Oba patří do špičky ve svých oborech. Jiří Kovanda je legendou českého umění, Lukáš Kovanda je nejcitovanějším českým ekonomem. Zdánlivě by si dva lidé nemohli být vzdálenější. Přesto jejich dráhy mají mnohem víc společného, než by si někdo mohl být s to uvědomit. A to včetně celé řady názorů a pohledů na svět. Jak se může ekonom a umělec shodnout? V čem se jejich názory naopak liší? A v čem si jsou neustálou inspirací? Jiří a Lukáš Kovandovi v otevřeném rozhovoru, který celý najdete v magazínu Newstream CLUB.

Jiří, kdy jste si naposledy prohlížel Lukášovy dětské kresby?

Jiří Kovanda: To není zase tak dávno, protože nějaké kresby mých dětí visí u mě na zdi. Takže občas je vidím.

Inspirují vás? Přeci jen některé umělce ta dětská, prvotní kresba umí ukázat něco nového.

JK: Kdysi jsem si s tím pohrával. Neumím teď říct, jestli to byly kresby Lukáše, nebo dcery, ale vybavuji si, že to byl takový medvídek...

Lukáš Kovanda: ... to asi byly Eliščiny obrázky. Ta určitě kreslila hezčí medvídky než já.

JK: Asi to byly dceřiny kresby. Ale pak si pamatuju, že zhruba v polovině osmdesátých let jsem dělal na dvou obrazech, na kterých jsem vymezil dva čtverce a poprosil jsem Elišku i Lukáše, aby do těch čtverců něco udělali. Jestli si to dobře vybavuju, Lukáš tu plochu jen tak vyplnil pastelkami. Ale jinak Lukáš dělal skvělé kresby fiktivních tramvajových tratí. To byla úžasná věc, už se dlouho chystám, že s tím něco udělám.

Lukáši, vy si pamatujete tu tvorbu? Nebo to znáte už jen z vyprávění a z toho, jak to dneska vypadá?

LK: Pamatuju si to. Já jsem měl rád plánky měst, mapy, ale taky vlaky a tramvaje, takže jsem si chtěl vytvářet vlastní tramvajové linky. Možná to bylo i tím, že jsem neuměl nakreslit tramvaj ani vlak, tak jsem si řekl, že ta linka je „jenom“ linka a číslo. Ale mělo to systém. Byla tam konečná stanice, pak ta linka, vozovna, navazovalo to na sebe, linky se různě proplétaly.

Lukáši, na vás jsem si připravil analogickou otázku, jako na vašeho otce ohledně vašich kreseb. Kdy jste se spolu naposledy bavili o ekonomice?

LK: Myslím, že to taky bylo docela nedávno, protože ekonomika je součástí všeho. No myslím, že to opravdu bylo tak den dva zpátky.

A téma?

LK: Teď to bylo konkrétně o výroku premiéra Petra Fialy o srovnání českých a německých mezd. Ale ať to nevyzní, že to je nějak nahodilé při silných výrocích politiků. Táta poslouchá pořad na Českém rozhlase Dvojka, kde jsem jako stálý host, a když spolu potom mluvíme, občas navážeme na to, co tam zazní. Před pár dny byl například překvapený tím, kolik ruského plynu do Česka teče. Mně tohle hodně pomáhá, protože dneska všichni žijeme ve svých bublinách, já žiju třeba hodně v té ekonomické a zpravodajské bublině, takže občas propadneme tomu známému tunelovému vidění, že všichni vědí totéž. Otec pro mě funguje jako skvělý barometr toho, že ta obecná znalost občas může být jiná.

Takže se vlastně neustále inspirujete navzájem.

JK: Nevím, jestli se to dá nazvat inspirací. Já to třeba beru jako poučení, protože jsem ekonomický laik.

LK: Já to beru jako korektiv v té ekonomické oblasti. Zase co se týče umění, tam ty věci zase tolik neprobíráme, protože tam tomu já nijak zvlášť nerozumím. Mluvíme o tom spíš, když se něco děje. Třeba jak byla nedávno kauza s vedením AVU. Ono u té ekonomiky to je prostě dáno tím, jak se přímo dotýká životů všech.

Umění ne?

JK: Ale samozřejmě že ano. Už jen tím, že nám dává určité mantinely, vize, smysl, kontext. Minimálně tam, kde se to netýká čistě hmotného světa.

LK: Samozřejmě takhle ano. Ale lidé to necítí tak silně jako to, když se jim reálně snižují důchody kvůli inflaci. To je ta pěna dní, kterou řeší dennodenně.

Co sbližuje a naopak odlišuje otce a syna Kovandovi? Jak reagují na kritiku a jak se střetávají v otázce ochrany životního prostředí? Celý rozhovor najdete v magazínu Newstream CLUB.

Jiří Kovanda

Patří mezi nejúspěšnější české umělce na zahraniční umělecké scéně a na mezinárodním trhu s uměním. Zúčastnil se velké řady kolektivních výstav a přehlídek. V roce 2007 byl pozván do německého Kasselu na mezinárodní přehlídku současného umění Documenta 12 a rovněž do londýnské Tate Modern, kde uskutečnil performanci Líbání přes sklo. Svými pracemi je zastoupen v mnoha českých veřejných i soukromých sbírkách, ze zahraničních lze jmenovat sbírky Centre Georges Pompidou v Paříži, Muzea moderního umění ve Vídni, Centra Galego de Arte Contemporánea v Santiagu de Compostela, Tate Modern v Londýně nebo Sbírku Erste Bank.

Lukáš Kovanda

Český ekonom a autor ekonomické literatury, kromě jiného také raný popularizátor bitcoinu a kryptoměn v České republice. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank a byl členem Národní ekonomické rady vlády. Kovanda je spoluzakladatelem Institutu ekonomického vzdělávání, který pořádá Ekonomickou olympiádu pro studenty středních škol. Přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE a na vysoké škole CEVRO Institut, kromě jiného vlastní předmět Pop-ekonomie.

Vychází zimní Newstream CLUB. S otcem a synem Kovandovými, králem kuchyní Staňkem

Enjoy

Rodina jako základ úspěchu. To je hlavní téma zimního vydání magazínu Newstream CLUB. Na obálce jsou otec a syn Kovandovi, kteří oba dosáhli nejvyšších met ve svých oborech. Co spojuje umění, kterému vládne otec Jiří, a ekonomii, která je doménou syna Lukáše? Magazín se také zaměřuje na fenomén rodinných firem, předávání majetku mezi generacemi a také na řemeslo, které v rodinách často přežívá po celá staletí, jak dokazuje například kuchař Pavel Sapík.

nst

Přečíst článek

Pavel Staněk: Chci být kurátorem vaší kuchyně

Leaders

Je talentovaný, pracovitý, úspěšný, energický a plní sny ostatním i sobě. Pavel Staněk a jeho Potten & Pannen patří k nejzajímavějším retailovým projektům české polistopadové éry. Už třeba tím, že tehdy nepříliš bohatým Čechům začal prodávat luxusní nádobí. Nebylo to lehké, ale diamanty nevznikají snadnou cestou, ale pod tlakem. „Obchodní dar mám po babičce,“ říká zakladatel a spoluvlastník úspěšného retailového řetězce Pavel Staněk.

Stanislav Šulc

Přečíst článek