Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Část EU pořád váhá s přijetím eura. Není za tím jen politika

Evropský palác, ilustrační foto
Pixabay
Viliam Buchert

Ne všechny členské země Evropské unie chvátají do eurozóny. Jaké k tomu mají důvody?

Přestože je euro po americkém dolarů druhý nejdůležitější reprezentant na světovém měnovém trhu, přijalo ho zatím jen 19 z 27 členských zemí Evropské unie. A je nejasné, kdy se přidají další.

Důvody, proč několik států EU zatím odmítá přijetí eura, jsou jak politického, tak ekonomického charakteru. Přitom některé země, jako například Česká republika, by se už dokázaly se zavedením společné evropské měny podle všeho dobře vyrovnat. Odpor ale přetrvává.

Z 27 členských států Evropské unie nemají euro Česko, Polsko, Maďarsko, Dánsko, Švédsko, Chorvatsko, Bulharsko a Rumunsko. Jenže kromě Dánska, které si vyjednalo výjimku, se ostatní současní nečlenové eurozóny v přístupových dohodách k EU zavázali, že pokud to ekonomické podmínky dovolí, tak se rovněž připojí. Ani to ale není nijak jisté. Typickým příkladem je právě Česko, které se zejména z politických důvodů a kvůli odporu většiny veřejnosti, ke společné měně ještě nerozhodlo přistoupit.

Zvláštní postoj zaujalo k euru Dánsko, které si vybojovalo jinou přístupovou dohodu k EU. Přesto se rozhodlo uspořádat v roce 2000 referendum o přistoupení k euru. Při vysoké účasti 87,6 procenta voličů bylo 46,8 procenta hlasujících Dánů pro a 53,2 procenta proti. Přistoupení tedy bylo zamítnuto. A od té doby to žádná dánská vláda opět nezkusila.

Evropská centrální banka, ilustrační foto

Euro jako volební tahák? Kdo ho chce a kdo je proti

Newstream prošel programy relevantních politických stran a volebních uskupení. A přináší vám přehledně přístup jednotlivých partají k přijetí společné evropské měny.

Přečíst článek

V září 2003 uspořádala referendum o přijetí eura i vláda ve Švédsku. Také bez úspěchu. Proti bylo 55,9 procenta voličů a pro pouze 42 procent. Ve Švédsku je jako důvod odmítání uváděna i věc, která se tolik v jiných státech neobjevuje – totiž, že švédské firmy euro vlastně nepotřebují, že si poradí i bez něj, protože mezinárodní byznys i tak dělají v rámci společné měny.

Řecko jako odstrašující příklad

Ne každá ekonomika je pak tak silná, aby euro, jehož kurz určuje Evropská centrální banka, zvládala. Dobře známé jsou finanční a ekonomické problémy Řecka. V dalších zemích se po zavedení eura citelně zvýšila cenová hladina. Příkladem je Itálie.

Existují ale i opačné případy, než je jenom odmítání. Malé evropské státy – Monako, San Marino, Vatikán a Andorra – zavedly euro na základě dohod s EU. Bez dohody ho zavedla Černá Hora a Kosovo.

Pak existují specifické příklady s používáním eura, jako je třeba africké Zimbabwe. Tam se kvůli dlouhotrvající hyperinflaci začal kromě místní měny používat i americký dolar a právě euro.

Pak tu je 22 zemí a teritorií, jejichž měny jsou na euro vázané. Je to 14 států kontinentální Afriky (Mali, Čad, Niger a další), Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Severní Makedonie. Pozoruhodný systém má Bělorusko, jehož rubl je v měnovém koši vázán na euro, americký dolar i ruský rubl.

Někdy se euro ocitne i v soukolí vášnivých politických bojů. Teokratický Írán se kvůli ekonomickým sankcím a americkém tlaku rozhodl prodávat ropu za eura místo dolary. Ne, že by to ale mělo na vývoj kolem prodeje a cen jeho ropy nějaký vážnější vliv. To ovlivňují úplně jiné okolnosti.

Eurobankovky, ilustrační foto

Viliam Buchert: Češi a euro. Dovolenkový šlágr a politický propadák

Když jedou Češi do ciziny, rádi používají euro. Dokonce si to pochvalují. Když jsou doma, tak většina se na společnou evropskou měnu mračí. Být mimo eurozónu ale pro zemi a firmy není fatálním problémem.

Přečíst článek

JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ

Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.

Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?

Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.

Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.

A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.

Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo se můžete těšit již v červnu.

Související

Lukáš Kovanda: Euro nesbližuje, hloubí příkopy. Konec eurozóny může být blíž, než si myslíme

Přečíst článek
Doporučujeme