Američané volí novou hlavu státu. Průzkumy předvídají extrémně vyrovnaný souboj, který patrně rozluští až výsledky z hrstky dosud nerozhodnutých států. Zdá se také, že americká společnost i politická reprezentace už nemohou být více rozdělené. Lze říci, že proti sobě stojí dvě zcela odlišné koncepce vidění světa. Co ztělesňuje Kamala Harrisová a Donald Trump?

Kamala Harrisová, Demokratická strana

Čerstvě šedesátiletá Kamala Harrisová vstoupí do učebnic historie už jen způsobem, jak se ke kandidatuře dostala. Na volebním lístku Demokratické strany je teprve od srpna, nevedla přitom klasickou dlouhou kampaň a ani nesoupeřila o nominaci v primárkách. Když však Joe Biden šokoval své spolustraníky slabým výkonem v debatě s Donaldem Trumpem, Harrisová byla jako viceprezidentka v nejlepší pozici pro jeho náhradu.

Jako nedostatek Harrisové se často zmiňuje nezkušenost. Někdejší právnička sice před kandidaturou neměla moc možností se důkladně představit veřejnosti, prakticky nevystupovala v primárkách a ani jako viceprezidentka nepřitahovala každodenní pozornost médií (jako ji nepřitahuje v podstatě každý „VP“), ale má za sebou desítky let ve službě veřejnosti a ve volených funkcích.

Už od roku 2004 byla návladní v San Francisku, poté od roku 2011 v celém státě Kalifornie. Z titulu funkce vedla i ministerstvo spravedlnosti. Před zvolením viceprezidentkou stihla ještě čtyři roky reprezentovat Kalifornii v americkém Senátu. To nezní jako úplná nezkušenost. Jako viceprezidentka měla podle tradice vliv na domácí politiku, předsedala Senátu, kde se jí i velmi těsnou většinou podařilo pomoci prosadit klíčové zákony Bidenovy administrativy. Schytávala ale kritiku za práci na reformě fungování hranice s Mexikem.

Rozhodne Michigan volby? V boji o amerického prezidenta se může zopakovat scénář roku 2016

Politika

Pro mnohé české voliče může americký volební systém připomínat neprostupnou džungli. Jak je možné, že volby, jichž se účastní více než čtvrt miliardy lidí, můžou rozhodnout tisíce hlasů v sedmi státech? Ono to přitom je ještě mnohem zábavnější. V těsném souboji se totiž může zopakovat scénář voleb v roce 2016. Tehdy totiž Hilary Clintonové prohrál volby překvapivý výsledek ve státě Michigan. A Kamala Harrisová může dopadnout úplně stejně.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Ačkoli se v pozdější fázi kampaně snažila zapůsobit i na umírněné republikány, přišla třeba na rozhovor do konzervativní stanice Fox News, a slibuje silnější ochranu hranic, je politika Kamaly Harrisové v mnohých ohledech protipólem Trumpovy. Harrisová se snaží, aby nebyla považována jen za pokračovatelku Joea Bidena. Plánuje výrazné investice například do zdravotnictví nebo bydlení a zároveň vyšší zdanění korporací. Prosazuje také federální práva žen na potrat a v sociální oblasti je liberální, krajní pozice své strany se jí však podařilo v průběhu kampaně udržet na uzdě.

V mezinárodní politice je z evropského pohledu příznivější volbou, přestože na tomto poli do jisté míry nováčkem. Na rozdíl od svého konkurenta podporuje volný mezinárodní obchod, respektuje mezinárodní systém a roli NATO. Podle svých vyjádření je stejně jako Biden stoupenkyní napadené Ukrajiny a nechce měnit zažitou roli USA jako „světového policajta“.

I když je Harrisová někdy kritizována za nejasnost a nepřesvědčivost, je nejen v mezinárodní politice větší sázkou na jistotu.

Harrisová si trochu překvapivě jako kandidáta na viceprezidenta vybrala minnesotského guvernéra Tima Walze, který má za sebou pěknou řádku progresivních kroků. Bývalý voják a trenér amerického fotbalu se zároveň nebojí pustit ústa na špacír (což ne vždy pomáhá), je třeba autorem výroku že Trump s Vancem jsou „strašlivě divní“. Jestli Harrisová chtěla, aby její parťák působil jako „normální strejc z lidu“, nesáhla vedle.

Podporujeme Harrisovou, napsal vlivný ekonomický magazín

Leaders

The Economist by volil Kamalu Harrisovou, kdyby měl magazín volební hlas. Donald Trump představuje neakceptovatelné riziko, napsal vlivný časopis v doporučení.

tzv

Přečíst článek

Donald Trump, Republikánská strana

Donalda Trumpa není třeba sáhodlouze představovat. Po většinu života byl známý jako podnikatel v realitách a všem možném – hotelech, golfových hřištích (na jednom z nich odpočívá jeho první žena Ivana) či jen prodejích své značky. Díky své reality show je televizní osobností. V poslední době se však hovořilo o stinné straně jeho podnikání. Newyorský soud ho uznal vinným z účelového „nafukování“ majetku a uložil mu tučnou pokutu. Trump pak začal shánět peníze různě, třeba prodejem vlastních tenisek, „patriotickou“ Biblí či své sociální sítě.

Karel Pučelík: Z prezidenta hokynářem. Trump prodá všechno, sociální síť i „vlastní“ Bibli

Názory

Patrně žádná prezidentská kampaň se v USA neodehrávala v takto bizarních kulisách jako ta letošní. Trumpovy snahy o získání peněz na umoření gigantické pokuty jsou toho důkazem. Třeba vstup jeho sociální sítě na burzu je sice prazvláštní, ale nejspíš mu alespoň trochu peněz přinese.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Jeho pověsti nepřispívají ani usvědčení i množící se obvinění ze sexuálního obtěžování, kterého se měl dopustil i ve společnosti predátora Jeffreyho Epsteina. K tomu čelí procesům za pokusy o zvrácení výsledku posledních prezidentských voleb. Věřte tomu nebo ne, i přesto je Trump – soudem uznaný kriminálník - miláčkem křesťanských tradicionalistů!

Když se hovoří o zkušenostech Harrisové, je fér se podívat i na politické působení Donalda Trumpa před prezidentkou kandidaturou v roce 2016. Zatímco Harrisová je celoživotní demokratkou, Trump byl republikánem, členem menších protestních stran i demokratem, až se nakonec vrátil k republikánům. Finančně podporoval kde koho, třeba Hillary Clintonovou. V éře Reform Party se účastnil v roce 2000 primárek, občas se spekulovalo o jeho možné kandidatuře, ale vesměs nebyly jeho pokusy brány vážně. Když se v roce 2016 stal prezidentem, dost možná byl překvapený i on sám. Sečteno podtrženo, jeho praktická zkušenost s politikou čítá jedno prezidentské období.

Jeho prezidentské působení apokalypsu nepřineslo, bylo ale protkáno nacionalismem a populismem, sem tam i nějakou tou konspirační teorií. Historie si ho bude pamatovat hlavně pro skandály, zejména spojené s koncem ve funkci, útokem jeho příznivců na Kapitol a nepodložené teorie o „ukradených volbách“, kterých se drží dodnes.

Karel Pučelík: Americké prezidentské volby jsou podivnou matematikou

Názory

Víte, kdy naposled získal republikánský prezidentský kandidát více hlasů než jeho demokratický konkurent? George Bush v roce 2004. Spojené státy mají zvláštní systém, ve kterém můžete dostat o miliony hlasů méně, ale i tak se stát prezidentem. Možná však dozrál čas na změnu, kterou by mohla urychlit prohra Donalda Trumpa.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Trumpovo druhé období je ještě rizikovější než to první. V roce 2016 měl kolem sebe relativně zdravou Republikánskou stranu, která jeho největší excesy dokázala neutralizovat. Nyní je to partaj dokonale „trumpovizovaná“, v organizačním vedení zasedají i exprezidentovi příbuzní. Záda mu kryje coby viceprezidentský kandidát zcela oddaný (či spíše obrácený hříšník, protože ještě před časem srovnával svého šéfa s Hitlerem) senátor J. D. Vance.

I program působí značně radikálně. V ekonomické rovině hraje prim návrat k protekcionismu, Trump hovoří o možném dvacetiprocentním clu na veškerý dovoz, což bychom negativně pocítili i my Evropané. Podobně jako Harrisová chce investovat do zdravotnictví a výstavby, ale zároveň slibuje daňové škrty zejména pro ty nejbohatší. Podle analýz by jeho plány zadlužily americkou ekonomiku víc než „rozdavačná“ Harrisová.

Největším rozdílem oproti Harrisové je celkový étos kampaně. Zatímco demokratka se alespoň ze začátku snažila působit pozitivně, Trump se opírá do imigrantů, které démonizuje a povídá vymyšlené historky o tom, jak pojídají domácí mazlíčky „obyčejných“ Američanů. I jeho program počítá s rozsáhlými deportacemi, včetně imigrantů, jejichž děti jsou již občany Spojených států. A samozřejmě nesmí chybět „zeď“. K tomu hrozí, že „půjde“ po svých politických oponentech.

V závěru kampaně se po svědectví Trumpových bývalých spolupracovníků rozjela debata, zda je exprezident fašista. Podle všeho politologické podmínky, aby mohl být označen za fašistu, splňuje (fašista opravdu není označení někoho, „kdo se nehodí“, ale je to legitimní popis politické ideologie). Každopádně v prezidentském klání, které vrcholí 5. listopadu, se střetávají dvě koncepce vidění světa. Výsledek bude mít široké konsekvence. Nejen za oceánem.