Nejúspěšnější český byznysmen přes čipy: Jdeme ve stopách Avastu i Laurina a Klementa
Proslulá česká společnost Laurina a Klementa kdysi přecházela od výroby jízdních kol k motocyklům a automobilům. „Tohle je v našem byznysu vlastně úplně stejné,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz podnikatel Karel Masařík, jehož firma Codasip je současnou českou „hvězdou“ v oboru designu čipů. „Vyvíjíme čím dál víc komplexnějších procesorů. Jak se rozšiřoval náš inženýring, rostla také naše schopnost – obrazně řečeno – místo kol designovat motorky a pak osobní automobily.“
Nejúspěšnější český byznysmen v polovodičovém průmyslu Karel Masařík zakládal firmu Codasip před více než deseti lety v Brně. Dnes má tato společnost vývojáře nejenom v Česku, ale také v Německu, Velké Británii, Francii a Řecku. „Za největší úspěch považuju, že jsme čím dál víc zapojeni do stále důležitějších strategických projektů. Příkladem může být vývoj evropského procesoru nebo naše aktivity v kybernetické bezpečnosti ve Velké Británii,“ dodal zakladatel Codasipu.
Polovodičový průmysl by podle některých názorů mohl nahradit automobilový jako klíčové odvětví budoucí české ekonomiky. Není to ale spíše tak, že se automobilový průmysl stává jedním z tahounů oboru polovodičových čipů? Potřebujeme čipy do modernějších aut a dodavatelský řetězec automobilek bude úplně jiný než dosud…
Spousta lidí také říká, že už se nebavíme o klasickém automobilovém průmyslu, ale o internetu vozidel, anglicky internet of vehicles. Dodavatelský řetězec automobilek se skutečně posouvá k pokročilé elektronice, bezpečnostním prvkům, infotainmentu a tedy také pokročilým čipům. V Česku je spousta menších firem, které pracují na různých mechanických komponentách do aut, do spalovacího motoru. Tohle všechno vám zmizí s nástupem elektromobilů. Budete mít elektromotory, baterii, mechanické komponenty budete ještě potřebovat na podvozek, pak karoserie a zbytek jsou čipy pro všechny pokročilé funkce v autech.
Předpokládáte tedy, že se ani Evropa neobejde bez tohoto nového dodavatelského řetězce? A vidíte v tom šanci pro český polovodičový průmysl?
Nedávno jsme se seznámili s jedním projektem, který směřoval k tomu, že chování řidiče v autě bude sledovat kolem třiceti kamer. Cílem je analyzovat prakticky všechno, co se v autě děje, a zajistit tak maximální bezpečnost. Evropská unie možná časem zavede pravidlo, že neprodáte auto, když podle vašeho dechu samo nezjistí, jestli jste pil alkohol. Směřuje to ke shromažďování množství dat, u nichž nechcete, aby putovala třeba k primárnímu dodavateli v Číně. Musíte sledovat mnohem větší trh, než je samotná výroba aut. S autem bude nutně spojené datové centrum, kde se data analyzují. Elon Musk si nevytvořil Starlink jenom pro zábavu. Uvědomil si, že auto musí mít trvalé připojení 24 hodin denně, ať už jste ve městě, mimo město, nebo třeba jedete někde v arizonské poušti. Nevím, jestli evropským automobilkám úplně došlo, jaký kompletní ekosystém je třeba vybudovat.
Řekl byste, že třeba ve Škodě Auto v Mladé Boleslavi to chápou?
Myslím, že to pochopili. Nejsem příznivcem takového trošku amerického stylu – velkých vizí, na které okamžitě potřebujete stamiliony eur. Když jsme v roce 2014 zakládali firmu Codasip, jásal jsem nad první investicí ve výši milionu a půl eur. Osvědčilo se mi, když jsme postupovali dílčími kroky, které trh validoval. Když se ukázalo, že jdeme správným směrem, přesvědčili jsme další investory. Myslím, že se Škodě Auto podařilo něco podobného s modelem Enyaq, jeho prodeje jsou působivé. Teď je potřeba jít dál a na dalších dílčích úspěších demonstrovat schopnost inovovat.
Evropa bude muset více investovat do polovodičového průmyslu. „Jinak by se smířila s tím, že bude vazalem někoho dalšího,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Karel Masařík, nejúspěšnější český podnikatel v čipovém oboru. Velkou šanci mají také Češi, kteří vedou klíčovou část vývoje evropského čipu. Masaříkova brněnská – a také mnichovská – firma Codasip tak směřuje k designu procesorů pro superpočítače, datová centra i automobily budoucnosti.
Z Brna vedeme klíčovou část vývoje evropského čipu, říká podnikatel Masařík
Money
V diskusích, jestli Česko vůbec bude schopné v polovodičovém průmyslu nabídnout něco významného, často zaznívá pozitivní příklad vaší firmy Codasip. V předchozí části našeho rozhovoru pro Export.cz jsme mluvili o vaší významné roli při vývoji evropského procesoru. Když pominu tento projekt, jakých největších úspěchů jste dosáhli od vašeho vzniku v roce 2014 v Brně?
Když to řeknu s nadsázkou, kromě úspěchů jsme prodělali také několik infarktů. Můj pohled na úspěch je možná trochu jiný, než mají další startupisté. Mnozí lidé ze začínajících firem jásají, když se uzavře další investiční kolo. Já považuju za největší úspěch, že jsme čím dál víc zapojeni do stále důležitějších strategických projektů. Příkladem může být právě vývoj evropského procesoru nebo naše aktivity v kybernetické bezpečnosti ve Velké Británii.
Procesory jako boty na míru
V roce 2014 jste ale začínali s něčím jiným…
Ano, byla to taková reinkarnace. Začali jsme s nástrojem pro návrh mikroprocesorů. Vycházelo to z mé disertační práce na Vysokém učení technickém v Brně. Jejím zadavatelem byla jedna rakouská firma, která působila v automobilovém průmyslu a dodávala čipy pro digitální zpětná zrcátka. Teď se vracím o dvacet let zpátky, kdy ještě nebylo mnoho aut s displejem a kamerou. Zmiňovaná firma hledala procesor, který bude akcelerovat videokodek a zpracování obrazu. Chtěla dělat změny procesoru na základě měnícího se softwaru v autě. Cílem byl tedy nástroj na takzvaný hardware-software codesign. Nakonec jsme vytvořili softwarový tým v rámci univerzitního inkubátoru a výsledky našeho výzkumu posunuli díky venture kapitálovým penězům na komerční úroveň.
Co vás posunulo od softwaru k vývoji samotných procesorů?
Tehdy byly úplně všude procesory, které vyvíjela britská společnost Arm, a naši zákazníci si stěžovali na její faktický monopol. Arm je takzvaná soft IP firma, což znamená, že nedělá fyzické procesory, ale prodává jejich návrh firmám, které umístí design procesoru na fyzický čip. Naši zákazníci k nám začali chodit a říkali – chtěli bychom, abyste nám nahradili Arm. Tehdy se objevila platforma RISC-V, která byla open-source, otevřený standard.
Dalo by se říct, že RISC-V je vlastně instrukční sada, ke které máte přístup zdarma?
Je to něco jako kuchařka, která vám říká, jak uvařit polévku – jak by procesor mohl vypadat. Už vám ale neříká přesné ingredience. Důležité je, že pokud nejste multimiliardová dolarová firma jako třeba Apple, Arm vám neumožní, abyste modifikoval procesory. Můžete si to představit tak, že máte jenom tři velikosti bot a někdo vám řekne – vezměte si jednu z nich. Když si nevyberete, máte smůlu. Můžete si vzít o něco větší velikost, což v případě procesorů znamená zbytečně vysokou cenu i vyšší spotřebu energie. Když se budu držet mého příměru, platforma RISC-V umožnila řadě firem přizpůsobit boty na míru – tedy přizpůsobit hardware k potřebám softwaru.
Ministr zahraničních věcí je právě na své první cestě novou Amerikou, kterou již definuje Donald Trump 2.0. Jan Lipavský se pokouší novou vládu a technologické firmy přesvědčit, že Česko je opravdový spojenec a zaslouží si přístup k čipům. Ty Trumpova administrativa zatím Čechům dát nechce. Zvrátí český ministr toto rozhodnutí?
Stanislav Šulc: Češi vyrazili do Trumpovy Ameriky. Chtějí čipy, přivezou si úkoly
Názory
Open-source platformu RISC-V vyvinuli na univerzitě v Berkeley. Ale pokud vím, vařit podle tohoto receptu není vůbec triviální, jak by se někomu mohlo zdát.
Ne. RISC-V nabízí standard. Můžete to přirovnat k wi-fi standardu, který vám definuje, jak se má software chovat. Instrukční sada RISC-V také definuje, jaké má procesor vlastnosti, ale už vám neříká, jak má vypadat uvnitř. Je to hlavně z důvodu kompatibility softwaru napříč různými dodavateli a jejich produktovými řadami. Existuje spousta implementací tohoto otevřeného standardu, kterými se zabývaly i různé univerzity. My patříme k firmám, které tento standard nejenom implementovaly, ale také poskytly záruku a certifikace – třeba pro zmiňovaný automobilový průmysl.
Na základě platformy RISC-V se tedy zabýváte designem procesorů – a ve finále čipů – na míru. Nejste ale zdaleka jediní. Čím se odlišujete od konkurence?
Naší výhodou je, že jsme už dřív začali s nástrojem pro vývoj mikroprocesorů. Máme tedy automatizační nástroj pro přizpůsobení procesorů na míru softwaru. Naši američtí nebo tchajwanští konkurenti to dělají ručně, což je pomalejší, zdlouhavější a náchylné na chyby.
Začátek letošního roku poznamenaly dvě události, které výrazně ovlivní strategii boje o technologickou převahu ve světě. Čínská firma DeepSeek zaujala novým modelem umělé inteligence, jenž v některých ohledech překonává americkou konkurenci. A administrativa prezidenta Joea Bidena ještě těsně před svým odchodem přišla s přísnějšími limity vývozu polovodičových čipů nejen do Číny a dalších nepřátelských zemí, ale v omezené míře také do většiny států světa včetně Česka. Kdo bude stát na straně vítězů a kdo je poraženým, rozebírá ve své analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie.
Stratégové válek o čipy řeší nové hlavolamy
Money
Sony, Intel a další zákazníci
Od počátku jste byli aktivní také mimo Evropu, po celé zeměkouli byly dodány miliardy čipů s vaším designem. Jestli se nepletu, váš první velký klient byl z Japonska… Kdo to byl?
Společnost Sony LSI, která začala používat naši technologii pro všechny kamery v mobilech. Sony byla jejich největším dodavatelem. Například korejský Samsung si dělal vlastní kamery, ale bral čipy od Sony. Přesvědčit Japonce ale nebylo vůbec snadné. O tuto zakázku jsme usilovali v letech 2015-2016, tehdy jsem dočasně převzal roli šéfa prodeje. Nasedl jsem na letadlo a v Japonsku osobně přesvědčoval generálního manažera Sony LSI, který měl na starosti vývoj celé mikroelektroniky. Hodnota zakázky byla 400 tisíc dolarů na rok, s pravidelnou roční obnovou licence, a my jsme tehdy měli třicet, čtyřicet lidí ve firmě – v té době ještě jenom v Česku. Pro firmu to byla pěkná zakázka a Sony byla výborná reference.
Váš zřejmě nejznámější zákazník je Mobileye, což je původně úspěšný izraelský startup, který se stal součástí Intelu.
Začali jsme s nimi spolupracovat v roce 2017. Mobileye dodává čipy pro Volkswagen, pro samořiditelného asistenta ADAS (Advanced Driver Assistant System), který dobře znají majitelé vozidel této německé značky i Škody. Pak jsme získali nové zakázky od dalších výrobců telefonů, třeba i od amerického. Spolupráce s velkými firmami pro nás byla velmi cennou lekcí. Některé z těchto firem byly agresivnější a spotřebovaly i 90 procent našeho inženýringu jenom pro jejich úkoly, projekty. Pro menší firmy jako Codasip je hodně těžké vyvážit práci pro různé zákazníky. Nechcete být závislí jenom na jednom odběrateli, potřebujete diverzifikovat zdroje příjmu. A důležité je spolupracovat i s menšími firmami. Na začátku jsme se hodně zaměřovali na kamerové systémy a pro naše menší zákazníky nebyl problém dostat do světa třeba půl miliardy kamer.
Česká společnost Equilibre zaměřená na algoritmické obchodování pomocí AI získala od kapitálového fondu Blossom Capital investici deset milionů dolarů, v přepočtu zhruba 230 milionů korun. Peníze použije pro další vývoj svého softwaru a také rozšiřování týmu. 
Česká AI firma Equilibre získala od investorů 230 milionů a míří na Wall Street
Zprávy z firem
Pořád se ve světě objevují další miliardy čipů s vaším designem?
Řekl bych, že se tento počet snižuje. Vyvíjíme čím dál víc komplexnějších procesorů, protože se nám to ekonomicky vyplácí. Můžu to ilustrovat na příkladu z jiného oboru. Když jste výrobce kol, máte na trhu velkou konkurenci. A když postupně přecházíte k motorkám i automobilům, rostou vaše schopnosti a konkurence už vám přestává stačit. Jak se rozšiřoval náš inženýring, rostla také naše schopnost – obrazně řečeno – místo kol designovat motorky a pak osobní automobily.
To je zajímavý příměr. Historicky velkým příběhem českého byznysu byla společnost podnikatelů Laurina a Klementa, která kdysi opravdu přecházela od kol k automobilům.
Tohle je v našem byznysu úplně stejné. Když se podílíme na vývoji evropského procesoru, už si nevystačíme jenom s vlastními zdroji. Spolupracujeme i s dalšími partnery, kteří nám částečně pomůžou i s designem čipu. Teď se navíc zabýváme také kybernetickou bezpečností, pracujeme na technologii, kterou vyvinuli v Cambridgi. Koupili jsme malou britskou firmu Cerberus a vytvořili jsme v Codasipu silný kyberbezpečnostní tým. Proto jsme s tímto oborem začínali v Británii, naše technologie Cheri chrání software a paměť zařízení proti vložení cizího škodlivého kódu, malwaru. Tahle technologie vám na úrovni procesoru zajistí, že hacker vaše zařízení neprolomí. Cheri nachází uplatnění v klíčové infrastruktuře státu.
Globální technologická společnost HTEC se sídlem v Silicon Valley koupila českou hi-tech firmu CertiCon, která se specializuje na vývoj pokročilých digitálních řešení pro zdravotnictví, průmyslovou výrobu a automotive. CertiCon vlastnil a vedl přední expert na kybernetiku, robotiku a umělou inteligenci Vladimír Mařík (na snímku vpravo). Hodnotu transakce společnosti ve společném oznámení nezveřejnily.
AI expert Mařík prodal firmu gigantovi ze Silicon Valley
Zprávy z firem
Co považujete za vaši hlavní přednost v této oblasti?
Nabízíme speciální procesor, který umožní plnou ochranu třeba jenom za nižší jednotky procent ztráty výkonu. Zákazník si může říct, že získává dostatečnou ochranu, aniž by spotřeboval velké množství energie navíc. A vzhledem k tomu, že se už v Evropě zaměřujeme na vývoj supervýkonných čipů pro datová centra i výkonnější automobily, chceme do nich přímo zabudovat i naši kyberbezpečnostní technologii. V tom vidíme naši diferenciaci od amerických i dalších dodavatelů.
Inspirující Avast
Michal Pěchouček, někdejší zakladatel kyberbezpečnostní firmy Cognitive Security, mi v rozhovoru pro Export.cz vyprávěl o svých diskusích s jedním z otců Avastu Eduardem Kučerou. Právě Eduard Kučera investoval i do Codasipu. Před časem byl velmi zklamaný, když profesor Pěchouček po necelých čtyřech letech prodával svůj nadějný startup americkému gigantovi Cisco, protože si myslel, že to dotáhne až do fáze druhého Avastu. Jaké máte ambice vy?
Obecně bych řekl, že principy z jednoho investičního segmentu nemůžete automaticky přenést do jiného investičního segmentu. Spousta investorů se vyhýbá polovodičům kvůli tomu, že návratnost je tu podstatně delší než u softwaru. Navíc v době covidu jsme zažili, že dodavatelské řetězce jsou náchylné na jakékoliv výkyvy. Když se vám zpozdí jeden dodavatel, začíná se vše řetězit. Musíme si dlouhodobě budovat reputaci a to trvá nějaký čas. Tedy i dosáhnout miliardové valuace vezme více času než v softwarové oblasti.
Půjdete tedy ve stopách Avastu?
U nás pracují i lidé, kteří prošli další významnou českou kyberbezpečnostní firmou AVG a ti příběh Avastu vidí trochu jinak než ostatní. Firma AVG šla jako první na burzu, později ji koupil právě Avast. Pro někoho je vstup na burzu takový zlatý grál, já jako zakladatel firmy vidím success story, úspěšný příběh jinde. Říkám, že Avast byl v závěru úspěšnější. Pro někoho by byl úspěch, kdyby teď Codasip šel na newyorskou burzu, New York Stock Exchange, nebo Nasdaq. Pro mě je úspěch, když Codasip bude evropským lídrem v designu procesorů s využitím otevřeného standardu RISC-V a bude se podílet na nejdůležitějších projektech pro evropské průmyslové firmy. Budeme mít konkurenty, kteří získávají důležité zakázky ve Spojených státech a jsou důležití zase pro americké firmy. Podobné to bude s asijskými konkurenty.
Neinvestujeme ani do akcií zbrojařů, říká technologický vizionář Eduard Kučera. Jeho investiční strategie, do které patří třeba akcie firmy Warrena Buffetta, zatím funguje lépe než strategie bank pro bohaté. 
Eduard Kučera: Investice do Ruska a Číny jsme si zakázali už v roce 2010
Newstream TV
S každým dalším investičním kolem roste ve vaší firmě podíl zahraničních fondů. Je to dobrá nebo špatná zpráva?
Dnes už mají poměrně velký podíl německé fondy, získali jsme finance i od francouzského a italského fondu. Pro Codasip je zásadní, že tento venture kapitál nám pomáhá otvírat dveře. V Německu jsou našimi obchodními partnery společnosti jako Infineon nebo Bosch. Někteří podnikatelé mi říkají – vybudoval jsem českou společnost, jsem zakladatel a jediný vlastník, zůstaneme rodinnou firmou. Když se pak díváte na jejich aktivity, často zjistíte, že narážejí na geografické limity a už nedokáží příliš růst. Část našich investorů by mohla jít třeba do bitcoinu, ale nedělá to, protože se chce podílet na vytváření určité přidané hodnoty. Vlastnictví v cizích rukou by nemělo automaticky vyvolávat negativní asociace.
Důležitý je přínos pro českou ekonomiku, který je v případě Codasipu nezpochybnitelný.
Jak už jsem říkal v minulém rozhovoru, veškeré duševní vlastnictví pořád zůstává v Česku. Licenční smlouvy s klienty uzavírá naše česká společnost. Česko je pro nás důležité také kvůli aktivitám, které děláme se zdejší vládou. Podporujeme tuzemské talenty na univerzitách v rámci univerzitního programu, podílíme se na formování lokálního ekosystému v oboru polovodičových čipů.
Vzdal jste se role výkonného šéfa, v Codasipu zůstáváte jako zakladatel a šéf pro inovace. Jste tedy hlavním vizionářem?
Moje role je také politická, protože musím komunikovat například s Evropskou komisí, což se nyní týká hlavně projektu vývoje evropského procesoru, superpočítačového čipu nebo v minulosti účasti na draftingu Evropského aktu o čipech. Uspokojit se tím, že jsem vizionář a mám nápady, by bylo samoúčelné a bezzubé. Musím přemýšlet, jaké jsou finanční toky, chápat, jaké má Evropa plány v příštích deseti letech a jaké zdroje na ně může alokovat. A hlavně vnímat, jaké jsou potřeby trhu pro správné formování dlouhodobých vizí.
