Marian Jelínek: Žijeme v době nadbytku, ale šťastnější nejsme
Pokračuje Inventura 2024 na byznysovém portálu Newstream.cz. Jako dárek svým čtenářům postupně zveřejňujeme nejúspěšnější rozhovory, které jsme letos vydali. Doposud jste si je mohli celé přečíst pouze v tištěných magazínech Newstream CLUB. Na Druhý svátek vánoční nabízíme rozhovor s úspěšným koučem Marianem Jelínkem. „Myslím, že žijeme v době, která je zlomová. Poprvé jako lidská společnost žijeme v dostatku. Dosud jsme žili v nedostatku, pořád jsme odtlačovali nějaké negace. Měli jsme hlad, byla nám zima, netekla teplá voda, neměli jsme léky. Negace už neodtlačujeme, žijeme v době nadbytku,“ říká Marian Jelínek.
Na návštěvě kouče
S koučem Marianem Jelínkem jsme se sešli v kavárně v Průhonicích. Z té si zřídil takové detašované pracoviště, střídají se tam u něj klienti. Proč zrovna Průhonice? Protože nedaleko bydlí. A v rámci uskrovňování se nechce jezdit do Prahy autem. Rád chodí pěšky, a na to už je Praha daleko.
Podle Jelínka žijeme ve zlomové době. Jak vysvětluje, až dosud žilo lidstvo po generace v neustálém nedostatku. To se v posledních dekádách změnilo. A lidstvo nastalému nadbytku nedokázalo změnit své nastavení. Přejídáme se, kupujeme si předměty, které nepotřebujeme. Honíme se za štěstím v majetkové sféře, jsme otroky času. Jenže, pocit štěstí se nedostavil. Co s ním? Podle Jelínka musí začít každý sám u sebe a změnit svůj mindset. V době nadbytku se musíme chovat jinak, abychom zažívali více pozitivních emocí, radosti a štěstí.
K vrcholům roku 2024 patřily Letní olympijské hry v Paříži. Jak moc vás zaměstnávala olympiáda? Protože vy jste převážně mentorem sportovců.
Dá se říci, že pro mě jako mentálního kouče, čím je více krizových situací, tím víc je práce. Olympiáda je pro mnohá sportovní odvětví vrcholem jejich kariéry, který v sobě nese nejen emotivní změny v subjektivních světech sportovců. Je zde větší četnost změn emocí, větší zodpovědnost, prostě větší ataky na psychickou odolnost. Je to něco, na co se sportovec připravuje čtyři roky. Možná je to jeho první, anebo poslední olympiáda. Momentů, které krizovou situaci vyhajpují do vyšších pozic, je hodně. I proto si o tom chtějí tito lidé víc povídat, chtějí řešit předstartovní stavy, chtějí rozebírat, jak pracovat se zodpovědností, se strachy. Nebo třeba i se situacemi, které přináší dnešní doba, respektive digitalizace. Na každého to má jiné dopady v jeho subjektivním světě. Olympiáda je i pro mě jako mentálního kouče zlatým obdobím z hlediska pracovního vytížení.
Je to pro vás i finančně zlaté období?
Ne, ne. To by byla velká mýlka. Plno sportovců dělám úplně zadarmo. Baví mě to. A také vím, že sportovci, mimo fotbalistů, hokejistů, golfistů nebo tenistů, nemají finančních prostředků nazbyt. Někteří manažeři, CEO, mi naopak platí velikánské peníze, abych mohl dělat padesát procent klientů zdarma. Někdy si dělám legraci, když se s nějakým generálním ředitelem domluvím na spolupráci. V nadsázce mu říkám, teď k tomu máte jednu atletku na olympiádě.
Je pro vás olympiáda vrcholem kariéry jako mentálního kouče?
Nemohu to takto říct. Pro mě je vrcholem jakákoliv pomoc dotyčnému. To může být člověk, kterého z médií nikdo nezná. Ale já vím, co ho trápí, tíží. A když mu mohu nějak pomoci, a povede se to, je to nejlepší odměna, zadostiučinění.
Štědrý den je tu. Jako dárek svým čtenářům byznysový portál newstream.cz postupně zveřejňuje nejúspěšnější rozhovory, které jsme letos vydali. Doposud jste si je mohli celé přečíst pouze v tištěných magazínech Newstream CLUB, nyní budou dostupné online v rámci Inventury 2024 na newstream.cz. Sváteční dny startují rozhovorem s populárním šlechticem Františkem Kinským. „Historii rodiny si nesete s sebou. Můj otec, když se ho ptali, co znamená šlechtictví a co šlechta, říkal: Žijeme v jednadvacátém století, šlechta je mrtvý pojem. To už neexistuje a existovat nebude. Jsme republikou, jsme občané. Máme jenom nějakou historickou povědomost o své rodině,“ říká František Kinský.
Hrabě František Kinský: Zámky už nejsou rodinné domy, ve kterých by se mělo bydlet
Leaders
Kolik sportovců jste měl před olympiádou na starost a z jakých odvětví?
Obecně mám vždy maximálně do dvaceti lidí. Na olympiádu to bylo pět lidí, kteří jsou v individuálních sportech. Atletika, střelba, beach.
Pořádáte přednášky, koučujete manažery, sportovce. Jak rozkládáte svůj čas, čemu ho věnujete nejvíc?
Jedna věc je čas, druhá věc je výdělek. Já to rozděluji. Někdy mě časově vytěžuje něco, co pro mě nemá finančně žádný efekt. A někdy mě časově vytíží něco méně, ale má to velký finanční efekt. Chci tím říct, že mám čtyři kontrakty s firmami (jedním z nich je třeba fotbalová Sparta, druhým Newton University), které mi dávají měsíční paušál, a to je pro mě finanční background. Mimo to mám čas se věnovat ostatním klientům. Obecně však lze říci, že je to napůl přednášení a školení a napůl koučování.
Jaké je hlavní téma, které v této oblasti v současnosti rezonuje. Jak je nastavená hlava západního člověka?
To je zásadní otázka. Myslím, že žijeme v době, která je zlomová. Ono se to říká o jakékoliv době. Ale z mého pojetí je nyní opravdu zlomová. Za prvé, žijeme poprvé jako lidská společnost v dostatku. Dosud jsme žili, po 99,9 procenta času lidské existence, v nedostatku. Pořád jsme odtlačovali nějaké negace. Měli jsme hlad, byla nám zima, netekla teplá voda, neměli jsme léky. Tři z deseti dětí umřely při porodu. Teď nastal zlom. Negace už neodtlačujeme, žijeme v době nadbytku. A to vyžaduje změnu mindsetu. Protože když nezměníme mysl, co se vlastně děje? Zvyšujeme sice ekonomické indexy společnosti, rostou nám hrubé domácí produkty, ale najednou zjišťujeme, že se pozitivní emoce v lidech již z těchto důvodů automaticky nezvyšují.
Vývoj by měl vést i k tomu, abychom se cítili lépe. Ale to nenastalo. Nepochopili jsme bod zlomu, který souvisí s tím, že se v době nadbytku musíme začít chovat jinak, abychom zažívali více pozitivních emocí, radosti a štěstí.
Moderátorka Eva Čerešňáková v pořadu VIP Eva Talks na Newstream TV zpovídá celebrity. Do vánočního speciálu přijal pozvání katolický kněz a vědec Marek Orko Vácha. „Nejdůležitější jsou drobné dobré skutky,“ říká kněz.
VIP Eva Talks: Biologie a víra jdou ruku v ruce, říká Marek Orko Vácha
Enjoy
A vy víte, jak se máme chovat, abychom měli více pozitivních emocí, respektive radosti?
Mám na to svůj názor, který na přednáškách vysvětluji. Všimněte si, že do určité doby jsme nemuseli hlídat limity, které nám dávala doba. Pojďme k fyzickému tělu. Jestliže děti chodily kilometr nebo dva do školy, tak měly pohybu tolik, že to nemusel nikdo hlídat. Spíš jsme hlídali, aby byly včas doma. Dnes najednou musíme pohyb hlídat, musíme se do něj nutit. Musíme chodit běhat, musíme jezdit na kole. Umíte si představit, že byste za první republiky zaťukal na souseda a řekl mu, pojďte si zaběhat? Dal by vám mokrý hadr na hlavu. Co tím chci říct? To je ten bod zlomu. Odstraňovali jsme překážky ze života. Změna je nyní v tom, že si je tam musíme vracet. Ale cíleně a s rozumem. A kdo je tam má vracet? Stát, společnost? Ne. Já sám. Protože kdyby mi je tam vracel někdo jiný, ztratil bych svobodu. Když byl jídla nedostatek, musel jsem se chovat jinak. Teď je ho nadbytek, musím se chovat zase jinak. Vyhledávat to nejlepší z každé dané komodity. Nemůžu se přežrat na sto padesát kilo. Tohle lidé nechtějí slyšet. Jestliže se budu otužovat, nemůžu mít dvě nebo tři angíny do roka. Máme klimatizace, jsme rozmazlení. A nemocnost stoupá.
Je hezké, že to říkáte. Ale jak změnit návyky lidí?
Uvědomil jsem si, že problém je ve výběru. V době nedostatku jsem neměl z čeho vybírat. Teď, když nechci podlehnout nemocem z nadbytku, musím umět vybírat. Proto je důležité společnost edukovat. Začal bych radou, starejme se co nejvíc o své nejbližší domovy. A těmi jsou moje tělo, moje mysl, moje duše. Už to není, kde seženu pitnou vodu, to už máme za sebou. Ale my se víc staráme o zahradu nebo dům než o náš nejbližší domov. Edukace by měla začít už ve školství, v rodině. Do sedmi let dítěte je rodič extrémně důležitý. Vzory, zrcadlové buňky. Prostě edukace. A kdo by měl edukovat? Všichni bychom se měli snažit. Zdůraznil bych slovo zodpovědnost. Kdo je zodpovědný za děti do tří, čtyř let? Rodiče. Jestli chci jako rodič mít povědomí o určitých věcech, musím se edukovat. Pokud to nedělám, zbavuji se zodpovědnosti. Potom nemůžu brečet, že to za mě má řešit stát. Když dávám dítěti od tří let mobil, aby se při jídle dívalo na pohádku, nemůžu se divit, když v pěti letech nejí, pokud nebude mít tablet s pohádkou.
Jak se mají lidé ve výchově posouvat, když čerpají poznatky z předchozí generace, od svých rodičů, kteří byli zase poznamenání svými rodiči třeba už z doby nedostatku, o které mluvíte. Nebo třeba používáním fyzických trestů…
Je to o době, než se nám dovyvine neokortex. Kdy logické myšlení a racionalita začnou převažovat. Malé děti nemají do sedmi let ještě rozvinuté logické myšlení. Prefrontální neokortex a kognitivní procesy se dovyvíjejí. Proto je nejčastější otázkou malých dětí: A proč? Do tohoto věku samozřejmě dáváme do dětí určitý konstrukt, který jsme zažili my. Jenže dítě se vyvíjí. V pubertě a po pubertě dochází k tomu, že takový člověk už má mít kritické uvažování. A mít to, o čem mluvím: aktivně si vybírat to nejlepší. Naši předci asi taky aktivně vybírali to nejlepší, co bylo k dispozici. Ale my už jsme v jiné době. Aktivní výběr zůstal, jenom vybíráme z jiného množství a z jiné kvality. A všimněte si, že společenský vývoj mají často na svědomí takoví ti rebelové, kteří se trochu vymykají konstruktu. Protože kdyby se nevymykali, tak není vývoj, je to kopie.
Konec roku se blíží. Jako dárek svým čtenářům byznysový portál newstream.cz postupně zveřejní nejúspěšnější rozhovory, které jsme letos vydali. Doposud jste si je mohli celé přečíst pouze v tištěných magazínech Newstream CLUB, nyní budou dostupné online v rámci Inventury 2024 na newstream.cz. Začínáme s úspěšným podnikatelem Karlem Vágnerem, zakladatelem celé řady mediálních projektů a manželem Simony Krainové. „Pro nás je teď priorita byznys se Simonu, rozvíjet vlastní značky. Ono se to nezdá, ale jen aby vás pustili do velkých fabrik, které vyrábějí pro světové značky, je strašná práce,“ říká Karel Vágner.
Karel Vágner: My Slováci máme tendenci se ke všemu dostat tak nějak rychleji
Leaders
Jde tedy o to vnášet už od dětství do myslí určitou svobodu?
I to tam určitě patří. Svoboda je krásná, a nejen v přemýšlení, ale obecně. Dostáváme se k tlakům politickým nebo ekonomickým. Protože někomu třeba vyhovuje, že lidé neumějí s jídlem úplně dobře naložit. Proto obezita přibývá.
Teď mluvíte o daňových výnosech pro stát nebo farmaceutickém průmyslu?
Přesně tak. Plno lidí žije z toho, že neumíme pracovat se svobodou, že nemáme zodpovědnost ke svému tělu. Když jsem schopen se přejídat, farmacie si mlaská.
A je to podle vás úmyslně nastavený systém, nebo spíš důsledek nějaké, řekněme lajdáckosti?
Nemyslím si, že je to úmyslně, to se neodvážím říct. Ale myslím, že tomu nikdo nepomáhá. Dám příklad. Mnoho lidí, kteří negativně prošli bulvárními médii a ničilo jim to život, by bulvární média nejraději zničilo. Ale jediná možnost, jak ho zničit je, že ho nikdo nebude číst. Jediná možnost, jak můžeme změnit třeba farmacii je, že diabetici prostě téměř nebudou. A jak se to stane? Když budeme mít všichni zodpovědnost ke svému tělu. Když si představíte, že byste nějakým kouzlem změnil mindset celé české společnosti, aby všichni měli výběr aktivního a zdravého životního stylu. Umíte si představit, kolik a jakého zboží by zmizelo z obchoďáků? Teď třetinu nakoupeného jídla vyhazujeme. Lidé by daleko víc sportovali, četli, nikdo by nekoukal na stupidní seriály. A vezměte si, co udělal Ronadlo při mistrovství světa ve fotbale. Dal stranou při rozhovoru Coca Colu. Myslíte si, že si v Coca Cole sami řeknou, přispívám k obezitě po celém světě, přestaneme ji vyrábět. Kdy to udělají? Když to nikdo nebude kupovat.
Mluvíte o celém světě, ale většina lidí nežije ve vyspělých západních zemích. Miliardy lidí ještě nedosáhly zmíněného bodu zlomu…
Je důležité co nejrychleji dostat celý svět za bod zlomu, kdy nebudou umírat hlady, kdy budou mít zdroj pitné vody a tak dále. Je to i o vzdělání a infrastruktuře v daných zemích. K tomu je potřeba dodat, že je to i o vztahu k okolí. Dřív jsem si myslel, a trošku sem naskočil na tezi ekonomů: nemůžeš chtít po lidech, kteří nemají co do pusy, aby se věnovali boji proti plastům. Ale když jsem byl v tamilské části Srí Lanky, tak s touto tezí absolutně nesouhlasím. Ti lidé tam mají pět dolarů měsíční plat, ale každý den chodili z vesnice na pláž a uklízeli, co vyplavilo moře. A proč to dělali? Protože k tomu místu měli vztah. Jen na doplnění, nejsou tam žádné hotely a téměř žádní turisté. Když máte k něčemu vztah, emočně se k tomu upnete. A je jedno, kolik peněz máte v kapse. Uvědomil jsem si, že musíme vytvářet silné vztahy.
Zpěvák Janek Ledecký je již tři desítky let neodmyslitelně spjatý s vánoční atmosférou. Důvodem jsou písně z alba Sliby se maj plnit o Vánocích, kterým v době svátků nejde uniknout. Zní v rozhlasových stanicích i obchodních centrech. Navíc interpret jede každoroční vánoční tour po českých a moravských městech. „Mám výhodu, že Vánoční tour je tradiční a naprosto specifické,” říká Ledecký k předvánoční koncertní šňůře. 
O svátcích se sejde celá rodina, jinak je to zázrak, říká Janek Ledecký
Enjoy
Máte recept?
Na Srí Lance nás pozvali do místní školy na kriket. Hřiště bylo skromné, pískové a trochu hrbolaté. Ale co mě zarazilo, uprostřed hřiště stála palma. Oni ji neporazí! Ptal jsem ředitele, jestli se nebojí úrazů dětí. Odvětil: mají dávat pozor. Oni tam mají k přírodě obrovský vztah. Přemýšlel jsem, proč nám ubývá silných a pevných vztahů. Uvědomil jsem si následující. Ekonomika má jedno z paradigmat - čas jsou peníze. To znamená zefektivnit a zrychlit procesy, zkrátit čas. Ale co udělá čas s emocemi? Když zkracujete čas, emoce oplošťujete. Nemůžu se hluboce zamilovat za krátký čas. Rychlost a klipovitost doby vlastně brání vytvoření dlouhého a pevného vztahu. Na druhé straně nám umožňuje jinou emoci, a tou je potěšení. Ale potěšení je emoce krátkodobá, vyprchává, to je ten problém. Když dáte někomu květinu, má z toho dotyčný pár hodin radost. Ale že by z toho byl odvařený půl roku? Nejen proto vnímám barvitost pozitivních emocí na určitém kontinuu, kde na jedné straně je potěšení a na straně druhé radost. Rozdílem je čas trvání dané emoce. Radost je dlouhodobá, proto se například říká, má radost ze života. Potěšení je krátkodobé. A my, když nemáme čas na vytvoření dlouhodobé emoce, tak je převážně nahradí právě potěšení. Potěší mě, když si koupím nové tričko. Mám ten den radost, ale za týden už ne. Pozitivní emoce ve formě potěšení je krátkodobá, rychle vyprchá.
Takže se nám podle vás západní svět překlopil do dostatku, a my proto místo radosti prožíváme spíše potěšení?
Dlouhodobější emoce, emoce radosti, se dostaví převážně v situacích, které souvisí s výstupem z komfortní zóny. Prostě si jí musíme zasloužit, jít si pro ni. Pro potěšení nemusíte nic dělat. Když dostane například malá holčička panenku, má z ní zdánlivě radost. Ale má to problém. Často za tři týdny neví, kde ji má. Manažer dostane služební auto, ale po čase už chce lepší. Takto se z nás mohou stát „cíloví feťáci“, jedno potěšení vyprchá a potřebujeme nové. Tento model je samozřejmě pozitivní pro ekonomiku, navyšuje se tak spotřeba, což firmy, které chtějí neustále růst, potřebují. Pro jedince to až tak dobrý dopad nemá.
Takže říkáte, že důležitá je změna mindsetu. Ale svět nám to vlastně neumožňuje, žene nás ke vzrůstající spotřebě, která nám skýtá potěšení…
Přesně tak. A co z toho plyne? Pojďme se naučit sami sebe více limitovat, ovládat. Neřešme tolik věci mimo nás, ale podívejme se na sebe. Pojďme se více starat o své nejbližší domovy. O fyzické stránce jsme mluvili. Ale máme tu ještě mysl a duši. A pokud neumím sám sebe limitovat, tak vlastně ztrácím svobodu, protože mě buď musí limitovat někdo nebo něco jiného a nerozhoduji si o tom já sám.
Kdy poprvé Pavel Sapík vařil na Pražském Hradě? Co se naučil od svého táty, slavného kuchaře Jaroslava? A jsou Češi lepší zákazníci než cizinci? Odemykáme rozhovor s šéfkuchařem Brick´s Pavlem Sapíkem, který vyšel v zimním čísle magazínu Newstream CLUB.
Pavel Sapík: Češi v restauracích utrácejí mnohem víc než cizinci
Enjoy
Když všichni jedou na dovolenou, chci taky. Když mají lidé kolem mě auto, chci ho také…
Ale proč? Pochopit to, znamená především poznat sám sebe a umět se sebou pracovat, což učí selfkoučink. Důležité je si uvědomit, že máme možnost volby. A umět si aktivně vybrat to, co je nejlepší pro mé tělo, mysl a duši, je to pravé umění.
A jak zjistím, co je nejlepší?
Potřebuju se edukovat a mít kolem sebe lidi, kdy každý rozumí něčemu lépe než já. Důležité je také sebepoznání. Když to shrnu, co v současné době především potřebujeme k tomu, aby byl zachovám zdravý vývoj jedince, tak je to například umění dávat si do života překážky, určité limity. Je jasné, že to, co vyhovuje mně, nemusí vyhovovat jinému. S tím souvisí tolerance, musím respektovat, že každý jsme jiný. Ve výsledku to lidi paradoxně sblíží. Zdálo by se, že se stáváte „sólokaprem“, ale vy jste ve společnosti dalších sólokaprů, respektujete je a nenarážíte.
Ještě k té stravě. Existuje něco jako univerzální recept na zdravou výživu?
Když vybádám, jak moje tělo funguje, tak si na základě kritického myšlení udělám svůj model. Někdo může jíst zeleninu, jiný maso a nic z toho není špatně. Ale každý se musí celý život rozvíjet. Ano, jsou módní trendy. Pamatuji, když hokejisté měli jíst před zápasem krvavé stejky, potom byla éra špaget, najednou jsou suplementy a pomalu nejez, jenom si dávej gely. Takže nedávám rady, co jíst. Musím mít kritické myšlení, abych vyhodnotil, co je jen marketing a co je ve skutečnosti pro mé tělo nejlepší. To je také součást sebepoznání.
Jak pracovat na své mysli, respektive na jejím sebepoznání?
Obecně lze vnímat, že máme dva druhy myšlenek, myšlenky chtěné a nechtěné. Příklad: Mám kluka na olympiádě a on ví, že se má vyspat, protože má zítra závody. Jenže je tu problém. On má v sobě někoho, kdo mu říká: hlavně nevystartuj pozdě z bloku, přijdeš o sponzory, o peníze. A on kvůli tomu nemůže spát. Když se zeptáte, jestli takové myšlenky chce, řekne, nechci. To jsou myšlenky nechtěné. Souboj mezi myšlenkami chtěnými a nechtěnými nás pronásleduje celý život. Neovlivníme, jestli nás napadnou ty nechtěné. Ale ovlivníme, jak dlouho mě nechtěná může ovlivňovat. Může to být pět sekund nebo taky pět let. Prací s myšlenkami nechtěnými se zabývá právě selfkoučink. Už jenom uvědomit si, že existují tyto dva druhy myšlenek, je první krok, jak se jich zbavit.
Jaké jsou na to v rámci selfkoučování techniky?
To je vlastně obsahem mé práce. Učit atleta, jak pracovat s myšlenkami nechtěnými. Těžko jednotlivé techniky teď popisovat, na to je roční postgraduální studium na Newton University, mentální koučink sportovců a manažerů. Jenom ve zkratce, základními technikami jsou řízený vnitřní dialog, vizualizace a imaginace, dechová cvičení, posturologie, to všechno má procentuální vliv nejen na naše myšlenky. Třeba se podívejte, jak jde sebevědomý člověk a jak nesebevědomý. Jaká dělá gesta, kam se dívá. Toho všeho lze využít. Kdo je ve stresu, má jinou mimiku, jinou metaverbalitu, jiný dech. Když si to uvědomíte, můžete jít proti nechtěným myšlenkám právě třeba i změnou dechového vzorce, postoje či vnitřním dialogem. Díky těmto technikám lze myšlenky nechtěné buď vyblokovat, zpracovat či transformovat.
Oba patří do špičky ve svých oborech. Jiří Kovanda je legendou českého umění, Lukáš Kovanda je nejcitovanějším českým ekonomem. Zdánlivě by si dva lidé nemohli být vzdálenější. Přesto jejich dráhy mají mnohem víc společného, než by si někdo mohl být s to uvědomit. A to včetně celé řady názorů a pohledů na svět. Jak se může ekonom a umělec shodnout? V čem se jejich názory naopak liší? A v čem si jsou neustálou inspirací? Jiří a Lukáš Kovandovi v otevřeném rozhovoru, který celý najdete v magazínu Newstream CLUB.
Jiří a Lukáš Kovandovi o umění, ekonomice, kreativitě i vzájemné inspiraci
Leaders
Ještě jste zmiňoval duši. Co je duše?
To kdybych věděl. Já jí vnímám jako určitou vertikálu našeho růstu, chcete-li seberozvoje. Pro mě sem patří například etika, hodnoty, fair-play, vztahy, víra. Snažím se věci zjednodušovat, jsem především praktik. Jde mi o to, aby to lidem pomohlo. Proto mluvím o péči o naše tři nejbližší domovy, o nechtěných myšlenkách, které mám rozdělené do čtyř základních oblastí, kterých se většinově týkají: sebevědomí, motivace, koncentrace a ovládání emocí. Protože tyto myšlenky jsou ve mně a provází nás celý život, je dobré se s nimi naučit pracovat.
Nejslavnějším vašim svěřencem byl Jaromír Jágr. Jak pro vás spojení s ním bylo významné?
Velmi. Díky němu jsem zažil neskutečné věci, dostal se do míst, kam bych se v životě nedostal, setkal jsem se s lidmi, se kterými bych se nikdy nesetkal. Byli jsme spolu sedmnáct let. Jarda mi umožnil neskutečně prožitků, zážitků, emocí. Sám mě edukoval. On sám je totiž úžasná laboratoř v dobrém slova smyslu. Pozorovat takového člověka v práci, v krizových situacích, to je prostě škola. On šel proti trendům doby, ať už v trénování hokeje nebo výživy. Vidíte sílu lásky ke hře, k radosti ze hry. Kladu si otázku, zda skutečně Bagavadgíta nemá pravdu v tom, že nesilnější energií ve vesmíru je láska. Když něco milujete, což je v mírnějším pojetí ta radost, automaticky se podle toho chováte. A díky lásce se dokonce sám a s radostí limitujete. Když milujete rybaření, těšíte se, že budete v neděli v pět hodin ráno vstávat a pojedete na ryby. Láska určuje i sílu vztahu, který k dané věci máte. Když máte vztah k přírodě, podle toho se k ní chováte.
Ale někdo zase má vztah k autům a chce místo přírody silnice…
Jak říkal Paracelsus, jed není o látce, ale o množství. Je otázka, jestli vzájemný respekt a všechny věci, o kterých si povídáme, také nemají nějaký bod zlomu. Kdy ta věc vám do určitého bodu pomáhá, ale od nějakého množství vás může zničit. Naší úlohou je najít tu hranici. Nejsem člověk extrémů, rád hledám míru, balanc, harmonii. To není jen o jídle, ale téměř o všem v nás i mimo nás.
Marian Jelínek
Bývalý český hokejový trenér a kouč. V současné době individuálně spolupracuje s vrcholovými sportovci různých odvětví (např. Karolína Plíšková, Petr Mrázek, Jan Micka) a také s podnikateli a manažery, které koučuje či jim v rámci workshopů přednáší. Celkem sedmnáct let byl Jelínkovým klientem Jaromír Jágr.
Je talentovaný, pracovitý, úspěšný, energický a plní sny ostatním i sobě. Pavel Staněk a jeho Potten & Pannen patří k nejzajímavějším retailovým projektům české polistopadové éry. Už třeba tím, že tehdy nepříliš bohatým Čechům začal prodávat luxusní nádobí. Nebylo to lehké, ale diamanty nevznikají snadnou cestou, ale pod tlakem. „Obchodní dar mám po babičce,“ říká zakladatel a spoluvlastník úspěšného retailového řetězce Pavel Staněk.
Pavel Staněk: Chci být kurátorem vaší kuchyně
Leaders
Žlutý kov letos nadělil krásné zhodnocení srovnatelné s americkými akciemi, přesto zůstal ve stínu jiných investic. Zlato má za sebou nejlepší rok od roku 2010, výhled pro nadcházející rok je ale nejistý.
Štědrý rok. Zlato letos velkoryse nadělovalo investorům
Trhy
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Jak se udržet v kondici a vytvářet dlouhodobou hodnotu? Snaha udržovat se v souladu s nároky doby je hlavní téma aktuálního magazínu Newstream CLUB, který nyní vychází, s podtitulem VYJEDNEJTE SI SVŮJ ŽIVOT.
Proč se vyjednávání stává jednou z hlavních dovedností pro budoucí úspěch, vysvětlí přední český vyjednavač a titulkový muž Radim Pařík.
Na otázku ‚Jak zůstat relevantní i v dalších letech?‘ odpovídají i další osobnosti byznysu, showbyznysu, ale také medicíny. Například vyhlášená pohybová lékařka Karolína Velebová, která se stará o řadu vrcholových sportovců včetně olympioniků. Dědička kávového impéria Christina Meinl ukazuje na historii legendární firmy, jak důležité bylo pro její přežití a dlouhodobý úspěch ochota radikálně se změnit a začít znovu téměř od nuly.
Partner Penta Investments Václav Jirků popisuje, jak důležitou roli bude hrát soukromý sektor ve zdravotní péči a sociálních službách.
O duševním zdraví, wellbeingu a o tom, jak jich dosahovat pomocí moderních technologií, hovoří Jiří Diblík, spolutvůrcem globálně úspěšné wellbeingové a mental health aplikace VOS Health.
Páté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
