Pavel Kysilka: Filantropii v Česku paradoxně pomohl covid a válka na Ukrajině
Tento rozhovor s ekonomem Pavlem Kysilkou překvapivě není o inflaci, pastech Green Dealu ani o euru. Někdejší výkonný guvernér ČNB a exšéf České spořitelny s Newstream.cz mluví o síle hudby a o tom, jak se měří úspěšnost orchestrů. A také o okolnostech zrodu jednoho z neúspěšnějších porevolučních filantropických počinů u nás – Nadaci pro rozvoj České Filharmonie. Ačkoliv tato nadace existuje teprve něco málo přes rok, dokázala už přitáhnout řadu mecenášů, kteří její činnost podpořili již několik desítkami milionů korun. Jejich ambicí je dostat největší české hudební těleso mezi nejlepší hudební tělesa světa. Úspěšná prosincová šňůra v Carnegie Hall v New Yorku by měla být jen začátkem cesty na vrchol.
Jak jste se dostal k hudbě?
S hudbou jsem vyrůstal, protože z obou stran mám hudbymilovné a hudebnické předky. Takže hudba u nás hrála od rána do večera. Navštěvovali jsme na koncerty, sledovali Pražské jaro v televizi, chodili do Národního divadla v Brně. Můj děda studoval ve škole Leoše Janáčka a často o něm doma vyprávěl. Janáček byl u nás v rodině kultem. Myslím, že kdo by o něm u nás řekl něco negativního, byl by vyděděn… Táta byl ředitelem školy, ale zároveň 50 let šéfoval sekci basů v Pěveckém sdružení moravských učitelů a také působil coby sbormistr. Díky hudbě procestoval celý svět a já, když jsem byl větší, jsem jezdil s nimi. Moje sestra zpívala v Brněnském akademickém sboru a já hrál od pěti let na housle. Bylo skvělé, že jsem měl příležitosti hrát i s profesionály. S kamarádem jsme také několik let vystupovali jako duo housle kytara. A moje hudební zrání zdaleka nebylo jen o klasice, ale taky o popu, poslouchali jsme třeba Beatles, Jimmyho Hendrixe.
Přesto jste se nepustil do studia hudby, ale ekonomie…
Je pravda, že do Prahy sem šel na VŠE zejména proto, abych tu mohl chodit na koncerty.
Poslední rok se věnujete Nadaci pro rozvoj České filharmonie, byl jste u jejích počátků. Jak se to přihodilo?
S filharmoniky spolupracuji velmi dlouho, už od dob, kdy jsem pracoval v České Spořitelně. Tenkrát jsem narazil na starý příběh, jak si Spořitelna česká u příležitosti svých padesátin nadělila Rudolfinum. Najali si slovutného architekta Josefa Zítka, autora původního projektu Národního divadla, a požádali ho, aby v Praze postavil velkolepou koncertní síň. Bylo to zásadní vlastenecké rozhodnutí, které změnilo postavení a vnímání Spořitelny. Do té doby byla neziskovou bankou pro chudší vrstvy, o kterou velcí bankéři ani nezavadili. Měla sice obrovské zisky, ale nevyplácela dividendy, a proto mohla investovat do takovýchto velkých projektů. Mě tehdy napadlo z tohoto partnerství vytvořit vlajkovou loď a navázat tak na historii. A tak se v roce 2011 Česká spořitelna stala generálním partnerem České filharmonie. Později jsem byl Davidem Marečkem, generálním ředitelem ČF přizván k diskusím, jak pomoci České Filharmonii vrátit se na světovou a evropskou špičku.
Uplynul rok od jejího založení. Co podstatného se za tu dobu stalo?
Zrod Nadace znamenal spousta právnické a personální práce. Doposud jsme vybrali 30 milionů korun a od našich mecenášů máme závazné přísliby na podporu v řádek dalších desítek milionů.
Evropa i Česko kvůli ideologii Green Dealu a neschopnosti vlád fatálně zanedbaly rozvoj energetické sítě. To nás dostihne, ceny opět porostou, říká Pavel Kysilka, bývalý viceguvernér ČNB a bývalý šéf České spořitelny. Přestože nyní inflace po dvou letech v Česku klesla, není to konec, příští roky budou turbulentní. Kysilka tvrdí, že je optimista. Že Evropa se dočká lepších časů. Nejdřív si však podle něj bude muset „sednout na zadek“, projít hlubokou ekonomickou krizí. Ke které ji prý vedou současné elity, zaslepené ekologickou a energetickou ideologií. „Neumíme vytěžit zlato, které se skrývá v krizích,“ tvrdí. Jednou takovou „nevytěženou“ krizí by podle něj covid. „U covidu byla prvotní opatrnost na místě, ale po poznání, o co jde, se měl svět znovu otevřít, chránit ohrožené skupiny a zabránit zločinnému spolčení farmaceutického byznysu a vlád.“
Se zdražováním není definitivní konec, čeká nás turbulentní období, říká Pavel Kysilka
Money
Jak reagují čeští podnikatelé, když je oslovujete, zda by se nepřidali k mecenášům?
Jestli se nám v Česku něco od sametové revoluce podařilo, tak je to kultivace filantropie. Pozoruji to zejména v posledních letech, asi tomu paradoxně pomohl covid i válka na Ukrajině. Úspěšní Češi si umí vážit ambicí a kvality a když za nimi přijdete s projektem, který navíc vzbuzuje národní hrdost, mají zájem. Někteří z těch, co se přidávají, jsou pak velmi překvapeni atmosférou, kterou zažívají na koncertech v zahraničí. Je to podobné jako na hokeji, jenže tam atmosféru mistrovství zažíváte jednou za několik let. Na koncertech ji mohou zažívat daleko častěji.
Na co jsou vybrané peníze určeny?
Finančně se Nadace podílí na zájezdech filharmoniků, pečuje o dorost. Ale nemáme v plánu suplovat roli státu. Chceme být nadstavbou nad pokrytí běžných nákladů. Třeba poskytnout dirigentskou židli významným osobnostem, jako jsme to udělali při rezidenci dirigenta Simona Rattlea, který by byl jinak pro ČF s jejím rozpočtem nedostupný. Chceme pomoci šířit dobré jméno nejen tohoto tělesa, ale také české hudby a Česka jako takového.
Jakou ambici má Nadace na podporu České filharmonie pro nejbližší období?
Chceme vybudovat interní investiční fond, který bude dostatečně velký, aby se mohl zhodnocovat, aby nadace byla schopná generovat svoje vlastní zdroje. Tyto výnosy by se mohly čerpat v dobách, kdy vypadnou donátoři.
V prosinci Česká filharmonie koncertovala po tři večery v Carnegie Hall. Tam jste se také podíleli?
Ano, protože tato rezidence byla finančně velmi náročná. Jen částka za pojištění hudebních nástrojů v celkové hodnotě 153 milionů korun byla značná. A to byla jen jedna z položek. Jsme šťastní, že se šňůra povedla. Carnegie Hall lze bezpochyby považovat za absolutním vrchol za několikaletým úsilím – první kontury začaly vznikat už před pěti lety. Pro mě byla rezidence v Carnegie Hall více než důstojnou tečkou za rokem České hudby a výročím Bedřicha Smetany. Beru ji jako slibný začátek cesty filharmoniků na vrchol.
První ročník ocenění pro inspirativní osobnosti, které svou nezištnou prací ovlivnily životy ostatních, už zná vítěze. Rozhodla o ni odborná porota na základě nominací veřejnosti. Udělena byla i cena veřejnosti a cena partnera JTI.
Newstream ocenil inspirativní osobnosti, které mění svět kolem sebe
Filantropie
V New Yorku zazněl Smetana, Dvořák nebo Mahler. Jak dobrým vývozním artiklem je česká hudba?
Filharmonici mají velkou fanouškovskou základnu třeba v Japonsku. Smetana je výsostně český, a přeci na posluchače v zahraničí funguje. Česká hudba je jedním z nejlepších vývozních artiklů, ale je také ukázat. Komunikovat do zahraničí. Pokud v tom České filharmonii pomůžeme, má na to, aby byla na světové špičce.
Co obnáší být mezi nejlepšími světovými tělesy? Jak se to posuzuje?
Jednoduše. Když vezmete rodinu nebo přátele na koncert, většina z nich dokáže bez problému rozlišit mezi průměrným a vynikajícím výkonem.
Chcete říct, že kvalitu lze měřit sílou potlesku?
To právě ne. Jsou země, kde se tleská víc a kde ne. Žádná tvrdá kritéria pro posuzování úspěšnosti orchestrů nejsou, nedá se to měřit jinak než odezvou, ohlasy fanoušku, odborné veřejnosti atd. Stačí jednoduchá otázka: jmenujte mi pět nejlepších orchestrů na světě. V momentě, kdy se do toho výčtu ČF dostane, to bude skvělé. Je to podobné, jako když se zeptáte na pět nejvýznamnějších světových automobilek. Všechny, co tam budou, jsou skvělé, ale podstatné je, že co automobilka, to jiný příběh a hodnoty. Bylo by fajn, kdyby i ČF měla něco unikátního, něco v něčem je právě ona výlučná. Já mám na to nějaký názor. Ale ČF by si toto měla vyjasnit.
Good Company Circle 2024 je největší konferencí o sociální udržitelnosti. Dává si za cíl moderovat celospolečenský dialog o budoucnosti naší společnosti, v níž hraje propojení byznysu, neziskového a veřejného sektoru klíčovou roli. Server Newstream.cz je mediálním partnerem akce, na které hovořil i zakladatel a prezident gastronomické společnosti Zátiší Group Sanjiv Suri.
Šéf Zátiší Group: Úspěch a neúspěch jsou dvě strany téže mince
Leaders
V čem je tedy podle vás ČF unikátní?
Česká filharmonie si zachovává historickou kontinuitu. V globalizovaném světě si drží svůj původní zvuk. Když posloucháte její nahrávku, poznáte že hraje ČF. Rozpoznáte její sólisty.
ČF se také liší v tom, že lístky na její koncerty jsou také v porovnání s ostatními orchestry ve světě stále relativně levné…
Ano, a není to ideální stav. Můj názor je, že za kvalitu je potřeba platit. Takže mám za to, že i u nás by se to mělo změnit a začít kultivovat fanoušky i po této stránce. K tomu mám jeden nedávný zážitek: Pro opravu varhan v kostele svatého Kříže ve Sněžném na Žďársku před nějakou dobou uspořádali místní farníci sbírku, aby opravili nástroj z roku 1696. Na první koncert pozvali špičkového českého varhaníka pana Jaroslava Tůmu. Načež se začali dohadovat, zda nasadit vstupné v řádu desetikorun nebo za stovku. Po dlouhých diskusích se nakonec rozhodli požádat o dobrovolné vstupné.
A jak to dopadlo?
Vybrali mnohem víc, než si dovedli představit! Vraťme se ale k České filharmonii. Dovedu si představit, že by bylo možné zvýšit ceny vstupenek. V zahraničí je to tak, že některá místa jsou prestižní a patřičně zpoplatněná, přesto stále existuje možnost na tentýž koncert zakoupit i cenově velmi přívětivé vstupné. Důvody, proč toto nemůže ČF dělat podobně, nejsou otázkou kvality, ale kapacitní a prostorové. Síň Rudolfina je dnes už zkrátka limitující. Ale v případě, že vznikne velký nový sál, věřím, že bude možné udělat velkou diferenciaci ve vstupném. Můžete mít signifikantně vyšší vstupné do lóží a stále mít možnost prodávat vstupné za lidové ceny třeba pro studenty, důchodce. Já doufám, že se toho dočkáme a každý si bude moci vybrat podle svých preferencí.
Tereza Maxová byla hostem podcastové série rozhovorů Kataríny Krajčovičové, které představují hlavní tváře konference Good Company Circle, na které se mediálně podílel server Newstream.cz.
Tereza Maxová: Péči o děti jsme postupně rozšířili po celé republice
Leaders
Pavel Kysilka
Ekonom, patriot a mecenáš. Do roku 1990 pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. V devadesátých letech působil v ČNB, nejprve jakožto viceguvernér a později byl jmenovám výkonným guvernérem a byl odpovědný za přípravu a realizaci rozdělení československé měny a zavedení české koruny. Později byl expertem Mezinárodního měnového fondu a podílel se na zavedení národních měn v řadě východoevropských zemí. V roce 2000 začal pracovat pro Českou spořitelnu jako hlavní ekonom, později byl členem představenstva a od roku 2011 vykonával pět let funkci generálního ředitele a předsedy představenstva. Několikrát byl vyhlášen Bankéřem roku.
V současnosti je předsedou správní rady a prezidentem festivalu Smetanova Litomyšl, předsedou Českého spolku pro komorní hudbu, místopředsedou rady Filharmonie Brno a jedním ze zakladatelů Nadace pro rozvoj České filharmonie. Je zakladatelem Galerie na milovské huti prezentující české historické a ateliérové sklářství.
Dubaj v loňském roce otevřela téměř čtyři tisíce nových hotelových pokojů. Je to třeba, do metropole totiž v hlavní sezóně přijedou až dva miliony turistů měsíčně.
Hotely v Dubaji rostou jako houby po dešti. Loni přibyly tisíce pokojů
Enjoy
Jak říkat pravdu a mýlit se zároveň ukázal dnes v debatě CNN Prima NEWS premiér Petr Fiala, když se jal divákům vysvětlovat, že jsou v Česku vlastně daně nízké. A naneštěstí jen dal další hůl do rukou svým kritikům.
Stanislav Šulc: Premiér Fiala vysvětluje lidem, že daně jsou nízké. Má pravdu. A mýlí se zároveň
Názory
