Pokud stát něco neudělá s výdaji na důchody, podle projekce Národní rozpočtové rady bude Česko za několik desítek let víc zadlužené než poškoláci Evropy, Řecko nebo Itálie. Výdaje na důchody už tvoří zhruba třetinu státních výdajů a mají dál růst. Stát a firmy přitom v situaci, kdy je schodek rozpočtu plánován ke třem stům miliardám korun, zvažují, že by dalšími desítkami miliard korun podpořily klíčové investice. „Pokud chceme vést debatu o budoucích strategických investicích, které jsou na dluh, bylo by dobré začínat s uklizeným stolem v běžném rozpočtu,“ říká Mojmír Hampl, šéf rozpočtové rady, „vrchní dozorce“ nad hospodařením státu.

Jsou Češi národ střádalů, jak si to rádi o sobě myslíme, nebo se řítíme řeckou a italskou cestou k obřímu zadlužení státu?

Na úrovni domácností určitě zůstáváme stejní. Když se podíváte na míru úspor, ta během covidu i po covidu výrazně vyskočila. Něco podobného platí i na úrovni firem. Málo lidí si to uvědomuje, ale po dlouhé době máme podniky ve stavu, kdy mají víc vlastních peněz než úvěrů. To tady nebylo zvykem. Na mikroúrovni jednotlivých ekonomických hráčů zůstáváme střádaly. Zároveň jsme se v době covidu celkově přepnuli ve vztahu k eráru do polohy, že jsme černými pasažéry. Fakt, že spoříte sám, ještě neznamená, že nechcete víc po eráru. Aby vám dal, nebo aby vám ulevil. To je možná ta změna. Ne ve vztahu k vlastním financím, ale ve vztahu ke společné kase.

Stanjura musí škrtat, jinak rozpočet nedodrží, tvrdí rozpočtová rada

Money

Bez zásahu do výdajové strany státního rozpočtu nelze letos očekávat dodržení plánovaného schodku 295 miliard korun, uvedla Národní rozpočtová rada. Upozornila také, že návrh státního rozpočtu na příští rok a výhled na další roky konzervují deficit na úrovni dvou procent hrubého domácího produktu. Podle rady je to střednědobě neudržitelné, žádá pokračování v konsolidaci veřejných financí.

ČTK

Přečíst článek

Udělali jste analýzu veřejných financí za poslední rok. Vidíte nějakou mentální změnu mezi předchozí vládou Andreje Babiše a současnou ve vztahu k veřejným výdajům? Schodek rozpočtu současné vlády opět atakuje tři sta miliard korun…

Posunuli jsme se na nižší úrovně deficitů. Už to není pět, šest procent HDP, jak jsme zažívali v časech covidu. Teď jsme na úrovni tři až čtyři procenta s ambicí dostat se pod tři procenta. Nějaká změna tam je. Ale je velmi křehká. Je jasné, že má velké politické náklady. A jak je vidět na projednávání konsolidačního balíčku, i když se nějaké konsolidační úsilí podaří, nestačí to na to, abychom se vrátili na před-covidové časy. Pokud chcete nějaký headline, tak jsme na dobré cestě, ale na to, abychom dorazili do cíle to nestačí.

Zákopové války ve sněmovně

Česko má v současnosti celkový veřejný dluh na úrovni 44 procent ročního HDP, zhruba tři tisíce miliard korun. Dluhová brzda je nastavená na 55 procent HDP. Máme tady malý manévrovací prostor, abychom se k brzdě nedostali. Vymanévrujeme ho?

To je velká otázka pro příští léta. Proto říkáme, že jsme teď na křižovatce. Nejsem si stoprocentně jistý, jestli téma ozdravování veřejných financí bude tématem příštího volebního období. To rozhodne o odpovědi na tuto otázku. Zatím bych řekl, že aspoň existuje celkem sympatická ambice současné vlády tuto zatáčku vybrat. Ale je vidět, že je to velmi klopotné, obtížné a politicky velmi náročné.

Možná je to poslední vážně míněný pokus o fiskální brzdění. Možná už v příštím období takové pokusy nebudou. Ale aby bylo jasno, my nejsme z hlediska dluhu na úrovni jižních zemí. My jsme se jim dostali blízko z hlediska ročního hospodaření. Nevrátili jsme se zpátky k hodnotám, které pro nás byly typické a mohli jsme se srovnávat se zeměmi jako je třeba Holandsko nebo Dánsko. Tyto země jsou zpátky na předcovidových trajektoriích. My ještě ne.

Alexandr Vondra: Kašlu na uhlíkovou stopu, české zájmy létám hájit do Bruselu letadlem

Politika

Matador české politiky a současný europoslanec za ODS Alexandr Vondra jde znovu do boje o křeslo v evropském parlamentu, volby se konají v červnu, strany nyní ladí složení kandidátek či koalice. Bývalý disident, poradce Václava Havla, velvyslanec, ministr či senátor je známý svými ostrými postoji vůči ruské agresi, klimatickému šílenství či Fransi Timmermansovi. „Znám ho pětadvacet let, tykáme si, ale jeho odchod jsem uvítal,“ říká Vondra o muži, kterému vyčítá příliš radikální prosazování evropské klimatické doktríny. Ta podle něj ohrožuje evropskou konkurenceschopnost i peněženky lidí. Příští evropské volby nebudou podle Vondry referendem o české vládě. Naopak, prý mohou přinést Česku silnější pozici v Evropské komisi i celé evropské struktuře. A tím i větší kontrolu nad tvorbou norem, které jsou pro život v Česku klíčové.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Naše bolest je, že když jde o zvyšování výdajů, prochází návrhy sněmovnou velmi hladce, jako nůž máslem, napříč politickým spektrem. Ale když se bavíme o tom, jak se budou výdaje financovat, narážíme ve sněmovně na zákopové války.

Podle volebních preferencí zvítězí v příštích volbách Andrej Babiš. Vidíte v tom riziko pro deficit veřejných financí?

Řeknu to znovu. Když se podíváme na schvalování výdajů, opozice a koalice jdou ruku v ruce. U konsolidačního úsilí je to úplně jinak. Řeknu to konkrétně. Procházel jsem si všechny pozměňovací návrhy ke konsolidačnímu balíčku. Zkoušel jsem najít aspoň jeden návrh, který zlepšuje veřejné finance. Nenašel jsem ani jeden. Ze všech pozměňovacích návrhů byl jeden jediný, který vylepšoval hospodaření veřejných rozpočtů, a to byl návrh, aby se nezvyšovala renta pro prezidenta. Neznám žádnou jinou variantu konsolidace, takže nemůžeme s ničím srovnávat. Jedinou existující politickou alternativou je, že dluhy jsou ještě relativně nízké, tak se na to pojďme vykašlat, není potřeba nic dělat.

Hororové číslo 55

Z konsolidačního balíčku tak jak je postaven lze vyčíst tendenci ke zvyšování příjmů státního rozpočtu, nikoliv ke snižování výdajů veřejné sféry. Vidíte snižování veřejných výdajů?

To vysvětlím. Balíček představuje změnu více než padesáti zákonů. Na změnu příjmů typicky potřebujete změnit nějaký daný zákon. Zatímco na změny výdajů vám často stačí exekutivní rozhodnutí vlády, na to nepotřebujete měnit zákon. Když se třeba vláda rozhodne, že zmrazí platy ve veřejném sektoru, nepotřebuje na to měnit zákon. Podobně u dotací. Potom to opticky může vypadat, že balíček je o zvyšování daní, protože zvyšování daní musíte měnit pomocí změny zákonů. To možná ve veřejné debatě zapadá. Jestli šetření na provozu státu skutečně bude doručeno, si všichni počkáme do konce září, kdy bude představen vládní návrh rozpočtu na rok 2024.

AKTUALIZOVÁNO: Konsolidační balíček jen oddálí náraz na dluhovou brzdu, varuje rozpočtová rada

Politika

České veřejné finance jsou nadále ve výrazné nerovnováze. V dnes představené zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí to konstatovala Národní rozpočtová rada. Vládní konsolidační balíček a úprava penzijního systému podle rady mohou změnit trend a oddálit náraz na dluhovou brzdu, do budoucna ale bude třeba v konsolidaci pokračovat.

ČTK

Přečíst článek

Například resort školství řeší navrhované snížení svého rozpočtu o dvanáct miliard korun. Školství je přitom prioritou vlády. Tento škrt lze vnímat jako pozitivní z hlediska veřejných financí, negativně z hlediska budoucnosti Česka. Jak ho vnímáte vy?

Ze své zkušenosti se sestavováním rozpočtu to spíš beru neutrálně. Je to součást tlaků při vyjednávání o rozpočtu. Je proto důležité, jaké bude konečné číslo. A jaké bude číslo deficitu veřejných financí. Je typické, že se přes léto a v září vyjednává o jednotlivých kapitolách, je to součást běžného politického provozu.

V roce 2032 až 2033 by mělo podle vašich prognóz Česko narazit na takzvanou dluhovou brzdu, která je dána číslem 55 procent dluhu země vůči HDP. Co se stane, až na tuto hranici narazíme? Projdeme jí jako nůž máslem, nebo se něco stane?

Řeknu, co by se v tom okamžiku mělo dít podle zákona. Měly by nastat poměrně přísné výdajové restrikce. Zároveň by měla vláda připravit návrh státního rozpočtu, který zajistí návrat k udržitelným veřejným financím. V tomto smyslu je to velmi přísné. Ale správně naznačujete, že v některých zemích, kde jsou stanoveny tyto limity v národní legislativě, přistoupili politici prostě k tomu, že přepíšou to číslo. Je to pro ně jednodušší než naplnit literu zákona. Chtěl bych věřit, že 55 procent je natolik odrazující číslo, že se politická elita k němu nebude chtít ani přiblížit. Pokud se k němu přiblíží, bude to znamenat buď velmi přísnou dietu, nebo úplné vypnutí pravidel rozpočtové odpovědnosti. Když toto číslo jednou změníte, už ho potom můžete změnit, kolikrát chcete.

Investice na dluh

Vývoj zadlužování státu míří podle vašich projekcí k čím dál většímu schodku…

Samozřejmě mohou přijít příjemná překvapení, jako deset let skvělé konjunktury. Zažívali jsme díky kurzovému závazku krásná léta po roce 2013, kdy jsme rostli velmi silně. A tím, jak narůstal celkový koláč, podíl dluhu relativně klesal. To se samozřejmě může stát. Otázkou je, jak moc věříme, že budeme v příští dekádě tím ekonomickým tygrem. Když podnikatelská elita říká, že jsme vyčerpali předpoklady pro další růst. A pokud po něčem volá, tak jsou to velké veřejné investice, které se mají pořídit na dluh.

Zaznívá myšlenka, a premiér Fiala byl u toho na setkání průmyslníků začátkem září, že by se měl rozpojit státní rozpočet na takzvaně provozní, který by řešil běžnou roční agendu, a investiční, z nějž by stát podporoval klíčové investice. Co tomu říkáte?

Potřeboval bych trochu víc pochopit logiku toho návrhu. Ti, kteří toto říkají, vlastně tvrdí, že jsou nějaké velké strategické investice, na které nemáme, a potřebujeme si na půjčit na rámec běžných výdajů, na které si půjčujeme také. Jsme ve stavu, kdy si půjčujeme na běžný provoz státu. A kromě toho přichází poptávka, abychom na dluh pořizovali i velké investice. Mluví se o jakémsi fondu. Fond v ekonomickém chápání je jednotka, která buď vlastní zdroje má, nebo má garantován automatizovaný přísun zdrojů do budoucna. U těchto strategických investic neplatí ani jedno. Nemáme žádné volné zdroje, ani jsme si je neodkládali. Všechno by to byly investice financované na dluh.

Navrátil: Finanční stres může postihnout každého. Na inteligenci nezáleží

Money

Každý druhý Čech má půjčku, každý čtvrtý jich má více než tři. Česká míra zadluženosti je sice v rámci Evropské unie desátá nejnižší, přesto pětina populace má už i osobní zkušenost s problémovým splácením či exekucí v rámci rodiny. Od letošního března roste ale i počet Čechů, kteří mají finanční problémy či odkládají splátky. To vše způsobuje mimo jiné také finanční stres, který zúčastněným vše komplikuje. Neměli bychom tak určitě usínat na vavřínech, že jsme v půlce žebříčku. Máme na to být lepší, uvedl mimo jiné v rozhovoru pro newstream.cz hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. 

Věra Tůmová

Přečíst článek

U podnikatelské sféry vidím z jejich pohledu rozumnou úvahu. Některé investice by měly přesahovat jednotlivá volební období a měly by být nezpochybnitelné v klasickém rozpočtovacím procesu. Ale na to potřebujete celospolečenskou shodu. A v jednotlivých letech stejně budete muset zajistit konkrétní financování, vydávat dluhopisy. Nerad bych, aby z této úvahy vznikl dojem, že někde je nějaký fond, ve kterém jsou volné zdroje. Všechno je to jenom dluh. Dluh investiční, který by byl nad rámec dluhu provozního.

Proto říkáme, že pokud chceme vést debatu o budoucích strategických investicích, které jsou na dluh, bylo by dobré začínat s uklizeným stolem v běžném rozpočtu. Takto bychom mohli skončit ve světě loss-loss, kdy si budete půjčovat na obojí. Často v politických debatách narážím na fakt, že lidé nevnímají některé dluhy jako běžné dluhy. Jim se zdá, že jsou to nějaké jiné peníze, které s deficity nesouvisí. Souvisí. Je to prostě jenom jiný typ dluhu. Třeba infrastrukturu je určitě potřeba posílit, ale je potřeba vědět, že nějaký jiným typ výdajů buď nepořídím, nebo budu muset uzdravovat běžné hospodaření, abych měl na to investiční.

Když nápravy škod plodí ješt větší škody 

Ve vaší prognóze také konstatujete, že třetina všech státních výdajů míří na důchody, a toto číslo se má zvyšovat. Penzijní reforma není na dohled. Vidíte za váš úřad nějakou variantu, jak s tímto výdajem nakládat? Politické scéna zatím scénář nepředstavila…

Tady bych nebyl takový skeptik. Na jednu stranu potvrzuji, že velká penzijní reforma nebude. Nic takového, jako jsme si představovali v devadesátých letech, že vytvoříme fondy, kde se budou zhodnocovat prostředky, nic takového nevznikne. Nevzniknou žádné balíky peněz, které vezmeme stávajícím nebo budoucím daňovým poplatníkům a začneme je zhodnocovat. Zůstane dominantně první, průběžný pilíř. Ale u něj je vždy možné dělat větší či menší parametrické úpravy. Tady stávající vláda celkem silně šlápla na plyn a řadu opatření už dala do sněmovny, některé už byly schváleny a podepsány. V takzvané novele, která už byla schválené, upravujeme pravidla pro řádné a mimořádné valorizace. Upravujeme pravidla pro předčasný odchod do důchodu, pro nově přiznané penze. Všechna tato opatření pomáhají stabilitě systému.

V takzvané velké novele budeme, předpokládám, řešit věk odchodu do důchodu, náročná povolání. Některé změny se dají udělat nebo dokonce již běží. Ale je velká otázka, jestli jsou zvratné nebo nezvratné. Aby systému pomohly, musí se udržet řadu volebních období. Už jsem se postupně stal alergickým na to, že jsme se dostali na nejvyšší úrovni rozhodování do stavu, že permanentně rušíme, co přijala minulá politická reprezentace. To je hodně nešťastné. Země, které jsou stabilní a dlouhodobě nabízejí předvídatelné investiční prostředí, mají některé základní věci, které se s novou politickou reprezentací nemění.

Fiala: Vláda schválí rozpočet příští týden

Politika

Premiér Petr Fiala (ODS) očekává, že vláda schválí státní rozpočet na příští rok 27. září. Schodek podle něj bude 252 miliard korun, jak navrhlo na konci srpna ministerstvo financí. Kromě úsporných opatření bude rozpočet obsahovat i investice do dopravní infrastruktury nebo do bezpečnosti, uvedl premiér na tiskové konferenci po výjezdním zasedání vlády v Kadani.

ČTK

Přečíst článek