Christina Meinl: Před sto lety měl Meinl 900 prodejen. Protože nebyl Google, lidé tam zjišťovali vše potřebné
Značka Julius Meinl patří k evropskému retailu již 160 let. A slovutné jméno se předává z generace na generaci podnikatelů. Významný post v rodinném podniku zastává Christiana Meinl, která zastává post výkonné ředitelky Julius Meinl Coffee Group pro Rakousko. „Žádný z mých předků si nikdy neřekl ‚Už nám to jde, tak se to bude dělat pořád takhle‘. Každá generace Meinlů dokázala přijít s takovým byznys modelem, který byl v dané době pro firmu nejlepší,“ říká Christina Meinl v rozhovoru, který v rámci Inventury 2024 na newstream.cz zveřejňujeme poprvé celý.
Historie vaší firmy sahá hluboko do Rakouska Uherska. Jaký je váš recept na dlouhověkost?
Držet kvalitu a být schopný se měnit spolu se zákazníky. Začalo to malým obchodem ve Vídni, který si otevřel Julius Meinl I. V Od té doby naše rodina nashromáždila několik místností plných archivních dokumentů. Vždycky, když je procházím, uvědomuju si, že rodinný podnik je něco, co vás zcela přesahuje. Fascinuje mě, jak se firma dokázala s každou další generací zgruntu měnit. Žádný z mých předků si nikdy neřekl „Už nám to jde, tak se to bude dělat pořád takhle“. Každá generace Meinlů dokázala přijít s takovým byznys modelem, který byl v dané době pro firmu nejlepší.
Váš prapradědeček Julius Meinl I. se narodil před dvěma sty lety v Kraslicích, malé vesnici poblíž Karlových Varů. Jak se mu povedlo prosadit ve Vídni?
Nevíme přesně, za jakých okolností odešel z Čech, ale víme, že do Vídně přijel a zanedlouho si otevřel obchod s takzvaným koloniálním zbožím, chodilo se tam pro cukr, fazole, rýži a dovozové zboží, včetně kávy. Zákazníci si kupovali zrnkovou kávu na váhu a pražili si ji doma v troubě. V rodině se vypráví, že jednou do krámu přiběhla dívka v slzách, že kávu spálila. Neměla peníze na další a že bude mít nepříjemnost s milostpaní. To přivedlo Julia k nápadu začít zrnka nabízet rovnou pražená, dokonce si nechal patentovat speciální postup pražení. Protože to byla tehdy nevídaná věc, o obchodu se začalo mluvit po celém městě. Praženou kávu všichni chtěli, tržby šly nahoru a Julius záhy otevíral jeden obchod za druhým. Na přelomu 19. a 20. století už byl Julius Meinl největším importérem čaje a kávy v Rakousku-Uhersku. V době největšího rozkvětu, mezi světovými válkami, kdy rodinný podnik řídil už jeho syn Julius Meinl II., měla společnost 900 prodejen na území celé někdejší monarchie. V té době jsme měli obchody v centru každého města, Meinlu se přezdívalo evropský Walmart. Google nebyl, takže když chtěl někdo něco zjistit, šel se zeptat do Meinlu, protože u nás se jednoduše vědělo všechno, vždyť jsme byli na každém rohu.
Vy reprezentujete pátou generaci ve vedení rodinné firmy, společnost dnes nese název Julius Meinl Coffee. Firma přežila konec monarchie, dvě světové války, studenou válku. Jaké změny v historii vašeho podniku byly podle vás ty nejzásadnější?
Každá epocha přinesla obrovské změny. Několikrát jsme zkrachovali, několikrát jsme museli úplně změnit obchodní model i zaměření. Například když po velké expanzi po druhé světové válce najednou přišla móda automobilů, zákazníci si postupně zvykli za nákupy jezdit mimo centrum, přišel boom samoobsluh, supermarketů, a tak nám nezbylo než obchody v centrech zavřít a zkusit to jinak. V jednu dobu jsme také provozovali síť supermarketů, v 80. a 90. letech byl Meinl dokonce jedním z největších maloobchodních hráčů v Rakousku. Naše podnikatelské portfolio se rozšiřovalo a vstoupili jsme do mnoha dalších oblastí. Ale také se začalo štěpit. (Rodina dále podnikala v realitním byznysu, dlouhá léta fungovala také Meinl banka, kterou založil Christinin dědeček už po druhé světové válce. Původně vznikla, aby si zaměstnanci měli kam ukládat peníze, ovšem později se změnila na privátní banku, která nakonec po řadě skandálů svou činnost ukončila – pozn.red.) Také kapitolu supermarketů jsme nakonec zavřeli. Měnilo se nejen naše podnikání, ale i vztahy v rámci rodiny.
Štědrý den je tu. Jako dárek svým čtenářům byznysový portál newstream.cz postupně zveřejňuje nejúspěšnější rozhovory, které jsme letos vydali. Doposud jste si je mohli celé přečíst pouze v tištěných magazínech Newstream CLUB, nyní budou dostupné online v rámci Inventury 2024 na newstream.cz. Sváteční dny startují rozhovorem s populárním šlechticem Františkem Kinským. „Historii rodiny si nesete s sebou. Můj otec, když se ho ptali, co znamená šlechtictví a co šlechta, říkal: Žijeme v jednadvacátém století, šlechta je mrtvý pojem. To už neexistuje a existovat nebude. Jsme republikou, jsme občané. Máme jenom nějakou historickou povědomost o své rodině,“ říká František Kinský.
Hrabě František Kinský: Zámky už nejsou rodinné domy, ve kterých by se mělo bydlet
Leaders
Nemrzí vás to?
Vůbec ne, co se stalo, stalo se a nemá smysl lpět na něčem, co nefunguje. Přišla konkurence v podobě diskontů a levný supermarket nejde dohromady s prémiovým zbožím. Kvalitní zboží nikdy nemůže obstát v soutěži, kde vítězí ten levnější. Já osobně jsem šťastná, že jsme se rozhodli vrátit Meinl Coffee Group k našim kořenům, tedy byznysu, ve kterém jsme 160 let – obchodu s prémiovou kávou. V tom vidíme stále velkou příležitost. Dnes v některých zemích máme retail a prodáváme kávu v supermarketech, ale zaměřujeme se především na prodej B2B a jsme dodavateli do restaurací, hotelů, kaváren.
Kdo z vaší rodiny je pro vás největším vzorem?
Obdivuju Julia Meinla I., protože to byl Pan podnikatel, dokázal přicházet se zásadními inovacemi. A i když sám dvakrát zkrachoval, pokaždé vstal a zkusil to znovu.
Neméně zajímavý musel být také jeho vnuk Julius Meinl III. Četla jsem, že dokázal firmu udržet v provozu i během druhé světové války navzdory norimberským zákonům. Jak to udělal?
Dědeček byl politicky angažovaný a hlasitě protestoval proti Hitlerovi, takže mu bylo jasné, že musí z Rakouska odejít. Pověřil tedy vedením jednoho šikovného zaměstnance. Důležité bylo, že než to udělal, adoptoval ho jako svého syna. Uzavřeli spolu dohodu: pokud Němci vyhrají, firmu si necháš. Když vyhrají Spojenci, vrátíš mi ji. V roce 1938 tedy spolu s mým otcem a strýcem, kteří byli malí, odejeli přes Jugoslávii do Anglie. Když válka skončila, onen adoptovaný syn, Fritz Meinl, firmu dědečkovi dle domluvy opět předal.
Pokračuje Inventura 2024 na byznysovém portálu Newstream.cz. Jako dárek svým čtenářům postupně zveřejňujeme nejúspěšnější rozhovory, které jsme letos vydali. Doposud jste si je mohli celé přečíst pouze v tištěných magazínech Newstream CLUB. Na Druhý svátek vánoční nabízíme rozhovor s úspěšným koučem Marianem Jelínkem. „Myslím, že žijeme v době, která je zlomová. Poprvé jako lidská společnost žijeme v dostatku. Dosud jsme žili v nedostatku, pořád jsme odtlačovali nějaké negace. Měli jsme hlad, byla nám zima, netekla teplá voda, neměli jsme léky. Negace už neodtlačujeme, žijeme v době nadbytku,“ říká Marian Jelínek.
Marian Jelínek: Žijeme v době nadbytku, ale šťastnější nejsme
Leaders
Měli jste jakožto jeden největších obchodníků s kávou někdy vlastní plantáže?
Ne, ale často jsem o tom přemýšlela. Třeba velcí obchodníci s vínem své vinice mají. Mezi světovými obchodníky s kávou vím vlastně jen o jedné firmě, která má svou plantáž, ale to spíš jen jako marketing. Je to zajímavé, když si vezmete, že káva je po ropě nejvíce obchodovaný produkt na světě. Náš byznys jde ale zcela mimo produkci kávových zrn. Ta je v rukou mnoha producentů, kteří ovšem často fungují také jako rodinné firmy.
Jezdíte někdy na místa, odkud vaše káva pochází?
Ano a velmi ráda. Loni jsem se vypravila do Ugandy. Speciálně do Afriky jezdím ráda, protože jsem tam předtím nějakou dobu žila.
Co jste dělala v Africe?
Vystudovala jsem medicínu a ve svém předešlém životě jsem pracovala v nemocnici v Tanzánii jako lékařka a velmi mě to bavilo. Ale to už je pryč. Rozhodla jsem se, že svou energii vložím do rodinného byznysu a s medicínou jsem skončila.
Jozef Karika měl skvělý rok. Na jaře vstoupil do kin snímek Smršť natočený podle jeho stejnojmenné knihy a v rámci podzimního Velkého knižního čtvrtku v češtině konečně vyšel jeho Černý rok. Rozsáhlý román navazuje na přelomovou knihu Černá hra a je prostředním dílem trilogie, v níž Karika zachycuje vývoj slovenské polistopadové společnosti. „Této trilogii říkám Černý kruh, protože v ní zachycuji kruh, do něhož se zamotala slovenská společnost a z něhož je velmi složité se dostat. Ostatně aktuální vývoj událostí na Slovensku to dokazuje,“ říká slovenský bestsellerista v rozhovoru, který je součástí Inventury 2024 portálu newstream.cz.
Jozef Karika: Slovenská společnost se zamotala do kruhu. Vymotat se bude těžké
Enjoy
Nelitovala jste někdy?
Vůbec ne. Jak říkám: zpět se neohlížím.
Takže se vám po životě tam nestýská?
Vracím se tam pravidelně. Ale nedělám si iluze, životní podmínky jsou tam náročné a lidé fungují úplně jinak než my tady v Evropě. Ale vždycky se tam znovu ráda podívám. Loni v Ugandě mě nadchla inovativnost a síla místních podnikatelů. Vůbec nemluvím o touze vydělávat, ale vůli měnit prostředí. My si tu myslíme, jak jsme chytří, protože jsme ekonomicky silní. Ale měla byste vidět Afričany! Jsou obrovsky akční a podnikaví. Vyvinuli například systém, jak zbytky pomocí žížal přeměnit na bio hnojivo, které používají pro stromy. Plodiny mají rozdělené na ty, co generují cash, a na ty, co konzumují. Kávu Afričané nekonzumují. Většina lidí, kteří pracují na plantážích, ji nikdy neochutnala. Což ostatně platí i v Jižní Americe, odkud kávovník pochází. Přece kávu nebudou pít, když to jsou peníze! Totéž se mimochodem týká i kakaa. V Africe na ale plantážích zároveň pěstují banány, které jedí, papáju, melouny, chovají drůbež, nikdy nenakupují v supermarketech…. Když jsem se jich ptala, proč to dělají dohromady, ukázali mi, jak banánové listy dávají stín, aby kávovníky měly vláhu a mohli růst. I v zemích, jako je Uganda, kde dříve měli zákon, že půdu mohou vlastnit pouze muži, se naplno rozběhla transformace a digitalizace. Takže zatímco mezi farmáři dříve nebylo moc žen, protože panovala obava, že je při výkupu sklizně ošidí, dneska mají ve výkupech digitální váhy a peníze na účtu farmář vidí na smartphonu ještě dřív, než vyjde ze dveří. V zemích jako je tahle se ve školách díky tomu vzdělává dokonce více dívek než chlapců.
Jak to souvisí?
Ženy prodají kávu a z účtu zaplatí školné svým dětem, zatímco muži nezřídka vydělané peníze cestou domů rovnou propijí. Ženy dokážou lépe hospodařit s penězi a dávají si stranou, protože vědí, kdy přijdou roky slabší sklizně – a že vždycky přijdou. Angažuju se v programech, kde se mohou naučit vyrábět boty, knihy a další věci, které Afričanům mohou zajistit alternativní příjem po dobu, kdy kávovníky neplodí nebo je potřeba plantáže omlazovat a čeká se, až začnou plodit. Je důležité, aby se farmáři učili předcházet problémům se splácením. Víte s kávou je to jako s vínem, také máte lepší a slabší ročníky.
Konec roku se blíží. Jako dárek svým čtenářům byznysový portál newstream.cz postupně zveřejní nejúspěšnější rozhovory, které jsme letos vydali. Doposud jste si je mohli celé přečíst pouze v tištěných magazínech Newstream CLUB, nyní budou dostupné online v rámci Inventury 2024 na newstream.cz. Začínáme s úspěšným podnikatelem Karlem Vágnerem, zakladatelem celé řady mediálních projektů a manželem Simony Krainové. „Pro nás je teď priorita byznys se Simonu, rozvíjet vlastní značky. Ono se to nezdá, ale jen aby vás pustili do velkých fabrik, které vyrábějí pro světové značky, je strašná práce,“ říká Karel Vágner.
Karel Vágner: My Slováci máme tendenci se ke všemu dostat tak nějak rychleji
Leaders
Dají se kávová zrna archivovat?
Pražená ne, ale u zelených to lze. V našem archivu máme zrna stará sto let, ale to už je samozřejmě extrém, kvalita kávy je nejlepší v prvních letech a časem klesá. Káva je přírodní produkt, jehož vlastnosti nikdy nejsou stejné, navíc každý kávový region má svá specifika. U single blendů poznám z jednoho doušku i se zavřenýma očima, odkud káva pochází. Zákazníci ale zpravidla kupují směsi, které mají stále podobnou chuť. Ale to už není taková zábava, jako když máte produkci z jednoho místa a každý šálek je jiný. Také velmi záleží na tom, jak se káva připravuje a podává, protože to také velmi ovlivňuje výslednou chuť. V tom je kouzlo našeho byznysu, protože není jen o prodeji zboží. Proto u nás v Meinlu důsledně hlídáme kvalitu a servis. Vracíme se tím k heslu Julia Meinl I., který zákazníky ve svých obchodech vítal se slovy „Čím vám posloužím?“ Ono to k prodeji kávy patří, protože to není jako když prodáváte nápoje v lahvích. V mezičase se může přihodit leccos, co ovlivňuje kvalitu a chuť konečného nápoje. Záleží nejen na výběru zrn, ale také jak je pražíte, jak jemně je umelete, jak dlouho trvá extrakce, v jakém šálku kávu servírujete…. Proto jsme založili svojí akademii, v níž školíme baristy.
Jaké trendy jsou teď v pití kávy ve světě?
V každé zemi, kde jsme, je to jiné. Italové pijí kávu jinak než Američané nebo Rumuni. V Itálii když chcete kávu, jdete do baru, vypijete espresso a jdete, ve střední Evropě si chcete sednout ke stolku a konverzovat. Co země, to jiné zvyky a jiná chuť. Lze ale říct, že od pandemie vzrostla poptávka po kvalitní kávě. Lidé si ji nechtějí vychutnávat jen v restauraci, ale i doma. Vyrůstají další a další mikropražírny. Mně jakožto milovnici kávy to připadá jako skvělý způsob, jak zažít pestrost a učit se rozeznávat drobné nuance.
A jaké vidíte příležitosti ve světě?
Velmi zajímavé jsou pro nás asijské trhy. Čínský trh, kde také podnikáme, roste velmi rychlým tempem. Přitom dříve se tam káva prakticky nepila. Nahrává nám, že mají slabost pro rodinné firmy a také že Číňané se vzhlíží v životě střední třídy v Německu a Rakousku, k němuž kávová kultura patří. Ale rostou i další trhy – Moldávie, Gruzie a nesmím zapomenout na USA. Všude zaznamenáváme rostoucí poptávku, nejen protože to děláme kvalitně, ale také proto, že se ve světě pije čím dál víc kávy.
Zvýšená poptávka ve světě ale ovlivňuje i ceny. Dá se očekávat zdražení?
Tak to bohužel je. Světová produkce přestává stačit poptávce. Na druhou stranu se kávovníky začínají pěstovat i v oblastech, kde to vůbec nebylo zvykem – například právě v Číně.
Oba patří do špičky ve svých oborech. Jiří Kovanda je legendou českého umění, Lukáš Kovanda je nejcitovanějším českým ekonomem. Zdánlivě by si dva lidé nemohli být vzdálenější. Přesto jejich dráhy mají mnohem víc společného, než by si někdo mohl být s to uvědomit. A to včetně celé řady názorů a pohledů na svět. Jak se může ekonom a umělec shodnout? V čem se jejich názory naopak liší? A v čem si jsou neustálou inspirací? Jiří a Lukáš Kovandovi v otevřeném rozhovoru, který celý najdete v magazínu Newstream CLUB.
Jiří a Lukáš Kovandovi o umění, ekonomice, kreativitě i vzájemné inspiraci
Leaders
Jakou kávu máte ráda vy?
Mám moc ráda single blend z Etiopie, ale také ráda experimentuju. Co do způsobu přípravy preferuju espresso. Piju mnoho káv denně, nepočítám to, ale určitě jich zvládnu deset, poslední šálek si dávám kolem půlnoci, než jdu spát.
Platí, že co národ to jiná chuťová preference a že největší pijáci kávy jsou ve Skandinávii?
Naprosto. V Evropě čím jižněji jste, tím více praženou kávu tam lidé preferují. Jižané si oblíbili kávu s vyšším podílem robusty – ta je zodpovědná za hustou pěnu a nižší aciditu. Rádi ji pijí ve formě espressa, oproti tomu Skandinávci dávají přednost světlejší kávě s vyšší kyselostí a v severských zemích je oblíbená filtrovaná káva. Ve Vídni jsme přesně uprostřed. Máte pravdu, že největší spotřeba kávy na hlavu je ve Skandinávii, to má ale pragmatické vysvětlení v jejich daňovém systému, který je nastavený na vyšší zdanění alkoholu.
K čemu podle vás inklinují Češi?
Vyžadují vyšší kvalitu a zároveň preferují světleji praženou kávu. V posledních letech u vás rychle roste komunita kávových fajnšmekrů, kteří rádi zkouší nové směsi a zároveň se vracejí k tradičním postupům. Myslím, že v tom se určitým způsobem odráží i snaha o znovu(objevování) kořenů, hodnot. Hodnoty jsou to, co nás drží, protože ve světě, kde se toho děje tolik, není možné mít názor na všechno. Svým dětem se snažím vysvětlovat, že je důležité ctít nějaké hodnoty. Protože ty vás drží, cokoliv se přihodí.
Je talentovaný, pracovitý, úspěšný, energický a plní sny ostatním i sobě. Pavel Staněk a jeho Potten & Pannen patří k nejzajímavějším retailovým projektům české polistopadové éry. Už třeba tím, že tehdy nepříliš bohatým Čechům začal prodávat luxusní nádobí. Nebylo to lehké, ale diamanty nevznikají snadnou cestou, ale pod tlakem. „Obchodní dar mám po babičce,“ říká zakladatel a spoluvlastník úspěšného retailového řetězce Pavel Staněk.
Pavel Staněk: Chci být kurátorem vaší kuchyně
Leaders
Jaké rodinné hodnoty jsou ve vaší rodině důležité?
Upřímnost, transparentnost... a mnoho dalších. Samozřejmě, že je všechny máme sepsané ve firemním kodexu, ale důležitější je, co skutečně děláme, osobní příklad každého z nás je to, co se počítá. Mému otci je osmaosmdesát a v práci je každý den. V DNA naší společnosti máme to, že pečujeme o naše lidi. Už před sto lety, kdy nebyl zákonem stanovený počet pracovních hodin nebo dovolené, u Meinlů jsme to měli. V dobách, kdy to nedělal stát, jsme se o své zaměstnance starali my. Říkávalo se, že práce u Meinla je na celý život. Zaměstnanec u nás dostal školení a mohl růst. Když odcházel, postarali jsme se o něj. Nebylo výjimkou, že u nás pracovali celé rodiny. Dneska byste u nás našla řadu zaměstnanců, kteří jsou z druhé či třetí generace, která u nás pracuje. Vnímáme vysokou míru loajality a je to přitom oboustranné. Když se třeba některý ze zaměstnanců nebo jejich rodinných příslušníků během covidové pandemie dostal do problémů, pomohli jsme. Ctíme pravidlo, že o své lidi se vždy musíme postarat.
Je něco, co u vás kromě lásky ke kávě přetrvalo od dob Rakouska-Uherska?
Pomalé pití kávy spojené s příjemně stráveným časem, chvílemi, kdy si člověk dopřeje čas pro sebe, utříbí si myšlenky, uvolní se. Julius Meinl byl a je hrdým ambasadorem středoevropské kávové kultury, tak jak je stále živá ve Vídni nebo v Praze. V kavárnách se odjakživa scházeli intelektuálové, spisovatelé, umělci, často velmi kosmopolitní společnost… Důvodem mimo jiné byla vysoká cena za topení v soukromých bytech, v kavárně bylo vždycky teplo. A dodnes je to místo, kde je nám příjemně. Ten rozdíl je patrný už v jazykové vazbě – tady se nechodí pro kávu, ale na kávu. Chceme se u toho posadit v kavárně nebo restauraci a vést konverzaci. Anebo jen tiše sedět, pozorovat okolí a psát básně. Tak jako to dělali už naši předci před dvěma sty lety.
Christina Meinl
Působí coby výkonná ředitelka Julius Meinl Coffee Group pro Rakousko. Je zástupkyní páté generace v rodinné firmě Julia Meinla. V rodinné firmě pracuje posledních 14 let společně se svým otcem a bratrem, ačkoliv původně vystudovala medicínu a byla lékařkou. Je členkou správní rady Jane Goodall Institute Global. Rodina Meinlů dříve podnikala také v maloobchodu, bankovnictví nebo v nemovitostech. Julius Meinl Coffee Group se v současnosti věnuje pouze obchodování s kávou, kterou dodává nejen na území svých tradičních odbytišť v Evropě včetně Itálie, ale také v USA a Asii, významně roste v Číně. Celkově se jedná o 70 zemí. Na všech trzích se Julius Meinl Coffee Group snaží být ambasadorem vídeňské kavárenské kultury. Roční obrat dosahuje čtvrt miliardy eur.
Kdy poprvé Pavel Sapík vařil na Pražském Hradě? Co se naučil od svého táty, slavného kuchaře Jaroslava? A jsou Češi lepší zákazníci než cizinci? Odemykáme rozhovor s šéfkuchařem Brick´s Pavlem Sapíkem, který vyšel v zimním čísle magazínu Newstream CLUB.
Pavel Sapík: Češi v restauracích utrácejí mnohem víc než cizinci
Enjoy
Tereza Maxová byla hostem podcastové série rozhovorů Kataríny Krajčovičové, které představují hlavní tváře konference Good Company Circle, na které se mediálně podílel server Newstream.cz.
Tereza Maxová: Péči o děti jsme postupně rozšířili po celé republice
Leaders
