Jozef Karika: Slovensko se ocitlo v iracionální antistruktuře. Jako kdysi Německo

S 600 tisíc prodanými knihami patří k nejúspěšnějším polistopadovým spisovatelům. Jozef Karika přitom slaví úspěchy doma na Slovensku i u českých čtenářů. Jeho thrillery Trhlina, Na Smrti či Černá hra se staly doslova kultovními. Poslední jmenovaná kniha je první díl trilogie Černý kruh, v níž Karika popisuje vývoj Slovenska od konce komunismu. Letos v češtině vyjde druhý díl nazvaný Černý rok. „Této trilogii říkám Černý kruh, protože v ní zachycuji kruh, do něhož se zamotala slovenská společnost a z něhož je velmi složité se dostat. Ostatně aktuální vývoj událostí na Slovensku to dokazuje,“ říká úspěšný spisovatel v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB 4.

Četl jsem zajímavou myšlenku, že akt čtení dokáže v současnosti nabídnout alternativu k roztěkanému prožívání současného světa. A totéž prý dokáže také psaní. Co vlastně prožíváte při čtení a co naopak při psaní?

Musím se přiznat, že já příliš beletrie nepřečtu. Mrzí mě to, ale nemám na to kapacitu. Kapacitu pro tento druh zážitku mi totiž vyčerpává právě psaní. Opravdu to je obdobný zážitek, ale pro mě je psaní asi tisíckrát intenzivnější. Je to jako virtuální realita nejvyššího stupně. Já to všechno skutečně prožívám, a to až psychosomaticky. Takže když se například něco stane mé postavě, všechny její emoce, zážitky, bolesti prožiju také.

Celý rozhovor s Jozefem Karikou si přečtěte v tištěném magazínu Newstream CLUB 4

Máte to tak pokaždé?

Vlastně ano. Používám svého druhu Stanislavského metodu, kterou obvykle používají herci. Psaní je pro mě herectví pro sebe samého, které nikdo nevidí. Těmito postupy ze sebe dokážu vytáhnout postavu. Nedaří se to vždy, ale když se to povede, tak ty postavy jsou pak skutečně kompletní hned od začátku.

Takže dopředu víte, jak se budou vaše postavy chovat v určitých situacích?

Já to dopředu nevím, protože při tom skutečném psaní se já vlastně ztrácím a nastupuje postava. Projevuje se její světonázor, její emoce, dokonce i její fyzické dispozice. Nazval bych to kontrolovanou formou posednutí. Prolíná se to s mým dávným zájmem o magii, kde se to nazývá invokace. To jsem pak transformoval do této metody psaní.

Karel Vágner: Jsem mediální žoldák

Leaders

Karel Vágner je široké veřejnosti známý hlavně jako manžel topmodelky Simony Krainové. Ale Karel Vágner je především obchodník, podnikatel, také dlouholetý manažer v médiích, v marketingu, reklamních agenturách, stál u zrodu mnoha projektů jako ekonomický deník E15, Média Bohemia, přeprodal Profimedii, ve vydavatelství Vltava Labe Press poskládal veleúspěšný set televizích magazínů TV Mini, TV Star. „Částečně jsme se přesunuli do Dominikánské republiky a naladili se na ostrovní způsob života. Říkáme si, že když ne teď, tak kdy bude čas se věnovat všem těm bláznivostem i našim krásným dětem.“

Dalibor Martínek, Tereza Zavadilová

Přečíst článek

Vaše trilogie Černá hra – Černý rok – Černý kruh obsahuje celou řadu postav. Tam to máte také?

Ano, je to univerzální metoda nezávislá na žánru. Této trilogii říkám Černý kruh, protože v ní zachycuji kruh, do něhož se zamotala slovenská společnost a z něhož je velmi složité se dostat. Ostatně aktuální vývoj událostí na Slovensku to dokazuje. V té trilogii se celkem objeví zhruba desítka postav ze čtyř různých generací. Tam ta invokace byla mimořádně důležitá, protože každá ta postava měla různé životní trajektorie, měly různé osudy a formovaly je různé historické události, z čehož pramení to, že další události prožívala každá postava jinak. Máte tam například starého estébáka, kterého formovala ještě druhá světová válka, ale také tam najdete mladého mafiánského pěšáka, který vyrůstal v devadesátých letech. Ty postavy jsou zcela odlišné, a tak pokud je chcete zachytit uvěřitelně, musí ta invokace být opravdu hluboká. Když jsem psal toho estébáka, i mé okolí si všimlo velké proměny a ptali se mě, proč jsem takový shrbený. Když těch postav je víc, je samozřejmě složité mezi nimi přepínat. A ještě mezi nimi udržet i toho Jozefa Kariku, tedy autora, který píše určitým způsobem.

Vaše knihy výrazně vycházejí ze žánrů hororu, folklorních báchorek a povídaček, thrilleru. Vaše postavy tak jsou velmi často vystavovány běsům, ať už domnělým, nebo reálným. Když popisujete, jak vše prožíváte, tak se musím zeptat: bojíte se u toho? Nebo možná lepší termín – stresujete se při tom?

Stresuju se hodně. Například když jsem dopsal Na smrt, tak bez přehánění můžu říct, že jsem měl dojem, že skutečně zemřu. Při jiné knize jsem zase výrazně zhubnul. Nebo můžu mít úzkosti klidně i měsíc. To, zda se bojím, se mě ptají často, ale vy se ptáte v hlubším kontextu, tak i já odpovím v hlubším kontextu. Nebojím se strašidla ve smyslu žánrového klišé. Bojím se ale rozrušování určitých hranic, a to i hranic mezi normálním a nenormální, přirozeným a nepřirozeným…

… i nadpřirozeným.

Je tam nadpřirozeno, ale zase ne v tom běžném hororovém, tedy žánrovém pojetí. Spíš jde o neznámo. Narušuju hranici mezi známým a neznámým, a to i sám pro sebe. A z toho plyne enormní existenciální děs. Tento děs může nabývat tisíců různých forem, takže všechny moje knihy jsou v zásadě o kontaktu s tímto děsem, ale v každé to nabírá jiné podoby.

Úspěšný umělec Martin Krajc: Ke statisícovým částkám za obraz vede dlouhá cesta

Enjoy

Patří ke komerčně nejúspěšnějším umělcům mladší generace. Martinu Krajcovi teprve „táhne“ na 40, ale již nyní se jeho plátna prodávají za statisícové částky. Potvrdil to na aktuálně vrcholící výstavě Nymphae Perspicuae, na níž se objevila plátna z posledního roku. A většina z nich již našla cestu do sbírek českých milovníků umění. „Stojí hodně úsilí vytvořit dílo a pak poptávku po něm,“ říká Martin Krajc, jehož obraz se před dvěma lety vydražil i v prestižní aukční síni Sotheby’s v Londýně.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

A těch se pak bojí i čtenáři.

Ono to samozřejmě má tendenci nabírat podob, které mohou vzbuzovat strach. V mých knihách to najdete všude, ať už v těch starších, na magii orientovaných, tak i v těch thrillerech ze slovenských dějin i současnosti, a samozřejmě i v těch nejžánrovějších. A vždy ty formy jsou spjaté se slovenskými reáliemi.

Již dvakrát jste sám narazil na Slovensko a jeho současnou situaci. Jak tedy vlastně vnímáte dění v tomto středoevropském prostoru?

Vrátil bych se ke svým starším knihám Brány Meonu a Zóny stínu. Brány Meonu jsem psal jako zhruba pětadvacetiletý. V té době mě nesmírně zajímaly vztahy mezi strukturou a antistrukturou. U jednotlivce i ve společnosti. A fascinovaly mě historické okamžiky, kdy se doba tvářila jako strukturovaná, ale během extrémně krátké doby se změnila v nestrukturovaný chaos. Takovou dobou byla například třicátá léta v nacistickém Německu. Vždycky jsem si říkal, že bych u takové doby zlomu chtěl být jako pozorovatel. Ale nikdy jsem si nemyslel, že to budu moci pozorovat zblízka. Nyní si to už tolik nepřeji, rád bych se vrátil do doby struktury. Ale od přelomu roku 2019 a 2020 jsme se ale již ocitli v této antistruktuře. Na Slovensku je to obzvlášť citelné. Pro mě je téměř fantastické to sledovat, ale zároveň kupuji byt v Praze. To neznamená, že chci ze Slovenska odejít.

My tady v Česku situaci na Slovensku sice nějak vnímáme, ale jde už o reflexe v zásadě deformovaných obrazů. Co je ta primární matérie, kterou na Slovensku pozorujete vy?

To je právě zajímavé na těchto antistrukturálních situacích. Když do takové fáze vstoupíme, nelze je dost dobře pojmout racionálním diskursem. Četl jsem spousty zajímavých slovenských i českých analýz, některé byly i velmi povedené v tom, co si vytkly. Většinou ale jde o nějaký fragment, výsek. Ale ten celkový vývoj takto zachytit nelze, stejně jako racionálním diskursem nevysvětlíte přesně to, co se stalo v Německu ve třicátých letech.

Celý rozhovor s Jozefem Karikou si přečtěte v tištěném magazínu Newstream CLUB 4

Jozef Karika

Slovenský spisovatel a publicista, autor hororových próz, románů z mafiánského prostředí a publikací o magii. Popularitu si získal především románem Trhlina, podle nějž byl natočen stejnojmenný film a který na Slovensku vyvolal neobyčejný zájem o pohoří Tribeč, kde se odehrává. Za své knihy získal celou řadu ocenění, odhadem prodal přes 600 tisíc knih.

Čarodějův učeň láme milionové rekordy. Máte doma první vydání Harryho Pottera?

Enjoy

Originál ilustrace z obálky prvního vydání knihy Harry Potter a kámen mudrců se v newyorské aukci prodal za 1,9 milionu dolarů (44,3 milionu korun). Podle agentury DPA se tak stal nejdražším artiklem spojovaným se sérií o čarodějnickém učni, který se kdy vydražil.

ČTK

Přečíst článek

Mára Prchal trefil ducha doby. Na komoru

Enjoy

Kniha Duše národa, kterou napsal někdejší hlavní marketingový a mediální stratég Andreje Babiše Marek Prchal, je mnohovrstevnatým čtením. Její název je těsně vedle, obrazem duše národa (snad) není. Autorovi se ale povedlo bolestivě přesně zachytit ducha místa a doby.

Tereza Zavadilová

Přečíst článek