Karolína Kříženecká je jednou z deseti finalistek ocenění Impakt Awards by newstream, které se 10. října bude udělovat za individuální počin s pozitivním přínosem pro komunitu a společnost. V krátkém rozhovoru s newstream.cz finalistka prozradila, že má velké plány - jede například koučovat do Ugandy.

Životní láskou Karolíny Kříženecké je pozemní hokej, který hraje už 44 let a trénuje ho 30 let. Koučuje mládež, dospělé i mentálně hendikepované dospělé, čímž dokazuje, že sport nemá hranice a je velkým přínosem pro formování hodnot. Těmi Karolína žije: V „civilním“ životě je trenérka prvního para-hokejového týmu v ČR. V pracovním životě je manažerkou komunikace a CSR v české a slovenské pobočky Microsoftu. 

Deset osobností, kteří svojí nezjištnou činností mění prostředí kolem sebe, soutěží o cenu veřejnosti ocenění Impakt Awards by newstream. 

 Zde hlasujte pro svého favorita. Hlasování bude ukončeno 30. září.

---

Co považujete za svůj největší osobní úspěch?

Asi, že se mi s postupujícím věkem stále více daří žít podle svých osobních hodnot. A to jak v soukromém, tak v pracovním životě. Už zbytečně nebojuji tam, kde to nemá cenu a raději dávám svoji energii a čas těm, kteří o to stojí a kde vidím smysl i pro jiné lidi. Krásně to pak rozpohybovává hezké věci. 

Co byly naopak nejobtížnější chvíle a jak je překonáváte?

Jsem vztahově založená, takže hodně bolestivý byl pro mě rozchod s otcem mojí dcery a úmrtí mého tatínka. Dlouho pak pláču, ale zároveň mě v takových chvílích kromě mojí rodiny a přátel drží nad vodou právě ty moje aktivity pro druhé, ať už je to trénování mého týmu, práce s postiženými nebo třeba mentoring lidí, kteří chtějí něčeho dosáhnout. Protože ty bolesti se odehrávají jenom v té mojí bublině, ale svět je naštěstí mnohem větší. 

Jakými hodnotami se řídíte?

Nejdůležitější pro mě je, abych se vždycky a před každým mohla postavit rovně. Od toho se pak odvíjí ty další důležité hodnoty: respekt a podpora druhých, empatie, transparentnost, pracovitost, odpovědnost za své chování, spolehlivost. 

Co vás v nejbližší době čeká? A jaké jsou dlouhodobé plány?

Těším se z každé volné chvíle strávené s mojí dcerou Zuzkou a mým mužem Jirkou. Rozjíždí se extraligová sezona pozemního hokeje - trénuji tým mužů HC President, podařilo se nám také založit druhý český tým ID hokeje v Praze na Slavii, tak je potřeba podržet všechny, kdo nám v tom pomáhají, začínám plánovat „českou“ charitativní výpravu do Ugandy, kde budeme na přelomu února a března podporovat místní trenéry pozemního hokeje, kteří žijí a trénují děti ze slamů a čekám na svoji novou mentee v programu My Odyssey pod Českým olympijským výborem. A také jsem ráda, že jsem zapojená do přípravy konference o ženském sportu. No a pořád věřím, že mě přestanou bolet kolena, abych mohla víc sportovat. Jinak já moc plánovací člověk nejsem. Je tolik věcí, do kterých se dá pustit neplánovaně.    

Ocenění Impakt Awards jde do finále. Podpořte svého favorita

Filantropie

První ročník ocenění pro inspirativní osobnosti, které svou nezištnou prací ovlivnily životy ostatních, už zná svou finálovou desítku. Rozhodla o ni odborná porota na základě nominací veřejnosti. „Vybírali jsme z opravdu neobyčejných příběhů. Mezi nominovanými se objevili jak korporátní manažeři, kteří mají CSR v popisu své práce, tak i příběhy obyčejných lidí z regionů, kteří svojí komunitní činností mění svět kolem sebe," říká Tereza Zavadilová, CEO Newstreamu a předsedkyně poroty Impakt Awards.

nst

Přečíst článek

Denně potkám někoho, kdo je inspirací pro ostatní

Na jaké bariéry nejčastěji narážíte a co by vám pomohlo?

Velmi často jsou to moje vnitřní bariéry, nějaké moje pocity, které si pouštím do hlavy. Zajímavé je, že ostatním poradit umím, ale sobě mi to tolik nejde. Jinak moc bariér nevnímám. Občas málo času na všechny ty krásné věci, které nám svět nabízí, občas předsudky, že ženská nám nebude říkat tohle a tohle - ale to se děje vždy jenom ve specifickém prostředí. Jo a taky bych potřebovala 20 milionů korun a pozemek, abych mohla postavit nové hřiště na pozemní hokej a založit si svůj klub, kde by mohli trénovat všichni, bez ohledu na věk, ambice a výkonost. To bych si opravdu přála.  

Je nějaká osobnost nebo příběh, který vás inspiruje?

Stačí mít otevřené oči...je tolik lidí, co dělají skvělé věci nebo jsou v něčem dobří, věří svým záměrům, a to je super. Takže si myslím, že téměř každý den potkám někoho, kdo si zaslouží potlesk a uznání a je inspirací pro ostatní.

Kdo je váš největší fanoušek, podporovatel?

Určitě můj současný muž Jirka. Jsme spolu pět let a nikdy mě nikdo tolik nepodporoval jako on. Dodává mi odvahu, energii a vnímám, jak moc se mu líbí, co dělám. A pak samozřejmě moje mamka. 

Jak se vám shánějí peníze, odkud přichází největší pomoc?

Je to taková obchodně-komunikační činnost. Nejdříve je nutné mít plán, na co peníze potřebujeme, pak zjistit, jaké jsou naše šance u různých donátorů a nakonec poctivě popsat v projektu, na co budou peníze využity. Zatím ale musím říci, že sportování mentálně postižených má dobrou podporu jak u jednotlivých dárců, firem tak i například hejtmanky Středočeského kraje Petry Peckové. Ale podpora není jenom finanční, bez pomoci dobrovolníků, klubů a dalších organizací, jako je například České hnutí speciálních olympiád, Český svaz pozemního hokeje, Domov Ráček nebo HC 1972 Rakovník a SK Slavia, by to také nešlo.    

Hlasujte pro Karolínu Kříženeckou 

Prokešová: Pomáhat druhým jsem se naučila už jako dítě. Teď díky tomu vymýšlím projekty pro celou společnost

Filantropie

S dobročinností se Eva Prokešová z JTI potkala už jako malé dítě a silně ji to formovalo. Ovlivnilo ji to natolik, že dnes vymýšlí jeden dobročinný projekt za druhým a v posledních dvou letech stojí i za zrodem největší tuzemské konference Good Company Circle, která propojuje firmy i neziskovky.  V současnosti už totiž firmám podle ní nestačí jen zasadit pár stromů nebo přispět na charitu, musí se snažit pomáhat společnosti mnohem více a to podle všech tří principů společenské odpovědnosti ESG.

Věra Tůmová

Přečíst článek