímu prospěchu, ale i k prospěchu své strany CDU.

Kde se vzala?

Angela Merkelová má po matce německé a po otci polské kořeny. Její dědeček Ludwig Kazmierczak (1896–1959) se narodil v polské Poznani, ale cítil se být Němcem a odešel do Berlína, kde ve 30. letech minulého století přijal jméno Kasner. 

Budoucí kancléřka se pak narodila 17. červenci 1954 v Hamburku jako Angela Dorothea Kasner, jejím otcem byl luteránský pastor Horst Kasner (1926–2011) a matkou učitelka latiny a angličtiny Herlind Kasnerová. Mnohé příští spekulace pak vyvolalo to, že na podzim toho roku se rodina přestěhovala z kapitalistického Západního Německa do komunistické Německé demokratické republiky. Přesněji do hodně nezajímavého a bezvýznamného Quitzowa u Perlebergu, kam byl její otec přeložen na místo evangelického faráře. 

Éra Merkelové končí. Kdo se stane jejím nástupcem?

Leaders

Německo v neděli čekají parlamentní volby, které po 16 letech ukončí kancléřskou éru Angely Merkelové z konzervativní unie CDU/CSU.

ČTK

Přečíst článek

Otec hrál ale v jejím životě mimořádně významnou roli, protože nebyl žádným disidentem, ale byl silně nábožensky založený a dokázal si zachovávat k totalitnímu režimu určitou rezistenci. 

Mladá Angela se v této době také „naučila v tom chodit“ a tuto vlastnost si zachovala až dodnes. Rodina dokázala proplouvat životem, jako mnoho lidí žijících v komunistické šedé zóně. Na veřejnosti se tvářili a hovořili jinak než v soukromí. Angela proto začátkem 70. let vstoupila do východoněmeckého Svazu svobodné mládeže (FDJ, obdobě našeho SSM), který byl pod kontrolou vládnoucí Sjednocené socialistické strany Německa, vyznávající komunistickou ideologii. Když se stala kancléřkou, někteří její oponenti jí proto nazývali „svazačkou“ a objevili se spekulace, že kolaborovala s režimem. Pravda to ale nebyla. Byla, jako skoro vždy, sice opatrná, ale svodům totality nepodlehla.

Po maturitě s výborným prospěchem, kde se projevilo její nadprůměrné nadání pro matematiku a cizí jazyky (hovoří dobře anglicky a rusky), studovala od roku 1973 fyziku na Univerzitě v Lipsku. Odmítla nabídku spolupráce s tajnou policií Stasi (to byla zase obdoba československé StB), která jí byla nabídnuta po získání univerzitního diplomu v roce 1978. V její složce, kterou o ní Stasi vedla, je zaznamenán její kritický postoj vůči komunistickému režimu a souhlas s činností polského opozičního odborového hnutí Solidarita.

Viliam Buchert: Německé volby na houpačce. Co znamenají pro Česko?

Názory

Pokud jde o byznys, zásadní změny se v případě česko-německých vztahů po zářijových volbách do Bundestagu neočekávají.  

Viliam Buchert

Přečíst článek

Od roku 1978 až do roku 1990 pracovala jako vědecká spolupracovnice na Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR v Berlíně v oboru kvantové chemie. Zde byla členkou krajského vedení FDJ, a dokonce se stala sekretářkou této mládežnické organizace pro agitaci a propagandu na Akademii. Nikdy však nevstoupila do žádné z východoněmeckých bolševických politických stran.

Jak sama později popisovala, její život byl ale v té době šedivý. Věda jí sice zajímala, ale celoživotní naplnění v ní nenašla. V prvním manželství byla provdaná za fyzika Ulricha Merkela, jehož jméno nosí pořád. Manželství trvalo od roku 1977 do roku 1982. Od 30. prosince 1998 je podruhé vdaná za berlínského profesora chemie Joachima Sauera, kterého poznala již v roce 1984. Manželství zůstalo bezdětné a profesor Sauer vedle kancléřky vždy působil spíše nenápadně. Žádné sousto pro bulvár jejich vztah nikdy nebyl, protože nebylo co, a jak zkoumat. Opět spíše nuda. V samotné politice to už byla ale v případě Merkelové „jiná káva“.

Politická raketa

Po sjednocení Německa se rozhodla plně věnovat politice a kariéru vědkyně opustila. V srpnu 1990 se stala členkou, tehdy ještě pravicové CDU. Ve vládě kancléře Helmuta Kohla, který lovil ve východním Německu politické talenty, se v lednu 1991 stala spolkovou ministryní pro ženy a mládež. V prosinci téhož roku už byla zvolena místopředsedkyní CDU. V letech 1994 až 1998 byla ministryní životního prostředí.

V prosinci roku 1999 se dostala na veřejnost takzvaná „aféra s dary pro CDU“ a na tehdejšího už jen čestného předsedu CDU Helmuta Kohla prasklo, že v době svého kancléřského působení porušil zákon o darech politickým stranám a nezákonně získal pro svoji partaj finance ve výši několika milionů marek. Merkelové tehdy přešla do frontálního útoku, který o několik let později skončil tím, že se stala kancléřkou ona.

Viliam Buchert: Merkelová končí a jede za Putinem. Vrcholí tím její dvojí hra

Názory

Kancléřka Angela Merkelová po zářijových německých volbách končí v politice. Předtím ještě navštíví Rusko a Ukrajinu. Vyvrcholí tím její dvojí hra s Moskvou, která vyhovuje hlavně Putinovi.

Viliam Buchert

Přečíst článek

Od svého „politického stvořitele“ Kohla se distancovala (což on jí nikdy neodpustil) a v prosinci 1999 se ve vlivném deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung objevila tato její slova: „Strana se tedy musí naučit běhat, musí si důvěřovat, že i v budoucnosti může v boji proti svým politickým soupeřům obstát i bez svého starého válečného koně, jakým se Helmut Kohl často sám nazýval. Jako někdo v pubertě se (strana) musí odpoutat od (rodičovského) domu a jít vlastní cestou.” Laicky řečeno – bylo vymalováno a Merkelová mířila na výsluní.

Postupně si získala podporu a sympatie většiny CDU a v dubnu 2000 byla na bouřlivé sněmu CDU v Essenu zvolena předsedkyní strany. Dostala 96 procent hlasů. V květnu 2005 byla nominována na kandidátku CDU/CSU na úřad spolkového kancléře v předčasných volbách do Spolkového sněmu v září téhož roku. V těchto volbách získaly strany CDU a CSU společně s liberální FDP velmi těsnou většinu mandátů v Bundestagu a v listopadu se stala Angela Merkelová jako první žena německou kancléřkou. Tou je dodnes.

Dlouho se pak zdálo, že Merkelová se dokáže vyvarovat jakýchkoli větších chyb. Udělala nakonec ale dvě, které už nedokázala v posledních letech napravit.

Postupný konec 

Celé léta měla CDU pod přísnou kontrolou. Když se jí někdo vzepřel, věděl, že přijde z její strany odveta. Většinou přišla nečekaně a zasáhla dotyčného na slabém místě. Například se o něm něco objevilo v médiích. Její životopisec Qvortrup se domnívá, že za tím často stála právě samotná Merkelová, která si dlouho budovala dobré vztahy s některými novináři. V kancléřství se také obklopovala věrnými spolupracovníky (velmi často to byly ženy), které znala dlouho a zcela jim důvěřovala. Spolu s kolegy tvořili jakýsi „politický gang“. Ten odvedl za ní i „špinavou práci“.

Česko mění pohled Evropy na jádro, říká vicepremiér Havlíček

Politika

Diskuse před dvěma lety v Evropě byla vyloženě protijaderná. Dnes ne že by byla úplně projaderná, ale už má nad jádrem nadhled. Smiřují se s tím. Česko v tom sehrálo důležitou roli. Teď nás totéž čeká s plynem, říká vicepremiér a ministr resortů průmyslu a dopravy Karel Havlíček v rozhovoru pro newstream.cz. Další vláda bude podle něj krom dostavby Dukovan připravovat i plán pro Temelín, malé reaktory nic nevyřeší.

Tereza Zavadilová

Přečíst článek

Důležité u toho bylo, na samotnou Merkelovou nikdy nevyplaval žádný větší skandál, který by se týkal korupce. Vždy se dokázala separovat od lidí, kteří byli do něčeho podobného zapleteni. Protože byla z tohoto pohledu „čistá“, měla silné a dobré páky také na byznys, nebyla prostě uplatitelná a klasickému lobbování firem proto lépe odolávala.

Dokázala si také jako kancléřka vybudovat monumentální postavení ve světové politice, protože umně spojila obrovský ekonomický vliv Německa s vlastní politikou. 

Jenže přišel rok 2015 a velká migrační krize, která zaplavila Evropu a především Německo. Kancléřka tehdy svojí „vítací“ politikou k uprchlíkům pořádně rozbouřila jak politickou, tak společenskou scénu nejenom doma, ale v celé Evropě. Z obdivované kancléřky se najednou stala osoba daleko méně obdivovaná a daleko méně milovaná.

Němci totiž rozlišují mezi dvěma druhy politiků: idealisty (Gesinnungsethiker) a realisty (Verantwortungsethiker). Idealisté opírají své činy o vznešené myšlenky, a to bez ohledu na následky. Realisté si věc propočítají a jednají tak, jak situace vyžaduje, i kdyby to bylo v rozporu s převládajícími pocity či ideologií. Merkelová, samozřejmě, byla vždy stálou členkou realistů. „Jenže uprchlická krize byla okamžikem, kdy Angela opustila pragmatické chování,“ upozorňuje Matthew Qvortrup. Sice pak své postoje korigovala, ale to už nevrátilo věci zpět.

Elektřina v Německu je nejdražší v dějinách. Je to problém i pro český průmysl

Money

Český průmysl čelí novým výzvám, k čipovému hladomoru se připojil ten plynový, který vyústil v dražší energie. Cena velkoobchodní elektřiny v Německu, s nímž je Česko těsně propojeno, dnes vystoupala na historický rekord.

Lukáš Kovanda

Přečíst článek

V prosinci 2018 oznámila, že v roce 2021 se už nebude ucházet o post kancléřky, a proto také skončila na postu předsedkyně CDU. Rozhodla se sice dovládnout současné volební období, ale výběr jejího nástupce byl klopotný a nepodařil se. Svoji favoritku do čela CDU, Annegret Kramp-Karrenbauerovou, ještě prosadila, ale ta dlouho nevydržela. Na kancléře letos v lednu strana nasadila nového předsedu, Armina Lascheta. Politika málo výrazného a málo charismatického. Merkelová ho naoko a slabě podpořila, ale byla to už nouze nejvyšší. A vypadá to, že CDU nemusí kvůli tomu vyhrát 26. září volby.

Migrační krize a špatný výběr nástupce tak kalí Merkelové dědictví. Přesto byla kancléřka tak silná a vlivná, že určitý druh „merkelismu“ ještě několik let v Německu podle všeho přetrvá.

Merkelová a Češi

Mnohé mýty také kolují o Angele Merkelové a jejím vztahu k Čechům. Některé práce pro dokončení svého doktorátu totiž prováděla v roce 1985 také v Praze. A to v Ústavu organické chemie a biochemie Československé akademie věd. Strávila v Praze půl roku a jejími mentory byli tehdy čeští vědci Zdeněk Havlas a Rudolf Zahradník. S tím druhým jí pojilo od té doby velké přátelství.

Viliam Buchert: Putin opět zvítězí a Rusové budou strádat dál

Názory

Nejenom Německo nebo Česko čekají volby. Blíží se také hlasování do ruské Státní dumy (dolní komora parlamentu). Není překvapením, že opět vyhraje Jednotné Rusko, tedy strana stvořená k reinkarnování moci Vladimira Putina. Problémem pro Rusko ale je, že jeho ekonomika se nedokázala pod Putinem nijak změnit, pořád hodně zaostává za moderním světem a část národa strádá.

Viliam Buchert

Přečíst článek

Merkelová, jak se někdy tvrdilo a tvrdí, se ale nikdy nenaučila česky. Umí jen několik frází, pozdravit či objednat si něco v hospodě. Prahu a své české přátele ale měla vždy ráda. Mylně z toho kdekdo vyvodil, že bude jako kancléřka upřednostňovat Česko. To se ale nikdy nestalo, protože pokud něco upřednostňovala, tak to vždy byly především německé politické a ekonomické zájmy. Jenže německé národní zájmy jsou diametrálně odlišné od našich. Berlín má zcela jiný vztah k Rusku, Francii, Číně nebo Americe. Obrovskou roli v tom hraje byznys a kancléřka to dobře ví.

Angela Merkelová nakonec kvůli chybám v posledních letech neodchází do politického důchodu jako jednoznačná hvězda. Ale zanechává v Německu i ve světě nesmazatelnou stopu, podobně jako její významní předchůdci Konrad Adenauer (ve funkci 1949 – 1963) nebo Helmut Kohl (kancléř v letech 1982 – 1998). A to není málo. Dokonce je to víc, než si kdo dokázal v jejím případě v minulosti představit.