Jak vypadá práce nejvýše postavených lidí v mateřské společnosti Facebooku? Britský novinář se podíval na působení bývalého britského vicepremiéra, kterého nazval „Machiavellim firmy Meta“.

Nick Clegg je výraznou postavou světa moderních technologií. Nyní je jedním z nejvýše postavených lidí ve společnosti Meta, mateřské společnosti Facebooku, Whatsappu a Instagramu. Někteří si možná vybaví, že kdysi byl prvním lídrem britských Liberálních demokratů, který dostal menší středovou stranu do vlády. Byl to ale také on, kdo ji pře devíti lety dovedl na pokraj vyhynutí.

Britskou politiku Clegg opouštěl s nevalnou pověstí. V roce 2015 prohrál volby, přičemž z 57 poslanců zbylo Liberálním demokratům pouhých osm. Aby toho nebylo málo, o dva roky později o křeslo přišel sám, a to v souboji s takřka neznámým labouristou později usvědčeným z podvodu a nařčeným z řady dalších věcí. Být však na vrcholu (či blízko něj) britské mocenské pyramidy, se ale evidentně vyplatí. Podobně jako Tony Blair či navrátilec David Cameron se i Clegg zařadil mezi lídry, kterým se povedlo na politickou dráhu navázat další kariérou, někdy možná i úspěšnější.

Jeden z návratů roku. Středoevropská diplomacie dostane silný hlas

Leaders

Středoevropská politika má nového jestřába, na místo šéfa polské diplomacie se totiž vrací Radek Sikorski. Prostořeký politik si ovšem bude lépe rozumět s partnery v EU a NATO než ve Visegrádu.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Nick Clegg je v Metě aktuálně prezidentem pro globální záležitosti. „Jako jeden z nejdůvěryhodnějších ‚consiglieri‘ Marka Zuckerberga vydělává Clegg údajně přes 15 milionů dolarů ročně a má za úkol řešit politiku spojenou s jeho mimořádnou globální mocí a bohatstvím,“ uvádí v důkladné analýze Tom McTague z britského serveru UnHerd. Vyhořelý politik vlastně povýšil na „ministra zahraničí Facebooku“.

Efekt normálnosti

Clegg byl po léta známou tváří britské politiky. S životopisem absolventa výběrové Westminster College a následně Cambridgeské univerzity a College of Europe vybočuje z politického establishmentu snad jen tím, že na výměnném pobytu v Mnichově v opilosti zapálil „přední sbírku kaktusů v Německu“. Zastával různé funkce mezi Liberálními demokraty, straně s proevropským a středovým programem, které se daří hlavně na bohatém jihozápadě a v některých částech Londýna, a mezi roky 2007 a 2015 uskupení vedl.

Za jeho úspěchem stálo mimo jiné to, že působil relativně běžně, jako mladý úspěšný táta od rodiny. Jenže i přes tento obraz byl poměrně rozdělující postavou. Povedl se mu pěkný kousek. V zemi, kde po desetiletí vládnou takřka výhradně jen konzervativci nebo labouristé, dostal liberály do koalice vedené Davidem Cameronem a sám obsadil post vicepremiéra. Musel kvůli tomu však uhnout z tradičních hodnot jeho strany, proti čemuž se několik bývalých lídrů i část členstva vymezovala. Nakonec se pravicové angažmá až tak nevyplatilo, voliči to Liberálním demokratům spočítali tak, že to strana tak tak přežila.

ANALÝZA: Nejvlivnější britský expremiér. Tony Blair z politiky nikdy neodešel

Leaders

O britském expremiérovi se veřejně příliš nemluví. Podle nové analýzy je ale po více než šestnácti letech po odchodu z funkce stále velmi vlivnou postavou nejen ostrovní politiky. V jeho institutu, který zaměstnává stovky lidí po celém světě, to prý chodí podobně, jako před dvaceti lety v Downing Street 10.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Na normálnost prý Clegg sází i v aktuální roli, kterou získal nepochybně i díky dobrým konexím z politiky. „Pokud má Nick Clegg nějakou superschopnost, pak je to jistě iluze normálnosti. Je to veřejný školák ve svetru Marks & Spencer (typická středostavovská značka – poznámka autora), který pomáhá řídit jednoho z největších světových hegemonů,“ popisuje McTague. Je ale skutečně tak obyčejný? Ještě jako končící politik hovořil o ohrožení demokracie, nyní, když je členem nejvyššího vedené firmy s miliardami uživatelů, to nevypadá, že by demokracie byla vždy na prvním místě.

Clegg se po nástupu do Mety přestěhoval do Kalifornie, kde nasál tamější atmosféru a poté se s povýšením v kapse vrátil zpět do Londýna. Většinu času však prý tráví v letadle, vystupuje na summitech a jedná s regulátory po celém světě. Zdá se, že libertariánské prostředí Mety přesvědčil, že nějaká kontrola je třeba a je dobré v této věci působit zodpovědně. Meta proto složila z akademiků, odborníků, novinářů a bývalých politiků (například bývalé dánské premiérky Helle Thorning-Schmidtové) jakousi dohledovou radu. Je však otázkou, do jaké míry je tento přístup skutečností a do jaké míry jde o PR.

Prostředí pro zločin

Atmosféra Mety totiž jistě ovlivnila i Clegga. Ukázalo se to například při jednání o koncovém šifrování, které v závěru minulého roku Meta zavedla na Facebook a Messenger, takže žádná třetí osoba včetně firmy samotné nemá k obsahu zpráv přístup. Z pohledu běžného uživatele to zní dobře, ale má to také svá podstatná úskalí, protože ze tří miliard měsíčních uživatelů Facebooku a dvou miliard na Whatsappu nejsou všichni lidmi dobré vůle.

Text cituje nám neznámého vysoce postaveného ministra, podle kterého se na platformách Meta odehrává deset procent zločinů ve Spojeném království – všech zločinů, nejen kyberzločinů. V poslední době se rozmohly podvody na Marketplace i jinde, mnoho dalších případů má ale souvislost se zneužíváním mladistvých. Právě proto není britská vláda z přístupu Mety zrovna nadšená. Úřady tvrdí, že jde dosáhnout obojího, soukromí i nástrojů na potírání zločinu, prý dokonce takovou technologií disponuje. Clegg a Meta ale údajně nesouhlasí.

REPORTÁŽ: Jak mi kyberpodvodníci vysáli z účtu tisíce. A jak jsem je získala zpět

Money

Každý měsíc v rychlosti prolétnete bankovní výpis. Kontrolujete si odchozí platby. Nic podezřelého nenajdete. Za pár měsíců, v horším případě let, ale zjistíte, že vám z účtu potichu a nenápadně zmizely tisíce korun. Jak je to možné? Podívali jsme se jednomu z nových kyberpodvodů na zoubek v naší reportáži i včetně toho, jak v reálu funguje málo známé pojištění internetových rizik.

Věra Tůmová

Přečíst článek

Situace je paradoxní, firma má svého člověka na „demokratizaci“ svých služeb, ale podle kritiků zároveň udržuje prostředí, které tomuto účelu ne vždy slouží. Je tedy otázkou, jak moc nás má přítomnost lidí, jako je Clegg či další dohlížitelé, uklidňovat. McTague však dochází k závěru, že Clegg je soukromá osoba a Meta soukromá firma a hlavní slovo má regulátor, v tomto případě britská vláda. „Skutečnou otázkou je moc. Clegg a britská vláda ji mají. A na oba bychom se měli zlobit za to, jak ji využívají,“ uzavírá.

Další texty Karla Pučelíka čtěte zde