William Rudolf Lobkowicz a Milan Šemelák: Lobkowiczové jsou „v byznysu“ už 700 let. Taková perspektiva může inspirovat každého
Být šlechticem musí být paráda, myslí si velká část lidí. Skutečnost je ale o poznání složitější. Své o tom ví jeden z nejpopulárnějších členů tuzemské šlechty William Rudolf Lobkowicz. Ten má ve slavném rodu na starosti mimo jiné digitální aktivity. A i díky tomu se setkal s Milanem Šemelákem. Ten nyní slovutnému rodu pomáhá ujasnit si, kým vlastně tradiční šlechta chce být v 21. století a jak se kvůli tomu musí proměnit. Dvojrozhovor s inspirativními muži původně vyšel v letním vydání magazínu Newstream CLUB a nyní si jej můžete poprvé přečíst v rámci Inventury 2024 byznysového portálu newstream.cz.
Tradice pro budoucnost
Jakou roli má v dnešním světě šlechta? Co může nabídnout české společnosti, která si s tradičními rody vlastně neumí poradit? A jak může využít staletých zkušeností pro další fungování rodu ideálně pro další staletí? Nejen nad těmito otázkami se schází členové jednoho z klíčových tuzemských a evropských rodů Lobkowiczů s Milanem Šemelákem. Ten působil ve velkých korporacích i rychle rostoucích start-upech a nyní se svou metodou Stage on Mars pomáhá firmám i jednotlivcům získat novou perspektivu nad jejich působením.
Totéž činí také s Lobkowiczovými. Společně se pokoušejí přetvářet obraz rodiny Lobkowiczových a jejich cíle pro další existenci House of Lobkowicz. „Pro mě byla zásadní změna přestat mít perspektivu kvartálu, ale perspektivu 700 let. Zde je otázka, kdy něco skončí, absurdní. Konec nebude nikdy. A to je jeden z nejdůležitějších příkladů, které může House of Lobkowicz předat. Může být dobře, může být zle, může to bolet, ale jediné, co musíte, je zůstat sám sebou,“ říká Milan Šemelák.
A William Rudolf Lobkowicz to potvrzuje. „Svět se příliš mění na to, abyste dospěl k nějakému funkčnímu modelu a tím skončil práci. V historii naší rodiny máme celou řadu příkladů takových obřích proměn. Třeba v reakci na Třicetiletou válku, nebo můžu zmínit pradědečka, který zde pomáhal budovat republiku v roce 1918. Museli přemýšlet nad tím, jak zůstat relevantní dlouhodobě.“
Tito dva muži se skvěle doplňují a dobře jsou si vědomi, že pokud ve svém poslání uspějí, mohou stát na začátku další skvělé éry.
Jak nad přetvářením tradičního šlechtického rodu pro hyperrychlý moderní svět uvažují? Tady jsou jejich myšlenky.
Kdy jste se vlastně setkali? A věděli jste hned, že budete takto důsledně a dlouhodobě spolupracovat?
William Rudolf Lobkowicz: Potkali jsme se na jedné večeři pořádanou Yemim A.D., během níž jsme hodně mluvili o tom, jak chceme v Česku stavět svůj brand. Moje rodina ví zcela přesně, co zde dělá, ale pro lidi to je nejspíš velmi abstraktní a roztříštěné. Proto jsme začali přemýšlet nad tím, jak tu celkovou komunikaci zjednodušit. Jak jí oslovit větší skupinu lidí. Víme, že řada lidí si nás neumí úplně přesně zařadit. Nevědí, jestli jsme pivovar, nebo šlechtický rod, který žije někde na hradě, nebo se staráme o krásné sbírky umění. Milan má dar vše skvěle zjednodušit, najít esenci a tu přetvořit v jasné, úderné sdělení. U nás jde o to přetvořit v jednoduché sdělení naši sedm set let trvající působení v celé Evropě a posun do budoucnosti.
Kdy k setkání došlo? Jak dlouho již s rodinou pracujete?
Milan Šemelák: Jsou to tři roky, ta večeře s Yemim byla v roce 2021.
A jak vaše schůzky probíhají?
MŠ: To má několik rovin. První je, že spolu hrajeme tenis.
Štědrý den je tu. Jako dárek svým čtenářům byznysový portál newstream.cz postupně zveřejňuje nejúspěšnější rozhovory, které jsme letos vydali. Doposud jste si je mohli celé přečíst pouze v tištěných magazínech Newstream CLUB, nyní budou dostupné online v rámci Inventury 2024 na newstream.cz. Sváteční dny startují rozhovorem s populárním šlechticem Františkem Kinským. „Historii rodiny si nesete s sebou. Můj otec, když se ho ptali, co znamená šlechtictví a co šlechta, říkal: Žijeme v jednadvacátém století, šlechta je mrtvý pojem. To už neexistuje a existovat nebude. Jsme republikou, jsme občané. Máme jenom nějakou historickou povědomost o své rodině,“ říká František Kinský.
Hrabě František Kinský: Zámky už nejsou rodinné domy, ve kterých by se mělo bydlet
Leaders
WRL: To je ta nejdůležitější…
MŠ: Přesně, to je ta nejdůležitější. Za svou kariéru jsem si vytvořil celou řadu metod a postupů a je skvělé, že mi Will a jeho rodina dovolují na sobě zkoušet vlastně úplně všechny. Zde se nebavíme o klasickém marketingovém zadání. Já jsem ve své kariéře pracoval s řadou firem a na řadě brandů. Ale v současnosti se již soustředím jenom na ty, které mě něčím fascinují. U Lobkowiczů mě fascinuje propojení osobní a osobnostní roviny s byznysem a vůbec šlechtickým statusem. I kvůli té komplexnosti trvalo zhruba rok, než jsme k něčemu došli.
To je docela dlouhá doba…
MŠ: Na první pohled možná ano. Ale v rodině jsou silné individuality, které mají svůj vlastní pohled, pak ten rod jako celek má vlastní pohled a zároveň byznysová linie House of Lobkowicz má zase vlastní pohled na to, co vlastně House of Lobkowicz představuje. A naším prvním cílem bylo pojmenovat, co tedy House of Lobkowicz je. A myslím, že na tom vlastně stále pracujeme.
Milane, jakou roli v takto komplexním organismu tedy vlastně můžete hrát?
MŠ: Já tu působím jako jakýsi challenger, vyzyvatel. Oni všichni se opravdu poctivě zamýšlejí nad tím, čím chtějí být, a já pak přijdu a rozmetám to na kusy. Museli jsme jednotlivé vrstvy celku House of Lobkowicz rozbít a snažili jsme se v nich najít tu největší hodnotu, kterou mají a která může být tou klíčovou hodnotou, na níž postavíme podobu brandu a komunikaci. Tuto metodu používám delší dobu, zde však jdete 700 let dozadu.
Značka Julius Meinl patří k evropskému retailu již 160 let. A slovutné jméno se předává z generace na generaci podnikatelů. Významný post v rodinném podniku zastává Christiana Meinl, která zastává post výkonné ředitelky Julius Meinl Coffee Group pro Rakousko. „Žádný z mých předků si nikdy neřekl ‚Už nám to jde, tak se to bude dělat pořád takhle‘. Každá generace Meinlů dokázala přijít s takovým byznys modelem, který byl v dané době pro firmu nejlepší,“ říká Christina Meinl v rozhovoru, který v rámci Inventury 2024 na newstream.cz zveřejňujeme poprvé celý.
Christina Meinl: Před sto lety měl Meinl 900 prodejen. Protože nebyl Google, lidé tam zjišťovali vše potřebné
Leaders
Jedna z vašich metod se jmenuje Stage on Mars. V čem spočívá a jak ji aplikujete na šlechtický rod?
MŠ: Dospěl jsem k tomu, že slova jsou limitující a občas potřebujeme ty problémy nahlídnout i očima nezatíženýma tím, co všechno o těch problémech víme. Takže na Stage on Mars se na problémy díváte s tím, že o nich nevíte nic. Prostřednictvím otázek a takových her pak hledáte jádro problémů. Velmi dobře tím zjistíte, co lidé říkají, co si myslí, jaká jsou jejich přesvědčení i limity. A pak se s tím dá dál pracovat. Zprvu to vypadá, že každý na tu problematiku hledí jinak. Ale v konečném důsledku vlastně ne. Například na jednom z těchto cvičení jsme se členy rodiny a správní rady House of Lobkowicz hledali odpověď na otázku, co znamená být moderní šlechtou. Protože podle mě to dneska nikdo neví.
Co tedy znamená být moderním šlechticem, Wille?
WRL: My jsme to vetkli do věty, na níž chceme stavět veškeré své působení. Ta zní: Sdílíme minulost, tvoříme budoucnost. To je naše poslání, které chceme sdílet se všemi. Dále jsme si museli ujasnit, jak toho chceme docílit, tedy prostřednictvím hodnot, na kterých naše rodina vyrostla. A také se to bude prosazovat ve veškerých našich aktivitách, tedy v rámci vinařství, při správě sbírek i pořádání nejrůznějších akcí, ať už společenské, kulturní, nebo třeba hudební. Ve všech musíme hledat to, jak v nich sdílet minulost a tvořit budoucnost. Vidíte, že to není jen marketing, on to je způsob přemýšlení. Můžeme mít krásné obrazy a ukazovat je, ale musíme si při tom klást otázky, co to přinese veřejnosti, nám jako rodině i třeba mně samotnému.
Jak dlouho trvalo, než jste k této klíčové, možná až stavební myšlence došli?
MŠ: K této zdánlivě jednoduché větě? Asi rok.
WRL: Jsou za tím ale opravdu hodiny trvající schůzky, spousta workshopů, popsaných papírů…
MŠ: House of Lobkowicz do té doby směřovala k jakémusi galerijnímu modelu působení. Tak vnímali svou šlechtickou roli. Jinak si ji nedokázali pojmenovat. Z takto nastavené a vnímané roli se však vytrácí to podstatné, co tato konkrétní šlechtická rodina má. A tou je tvůrčí společenská zodpovědnost.
Konec roku se blíží. Jako dárek svým čtenářům byznysový portál newstream.cz postupně zveřejní nejúspěšnější rozhovory, které jsme letos vydali. Doposud jste si je mohli celé přečíst pouze v tištěných magazínech Newstream CLUB, nyní budou dostupné online v rámci Inventury 2024 na newstream.cz. Začínáme s úspěšným podnikatelem Karlem Vágnerem, zakladatelem celé řady mediálních projektů a manželem Simony Krainové. „Pro nás je teď priorita byznys se Simonu, rozvíjet vlastní značky. Ono se to nezdá, ale jen aby vás pustili do velkých fabrik, které vyrábějí pro světové značky, je strašná práce,“ říká Karel Vágner.
Karel Vágner: My Slováci máme tendenci se ke všemu dostat tak nějak rychleji
Leaders
To je ostatně motiv, který šlechtici často zmiňují. V našem magazínu o něm mluvil například František Kinský.
MŠ: Ano, oni se opravdu snaží být jakýmsi mostem mezi minulostí a budoucností. Jde o to využít ty minulé statky k tvorbě budoucích hodnot. Při některém setkání se ukázal dobrý příklad: Když vezmete „starého“ Dvořáka a správně jej využijete, možná necháte vzniknout novému Dvořákovi. A ve středu tohoto dobrodružství stojí House of Lobkowicz.
Wille, vy jste zmiňoval hodnoty, na kterých to stavíte. Mohl byste o nich říct něco podrobněji?
WRL: Práci, kterou děláme, chceme dělat správně, věřit v to, co děláme, a stát za tím, co děláme. Vyplývá to opět z historie trvající 700 let.
MŠ: Mimochodem to bylo a je velmi důležité pro tu naši spolupráci. V některých chvílích by bylo výrazně jednodušší, kdyby tu nejbližší rodinu tvořili „egomaniaci“, kteří chtějí prosadit hlavně sebe a svou vůli. Ale to zde není. Zde se vše činí právě s ohledem na sedm století celého rodu. I proto to trvá na první pohled dlouho. A upřímně si myslím, že to nikdy neskončí. Ve většině podnikání jde primárně o zisk, zde je ale hodně věcí za tím. Strategická rozhodnutí tak nejdou dělat jinak než s ohledem na celek. A zde je ta optika celku strašně široká.
Teď jste mimochodem naťukl problematiku, na kterou jsem se chtěl zeptat. Říkáte, že ta práce vlastně nikdy nekončí. A mně u podobných metodických programů vždycky zajímalo, kdy poznáte, že už je konec.
WRL: Ale ono to opravdu ještě nekončí. Taková je doba. Svět se příliš mění na to, abyste dospěl k nějakému funkčnímu modelu a tím skončil tu práci. Zase můžu zajít do historie, kde máme celou řadu příkladů takových obřích proměn. Třeba v reakci na Třicetiletou válku, nebo můžu zmínit pradědečka, který zde pomáhal budovat republiku v roce 1918. Museli přemýšlet nad tím, jak zůstat relevantní dlouhodobě. My na tom pracujeme od chvíle, kdy jsme se jako rodina vrátili do Čech z nedobrovolného exilu. Mělo to více kroků. První bylo vůbec dát dohromady veškerý majetek, to se povedlo a klobouk dolů před mými rodiči, kterým se to podařilo. Unikátem mimochodem je, že ten majetek, zejména sbírky, jsou kompletní. Jiné šlechtické rody kvůli různým rozvodům a dalším událostem mají majetek mnohem roztříštěnější.
Patří k nejznámějším tuzemským šéfkuchařům a v současnosti za jeho uměním můžete vyrazit na Břeclavsko, kde vlastní hned několik podniků. „Jižní Morava byla láska na první pohled. Historie, příroda a víno bylo to, co mě sem táhlo. Dnes si už neumím představit, že žiji jinde,“ říká proslulý šéfkuchař Marcel Ihnačák v rozhovoru, který původně vyšel v letním vydání magazínu Newstream CLUB a nyní si jej můžete přečíst v rámci Inventury 2024 byznysového portálu newstream.cz.
Marcel Ihnačák: Vegeta zkazí přirozenou chuť každého jídla. Když ji používáte, všechny pokrmy chutnají stejně
Enjoy
A ty další fáze?
WRL: Ta druhá fáze nyní probíhá, přemýšlíme, jak se posunout do budoucnosti. Respektive projít měnícími se časy a zůstat relevantními. A to, o čem se bavíme, je toho klíčová součást.
Milane, jaký je rozdíl v ustavování těch cílů, třeba i jen částečných, zde v případě rodiny Lobkowiczů ve srovnání s běžnými firmami či korporacemi?
MŠ: Právě spolupráce s Lobkowiczovými mi ukázala, že zde ten konec opravdu není. Naopak korporáty si neustále kreslí konce. Vše se plánuje na konec kvartálu, a když je ten kvartál opravdu špatný, tak nastává úplný konec. Ale i do korporátů přicházejí změny, například některé firmy už neplánují růst a mění se jejich mindset. Přenastavují se na jiné fungování. Pro mě byla opravdu zásadní změna přestat mít tu perspektivu kvartálu, ale perspektivu 700 let. Zde je otázka, kdy něco skončí, absurdní. Konec nebude nikdy. A to je jeden z nejdůležitějších příkladů, které může House of Lobkowicz předat. Může být dobře, může být zle, může to bolet, ale jediné, co musíte, je zůstat sám sebou. I proto ta naše práce možná trvá dlouho, protože to je ta perspektiva, s níž poměřujeme opravdu veškeré aktivity rodiny. Když jeden z vašich praprapraprapra-předků pomohl vyrůst Beethovenovi, vy chcete něco podobného.
Jak to ovlivňuje vaše přemýšlení, Wille?
WRL: Nejvíce se to projevuje v plánování. My například v současnosti chystáme obří projekt rekonstrukce zámku Roudnice. Rozpočet bude činit více než miliardu korun. Na to samozřejmě nemáme, takže chystáme finanční plán a ten poslední, který jsem viděl, je naplánován na 35 let. Když si to vezmete, já vůbec nevím, v jaké fázi života budu za 35 let, můj otec, který ty plány chystá, možná vůbec nebude žít. Takto musíme přemýšlet. Vůbec nestavět sebe do centra rozhodování, ale postavit tam samotný rod. Jako takoví můžeme být skvělými dlouhodobými partnery pro všechny, kdo pracují v obci, ale také například pro státní instituce. A pro podobné dlouhodobé přemýšlení bychom chtěli být inspirací i ostatním. Takový přístup totiž pomáhá vznikat kvalitním věcem.
Tereza Maxová byla hostem podcastové série rozhovorů Kataríny Krajčovičové, které představují hlavní tváře konference Good Company Circle, na které se mediálně podílel server Newstream.cz.
Tereza Maxová: Péči o děti jsme postupně rozšířili po celé republice
Leaders
Zkoušíte to, Milane, vštěpovat i svým korporátním klientům?
MŠ: Ano, ale oni to vlastně všichni vědí. Každý manažer vám odkýve, že to je správný přístup. Jen jsou většinou příliš pohlcení tím krátkodobým tlakem na konce a úspěchy.
Mění se?
MŠ: Ano, vidím tu snahu o změnu tímto směrem. Mně se opravdu neustále potvrzuje, že nejlepší přístup je k věcem přistupovat s tím, že nevíme, co máme dělat. Ale že máme hodnoty, kterým věříme, které nás vedou a jejichž využití nám pomůže najít správné řešení.
Shodujete se na tom, že konec jako takový v toto práci vlastně nikdy není. Přesto by mě zajímal jeden specifický okamžik té spolupráce. Chvíle, kdy někdo něco zásadního rozhodne. Jak to tady probíhá?
WRL: Abychom mohli fungovat efektivně, máme takový rodinný den, kdy se scházíme všichni čtyři, tedy moji rodiče, má sestra a já. Během tohoto dne rozhodujeme různé věci. Každý máme trochu jiný pohled, máme jiné zaměření. Například má sestra Ileana je skvělá ve storytellingu či v tom, jak komunikovat naši historii, moje máma je prezidentkou našich sbírek a má na starosti vzdělávací programy, já se věnuju digitálním aktivitám a brandu a otec se věnuje vlastně veškerému byznysu, nemovitostem, filantropii. Pro změny, kterými nyní procházíme, jsme vždy hlasovali všichni . I když třeba někdo měl trochu jiný názor, věděl, že to je pro rodinu to nejlepší. Rozhodnutí neprobíhají v nějaké izolaci, ale v širokém kontextu a perspektivě. Proto to funguje.
Přesto váš rod funguje zároveň jako svého druhu firma. Jak se daří toto vyvažovat?
WRL: Ano, my máme CEO, která má na starosti plnění byznysových plánů. Ale my organizaci tlačíme do toho, aby respektovala naše směřování „Sdílíme minulost, tvoříme budoucnost“ a naše hodnoty. Já si jí velmi vážím a cením, protože vím, že její pozice je velmi složitá. Musí vyvažovat zájmy rodiny a našeho profesionálního týmu. Naštěstí vidí jasnou vizi, kterou nyní máme, což jí to usnadňuje.
Z vicepremiéra a šéfa strany se stal vyvrhel a vyděděnec. Ivan Bartoš prožil hodně těžký rok. Zpackal digitalizaci povolování staveb, následně, patrně kvůli předvedené neschopnosti prohrál krajské volby. Čestně odstoupil z vedení Pirátů, dva dny poté ho premiér Fiala vykopnul z vlády.
Loser roku: Bartoš, pirát, který ztroskotal
Politika
Milane, vy máte nějaký poradní hlas?
MŠ: Já se to snažím neustále dávat do perspektiv, pojmenovávat, když vidím, že se to někde zamotává. Co je těžké, jsou ty jednotlivé úrovně. V samotné rodině máte starší generaci a mladší generaci. Každá vidí věci úplně jinak. Pak máte úroveň managementu, který na to opět nahlíží jinak. Dále tu je kulturní větev a pak byznysová větev, opět každá jiná. Je nesmírně složité rozsekat to a určit správně, kdo má co rozhodnout. Protože kolektivně rozhodovat nelze. K té mé roli, jak jsem již zmiňoval, já jsem jakýsi challenger a zjednodušovač.
Vy do velké míry procházíte velkou proměnou, možná až tak velkou, že bychom ji mohli popsat jako svého druhu disrupci. Jak těžké je prosadit ji v takové organizaci, abych použil váš termín, jako je House of Lobkowicz?
MŠ: Já se tomu termínu většinou musím smát. A to říkám i s tím, že jsem v Londýně pracoval čtyři roky jako Chief Disruption Officer. Totiž tu takzvanou disrupci umí udělat každý. Tak do 50 procent. Přijdete a všechno rozmetáte. To můžete. Ale většinou chybí správné zapojení lidí. Aby tomu věřili, rozuměli a viděli, že to přinese kýžený efekt. Většinou se opravdu děje to, že po té bombě nikdo neví, co má dělat, kdo má jak rozhodovat. Nicméně zpět k Lobkowiczům, myslím, že tu dochází k opravdu velké transformaci, řekněme až disrupci.
WRL: Ta naše „disrupce“ musí mít vždy nějaký plán, vycházet z nějaké vize a být pochopitelná. V tom je mimochodem mimořádná výhoda Milanových metod a jeho schopnosti věci zjednodušovat.
Vy jste například pořádali již dvě konference NFCastle věnované moderním technologiím, umění, umělé inteligenci. To je na šlechtický rod dost odvážné.
WRL: Ano, bylo to odvážné, ale chtěli jsme to dělat, protože to naplňuje ty naše hodnoty. Testovali jsme technologie, které v té době možná nikdo nedocenil, ale nyní vidíte, že jsme v éře umělé inteligence. A platí to i pro další technologie, třeba naši proof of patronage (digitální forma dárcovství postavená na blockchainu – pozn. aut.), kterou jsme otestovali a nyní pro ni hledáme širší využití. Mimochodem i proto jsme ještě další konferenci neuspořádali, protože zatím pracujeme na těch technologiích, což trvá nějaký čas. Aby to nebyla disrupce pro disrupci, ale ta disrupce měla smysl.
MŠ: Já bych opravdu řekl, že disrupce je součástí té věty „Sdílíme minulost, tvoříme budoucnost“. Je to ta část tvoříme budoucnost. Ale ta první část té věty tomu dává smysl, tu rodinou linku. I proto si myslím, že konference NFC byly stoprocentně v souladu s rodinným brandem, protože se vzalo něco z minulosti a poskytlo se to umělcům, aby vytvářeli něco nové, budoucí. Disrupce tam je, ona je vlastně v DNA rodu Lobkowiczů.
Moderátorka Eva Čerešňáková v oblíbeném pořadu VIP Eva Talks na Newstream TV zpovídá české celebrity. Ke konci roku vám přinášíme výběr z nejzajímavějších rozhovorů. Tentokrát se spisovatelku Bárou Nesvadbovou. Hovořily o fondu Be Charity, který pomáhá lidem s handicapem, a který Bára založila. „Do dnešního dne se nám již podařilo zaměstnat 196 lidí s handicapem,” říká spisovatelka s tím, že fond se věnuje dospělým i dětem.
Bára Nesvadbová: I v Česku pomalu vítězí lidskost nad mamonem
Filantropie
Jaké projekty tedy vlastně chystáte?
WRL: Pro nás je důležité zejména zbudování Kulturního centra, kde by lidé mohli studovat knihy z našeho archivu, získat inspiraci pro tvorbu nových věcí. Další věcí je restaurování uměleckých děl. V současné době je zrestaurována zhruba polovina děl z naší sbírky. Také chceme využívat umělou inteligenci, což je další takové chytlavé spojení dneska. Pro nás může mít velký význam při katalogizaci naší sbírky. Bez AI by to trvalo sedm až deset let. Ale můžeme natrénovat AI model pro výrazné urychlení scanování. Před námi je stále spousta práce, ale musí nám to dávat smysl. Nechceme disruptovat a inovovat za každou cenu.
Milane, předpokládám, že v korporátním světě naopak musíte tyto disrupce a inovace pro inovace spíše krotit.
MŠ: Já používání těchto slov dokonce netoleruju. Ona totiž ve skutečnosti nic neznamenají. Je to jako udržitelnost. Všichni to říkají, a když se jich zeptám, proč, řeknou, že vlastně neví, je používají všichni. Ve skutečnosti pro ně ničím nejsou. Jediné, co má smysl, je tvorba hodnoty pro druhého člověka. Největší inovace tady v House of Lobkowicz pro mě jsou ty čtyři lidé tvořící nejužší rodinu. Jinak já nemám problém s experimenty, které přinesou hodnotu druhým. Ale to je základní funkce byznysu. Tomu nemusíte říkat inovace. Dokonce to podle mě je základní funkce každého člověka mít užitek pro druhé. Většina lidí si navíc mylně zaměňuje tu inovaci s výsledkem. Ale zdrojem té inovace není třeba telefon ani umělá inteligence, ale jsou to ti lidé.
AI už zmínil William, jak její potenciál vnímáte vy?
MŠ: Zajímavé je, že lidé vytvářejí věci, které jim ulehčí práci, a pak se diví, že jim tu práci nebo hodnotu skutečně berou. Například průmyslová revoluce sebrala lidem hodnotu manuální práce. Digitální revoluce sebrala lidem hodnotu logického přemýšlení. A umělá inteligence bude umět racionálně přemýšlet mnohem lépe než člověk. Co nám zbude? Možná emoce?
Ať už disrupce, inovace, zavádění AI jsou hodně propojené se samotnou společností, v níž se odehrávají. Jsou v tom Češi a Slováci nějak specifičtí? Oba máte mírně externí pohled na místní dění, tak může vaše hodnocení být objektivnější než insiderské české vnímání.
WRL: Já si nemyslím, že by to mělo hrát nějakou roli. Zase se můžu obrátit do historie, protože naše rodina byla vždycky mezinárodní. Mojí předci žili v Rakousku, ve Francii, v Německu, ve Španělsku a ve Velké Británii, a dnes je naše rodina rozšířená po celé Evropě. I proto chceme a můžeme působit jako most mezi lidmi, pracovat s nimi napříč národy, napříč profesemi. Když tady sedíme u stolu jako Slovák a Čech, tak nápady, které rozvíjíme, vůbec nejsou navázány na specifické místo.
Jozef Karika měl skvělý rok. Na jaře vstoupil do kin snímek Smršť natočený podle jeho stejnojmenné knihy a v rámci podzimního Velkého knižního čtvrtku v češtině konečně vyšel jeho Černý rok. Rozsáhlý román navazuje na přelomovou knihu Černá hra a je prostředním dílem trilogie, v níž Karika zachycuje vývoj slovenské polistopadové společnosti. „Této trilogii říkám Černý kruh, protože v ní zachycuji kruh, do něhož se zamotala slovenská společnost a z něhož je velmi složité se dostat. Ostatně aktuální vývoj událostí na Slovensku to dokazuje,“ říká slovenský bestsellerista v rozhovoru, který je součástí Inventury 2024 portálu newstream.cz.
Jozef Karika: Slovenská společnost se zamotala do kruhu. Vymotat se bude těžké
Enjoy
Omlouvám se za nepřesnost. Já nemyslel národ ve smyslu nacionálním. Spíše mi šlo o mindset.
WRL: Jasně. Opět je skvělé připomenout tu perspektivu Marsu, kde zapomínáte, kdo jste. To je velmi osvobozující věc. Máte pravdu, že Češi mají občas trochu strach se otevírat, ale viděl jsem tam velkou spoustu lidí různých národností, a dokáže to každý.
MŠ: Will má pravdu, ale musím to doplnit. Tam na Marsu to funguje. A kdyby to takto fungovalo i v reálném životě, v reálném světě, tak jsme úplně jinde, než jsme. Lídři by v našich obou zemích měli výrazně posilovat individuální sebevědomí. To Slováci ani Češi nemají. Tím pádem nemají kolektivní sebevědomí. A v takovémto nastavení je nejjednodušší řešení delegovat vše na nějakého patriarchu. Američané to mají úplně opačně. Tam je já a potom my, Američané.
A v byznysu?
MŠ: Nejlíp to vidíte na start-upové scéně. Američan přijde, má nulový obsah, ale forma a delivery jsou stoprocentní. To rovnou koupíte. A Češi nebo Slováci? Makají, deset let se trápí, vyvíjejí produkt, skvěle funguje, skoro mají zisk. Ale prezentace? Oni vám doslova vysvětlují, proč to není dobré. Jako investor si řeknete, že tedy pár procent koupíte na zkoušku. Proto by lídři měli na tomto zapracovat. Zde opravdu jsou velmi šikovní lidé, ale po generace jsme naučení, že na to nemáme. Věřím, že nová generace to už bude mít jinak.
Milan Šemelák
Dvě dekády pracoval v řadě korporací v Česku i zahraničí, většinou v marketingových odděleních. V současnosti v rámci projektu Stage on Mars s jednotlivci i renomovanými firmami a pomáhá jim hledat vizi pro další rozvoj.
William Rudolf Lobkowicz
Nejmladší z české větve rodu Lobkowiczů má v rodině na starosti mimo jiné digitální aktivity. Jeho nejvýraznějším počinem byly dvě konference NFCastle, které v historických prostorách Lobkowiczkého paláce představovaly nejmodernější technologie v oblasti kryptoměn a blockchainu. Magazín Forbes jej v roce 2021 zařadil do žebříčku 30 pod 30.
Vítězové a poražení roku 2024 podle newstream.cz
Technologický vizionář Elon Musk je nejen nejbohatším, ale i nejvlivnějším mužem světa. A svou moc již dokazuje. Kdo jsou ale další miliardáři, kteří na Trumpově prezidentování vydělají? 
Elon Musk a jeho kamarádi zažili fantastický rok. Kdo všechno "políbil prsten"?
Leaders
V příštích týdnech se uzavře kancléřská epizoda sociálního demokrata Olafa Scholze. V únoru si němečtí voliči vyberou nového šéfa vlády, Scholz to ale téměř jistě nebude. Proč se z respektovaného politika stal za tři roky kancléř, kterého vlastní strana v kampani raději schovává?
Olaf Scholz svou šanci promarnil. Kdo bude jeho nástupce a najde Německu nový směr?
Politika
Není ani vítězem, ani poraženým, přesto se bez něj žádná politická inventura uplynulého roku neobejde. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu i v minulém roce dělal to, co mu vychází po celou politickou kariéru – vyvlékal i ze situací, kdy už to s jeho budoucností vypadá bledě. A nejspíš v tom bude pokračovat i napřesrok.
Benjamina Netanjahua hned tak něco nezdrtí. Jak dlouho se polarizující politik ještě udrží u moci?
Politika
Z vicepremiéra a šéfa strany se stal vyvrhel a vyděděnec. Ivan Bartoš prožil hodně těžký rok. Zpackal digitalizaci povolování staveb, následně, patrně kvůli předvedené neschopnosti prohrál krajské volby. Čestně odstoupil z vedení Pirátů, dva dny poté ho premiér Fiala vykopnul z vlády.
Loser roku: Bartoš, pirát, který ztroskotal
Politika
