Karel Pučelík: Najde „neviditelný“ Mark Rutte pro NATO místo v trumpovském světě?
Nástup Donalda Trumpa takřka ze dne na den změnil fungování mezinárodní politiky. Obětí je mnoho – a jednou z nich je NATO. Ještě nedávno velmi viditelná instituce se bude muset v novém rozdrobujícím se světě poprat o své místo.
Pamatujete si Jense Stoltenberga? Ještě před několika měsíci byl generálním tajemníkem NATO. Během jeho desetiletého, kvůli válce na Ukrajině, nezvykle dlouhému mandátu se někdejší premiér Norska stal globální figurou, často vystupoval na tiskových konferencích a mluvil s médii a vysvětloval kroky Západu.
Na konci minulého roku se však Stoltenberg stáhl zpět do země fjordů a severských detektivek a užívá si práci ministra financí. V Oslu je jeho život patrně mnohem klidnější a příjemnější. Rozhodně příjemnější než situace, kterou zažívá jeho nástupce v čele Severoatlantické aliance Mark Rutte, který se po převzetí štafety skoro až vytratil z veřejného prostoru.
Bývalý nizozemský předseda vlády do funkce nastupoval s velkými ambicemi, ale určitě i s obavami, jak hrozný nástup Donalda Trumpa skutečně bude. Jistě však nepochyboval, že i v těchto podmínkách uspěje. Jenže situace, které čelí, je bez jakéhokoli patosu úplně něco jiného, než s čím se potýkali jeho předchůdci. Nejde o nic menšího, než budoucnost NATO.
Po prostřednících není poptávka
Funkce v čele NATO je jako dělaná pro lidi, kterým se v anglosaském světě říká „elder statesmen“ – zasloužilí a zkušení státníci, pro které je tento post završením úspěšné kariéry v národní politice. Sice nedisponují výkonnou mocí, ale mohou zúročit nabyté známosti a diplomatické schopnosti. A v neposlední řadě i „soft skills“. Zkrátka přesvědčovat, usměrňovat a v rámci možností a dobrých mravů tahat za nitky.
Precizní a zdrženlivý „teflonový Mark“ Rutte Donalda Trumpa zná z doby jeho prvního mandátu, kdy s ním nejspíš dokázal nějakým způsobem vyjít. Proto doufal, že se stane jeho „našeptávačem“ a spojnicí mezi Spojenými státy a Evropou. Po prvních týdnech Trumpovy vlády to však vypadá, že tato strategie moc nefunguje. Nejde přitom o to, že by Rutte nebyl vhodným kandidátem, ale prostě nemá „v ruce karty“.
Co se Ukrajiny týče, Trump nepotřebuje žádného prostředníka. Narativ o válce na Ukrajině zcela ovládl, význam evropských států výrazně poklesl. A když už nějaký Evropan přijde s nějakým řešením a urve pro sebe trochu času ve světle reflektorů, je to britský premiér Keir Starmer nebo francouzský prezident Emmanuel Macron.
Grónsko míří k nezávislosti, potvrdily i výsledky včerejších voleb. Je to jejich právo a je to zcela pochopitelné. Není však radno sedat na lep vábení Spojených států. Donald Trump slibuje ráj na zemi, ale jeho přístup je ryze koloniální. Dánsko může Gróňanům nabídnout to, čeho Trump není schopen – důstojné partnerství.
Karel Pučelík: Gróňané, držte se od Trumpa dál. Cesta k nezávislosti vede přes Kodaň
Názory
NATO na rozcestí
Nalijme si čistého vína, NATO vždy fungovalo tak, jak si přáli jeho nejsilnější členové, tedy hlavně Spojené státy. Za Joea Bidena, Barracka Obamy i jeho předchůdců tomu nebylo jinak, ale prezidenti ctili alespoň zdání transatlantické spolupráce, takže šéf NATO měl místo u stolu, byl koordinátorem a mluvčím. To ale mohlo fungovat jen ve starém systému, který Donald Trump postupně demontuje.
V Trumpově transakčním pojetí mezinárodní politiky není pro zastřešující nadnárodní organizace a citlivou diplomacii moc místa. Místo toho se svět změnil ve velkou reality show, kde jde o to, aby Trump udělal „deal“. Pokud možno sám. Nejde o to se domluvit, ale vyhrát. Na obecné dobro a win-win řešení se nehraje.
V takovém systému Rutte nemá moc možností. „Skutečnou výzvou pro něj nyní je stát se oním Trumpovým našeptávačem a zajistit, aby prezident Trump a Amerika zůstali zapojeni do NATO,“ řekl magazínu Politico Giedrimas Jeglinskas, předseda výboru pro bezpečnost a obranu litevského parlamentu a bývalý vysoký představitel NATO.
Jak toho má dosáhnout, když Trumpa Evropa nezajímá? Možná ho přesvědčit, že ho obrana Evropy nebude moc stát, že se o ni evropské země budou starat více sami. Každopádně má NATO našlápnuto k tomu, aby jeho role byla jiná, než jak jsme dosud zvyklí. Rutteho úkolem je nějak dosáhnout toho, aby bylo stále vlivnou aliancí plnící svůj úkol.
