Expert z Deloitte: Česko nutně potřebuje novou energetickou koncepci. Bez ní zůstane na chvostu Evropy
Udržitelností se musí dnes intenzivně zabývat i finanční společnosti. Co to ale pro banky a pojišťovny znamená a proč je to už teď stojí miliony korun ročně? Jaký bude vliv klimatické změny na Evropu z pohledu ekonomických ztrát? Je to nafouklá bublina nebo nás čekají mnohamilionové ztráty? O dopadech aktuální klimatické situace a připravenosti Česka a českých firem, jsme v rozhovoru pro newstream.cz mluvili s manažerem rizik a šéfem ESG oddělení společnosti Deloitte, Gabrielem Marosi.
Ve kterém táboře ohledně klimatických změn jste? Je změna klimatu bublina nebo se jí máme opravdu bát?
Zpočátku jsem měl na klimatickou změnu opatrný pohled. Jako vystudovaný fyzik jsem prošel významné studie (například od mezinárodního panelu pro klimatickou změnu – IPCC) a dospěl k závěru, že bez ohledu na to, čemu věříme, musíme jako lidstvo čelit faktům: klimatická změna je skutečný fyzikální proces, který je lidskou činností urychlován do neúnosné míry. Máme daný uhlíkový rozpočet. Pokud jej překročíme, s jistotou nastanou určité klimatické jevy, jejichž projevy můžeme pozorovat už dnes. Dopady klimatických změn očekávané po roce 2040 se dějí již v roce 2025, z čehož můžeme usoudit, že rychlost i rozsah změn byly klimatickou vědou podhodnocené. I já jsem se proto ocitl v té skupině, která má značné obavy z toho, co bude klimatická změna znamenat pro naši ekonomiku a společnost.
Dá se vypočítat, co nás klimatické změny mohou stát?
Jde to. Evropská centrální banka (ECB) předloni vydala rozsáhlou studii o dopadu klimatické změny na evropskou ekonomiku, bez započítání sociálních dopadů. Predikce je, že HDP se může kvůli klimatickým změnám snížit o 1,5 procenta. Pokud tedy chceme být alespoň na nule, musíme si vydělat o 1,5 procenta navíc. Druhý fakt je, že bankovní aktiva by v sobě měla mít 8 procentních bodů, které se znehodnotí a banky je budou muset odepsat. Za 30 let tato přirážka rizikovosti vychází na 0,25 procent, což banky musí také zohlednit při cenotvorbě. A třeba jen u České spořitelny, která má přibližně 1 bilion aktiv, to znamená 25 milionů korun ročně, které půjdou v důsledku klimatické změny pouze na náklady rizikovosti této banky. A to jde jenom o znehodnocování aktiv, které ani nezahrnuje ekonomické dopady na HDP.
V roce 2026 by měla začít platit nová směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (CSRD). Jak to zasáhne banky?
Bankovní i pojišťovací sektor jsou nyní v nevděčné roli. Jednak platí, že bankovní sektor funguje dobře, když ekonomika funguje dobře. Za druhé ale banky financují zdroje, tedy aktiva firem, které se mohou znehodnocovat. Banky i pojišťovny by tudíž měly mít zájem, aby proběhla ekonomická transformace, která nás povede k šetrným technologiím, co nejrychleji a co nejméně bolestivě. Banky jsou však závislé na klientech a nemohou toto udělat samy. Pokud tady nebude politická vůle a osvícenost podniků, budou banky v kleštích této reality, a ani ony pak nebudou prosperovat.
Nová evropská regulace a ECB se snaží tyto ztráty minimalizovat. Předepisuje proto bankám, aby od letošního roku začaly řídit i tato rizika související s ESG a zejména ta, která souvisí s přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku. Tato směrnice bude nabíhat 1,5 roku, protože ji musí jednotlivé státy implementovat.
Dát šanci seniorům žít co nejdéle doma nebo řešit každodenní trable samoživitelů i lidí, kteří nemohou nalézt práci. I tak může vypadat pomáhání firem, které si uvědomují sociální odpovědnost a její potřebu ve společnosti. Pokud totiž nepomohou zrovna tyto firmy, nikdo jiný to už neudělá a řada lidí se ocitne bez pomoci. O tom, jak upozorňovat na nová témata a možnosti takovéto pomoci, jsme se v rozhovoru pro newstream.cz bavili s Evou Prokešovou z JTI, která k sociální odpovědnosti založila letos i speciální konferenci Good Company Circle 2023.
Expertka: Jen peníze na pomoc nestačí. Firmy mohou díky ESG pomáhat potřebným ještě mnohem lépe
Filantropie
Jsou tedy pravidla ESG podle vás užitečná nebo zbytečná?
Obojí patří do příběhu toho, jak je dnes vnímána udržitelnost a koncept ESG. Když se zeptáte firem, většinou dostanete odpověď, že je to regulace. A to je to do určité míry pravda. Jde o regulaci, která je výkaznická a v první fázi firmám nic nepřináší. Firmy musí ESG zavádět, evidovat, mít na to odborníky. Koncept ESG se proto začal vnímat jen jako regulace a něco, co je špatné, negativní a představuje jen náklad. Přitom smyslem konceptu ESG je pomoci nám v uchování naší vlastní budoucnosti – zajistit, abychom nespálili příliš mnoho zdrojů a uchovali si i sociální mír a rovnováhu. Regulace EU ale podle mne předběhly dobu a jsou příliš plošné, ztrácí tím fokus a chybí jim politická moderace, která by jasně vysvětlovala, proč jsou všechny tyto kroky důležité.
ESG působí na řadu českých firem jako zaklínadlo, které jim komplikuje podnikání. Je to tak i v jiných zemích?
V přístupu k ESG je celá Západní a Severní Evropa několik let před námi, a to i podle vykazovaných čísel. Vloni vyšly už první zprávy o udržitelných financích ve financování bank. Ukazují, kolik dnes firmy a občané v rámci hypotečních portfolií mají v udržitelných investicích, tedy v těch, které Evropa považuje za vyhovující budoucím standardům. Ať už to je Španělsko, Francie nebo Itálie a Severské státy, všechny tyto země mají mnohem větší poměry zelených investic než náš region bývalého Rakousko-Uherska.
Co se skrývá za pojmem udržitelné investice?
V případě firem to jsou investice do udržitelných technologií, které budou potřeba v budoucnu. Jde o výrobní technologie, o nové haly nebo energetické zdroje, které vyhovují budoucím standardům evropských směrnic. U občanů to jsou hypotéky, u nichž se sleduje, do jakého typu bydlení investují a zda jde o nemovitosti, které mají energetické standardy a úspornost, nebo vytápění a chlazení s využitím udržitelných zdrojů energie. Podle loňských čísel firmy vykazovaly už 6,5 procenta zelených aktivit, které jim fungují, což jsou třeba obnovitelné energie. Z toho u provozních aktivit to je asi 6,5 procenta a u investičních více než 11 procent. U domácností je to podobné, tedy asi 6,7 procenta hypoték v celé Evropě už je udržitelných.
Spadají do udržitelných investic i podílové fondy ESG?
Ano, ale jedná se jen o velice malé procento. Regulace na tyto fondy má tři úrovně. První je, že společnost nevykazuje žádné ESG profily. Druhá je, že neškodí ESG faktorům a teprve ve třetí úrovni jsou fondy, které mají pozitivní ESG dopad a kam patří firmy, kde už se udělaly investice v souladu s ESG. Těchto fondů je zhruba 1,6 procenta.
A jak ESG koncept vnímají české firmy? A proč to neumí brát tak jako firmy v západní Evropě?
U nás o tom chybí politická diskuse. V reálné ekonomice se bavíme o investicích do energetických úspor a do zvyšování energetické účinnosti u výrobních procesů, hal či budov či o udržitelných zdrojích energie. Pokud ale chcete mít rychle implementovatelný energetický zdroj, jsou to obnovitelné energie, typicky solární parky. Jsou nejlevnější, nejrychleji je můžete zapojit a mají návratnost asi 8 let. Po osmi letech vám tento zdroj funguje de facto zadarmo.
Západní společnosti mají v tomto větší informační základnu i větší podporu a mají větší rozhled. Třeba Norsko, Dánsko či Finsko už do velké míry jedou na obnovitelných zdrojích energií. A to nejen ohledně výroby energie, ale i ohledně spotřeby. V těchto zemích například podíl tepelných čerpadel na vytápění domácností překračuje 70 či 80 procent, zatímco v Česku je to asi desetina. Česká ekonomika do značné míry stále spoléhá na zastaralé uhelné zdroje a není tady ani politická vůle, která by převedla uhelné zdroje na ty obnovitelné.
A co naše dostavba jaderné elektrárny?
Jde bezpochyby o dobrý krok. Jaderná elektrárna se ale postaví za 15 let, a až v roce 2040 tak budeme mít v Česku další nízkouhlíkové zdroje. Přitom Slovensko má už dnes v energetice zanedbatelnou uhlíkovou stopu, Rakousko má skoro nulovou stopu, Maďarsko už staví jadernou elektrárnu a je o několik let před námi. Dokonce i Rumunsko značně investuje do obnovitelných energií, snižuje výrobu z uhlí, a disponuje jadernými a vodními elektrárnami. Zatímco my jsme za posledních 9 let nepřidali skoro žádné dodatečné solární kapacity, tedy ty v průmyslovém rozsahu. Zkrátka všechny okolní země s podobným ekonomickým profilem vyrábějící srovnatelné množství aut mají čistší a levnější energie než my. Nezávisí tak na tom, zda u nás fouká nebo jestli máme geotermální zdroje. Jde o politická rozhodnutí, která se v minulosti měla udělat a neudělala.
Kde máme tedy problém?
Problém je ve Státní energetické koncepci Česka, která ani po téměř 10 letech není obnovená. Ta poslední je z roku 2016, vznikala tedy za úplně jiné situace, než je dnes. Její aktualizace je ovšem složitý politický proces, protože potřebujete vědět, co se bude dít v dopravě či průmyslu. Novou koncepci nemáme zformulovanou, stávající procesy jsou příliš komplikovaně nastavené a zastřešuje ji složitý politický proces.
Vloni se nám podařilo přijmout legislativu ke komunitní sdílené energetice, což je dobrý krok. Děláme tak potřebné kroky, ale strašně pomalu. Podle žebříčku využívání obnovitelných zdrojů energií od Eurostatu je Česko za Maďarskem a Maltou třetí zemí z celé EU, která nejméně využívá zdrojů obnovitelné energie.
Myslíte, že se teď změní vnímání ESG po nástupu nové americké administrativy?
Bezpochyby ano a to významně. Je zřejmé, že sociální témata nebudou pro ně důležitá. Energetická jsou sice vysoko na žebříčku priorit, ale proklamace Donalda Trumpa o obnovení těžby fosilních paliv, není nic jiného než snaha o nejlevnější zdroje energie. A tady na tuto otázku si bude muset odpovědět i Evropa. I my budeme muset mít, co nejlevnější zdroje energie. Aktuálně má Evropa zhruba 2krát či 3krát dražší energie než Amerika. Evropa by se tak měla podívat, jaké zdroje energie může co nejrychleji mobilizovat, a to jsou právě obnovitelné zdroje (OZ). Evropa by se měla oprostit od vnímání OZ jako brzdy, ale vidět v nich cestu.
Příkladem může být Čína, která masivně investuje do OZ, mimo jiné kvůli nedostatku vlastních fosilních paliv. Její loňské investice představovaly dvě třetiny celosvětových investic do obnovitelných zdrojů energie. Každoročně sice otevírá i uhelné elektrárny, vloni instalovala 50 GW ve formě nových uhelných elektráren, avšak kapacity obnovitelných zdrojů energie vzrostly dvacetkrát více – přibližně o 1000 GW. Čína tedy masivně investuje jak do vývoje technologií obnovitelných zdrojů, tak do jejich implementace, a snadno se může stát dominantním hráčem na trhu.
Nezablokují tedy evropské regulace Evropu vůči ostatním trhům?
Je pravda, že evropská regulace dnes má mnoho témat, která by neměla být prioritou. Snaha EU je sice prospěšná, ale neúčinná a vytváří pro podniky další administrativní zátěž, která se netýká jen konkrétní firmy, ale celého dodavatelského řetězce. Podniky tak musí investovat do něčeho, co má zatím jen malou návratnost. Tím však neříkám, že to není potřebné, ale účinnost stávající regulace je omezená. Prioritou by měla být klíčová témata a opatření, která podpoří naši konkurenceschopnost a zajistí ekonomickou a sociální stabilitu – zejména v oblastech technologií, energetiky, dopravy a automobilového průmyslu.
Gabriel Marosi
Je ředitelem v týmu Sustainability & Climate v Deloitte Česká republika a Slovensko. Má na starost ESG projekty pro největší tuzemské i nadnárodní firmy, včetně těch z bankovního sektoru. Před příchodem do Deloitte řídil strategii, cíle, implementaci ESG a zeleného financování jednu z největších tuzemských bank. Má za sebou bezmála 30 let praxe ve vysokých manažerských pozicích, zejména ve finanční sféře. Své zkušenosti navíc sbíral nejen v Česku, ale prakticky v celém středoevropském regionu.
Česko podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) zaostalo v rozvoji větrných elektráren. Výrazné je to ve srovnání s Evropou. Větrná energie v ČR tvoří zhruba jedno procento spotřeby elektřiny v zemi, přičemž evropský průměr je 17 procent, řekl Síkela novinářům na dnu otevřených dveří ve větrné elektrárně Vrbice na Karlovarsku, který uspořádala Komora obnovitelných zdrojů energie (OZE). Podíl větrné energie by chtěl Síkela do roku 2030 ztrojnásobit.
Česko zaostalo v rozvoji větrných elektráren, řekl Síkela. Podíl větrné energie chce do několika let ztrojnásobit
Politika
V současnosti se schyluje v Česku k „malé revoluci“ na trhu energetiky. Už v příštím roce by mělo být možné sdílet vyrobenou energii – ať už mezi rodinnými domy, nebo bytovkami. Sdílení v rámci SVJ bude v praxi nejvýhodnější a nejčastější model využití komunitní energetiky. K tomu, aby to mohlo nastat, musí ale vejít v platnost novela energetického zákona LEX OZE II. „Pevně věřím v její schválení do konce tohoto roku“, říká v rozhovoru pro Newstream šéfka Asociace komunitní energetiky ČR Patrícia Čekanová.
Bytovky jako malé elektrárny. Češi se pomalu učí sdílet elektřinu se sousedy
Reality
„Věřím, že Good Company Circle nám ukáže, že podnikání může a mělo by být víc než jen zisk, nebo že nezisk může mít kvalitního partnera, donátora. GCC je o hodnotách, komunitě a dlouhodobých vztazích. Těším se na inspiraci, nové kontakty, a hlavně na to, jak společně můžeme tvořit budoucnost, která bude lepší pro nás všechny.“ přibližuje klíčové události roku 2025 Eva Prokešová z JTI v anketě Klubu česko-slovenských žen v byznysu.
Eva Prokešová z JTI: Podnikání by mělo být víc než jen zisk
Zprávy z firem
Vize Česka jako úspěšné země se vzdaluje, respektive její naplnění bude enormně drahé. Bude to stát biliony korun, které stát i veřejný sektor musejí investovat v nadcházejících pětadvaceti letech. A to konkrétně v oblasti energetiky, bezpečnosti, dopravní infrastruktury a v sociální oblasti, zejména ve stárnutí populace. Shodli se na tom přední ekonomové na konferenci Budoucnost české ekonomiky pořádané Sdružením pro zahraniční investice.
Ekonomové: Česku chybí biliony na základní infrastrukturu. Investice potřebuje energetika i doprava
Money
S nástupem zelené energetiky vyžaduje zásadní změnu přenosové soustavy a distribučních sítí. Dochází totiž k decentralizaci výroby a modernizace je nutná k připojení solárů, tepelných čerpadel a růstu elektromobility. Jedná se o další revoluci, tentokrát energetickou. Shodli se experti.
Moderní elektroenergetické sítě vyjdou téměř na půl bilionu. Financování není úplně jasné
Zprávy z firem
