Letošní Nobelovu cenu za ekonomii získali ekonomové Daron Acemoglu, Simon Johnson a James Robinson působící ve Spojených státech, a to za výzkum vlivu institucí na prosperitu. Oznámila to švédská Královská akademie věd. Po týdnu tak skončilo vyhlašování letošních nositelů tohoto prestižního ocenění, kdy byli postupně zveřejňováni laureáti cen za lékařství, fyziku, chemii, literaturu a mír.

Ocenění vědci podle akademie přispěli k pochopení rozdílů v prosperitě mezi národy. „Ukázali důležitost společenských institucí pro prosperitu země. Společnosti se špatným právním systémem a institucemi, které vykořisťují populaci, nevytvářejí růst ani změnu k lepšímu. Výzkum laureátů nám pomáhá pochopit, proč tomu tak je,“ uvedla akademie.

Acemoglu a Johnson pracují v Massachusettském technologickém institutu (MIT), zatímco Robinson působí na Chicagské univerzitě. „Snižování obrovských rozdílů v příjmech mezi zeměmi je jedním z největších úkolů naší doby. Laureáti ukázali význam společenských institucí pro dosažení tohoto cíle,“ řekl předseda výboru pro udílení cen Jakob Svensson. „Identifikovali historické kořeny slabého institucionálního prostředí, kterým se dnes vyznačuje řada zemí s nízkými příjmy,“ dodal.

Nobelovu cenu za chemii získal tým vědců za výzkum proteinů

Leaders

Laureáty letošní Nobelovy ceny za chemii jsou Američané David Baker a John Jumper a Brit Demis Hassabis. Ocenění jim náleží za výzkum proteinů. Oznámil to dnes ve Stockholmu šéf Královské švédské akademie věd Hans Ellegren. Oceněná trojice přispěla k předpovídání a navrhování trojrozměrných struktur a funkcí proteinů.

ČTK

Přečíst článek

Server CNBC upozornil, že Acemoglu a Robinson jsou autory populární knihy Proč státy selhávají, která vyšla v roce 2012 a která se zabývá příčinami nerovností mezi zeměmi. Acemoglu, který se narodil v Turecku, dnes uvedl, že ho zisk Nobelovy ceny za ekonomii překvapil a šokoval. „Něco takového nikdy nečekáte,“ prohlásil. „Je to velké překvapení a pocta,“ dodal.

Acemoglu a Robinson jsou autory bestselleru Proč státy selhávají (Why Nations Fail), který vyšel v roce 2012 a který se zabývá příčinami nerovností mezi zeměmi. Jedním z přínosů knihy je rozdělení politických a ekonomických institucí na extraktivní a inkluzivní. „Pro extraktivní instituce je charakteristická koncentrace moci v rukou úzké elity. Tyto instituce umožňují jedné skupině lidí přerozdělovat bohatství od ostatních ve svůj prospěch,“ napsal na síti X ekonom Marek Hudík z Centra pro teoretická studia UK/AV ČR.

[[Twitter status: https://twitter.com/MarekHudik/status/1845768655880999159]]

„Inkluzivní instituce naopak umožňují širokou účast společnosti na tvorbě a využívání bohatství a politických procesech. Pro tyto instituce je charakteristický určitý stupeň centralizace spojený s možností širokých vrstev podílet se na politickém a ekonomickém rozhodování. Acemoglu a Robinson argumentují, že to byly právě inkluzivní instituce, které v průběhu posledních dvou století přispěly k ekonomickému růstu,“ dodal Hudík.

Acemoglu poznamenal, že oceněný výzkum podtrhuje význam demokratických institucí. „Demokracie ale není všelékem,“ dodal. „Zavádění demokracie je velmi těžké. Když zavedete volby, vytvoří to někdy konflikt,“ upozornil. Vyjádřil také obavy, že demokratické instituce ve Spojených státech ztrácejí podporu obyvatel, píše agentura AP.

„(Laureáti) prosluli zkoumáním na první pohled triviální otázky – proč jsou některé země bohaté a jiné zůstávají chudé a proč tento rozdíl mezi nimi navíc přetrvává. Klíčové vysvětlení nacházejí v roli institucí, obecněji v roli historie,“ uvedl hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. Bádání oceněných často spočívá v tom, že se obracejí právě do historie, kde hledají odpovědi na otázky, které se vztahují k současnosti, dodal.

V roce 2019 Acemoglu a Robinson vydali pokračování předchozího bestselleru pod názvem Úzký koridor (The Narrow Corridor), kde se více zabývají otázkou, jak některé země dosáhly svobody a jiné nikoliv. Dospěli k závěru, že svoboda představuje velmi „úzký koridor“, ve kterém se podařilo vyvážit vliv státu a společnosti. Přílišný vliv jednoho i druhého podle autorů vede k útlaku.

Nobelovu cenu za mír získala japonská organizace, která usiluje o svět bez jaderných zbraní

Leaders

Letošním držitelem Nobelovy ceny za mír je japonská organizace Nihon Hidankjó usilující o svět bez jaderných zbraní. Oznámil to norský Nobelův výbor, který ocenění uděluje. Organizace, sdružující lidi, kteří přežili jaderné útoky na města Hirošima a Nagasaki, se podle výboru snaží zabránit hrozbě, která může zničit celý svět. Šéf organizace Tošijuki Mimaki zareagoval slovy, že dosáhnout úplné likvidace nukleárních zbraní je možné.

ČTK

Přečíst článek

Příklady společenských institucí, které v důsledku slabého státu vedou k nesvobodě, jsou podle nich mimo jiné kastovní systém v Indii nebo klanový systém spojený s krevními mstami v Albánii. Ten přetrvával ještě do začátku 20. století.

Nobelova cena za ekonomii nepatří mezi původní ceny určené vynálezcem dynamitu Alfredem Nobelem v jeho závěti z roku 1895. Uděluje se od roku 1968 a naprostou většinu nositelů ocenění tvoří Američané.

V loňském roce Nobelovu cenu za ekonomii získala Američanka Claudia Goldinová za prohloubení znalostí o uplatnění žen na trhu práce. Stala se teprve třetí ženou, která toto ocenění obdržela.

Na vyznamenané čeká kromě medaile, diplomu a finanční odměny i tradiční slavnostní ceremoniál, který se uskuteční u příležitosti výročí úmrtí Alfreda Nobela, což je 10. prosince.