Ekonom Zahradník: Česko je ekonomikou polotovarů, to se musí změnit. Třeba po vzoru Polska
O významu investic přímo v české ekonomice všichni dávno vědí, stranou pozornosti ale zůstává potřeba investic českých firem v zahraničí. „Tyto investice přitom mohou vyvažovat současnou velkou mezeru mezi vyvezeným a dovezeným kapitálem. Dividendy budou více přitékat také opačným směrem do Česka,“ řekl přední ekonom Petr Zahradník v rozhovoru pro Export.cz. Je zastáncem promyšlené státní podpory investic v zahraničí, kterou by mohla do značné míry převzít agentura CzechInvest.
Petr Zahradník vidí také rizika zahraničních investic. Klíčové je podle něj příznivé podnikatelské prostředí v samotném Česku, které zabrání tomu, aby se firmy nakonec nestěhovaly do zahraničí se vším všudy. „Dokážu si také představit výhodnější rozvojové financování pro účely akvizic českých firem v zahraničí. Obecně jsem ale zastáncem názoru, že podpora ze strany státu by měla být spíše doplňková, hlavní práci určitě musí odvést firma samotná,“ zdůraznil ekonom v rozhovoru pro Export.cz.
V Česku se docela hodně mluví a píše o potřebě přilákat zahraniční investice. O jejich přínosu pro transformaci a modernizaci naší ekonomiky není pochyb. Nezůstává ale trochu stranou téma českých investic v zahraničí?
Myslím, že tohle téma stranou zůstává a přitom je aktuální už relativně dlouhou dobu. Ještě ale k úvodu vaší otázky – důležité jsou nejenom zahraniční investice, ale také tuzemské investice přímo v Česku. Platí to zejména v dnešní době, kdy už se tu naakumuloval poměrně významný objem domácího českého kapitálu. Míra investic je u nás pořád poměrně vysoká, přesto je velmi žádoucí, aby měli tuzemští investoři motivaci k dalším investicím v naší ekonomice. Co se týče tématu českých investic v zahraničí, opravdu je málo zmiňované. Aktéři tohoto procesu jsou aktivní bez jakékoliv podpory ze strany státu a jeho institucí.
Jsou tady určité výjimky, státní pojišťovna EGAP české investice v zahraničí podporuje…
Jasně, ale není to ten hlavní proud. Jde především o investice v regionech, které jsou spojovány s politickými nebo dalšími riziky. Když se podíváte na českou platební bilanci, stále v oblasti přímých investic vidíte velkou disproporci mezi vyvezeným a dovezeným kapitálem. Tato mezera je značná a vede k jevu, který naopak mnozí dlouhodobě sledují a často také kritizují – odliv dividend nebo jiných typů příjmů do zahraničí. Právě vyšší přítomnost českého kapitálu na zahraničních trzích může tuto mezeru určitým způsobem vyvážit. To je makroekonomický pohled.
Potřebujeme tedy tok dividend i opačným směrem do Česka.
Přesně tak. Vedle tohoto makroekonomického pohledu je důležitý i mikroekonomický, korporátní pohled. České firmy ve světě nejenom hledají příležitosti pro zhodnocení kapitálu a dosažení dalšího zisku, který může být v určitých teritoriích větší než u nás, ale také usilují o získání tržního podílu na zahraničních trzích. O tuzemské ekonomice se dlouhodobě právem hovoří jako o ekonomice polotovarů, subkomponentů, v menší míře už finální produkce. A právě expanze v zahraničí může vést k tomu, že tam čeští investoři zanechají svůj otisk, prosadí se a budou aktéry i v koncovce výrobního cyklu a prodeji konečnému zákazníkovi. Když je kapitál uzavřen doma nebo domovina spoléhá na kapitál ze zahraničí, k těmto efektům nedojde.
Ve velkém areálu v Přestanově, kousek od Teplic, sídlí společnost Showdown Displays Europe. Možná ji budou mnozí znát pod původním názvem Jansen Display, ostatně pod ním dosud funguje i český e-shop pro koncové zákazníky. Před několika lety však společnost koupil americký privátní investiční fond a s příchodem Američanů se změnil i název.
Češi jsou geniální technici, ale tragičtí prodejci, říká byznysmen Zajíček
Zprávy z firem
Jak si vlastně máme představit takový český kapitál? A je vždy opravdu český?
Je to kapitál, díky němuž se podařila už řada významných expanzí českých firem do zahraničí. To se týká společností, jako jsou například výrobce nemocničních lůžek Linet nebo dílů pro automobilový průmysl Brano. Mimo zpracovatelský průmysl bych mohl uvést příklad online prodejce potravin Rohlik.cz. Český je minimálně původní kapitál, s nímž se vydali na zahraniční trhy nejbohatší čeští podnikatelé jako Daniel Křetínský, Pavel Tykač nebo Karel Komárek, byť se tento kapitál pozvolna internacionalizuje. Rozlišitelnost českého kapitálu není v některých případech úplně jednoduchá. Našli bychom ale desítky, možná stovky případů typu, kdy třeba z garážové firmy během pětadvaceti let vznikla mezinárodně konkurenceschopná, udržitelná a perspektivní firma. Tam je to zcela jednoznačné.
Riziko kompletního přesunu z Česka
Mnozí lidé se na argumenty o prospěšnosti investic v zahraničí budou dívat s podezřením. Mohou mít pocit, že čeští byznysmeni přenesou mimo naši zemi celý svůj byznys nebo jeho podstatnou část, včetně svého know-how a výrobních kapacit. V Evropě se dnes hodně mluví o hrozbě deindustrializace. Vnímáte tohle jako riziko?
Rizika tu samozřejmě jsou. Pokud česká mateřská firma nebude doma obklopena odpovídajícím podnikatelským a institucionálním prostředím, hrozí, že se časem úplně přesune ven, přesune tam i svůj daňový domicil a centrálu. Koneckonců několik firem z oblasti informačních technologií se takovým způsobem přesunulo do Silicon Valley nebo jiných oblastí amerického IT průmyslu a česká ekonomika z nich aktuálně nemá žádný přímý přínos. Další riziko spočívá v tom, že tuzemská společnost opravdu přesune ven velmi podstatnou část vlastního výrobního procesu. Na druhou stranu víme, že nejvyšší přidanou hodnotu firmám přináší výchozí aplikačně-inovační fáze a pak konečná fáze prodeje. Pokud tyto činnosti zůstanou v rukou českých firem na našem území, není to nic proti ničemu. Dalším rizikem ale může být, že příjmy generované v zahraničí tam také zůstanou.
Tím se vracíme k obrácenému toku dividend. Není žádná záruka, že sem dividendy opravdu přitečou. Souhlasíte?
Ano. Mnozí investoři chápou expanzi do zahraničí nikoliv jako diverzifikaci kapitálu, který mají umístěný v tuzemsku, a nalézání nových možností, ale jako formu úniku před zdejším podnikatelským, institucionálním a daňovým prostředím. Nizozemsko, Kypr nebo Irsko například své firmy více přitahují atraktivní mírou zdanění. Díky tomu podnikatelé naakumulují větší kapitál a více finančních prostředků také odvádějí do státního rozpočtu. Je tedy třeba mít na paměti jak riziko definitivního odlivu kapitálu do zahraničí, tak riziko deindustrializace. Přesun českého kapitálu do zahraničí se dnes týká převážně oblasti zpracovatelského průmyslu. Jen v menší míře se jedná o sofistikované služby. Pokud nastane přesun produkčních kapacit do zahraničí bez nějaké náhrady, může to být bolestivé i z hlediska zaměstnanosti nebo rozvoje území, kde se stávající továrna nacházela.
Pesimismus ohledně vývoje globální ekonomiky se loni ukázal být neopodstatněný. Firmám rostly zisky a spolu s nimi i dividendy vyplacené akcionářům. Letos by měla být situace ještě o fous lepší. 
Nejvíc na dividendách vyplatil loni Microsoft a Apple. I banky byly štědré
Money
Jedním z klíčových způsobů, jak podpořit příznivý dopad českých investic v zahraničí na tuzemskou ekonomiku a její modernizaci, je tedy paradoxně zlepšit podnikatelské prostředí přímo v Česku…
Pokud toto prostředí dozná kvalitativního zlepšení, podnikatelé pořád budou považovat domovinu za centrální bod celého svého byznysu.
Používáte v tomto smyslu slovo koncovka. Jde tedy o to, aby podnikatelé nejenom investovali v zahraničí, ale také zajistili koncovku do české ekonomiky, která není úplně samozřejmá?
Teoretické poučky nám říkají, že kapitál nemá hranic. Je ale velmi důležité, kdo ten kapitál vlastní. Jinými slovy je to právě příběh této koncovky. Když má vlastník kapitálu vztah k určitému teritoriu, může mít toto teritorium z jeho aktivit daleko větší přínos než nějaké jiné.
Vyrovnáme se Západu?
Směr investic českých podnikatelů se více posouvá z Východu na Západ. Skupina PPF za éry Petra Kellnera investovala v Rusku a Číně, dnes mnohem více čteme třeba o českých investicích v západní Evropě nebo Spojených státech. To platí i pro PPF. Nestoupá tím riziko, že právě na Západě budou české firmy čelit větším lákadlům, aby tam přesunuly také svůj výzkum nebo další aktivity?
Možné to je. Další vývoj může směřovat například k rozkouskování aktivit českých firem, jejich dílčímu odprodeji. Na druhou stranu je takové geografické zaměření investic důkazem, že se jistým způsobem Západu vyrovnáváme. Třeba Francouzi poměrně těžce mentálně nesou, že významní a bohatí investoři z jakéhosi Východu ulamují kousky jejich podnikatelských struktur. Je to nepřímý důkaz, že po 35 letech opravdu do západního prostředí vplouváme z hlediska kapitálové síly, erudice, schopností.
Dnes jsou tomu přesně tři roky, kdy při nehodě vrtulníku na Aljašce přišel o život český miliardář Petr Kellner. „Zapaluju svíčku. A nejen dnes vzpomínám,“ napsal dnes na Twitteru jeho bývalý kolega Vladimír Mlynář. Miliardová kola PPF, kterou Kellner před více než třiceti lety zakládal, se už třetím rokem točí dál bez svého zakladatele. Jeho hlavní vize ale s impériem, nad nímž převzala kontrolu vdova Renáta, zůstávají. Jak šel čas s PPF i Kellnerem připomínáme jeho slovy.
Tři roky od tragické smrti Petra Kellnera. Jaké byly jeho nejslavnější vize a akvizice? Přečtěte si jeho autentické citáty
Leaders
Na Západě nás často považovali za nepříliš rozvinutou ekonomiku s levnou pracovní silou. Teď se ukazuje, že už je to trochu jinak. Může mít tato změna image příznivé ekonomické důsledky? Stanou se různé kontakty s českým byznysem pro zahraniční partnery atraktivnějšími?
Věřím tomu. Souvisí to i s tématem deindustrializace, na které jste se ptal. Struktura české ekonomiky je pořád silně závislá na zpracovatelském průmyslu, což většinou v takové míře neplatí pro západní státy. Pokud začneme hrát ve zpracovatelském průmyslu významnější mezinárodní roli a potom případně kapitál více přesuneme i do sektoru služeb, budeme vůči západním zemím daleko kompatibilnější. Na Západě nám budou více rozumět.
Skupina Energo-Pro podnikatele Jaromíra Tesaře poslední energetickou krizi zvládla dobře, udělala si z ní ale jasný závěr. „Svět se mění a stává se více volatilním, nestabilním,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Petr Milev, výkonný šéf této mezinárodní skupiny se sídlem v Praze. „Musíme být připraveni na to, že krize budou přicházet, umět s nimi žít, počítat s vyšší nestabilitou a výkyvy cen energií.“
Šéf Energo-Pro: S vodními elektrárnami různě po světě jsme odolní vůči krizím
Money
Mezi známé české investory se zařadil například Martin Wichterle, vlastník předního výrobce průmyslových převodovek Wikov. Jeho klíčový argument spočívá v tezi, že investice českých firem v zahraničí posílí jejich domácí centrálu. Mateřská společnost bude poskytovat služby svým dcerám, v Česku zůstanou lidé, kteří rozhodují o celém byznysu, právníci, auditoři, marketéři, obchodníci. Jak to vidíte vy?
Zejména v krizových obdobích v Česku zaznívá silná kritika, že o osudech spousty provozů v Česku rozhoduje vzdálená centrála v západní Evropě, za mořem nebo třeba na Dálném východě. Pokud tam nějaký excelovský manažer odškrtne, že daná továrna zmizí ze světa nebo propustí ze dne na den výrazné množství pracovníků, tuzemský management s tím nic neudělá. Už vůbec s tím nic neudělá tuzemský zaměstnanec. Mocenské centrum je extrémně důležité, může nasměrovat budoucí strategii celé podnikatelské skupiny. Je prostě důležité, kdo tuto skupinu vlastní a kdo určuje směr, budoucnost a vůbec strategické priority.
Dokážu si představit českého podnikatele, který nechce příliš riskovat a víceméně mu vyhovuje model subdodavatelské ekonomiky, a naopak zahraničního majitele, který působí v Česku a jehož česká firma si udržuje aktivní mezinárodní byznys. Jak je podle vás důležité české vlastnictví?
Není to černobílé. Řada na první pohled nezávislých českých podnikatelů, zejména střední úrovně, je ve skutečnosti naprosto závislá na tom, co jim zahraniční odběratel nadiktuje z hlediska výrobního programu, ceny i vlastního prostoru pro další rozvoj. Takový podnikatel je fakticky vazalem svého odběratele. Na druhé straně tu máme také invenčnější, empatičtější zahraniční vlastníky nebo manažery, kteří dávají prostor k uplatnění tuzemského potenciálu. Sám mám zkušenosti z bankovního sektoru a vím, jak odlišné jsou v tomto směru přístupy různých zahraničních vlastníků.
Známý český podnikatel Martin Wichterle říká, že probádal spoustu slepých uliček. „Bez toho to nejde,“ dodal v rozhovoru pro Export.cz. Slepé uličky jeho firmě Wikov, přednímu světovému výrobci průmyslových převodovek, také hodně přinesly. Platí to například o společných aktivitách Wikovu s dceřinou společností německého Siemensu, které se zaměřovaly na servis převodovek. Těm poměrně rychle odzvonilo, ale českou firmu tato nepříliš významná epizoda nakopla k novému významnému oboru.
Martin Wichterle: Příběh Česka by měl být o zemi, kde se skvělé produkty vymýšlí i vyrábí
Zprávy z firem
Polská inspirace
Když mluvíme o možném přesunu sídla do zahraničí, mnozí si vzpomenou na daňové ráje, které v tomto ohledu nabízejí velká lákadla. Atraktivní ale mohou být úplně jiné země, které podnikatele lákají zcela férovým způsobem. Kdo by mohl v tomto ohledu nabídnout pozitivní inspiraci?
Docela dobrým příkladem země, v níž dnes najdeme centrály mnoha významných domácích i zahraničních firem, je Polsko. Když člověk prochází stále rostoucí obdobou Manhattanu v centru Varšavy, narazí na velmi reprezentativní plejádu různých společností. V našich geografických končinách se mu nabízí pohled na téměř ideální mix domácího a zahraničního byznysu.
Řekl byste, že Polsku se v tomhle ohledu daří něco, v čem Česko příliš nevyniká?
Zcela určitě. Polsku se podařilo přilákat centrály nebo minimálně regionální centrály významných světových hráčů, kteří z Varšavy pokrývají celý region střední a východní Evropy, případně jeho podstatnou část. Zároveň tam sídlí významné polské firmy. Příkladem může být skupina Orlen, která v poslední době hodně zaujala svojí expanzí jak v reálném byznysu, tak i v marketingu a reklamě. Kdo mimo Polsko znal před pěti, sedmi lety značku Orlen? V současné době přitahuje pozornost mnoha Evropanů svými aktivitami v retailu, rafinérském byznysu, ale také v tom, jak se podílí na evropských aktivitách, které směřují k energetické nezávislosti na Rusku.
Těží Polsko z příznivého podnikatelského prostředí, o kterém jste mluvil?
Polský stát si podle všeho váží obou typů podnikání, o kterých se bavíme. Usiluje o to, aby polské firmy hrály významnou roli jak v národním hospodářství, tak na zahraničních trzích, a současně o to, aby se zahraniční firmy cítily v Polsku dobře. Oba tyto segmenty se přitom vhodně prolínají.
Éra klidu, éra růstu, éra pádu, éra nejistot. Inflace, válka, růst, propad. Investoři za poslední dekádu prožili na kapitálových trzích všechny situace. Rok 2022 dokonce z hlediska investic patřil k nejsložitějším v historii, protože v záporu skončily jak investice do akcií, tak i do dluhopisů. A to se dlouhé dekády nestalo. Přesto i v roce 2022 bylo možné investované prostředky pozitivně zhodnotit, jak ukazuje příběh Kamila Bednáře, portfolio manažera BHS Asset Managementu. „Základem je jasná strategie, díky níž se můžete oprostit od panických zásahů do portfolia. To je hlavní rozdíl mezi profesionálními správci majetku a drobnými investory,“ myslí si.
Kamil Bednář z BHS: Čas jsou procenta
Trhy
A co na to český stát?
Říkáte, že stát by měl zahraniční investice českých firem nějakým způsobem podpořit. Jak přesně?
Odpověď není vůbec jednoduchá. Jsem ale přesvědčen, že instituce, která by vývoz českého kapitálu do zahraničí podpořila, musí sledovat zmiňovaný makroekonomický pohled. To znamená úsilí o vyváženost naší platební bilance. Osobně si totiž myslím, že velká mezera mezi vyváženým a dováženým kapitálem je jistou formou tržního selhání.
Znamená to, že by státní podpora měla být vázána na budoucí příliv dividend do Česka?
Mohla by to být povinnost tohoto typu. Nechci prosazovat žádnou formu centrálního plánování a konkrétní řešení by mělo být předmětem dalších úvah a analýz. Firma, která by získala státní podporu pro investici v zahraničí, by se podle mého soudu měla zpovídat z toho, jakým způsobem nakládá se svým ziskem. Pokud by viděla příležitost v tom, že reinvestuje zisk na daném zahraničním trhu nebo bude případně expandovat někam dál, měla by to aspoň zdůvodnit. V úvahu by neměla přicházet varianta, že bude někde dlouhou dobu kumulovat nerozdělený zisk nebo ho neproduktivním způsobem umístí třeba na nějakém zahraničním účtu v bance. Primárním zájmem českého státu by mělo být to, že podpořená firma odvede určitou část zisku zpět do centrály v Česku, kde by byla adekvátním způsobem zdaněna.
Zastáváte názor, že by se podporou českých investic v zahraničí měla zabývat agentura CzechInvest…
Myslím, že v Česku skutečně nastal pravý čas, aby určitou formu podpory investicím v zahraničí převzal CzechInvest. Řada českých firem je natolik silných, aby si spoustu věcí zařídila po svém. Stát by ale mohl podpořit průnik českých firem do strategických odvětví v zahraničí, případně pomoci při řešení nějakých potenciálních politických nebo administrativních konfliktů. To může být nad rámec možností jednotlivých firem. Dokážu si také představit výhodnější rozvojové financování pro účely akvizice v zahraničí. Obecně jsem ale zastáncem názoru, že podpora ze strany státu by měla být spíše doplňková, hlavní práci určitě musí odvést firma samotná.
Celý svět prakticky v přímém přenosu každý den sleduje oběti ruského bombardování na Ukrajině, kterým bylo možné aspoň částečně zabránit včasnými dodávkami zbraní ze Západu. Posílení systémů protivzdušné obrany bezpochyby pomůže v přímém boji proti Putinově agresi, ta ale v posledních měsících napáchala obrovské škody v ukrajinském týlu. Tamní energetika se bude vzpamatovávat hůře než loni a podle některých pozorovatelů to může být klíčový faktor celkového ruského úspěchu, zaznívá v analýze Jana Žižky, editora webu Export.cz.
Energetické lekce z války: Ukrajinci našlapují mezi ozvěnami Černobylu a vyhlídkami obnovy
Politika
Exportní pojišťovna EGAP už zahraniční investice pojišťuje. Jak vidíte její roli?
Pokud se česká vláda rozhodne, že bude v odůvodněných případech podporovat expanzi českého kapitálu do zahraničí, musí se tomu produktově a institucionálně přizpůsobit všechny relevantní subjekty. Z mého pohledu je tím primárním CzechInvest, který by měl v tomto směru personálně posílit a mohl by v určitých případech spolupracovat s agenturou CzechTrade. Bezpochyby bude potřebná také podpora financování, kterou by mohl zajišťovat EGAP nebo Národní rozvojová banka. Dokážu si představit, že pokud nový zákon umožní Národní rozvojové bance vydávat vlastní dluhopisy, mohla by například vypsat cílený projektový dluhopis na podporu zahraniční expanze konkrétní firmy. To by mohla být investičně velmi atraktivní záležitost.
Tento článek vyšel také na Export.cz
Ukrajina se přetočila do módu celkové modernizace, a to ohromnou rychlostí. Zmocněnec české vlády pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný v rozhovoru pro Export.cz upozornil, že budoucí investice v napadené zemi půjdou i do nových oborů. „Pro české firmy bude důležité nejen sledovat sektory, v nichž byla Ukrajina tradičně silná, ale také pozorovat, do čeho budou investovat sami Ukrajinci i jejich partneři v mezinárodních institucích,“ dodal.
Tomáš Kopečný: České firmy by měly sledovat, do čeho na Ukrajině zamíří největší investice
Politika
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Jak se udržet v kondici a vytvářet dlouhodobou hodnotu? Snaha udržovat se v souladu s nároky doby je hlavní téma aktuálního magazínu Newstream CLUB, který nyní vychází, s podtitulem VYJEDNEJTE SI SVŮJ ŽIVOT.
Proč se vyjednávání stává jednou z hlavních dovedností pro budoucí úspěch, vysvětlí přední český vyjednavač a titulkový muž Radim Pařík.
Na otázku ‚Jak zůstat relevantní i v dalších letech?‘ odpovídají i další osobnosti byznysu, showbyznysu, ale také medicíny. Například vyhlášená pohybová lékařka Karolína Velebová, která se stará o řadu vrcholových sportovců včetně olympioniků. Dědička kávového impéria Christina Meinl ukazuje na historii legendární firmy, jak důležité bylo pro její přežití a dlouhodobý úspěch ochota radikálně se změnit a začít znovu téměř od nuly.
Partner Penta Investments Václav Jirků popisuje, jak důležitou roli bude hrát soukromý sektor ve zdravotní péči a sociálních službách.
O duševním zdraví, wellbeingu a o tom, jak jich dosahovat pomocí moderních technologií, hovoří Jiří Diblík, spolutvůrcem globálně úspěšné wellbeingové a mental health aplikace VOS Health.
Páté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
