Soukromou Vysokou školu Cevro, kterou před osmnácti lety založil bývalý ministr vnitra Ivan Langer, čeká transformace na univerzitu. Pomoct by jí k tomu měla až miliardová podpora od Nadace C-EDUCA, kterou ve prospěch školy založili Pavel Tykač a René Holeček. „Je třeba prolomit stereotyp, že co je veřejné, to je kvalitnější než soukromé,“ říká k roli soukromých škol v Česku Ivan Langer. Rozhovor s bývalým politikem a šéfem úspěšné vysoké školy vychází v novém magazínu Newstream CLUB, který je nyní k dostání u všech dobrých prodejců.

Vaši školu podporuje nejen Nadace C-EDUCA, ale i řada dalších osobností českého byznysu. Jak se vám vaše podporovatele podařilo zaujmout? 

Myslím, že všechny spojuje několik věcí. Jsou to úspěšní lidé a současně patrioti, kterým záleží na budoucnosti České republiky. Také si uvědomují, že naše budoucnost bezprostředně souvisí s kvalitně vzdělanými mladými lidmi. V neposlední řadě je tam patrná ochota něco pro to udělat. Projekt malé respektované středoevropské univerzity založené na konzervativních hodnotách, která má ambici dobrého postavení na evropském i světovém vzdělávacím trhu, je oslovil.

Co si od přeměny na univerzitu slibujete?

Považuji to za kvalifikaci do vyšší soutěže. Být vysokou školou univerzitního typu znamená, že se přece jen odlišujete od jiných vysokých škol. Současně je to tlak na kvalitu, a to jak samotné vzdělávací, tak i publikační a vědecko-výzkumné části. Dále je to vzkaz pro naše studenty, že za investici do vzdělání v podobě školného dostanou kvalitní produkt, který jim umožní být na trhu konkurenceschopnými.

Takže by vaše univerzita mohla konkurovat i zahraničním školám, na které dnes studenti často odcházejí?

Nechceme být a priori konkurencí. Určitě ale máme ambici, aby si studenti, kteří přemýšlí o studiu v zahraničí, zařadili Cevro University mezi školy první volby a nakonec se rozhodli zůstat v Česku. Je to proto, že skutečně potřebujeme mladé vzdělané lidi a musíme se snažit o to, aby „schopné mozky“ neutíkaly do zahraničí.

Martin Tolar má lék na Alzheimera. Když si jdete za svým, Amerika vám pomůže, říká nejúspěšnější Čech současnosti

Leaders

Studoval v Česku, ale nejvyššího vzdělání dosáhl v Americe. Bez byznysové školy v Michiganu bych nikdy nevybudoval Alzheon, říká lékař Martin Tolar, který je ze všech lidí na světě nejblíž funkčnímu a bezpečnému léku na Alzheimerovu nemoc. V závodě o tento lék byly největší farmaceutické firmy světa, včetně Pfizeru, kde Tolar léta pracoval. „Největší překvapení bylo, že jsme v tom závodě najednou zůstali téměř sami,“ dodává. Jak těžké bylo prosadit se v Americe? Jak chce léčit Alzheimera? A jak chce pomáhat Česku v pozitivním rozvoji? Odpovídá jeden z nejúspěšnějších Čechů současnosti.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Jak dnes nahlížíte na financování českého školství? Rozevírají se podle vás nůžky mezi soukromými a státními školami, co se kvality výuky týče?

Když se řekne systém financování vysokého školství, dominantně se bavíme o systému financování veřejných vysokých škol. Nemyslím si, že je v rozpočtu málo prostředků, jen se s nimi nakládá nehospodárně a chybí tam tlak na kvalitu. Jsme svědky hyperprodukce různých studijních programů, které mají pochybné zaměření a nevalnou úroveň. Tyto programy pak odebírají finanční prostředky, které by stálo za to umístit jinam, a umožnit tak vyšší kvalitu vzdělání. Soukromé vysoké školy jsou financovány ze školného a podle mě tvoří významnou součást našeho vysokoškolského vzdělávání. Je třeba prolomit stereotyp, že co je veřejné, to je kvalitnější než soukromé. Musíme také edukovat veřejnost, že vzdělání je investice do každého z nás, která přináší prospěch nejen mně samotnému, ale sekundárně i zbytku společnosti. Současně chceme dokazovat, že není diplom jako diplom a že záleží na jeho kvalitě.

Možná ten důraz na veřejné školy pramení ze základního nedorozumění. Přece jen především dříve převládal názor, že tituly na soukromých školách jsou zaplacené. 

Často svým studentům při imatrikulacích říkám, že zaplacení školného ještě neznamená úspěšné absolvování školy. Vědomě jsme se rozhodli jít cestou náročnějších studií a požadavků. Na Vysoké škole Cevro si diplom koupit nemůžete. 

Cevro, stejně jako každá jiná škola, vychovává budoucí generaci. Jak ke své roli přistupujete? Můžete být pro studenty dobrým vzorem? Přece jen škola je s vaším jménem hodně spojená.

Nikdo nechce být souzen, nicméně já v tomto smyslu do určité míry souzen jsem a je to obrovská zodpovědnost. Teď odhlédnu od toho, že uzavíráme se studenty smlouvu, kdy jim nabízíme plnění a oni za to plnění platí. Máme i dlouhodobý závazek, který spočívá v tom, že jsou nositeli našeho diplomu a my musíme dbát na to, aby kvalita diplomu nejenže neklesala, ale aby nadále rostla. K tomu přistupujeme s velkou pokorou. 

Zmínil jste univerzitu založenou na konzervativních hodnotách. Co si pod tím můžeme představit? 

My jsme, musíme být a chceme být apolitickou univerzitou, která se nehlásí k žádné politické straně ani hnutí. Chceme studentům umožnit přístup k informacím všeho druhu a na základě toho je vést ke kritickému myšlení. To ovšem neznamená, že škola nemůže stát – a ona ve svém základu i stojí – na hodnotách, které lze označit za konzervativní. Je to svoboda, vláda práva, tržní ekonomika, euroatlantická vazba a anticko-židovsko-křesťanské kořeny naší civilizace. Podle mě je správné nebát se k nim přihlásit, protože svět je v pohybu a vede ke stále větší relativizaci hodnot. Přitom platí, že kdo nezná své kořeny, nemá budoucnost. 

Milan Knížák: Lidé chtějí žít v okovech. A v nich si hrát na individualismus

Leaders

Byl prvním polistopadovým rektorem AVU, šéfoval Národní galerii a i dnes patří k nejkontroverznějším osobnostem české polistopadové společnosti. Profesor Milan Knížák přednedávnem představil svá nejnovější díla v galerii DSC. A dokázal, že jej osud člověka, společnosti i země stále zajímá. „Ve světě je hodně peněz, které chce společnost dát na své vlastní zkulturnění. Nechápe, že kultura není o penězích. Není to přímá ani nepřímá úměra,“ říká Milan Knížák v rozhovoru pro newstream.cz, v němž rekapituluje svou celoživotní dráhu a hodnotí současnou společnost.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Jste přesto otevření i liberálním tématům, která dnes ve společnosti rezonují? 

Musíme jim být otevřeni. Studentům poskytujeme informace vycházející z různých hodnotových postojů. Proto tady najdete „eurooptimisty i eurorealisty“, liberály i konzervativce. Dohromady tvoří velmi zajímavý mix, který je nezbytně nutný k tomu, aby škola žila svým dynamickým životem. To ale neznamená, že bychom popírali základní principy biologického vývoje, tedy že pouze muž a žena mohou mít dítě nebo že existují dvě pohlaví. Na tom nebudeme nic měnit a nechceme se za to stydět, nebo dokonce omlouvat. 

Jak potom přistupujete ke studentům, kteří to třeba vnímají trochu jinak?

Pro mě je každý student zejména lidská bytost a přeji si, aby se u nás cítil dobře. Hlavní je, aby věděl, proč k nám jde, co se chce naučit a čeho chce dosáhnout. Aby věděl, že vzdělání je pouhým předpokladem vědění, protože je to celoživotní proces. V tomto smyslu pro mě není vůbec podstatné, jakou má člověk barvu pleti, náboženské vyznání nebo sexuální orientaci. 

Školu samozřejmě utváří i akademický sbor, ve kterém máte několik známých jmen. Je složité získat kvalitní pedagogy? 

Je to velmi složité. Musíte je umět nadchnout a přesvědčit, že spojení se soukromou vysokou školou neznamená sestup na společenském žebříčku. Bohužel v Česku ještě pořád platí, že veřejné je považováno za kvalitnější než soukromé, proto mnozí pedagogové váhají, zda opustit půdu veřejných vysokých škol a přejít k nám. Je to dlouhodobý proces, ve kterém můžete uspět pouze tehdy, když je přesvědčíte svou cílevědomostí, vytrvalostí, pracovitostí a touhou po dosažení skutečné kvality vzdělání – a současně jim k tomu přidáte větší prostor, než mají na velkých univerzitách. Jsme a chceme být programově malou univerzitou s přibližně dvěma tisíci studenty, tudíž našim pedagogům dáváme větší míru svobody při realizaci studijních programů a jejich obsahu. 

Jak si pedagogy vybíráte? 

Vysoká škola Cevro vznikla jako místo, kde se prolínají dva světy. Akademický a reálný. Vedle uznávaných akademiků dáváme příležitost i osobnostem z „reálného života“. Jde o lidi, kteří ve svých profesích dosáhli významných pozic a mají obrovské zkušenosti. Díky tomu pak „posíláme ven“ absolventy, kteří nejsou jen teoretiky. Ne vždy ale máme zcela volnou ruku. Nějaká pravidla stanovená být musí, o tom nepochybuji. O čem ale pochybnosti mám, je podle mě až příliš rigidní systém akreditací. Ten vede k tomu, že abyste mohli akreditovat studijní program, má jako garant mnohem větší hodnotu profesor, který napíše padesát knih – aniž by je někdo četl – než třeba Elon Musk. Jenom proto, že Musk nemá doktorát, odpovídající publikace v impaktovaných časopisech a nečerpá v Česku granty. Žijeme ve skutečně absurdním systému, kdy například bývalý děkan NATO Defence College v Římě a emeritní generál české armády nemůže být garantem jen proto, že se věnoval této části své profese a neměl čas psát články. To by nás všechny mělo vést k hlubšímu zamyšlení, jak chceme dosáhnout vyšší kvality vysokoškolského vzdělání. Jestli urputným trváním na těchto formálních náležitostech, nebo větší otevřeností systému. 

Architekt Petr Štefek: V Česku mi chybí londýnská zdvořilost

Leaders

Pracoval v jednom z největších architektonických studií světa pod vedením slavného Normana Fostera - autora staveb jako londýnská "Okurka", Apple Park nebo mrakodrap Two World Trade Center. K Fosterovi přitom denně přijdou tisíce životopisů. Petr Štefek se však prosadil, jeho tvorba je k vidění v mnoha zemích světa. Nyní se mimořádný architekt vrací domů. Prý pomoci a zúročit know-how. „Určitě bych doporučil vystoupení z komfortní zóny domácího prostředí. Poznání odlišného,“ radí mladým lidem.

Petra Nehasilová

Přečíst článek

Jak by se podle vás mělo do budoucna proměnit české školství? 

Myslím, že je třeba přinést větší míru konkurence. Tím studentům poskytneme svobodu při výběru školy a oboru. Právě absence konkurence je podle mě největší překážkou při dosažení vyšší kvality českého vysokého školství. Nejjednodušším, byť v praxi velmi těžko realizovatelným systémem, by byl studentský voucher. Každý by dostal to, co stát posílá na studenta veřejným vysokým školám. Student by se sám rozhodoval, kde své virtuální školné uplatní. To by nejlépe ukázalo, které školy a studijní programy jsou kvalitní a zajímavé. 

Které z vašich oborů jsou dnes pro studenty nejzajímavější? 

Během osmnácti let naší existence jsme prošli různými vlnami zájmu, které de facto odrážejí vývoj ve společnosti. To je také velmi důležité zmínit, protože my vedle té jisté formy konzervativnosti v přístupu ke vzdělání musíme mít neustále prst na tepu doby a vnímat, jak se vyvíjí společenská situace, ekonomika i trh práce. Na to je pak třeba reagovat. Věřím, že v tomto smyslu má malá univerzita větší konkurenční výhodu než klasická velká univerzita. Není překvapivé, že v posledních letech stoupá zájem o studijní programy s bezpečnostním zaměřením. Současně pak – a to mě těší – roste zájem o politologii a mezinárodní vztahy. Vedle toho je dlouhodobě oblíbené i soukromé právo.

Zmínil jste politologii. Zdá se vám mladší generace politicky angažovanější? Zajímá se víc o to, co se děje kolem?

To nedokážu posoudit, protože má studentská léta byla významně ovlivněna listopadem 1989 a událostí jsem se jako člen stávkového výboru aktivně účastnil. Myslím si, že pro mladou generaci je strašně důležité vyrovnat se s opakem toho, co jsme prožívali my. V naší době byl problém informace získat, dnes je problém se v jejich množství vyznat. Je třeba umět je strukturovat, hierarchizovat a podle zdrojů je učinit základem pro svá rozhodnutí. Myslím si, že vedle aktivního přístupu a touhy po informacích bychom se měli víc zaměřit právě na to, aby byl člověk schopen oddělit podstatné od nepodstatného.

To je asi další důvod, proč musí škola držet krok s dobou. 

Opět jde o prolnutí. V tomto případě technologií a něčeho, čemu říkám „člověčina“. Nejsem přítelem e-learningového vzdělávání, věřím v bezprostřední osobní interakci mezi studentem a pedagogem i mezi studenty vzájemně. To ale neznamená, že budeme používat tabuli a křídu. Musíme být schopni vnímat nové trendy ve vzdělávání a technologický vývoj. Včetně té často diskutované umělé inteligence. 

Jak dostat dítě na Oxford? Vychází nový magazín Newstream CLUB

Leaders

Jak dostat dítě na Oxford? To je podtitul druhého čísla magazínu Newstream CLUB, který právě vychází a je k dostání je v síti trafik Lagardère a online. Tématem magazínu je návod, jak globálně uspět, jak dobýt svět a užít si ho.

nst

Přečíst článek

Jak na její roli ve vzdělávání nahlížíte? 

Je to obrovská příležitost. Současně ale historie dokazuje, že mnohé vynálezy, které měly původně sloužit dobru, byly zneužity a negativně se propsaly do lidské historie. Proto se na vývoj umělé inteligence dívám rezervovaně. Sám jsem zvědavý, k čemu dobrému nás posune. 

Vaši kancelář zdobí dva citáty. Jakým způsobem vyjadřují vaše postoje a hodnoty? 

Jsou to dvě z cyklu asi čtyřiceti sochobásní, které kdysi vznikly z mých textů. Myslím, že tyto dva jsou asi nejzajímavější v tom, že vedou člověka k zamyšlení. Nejen nad tím, co chtěl autor říct, ale také jak vidí svět oni sami. Jeden říká, že „kdo vysvětlí generaci Z podstatu lustračního zákona, dá jí budoucnost víc než iPhone“. Tím se vracím zpátky k základním hodnotám. Když neznáte historii a své kořeny, potom se velmi snadno stanete obětí těch, kteří vám slibují zářné zítřky a de facto z vás ve své podstatě dělají buď ty krysy, které jdou za zvukem píšťaly, nebo ovce, které jdou za pastýřem.

A ten druhý, který říká „dopřejme intelektuálům možnost bojovat proti kapitalismu, je to bezpečnější než jim dát možnost budovat socialismus“?

Reaguje opět na to, čeho jsme byli svědky, tedy jak se v minulosti mnozí významní intelektuálové nechali opojit myšlenkou spravedlivé socialistické společnosti bez tříd, ve které má každý stejně. Nakonec to však vedlo k tomu, že někteří měli stejně víc a drtivá většina měla málo. Vedlo to také k dramatickému omezování osobních i lidských práv, zejména svobody. Tento citát by snad vtipnou formou měl vést k zamyšlení, co je v životě nejdůležitější. Já si myslím, že je to právě svoboda, která ale nemůže existovat bez odpovědnosti za naše rozhodnutí.

Ivan Langer (56) Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Je bývalým poslancem Poslanecké sněmovny, ministrem informatiky, ministrem vnitra a místopředsedou ODS. V roce 2006 založil soukromou vysokou školu CEVRO Institut, která nyní nese název Vysoká škola CEVRO.

Čtěte magazín Newstream CLUB. K dostání je u všech dobrých prodejců nebo online.