Mojmír Hampl: Evropa se z hlediska svého významu zmenšuje. Největší problém je dekarbonizace
Evropa ztrácí, říká Mojmír Hampl, bývalý viceguvernér ČNB a současný šéf Národní rozpočtové rady, která sleduje útraty státu. „Evropa se z hlediska svého světového významu zmenšuje,“ říká Hampl. Zatím se neprobudila, a nezjistila, že se směr vývoje dramaticky změnil.
Ministerstvo financí zveřejnilo konečný účet veřejných rozpočtů za letošní rok. Schodek je 271 miliard korun. To je dost velká sekera, co na to říkáte?
Není to o jednom čísle. Vyžaduje to detailnější rozbor. Ve správný okamžik ho od nás uslyšíte.
Schodek 271 miliard korun je větší číslo, než vláda avizovala…
Rozpočtový schodek byl navýšen o třicet miliard za povodně. Už tady musíme zkoumat, do jaké míry byly prostředky utraceny za povodně. Je to na větší úvahu než o tom jednom čísle. Stejně jako vloni, jako předloni.
Přesto se zeptám. Je takto velký schodek zdravým rozpočtem?
U zdravého čísla, které definujeme strukturálním schodkem mínus jedno procento, tak u toho ještě nejsme. Nicméně se tam tak pomalu klopotně přibližujeme. Ale abychom měli zdravé veřejné finance, bylo by potřeba udělat ještě další kroky. S tím zákon o rozpočtové odpovědnosti počítá. V konsolidačním balíčku je nastavena trajektorie zlepšování strukturálního salda. Pokud to půjde podle zákona, tak bychom měli být někdy kolem roku 2027 nebo 2028 na správných číslech. Přibližujeme se, ale zatím tam nejsme.
S přelomem roku přišel politický a mediální establishment České republiky s novou mantrou. Češi se prý mají dobře, akorát si to neuvědomují. Jako by si tedy s příchodem volebního roku zadali úkol, o tom Čechy přesvědčit. V novoročním projevu se podobně vyjádřil ostatně i prezident Pavel. Tomu k ještě většímu štěstí českého národa schází hlavně euro, byť za problém označuje třeba i ekonomickou rozdílnost jednotlivých regionů.
Lukáš Kovanda: V Česku přibylo 100 tisíc lidí s těžce rozvrácenou životní úrovní
Názory
Jaký je strukturální problém českého rozpočtu? Jsou to důchody, sedm set miliard korun výdajů?
Strukturální problém rozpočtu je, že vydáváme na pravidelně se opakujících výdajích víc, než vybíráme na pravidelných příjmech. To je definice strukturálního problému. Začali jsme s tím v covidu, velmi silně, a zatím jsme se nevrátili na zdravé úrovně, které jsme měli před covidem.
NERV, národní ekonomická rada vlády, dávala vládě ekonomická doporučení, která měla českou ekonomiku vrátit do dobré kondice. Proč se to nepovedlo?
Jsem zároveň členem NERVu, u opatření jsem byl. Ale nebyla to opatření navržená rozpočtovou radou, to bych chtěl říct. Tato otázka se vrací už od roku 2023. Byla tam sada několika desítek opatření. Vláda si z toho menu vybrala. Někdy vybrala opatření doporučená, někdy v jiné podobě. Někdy k tomu přidala vlastní opatření, která nebyla doporučena. Součet je lepší, než kdyby se nedělalo nic. Je dobře, že konsolidace začala. Ale každý z členů NERVu by si představil balíček, který by byl přísnější, než zvolila vláda. Říkám tomu, že při sledování politického provozu je to maximum v politické realitě České reality. Neexistují žádné alternativní politické síly, které by doporučovaly silnější konsolidaci. Větší snižování deficitu. Žádné takové nejsou.
Letos budou volby. Existuje nějaká politická strana, která by byla rozpočtově zodpovědná, kterou byste doporučil?
Existuje nějaká strana, která by říkala, že máme snižovat rychleji deficit? A dávala by k tomu konkrétní návrhy? Tak o takové nic nevím.
Česká ekonomika má v současnosti dluh vůči HDP 42 procent. Což je celkem hezké číslo. Jsme mnohem méně zadlužení než Francouzi nebo Italové. Takže, kde je problém?
Francie a Itálie jsou odstrašující příklady. Nehodné následování. Francie je země, která nebyla schopná dosáhnout vyrovnaných financí někdy od roku 1973. Snižuje se jí rating. A není schopná sestavit trajektorii rozpočtu, ke kterému se zavázala jako člen eurozóny. Pro mě to není žádný vzor. Je to odstrašující příklad. Neměli bychom ho následovat. O Itálii vůbec nemluvme.
Je pro Česko otázkou přijetí eura? Má proces začít v roce 2025?
Vláda si nechala zpracovat analýzu od NERVu. Doporučení bylo jasné. Pokud nechci vstoupit do hlavní místnosti, nemám chodit do předsíně. Což je systém ERM 2. To byl jasný závěr, na kterém se shodli všichni. ERM 2 má smysl řešit jenom za předpokladu, pokud existuje vůle přijmout euro jako takové. Na tom je široká shoda, ať si lidé myslí o euru cokoliv. Uvidíme v předvolební kampani, jestli bude euro předvolební trhák.
Je euro ekonomické, nebo politické téma?
Politické, ale samozřejmě i ekonomické. Rozhodnutí je čistě politické.
Německá ekonomika neroste. To je možná klíčový faktor, který ovlivní rok 2025 v Česku. Jak bude vypadat z ekonomického pohledu letošní rok?
Už nás to ovlivňuje dva roky. Německo je v recesi. Rosteme méně, protože se v Německu nedaří. V Německu to vede k politické destabilizaci. Bolí to, je to pro nás bolestivé.
Nabídka je velmi malá, navíc Češi nemovitosti neradi prodávají. „Všichni si na nemovitostech sedíme a sedět budeme, dokud bude na chleba. To pro trh moc dobré není,“ říká Jiří Pácal z Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí. Nedostupnost bydlení nevidí Pácal tragicky, mnohem horší to bylo v 90. letech. „S volbami pak čekám více populistických a zbytečných gest, která by měla pomoci výstavbě a bydlení, ale budou to slepé šípy na všechny strany,“ dodává.
Jiří Pácal: Dostupnost bydlení byla v 90. letech horší, než je dnes
Reality
Je to o energetice? Německo zrušilo jádro…
Je to o energetice, ale ne jenom. Je to strukturální změna. V pohledu na produkční ekonomiku. Německo je produkční ekonomika. I my jsme produkční ekonomika. Náš model je založený na tom, že něco vyprodukujeme. Zažíváme poslední roky strukturální změny. Jako kdyby nám v Evropě produkce přestala vonět. Celý koncept produkování končí. K tomu přicházejí tři věci, na které pořád upozorňuji. A doufám, že mi je tam dáte. Říkám, že po roce 2019 jsme ztratili tři zásadní motory růstu v Evropě. Přišli jsme o levný bezpečnostní deštník. Ten už není, brali jsme ho z Ameriky. Byli jsme černí pasažéři. Přišli jsme o levné energie. A začalo uzavírání světa, deglobalizace. Tyto tři faktory jsou pro Evropu smrtící. Před rokem 2019 jsme měli v Evropě jako prioritu dekarbonizaci. A ona nám zůstává, přestože nám přibyly tyto tři drahé priority. Je tu obrana, energetika. Koláč se zmenšuje. A my dál držíme dekarbonizaci. Myslím, že je to největší problém. Který se propisuje v Německu, a propisuje se i u nás.
Je čas změnit v Evropě náhled na boj s oxidem uhličitým?
Už je za pět minut půl jedné. Říkal jsem to ještě v časech, kdy se zdálo, že žijeme krásné životy a můžeme si tuto prioritu dovolit. I tehdy mi tato priorita připadala hodně drahá. Dnes je drahá o to víc, že přibyly jiné drahé priority pro veřejné finance.
V Česku se v letošním roce očekává ekonomický růst kolem 2,5 procenta. Vidíte nějaká rizika, která by mohla tato očekávání zbrzdit?
Vnější prostředí je rizikové. Pokud bychom se dostali do prostředí celosvětových obchodních válek, tak pro malou otevřenou ekonomiku našeho typu jsou obchodní války obzvlášť zničující.
Jak může s děním pohnout Donald Trump?
To souvisí s předchozí otázkou. Říkám to minimálně od roku 2016, že Amerika začala s procesem sebeuzavírání. Amerika byla driverem globalizace. A když je tahounem deglobalizace, je v tom strašně silná a mocná. Shoda je na tom, že je Čína strategickým rivalem Ameriky. Ta je napříč politickým spektrem. Není rozdíl mezi demokratickou a republikánskou stranou. Uvidíme, co udělá Trumpova administrativa. Ale nemyslím si, že se tento trend změní. Pro Evropu a pro Česko je prvním přikázáním, udržovat maximum dobrých obchodních vztahů s partnery, jako jsou USA.
