Z Brna vedeme klíčovou část vývoje evropského čipu, říká podnikatel Masařík
Evropa bude muset více investovat do polovodičového průmyslu. „Jinak by se smířila s tím, že bude vazalem někoho dalšího,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Karel Masařík, nejúspěšnější český podnikatel v čipovém oboru. Velkou šanci mají také Češi, kteří vedou klíčovou část vývoje evropského čipu. Masaříkova brněnská – a také mnichovská – firma Codasip tak směřuje k designu procesorů pro superpočítače, datová centra i automobily budoucnosti.
Český polovodičový průmysl bude nyní mít podle Karla Masaříka asi tři roky otevřené okno příležitostí, kterých by měl správně využít. „Evropská komise řekla – musíme se zaměřit na superpočítačový čip, máme poslední šanci, jak tento trh ještě nějakým způsobem zachránit,“ zdůraznil zakladatel Codasipu. Miliardy čipů s designem od této firmy v minulosti zamířily do celého světa. Codasip získal investice například of fondu Credo Ventures, zakladatelů Avastu a AVG Eduarda Kučery a Karla Obluka i řady zahraničních fondů.
Občas se setkávám s názorem, že Česko nemá pro rozvoj oboru polovodičových čipů žádné velké předpoklady. Jak byste reagoval vy?
Záleží na tom, jak daleko do historie chcete jít. Byla tu Tesla Rožnov, první počítače vznikaly ve Slušovicích, i když to bylo zemědělské družstvo. Československo a následně Česko bylo silné v matematice, technických oborech a dalších disciplínách, které jsou základem pro informatiku, pro výrobu čipů. Pak potřebujete chemii. Když máte továrnu na výrobu čipů, je to vlastně chemický průmysl. Řešíte fyziku. Česko má velmi dobrý technický a inženýrský základ. Inženýrství tady má dlouhou tradici. Vysoké učení technické v Brně loni slavilo výročí 125 let, stejně tak máme pražské ČVUT s dlouhou tradicí.
To jsou základní předpoklady. Ale co dál?
Podle mého názoru si musíme říct, že v některých oborech chceme být špičkou, protože jsou klíčové pro českou ekonomiku. Nemůžeme si říct, že budeme všechny oblasti sponzorovat rovným dílem. Hrubý domácí produkt by měl být určitým způsobem udržitelný a investice do klíčových oborů se musí v budoucnu vrátit. Pak si můžeme položit otázku, jestli tou důležitou oblastí jsou polovodiče. Jsem přesvědčený, že ano. Když tímto směrem míří všichni, je tu vysoká pravděpodobnost, že to má smysl. Řekl bych, že naše výchozí pozice je dobrá a teď budeme mít zhruba tři roky otevřené okno příležitostí. Měli bychom jich správně využít.
Okno příležitostí se otevřelo právě teď? Čím je to dané?
Geopolitickými změnami. Už pandemie covidu narušila dodavatelské řetězce, což se zdaleka netýkalo pouze léků a zdravotnických prostředků. Viděli jsme, jak automobilovému průmyslu chyběly právě polovodičové čipy. Vše pokračovalo zvýšeným geopolitickým napětím ve světě, spolehlivé dodávky čipů si chtějí zajistit všechny světové regiony. Také Evropa usiluje o diverzifikaci výroby a potřebuje určité vlastní kapacity.
Byl to uznávaný vynálezce a předseda Americké chemické společnosti. Dnes je jeho jméno varováním před maléry, které nastávají, když vědec a průmysl poruší základní principy zdravého rozumu a státní moc nemá sílu či chuť chránit před tím své občany. Thomas Midgley, ničitel planety, seznamte se.
VÝROČÍ: Vynálezce, který poškodil svět. Jednou neúmyslně, jednou zcela nezodpovědně
Enjoy
Myslíte, že nové kapacity se budou rozvíjet právě v Česku?
Na tradici Tesly dnes v Rožnově navazuje společnost onsemi, která chystá další továrnu. Pokud jde o její umístění, Česko si konkurovalo i s Jižní Koreou. Onsemi dodává čipy mimo jiné pro evropský automobilový průmysl a výhodou Česka je, že jsme ve stejné časové zóně jako Německo, Francie a další země. Velmi dobrá zpráva je, že se z Česka stalo centrum evropských aktivit onsemi. A naše společnost Codasip vyvíjí procesory, díky nimž se budou vyrábět čipy pro superpočítačová centra, nejmodernější elektroniku v autech, infotainment nebo bezpečnostní technologie. Celý středoevropský region má dobře našlápnuto, i vzhledem ke spolupráci s německými firmami.
Zůstaňme ještě u geopolitických změn. Máte na mysli, že Evropa bude muset skutečně zabrat, pokud se chce prosadit v globální soutěži?
Když jsme v roce 2014 zakládali firmu Codasip, první investici jsme získali od venture kapitálového fondu Credo Ventures ve výši jednoho a půl milionu eur. Tehdy jsem jásal. Když ale náš americký konkurent přišel v roce 2017 s podobnými záměry jako my, jeho první investice byla v řádech desítek milionů eur. Podobné rozdíly byly v dalších investičních kolech, kdy částky narůstaly. Venture kapitál v Evropě není zvyklý dlouhodobě investovat do polovodičů, protože návratnost investice bývá mnohem delší než pět let. Když máte nějakou dobrou fintech, softwarovou firmu, nejsou s jejím rozjezdem spojené tak velké náklady jako v polovodičovém odvětví. V Americe mají firmy jako Apple, Nvidia, Intel a jsou zvyklí sypat do tohoto oboru peníze. Američtí investoři počítají s tím, že se jim investice vrátí třeba za deset let. Vědí, že kupní síla budoucích vlastníků startupů je velká, patří mezi ně zmíněné velké firmy. Velkou výhodou při akvizicích je navíc snadná integrace nakupovaných vývojových center, které se nacházejí téměř ve stejných lokacích v USA.
A šanci vidíte v tom, že i Evropa bude více investovat?
Bude muset. Jinak by se smířila s tím, že bude vazalem někoho dalšího. Už před covidem jsem sledoval projekty pokročilé čínské elektroniky pro automobily. Teď se nebavím o tom, kdo Číňany původně inspiroval. Už tehdy měl čínský automobil za cenu Fabie elektroniku, kterou jste našel v Superbu. Dnes čínské automobilky podobně jako americká Tesla integrují do jednoho čipu veškerou funkcionalitu, zatímco v Evropě se postaru využívají komponenty propojené kilometry kabelů. Evropské automobilky začaly ztrácet na čínském trhu, protože dostatečně nereagovaly na potřeby tamního trhu. Majitel auta v Šanghaji strávil v zácpách dvě až čtyři hodiny denně. Najednou nepotřeboval nejsilnější motor, ale potřeboval zabavit děti v autě, mít v automobilu kancelář. Když vyjel mimo Šanghaj, ztratil signál, takže potřeboval, aby auto bylo připojené přes satelit k datovému centru. Tyto potřeby před čtyřmi lety výrazně přispěly k rychlejšímu vývoji nových generací čipů pro automobily, v současnosti importovaných do Evropy.
Evropa se děsí zaostávání v polovodičovém průmyslu a Brusel vyhlásil cíl, podle něhož má Evropská unie dosáhnout 20procentního podílu ve výrobě čipů do roku 2030. Jak už to s evropskými cíli bývá, doprovází je silná skepse. Ve skutečnosti jsou ale továrny na čipy jen jednou ze součástí polovodičového oboru. Evropa má v rámci dodavatelského řetězce čipů silná místa a týká se to i Česka. Na udržení a posílení těchto svých předností by Evropané měli sázet především, píše v analýze Jan Žižka, editor magazínu Moderní ekonomická diplomacie, který vydává ministerstvo zahraničí.
Závody ve výrobě čipů. Mezi Evropany drží i Češi své žolíky
Money
Češi v roli lídrů
Evropa se tedy nyní pokouší v mnoha ohledech snížit náskok za Amerikou i Čínou. Češi v čele s vaší firmou přitom povedou významnou část vývoje evropského procesoru. Ukazuje to, že nám současná situace nahrává?
Je to velká šance pro Česko. Povedeme jednu ze dvou nejpodstatnějších částí vývoje, takzvanou general purpose – obecnou část. Partnerem Codasipu je ostravské vývojové centrum IT4Innovations. V celém konsorciu, které na vývoji procesoru pracuje, jsme získali největší rozpočet. Ukazuje to, že už jsme si vydobyli slušnou reputaci. Vývoj nového procesoru má v první fázi posílit pozici Evropy v oblasti čipů pro superpočítače. Evropská komise byla zklamaná tím, že investice ve výši desítek milionů eur do evropských výzkumných institucí v minulém desetiletí neměly odpovídající výsledky. Mezitím nám utekli Japonci, americká Nvidia, další… Japonci mají nejvýkonnější superpočítač. Podobné čipy pak využíváte v datových centrech. Nyní Evropská komise řekla – musíme se zaměřit na superpočítačový čip, máme poslední šanci, jak tento trh ještě nějakým způsobem zachránit.
Pro Codasip je v současné době tento evropský projekt tím klíčovým?
Ano, vedle našich aktivit v kybernetické bezpečnosti ve Velké Británii. Proto zdůrazňuju, že i Evropská komise řekla – teď máme poslední šanci. Samotný projekt startuje nyní v únoru, na přípravě jsme ale pracovali už celé poslední dva roky. Rozpočet na vytvoření pouze prototypu procesoru je v řádu vyšších desítek milionů eur, polovinu zajistí investice z evropských fondů. Druhá polovina musí přijít od soukromých investorů nebo členských států. Ty mohou participovat až 25 procenty. Česko ani Německo bohužel nemají dostatečný národní rozpočet na do-kofinancování projektu. Proto počítáme pouze s tím, že polovina půjde od soukromých investorů. Pro mě je jednodušší, když investorovi řeknu – máme nákladný projekt, ale na jedno euro z EU potřebuju další euro od vás. Evropská komise částečně sanuje handicap evropských investorů, kteří nejsou schopni jít do polovodičů s takovou palebnou sílou jako američtí.
Zaznamenal jsem vaše vyjádření, že pro Evropskou komisi jste se fakticky stali strategickou firmou…
Jak jsem říkal, Evropská komise upozorňuje, že jde opravdu o poslední pokus, abychom dostatečně stimulovali náš lokální ekosystém a povzbudili malé, střední firmy jako Codasip, které dokážou nabídnout inovativní řešení. Velké firmy mají svoje dlouhodobé plány, což se ukázalo i v případě Volkswagenu, a nedokážou pružně reagovat inovačními produkty jako ty menší. Pro nás je to nejenom příležitost, ale také docela velké břímě. Do projektu jdeme se dvěma našimi entitami v rámci Codasipu – českou a německou.
Česko má šanci se výrazně prosadit v polovodičovém průmyslu, tedy ve vývoji a výrobě čipů i navazujících oborech. „Je to příležitost, která se objeví jednou za století,“ tvrdí v rozhovoru pro Export.cz investor a podnikatel Jiří Hlavenka.
Jiří Hlavenka: Technická tradice a vzdělání dává Česku šanci prosadit se ve výrobě čipů
Leaders
Z Brna do Mnichova a dál
Jaký je mezi nimi vztah?
V Mnichově také máme vývojáře. A v Německu máme mateřskou společnost. V roce 2017 jsme začali vyjednávat o dalších investicích do Codasipu se zahraničními zájemci. Říkali, že pro ně česká legislativa není úplně čitelná. Nechci soudit, jestli to byla spíše záminka, ale měli zájem na tom, aby mateřská firma byla buď v Nizozemsku nebo v Německu. My jsme věděli, že nám aktivity v Mnichově dávají smysl. Jsou tam firmy, které se zaměřují na spotřební elektroniku, ať už je to Bosch nebo další společnosti, se kterými spolupracujeme. Je tam také silný automobilový průmysl. Z české firmy se stala dcera, nejvíce vývojářů máme stále v Česku – v Brně, ale rozrůstá se i naše pražská pobočka.
Takže jste pořád česká firma?
Duševní vlastnictví máme v Česku, v naší české entitě. Když jiné firmy z naší skupiny participují na společném projektu, je to na základě dohody s naší českou společností. Vývojová centra jsme vybudovali také v Německu, Velké Británii, Francii i Řecku. Celkově je to 250 zaměstnanců, většina jsou vývojáři a přes stovku jich máme pořád v Česku.
Kde sedí vaši nejvyšší manažeři?
V Česku a v Británii. Na konci roku 2021 jsme se po dohodě s dalšími investory dohodli, že nabídneme post nejvyššího šéfa americkému manažerovi Ronu Blackovi. Nejsem profesionální výkonný šéf a napadlo mě, že Ron Black, se kterým jsme dělali byznys už dříve, byl v té době dostupný. Sám zůstávám v pozici zakladatele a hlavního šéfa pro inovace. Postavil jsem nové oddělení, které se zaměřuje na produkty pro klíčové obory z pohledu Codasipu – kromě čipů pro superpočítače a datová centra také kybernetickou bezpečnost, automobilový průmysl, umělou inteligenci, ale i univerzitní program. Získali jsme řadu projektů v návaznosti na Chips Act, evropský zákon o čipech. Začínali jsme s důležitými projekty společného evropského zájmu IPCEI, což jsou projekty kritické evropské infrastruktury a pak jsme pokračovali v Německu – s projekty, které finančně podporuje EU a německá vláda. Na nich se podílejí velké firmy, které zajímá naše vysoce inovativní technologie. A pak přišel ten zmiňovaný projekt vývoje nového evropského procesoru.
Polovodičové čipy dnes najdete ve všech klíčových odvětvích a Česko jako průmyslová země se musí novým trendům přizpůsobovat, řekl v rozhovoru pro Export.cz první náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák. Upozornil, že chystaná investice největšího světového výrobce čipů, tchajwanské TSMC, v Drážďanech je šancí pro uplatnění českých firem a výzkumníků.
Jiří Kozák: Exportní závislost na Německu je nezdravá. Firmám ukazujeme, že jsou i jiné trhy
Leaders
Není pro Evropu příliš velkou ambicí vyvinout vlastní procesor, vlastní čip, když už světu dominují jiní hráči?
Vezměte si, že celý svět včetně Evropy nyní ve výrobě čipů závisí na Tchaj-wanu – tedy na ostrovu s necelými 25 miliony obyvatel. Evropská unie má 450 milionů obyvatel. Určitě by měla mít vyšší ambice. Je to i v zájmu tradičních evropských odvětví jako autoprůmysl. My nyní vyvíjíme čip pro superpočítače a datová centra, ale před loňskými Vánocemi jsem mluvil se zástupci Evropské komise, kteří prosazují, aby pak stejná technologie zamířila i do automobilového průmyslu. Směřujeme k tomu, aby evropské automobilky jako Volkswagen byly konečně schopné konkurovat Tesle. Tesla si také vyrábí vlastní čipy, které jsou výkonově skoro srovnatelné s tím, co máte v superpočítačích.
Kouzlo platformy RISC-V
Vidíte v tom příznivé podmínky pro firmy jako Codasip?
Pro firmy, jako je ta naše, jsou nyní příznivější podmínky než dřív – právě díky tomu, že jsme v Evropě. Ale tyhle podmínky nebudou trvat věčně. Pokud příležitost promarníte, zklamete očekávání investorů, institucí i zákazníků.
Vyvíjíte procesory na základě otevřené, open-source platformy RISC-V, která vznikla na univerzitě v Berkeley. Přesvědčili jste Brusel, že tohle je ten správný směr?
Evropská komise s tím přišla sama. Vývoj procesorů dlouhodobě ovládala britská firma Arm, jejíž majoritu koupila japonská SoftBank. Akcie Arm se prodávají na newyorské burze, tato společnost tedy podléhá americké regulaci. Význam platformy RISC-V si neuvědomila pouze Evropa. Velký význam má také pro Čínu, která čelila omezením v prodeji produktů Arm. Čínská vláda v posledních letech investovala miliardy dolarů do vzniku dvou stovek nových startupů, které využívají platformu RISC-V. Přežije z nich třeba jenom deset procent, ale Čína bude mít vlastní procesorové firmy.
Vy už jste měli s RISC-V v minulosti docela velké zkušenosti…
To neznamená, že bychom byli automaticky vybraní. Měli jsme ale potřebné reference díky už zmiňovaným společným projektům s německými firmami a zapojení do evropských projektů společného zájmu IPCEI – tedy budování kritické evropské infrastruktury. Pomohlo nám, že Evropská komise u projektů IPCEI vyžaduje spolupráci velkých a malých firem. Evropské peníze si nemají rozdělit jenom velké firmy, jako je třeba Continental nebo Nokia, které navíc také musí spolupracovat se společnostmi v dalších členských zemích. Dříve si většinu peněz rozdělovaly velké země – Itálie, Francie, Španělsko a Německo, plus ještě Švédsko a Finsko. Nyní se mají na projektech podílet firmy z minimálně tří členských států. Když už máte vývoj v Německu a Francii, může pro vás být Česko najednou dobré.
Norský státní fond, který má aktuálně pod správou 1,8 bilionu dolarů a je největším investičním vehiklem světa, loni nabídl výnos 13 procent. V nominální hodnotě to činí 222 miliard dolarů. Podle měřítek fondu, který patří k největším investorům velkých technologických společností, to však bylo méně, než si jeho vedení přálo. Samotná norská vláda do fondu nově přisypala pouhých 35,6 miliardy dolarů a vypsala výběrové řízení na šéfa.
Největší fond světa vydělal loni 222 miliard dolarů. Podle měřítek fondu to bylo málo
Money
Jak se vám pak podařilo dosáhnout tak významného postavení v rámci konsorcia pro vývoj nového evropského procesoru?
Když jsme si vytvořili reference v rámci evropských projektů, říkal jsem si, že nám ještě chybí ty nejvýkonnější procesory pro superpočítače a datová centra. Na podobně výkonných procesorech má Arm největší zisky, šlo tedy o přirozenou evoluci. V konsorciu jsou téměř čtyři desítky partnerů včetně univerzit a někteří z nich nás pochopitelně chtěli vytlačit. Museli jsme si vydobýt pozici v rámci konsorcia a přesvědčit další partnery, že naši inženýři jsou schopni převzít tu klíčovou část vývoje. Šlo skutečně o tvrdý boj, ale nakonec má Codasip největší rozpočet na jednoho partnera. Ale rozhodně to nebylo tak, že by nám něco znenadání přistálo.
Bidenův vzkaz na závěr
Odcházející Bidenova administrativa těsně před svým odchodem rozhodla o omezení vývozu pokročilých čipů pro umělou inteligenci z USA. Evropu rozdělila skoro jako podle někdejší železné opony – zatímco většina západních států se americkým omezením prakticky vyhnula, Česko zůstalo ve více zasažené skupině. Nemusí jít ale nutně o snahu rozdělit Evropu, spíše o nepochopení toho, jak funguje vnitřní trh EU. Hlavním cílem Washingtonu je zabránit vývozu pokročilých čipů do Číny. Vidíte to také tak?
Pozoruhodné je, že do více postižené skupiny Bidenova administrativa zařadila i Polsko, které je považované za možná největšího spojence Ameriky v Evropě a veškerou svou obrannou infrastrukturu postavilo na amerických technologiích. Americký Intel před několika lety ohlašoval investici do výroby čipů v německém Magdeburku a zároveň chtěl vybudovat továrnu na pouzdření čipů v Polsku. Z těchto investic prozatím sešlo, ale tento případ ukazuje, že Poláci neponechávají nic náhodě. Myslím, že polská vláda musela o investici usilovat dlouhodobě a vést příslušná jednání.
V Německu se odložily čipové projekty nejenom Intelu, ale také společností Wolfspeed a ZF. Neukazuje to, že Evropa bude v rozvoji polovodičového průmyslu dál pokulhávat?
Jestli mají tyto společnosti problémy, může to částečně nahrávat i českému byznysu americké firmy onsemi, která jim konkuruje. V případě onsemi podle mě stojí za pozornost rychlost a agresivita Američanů, kteří si uvědomili, že se jim rýsuje příležitost v Evropě. Ale i pro onsemi může být podobné rozdělování Evropy problém. Pokud americké firmy investují v zemích jako Česko nebo Polsko a pak jim najednou americká administrativa vzkazuje, že tyto země nejsou ve správném geografickém prostoru, pochopitelně je to znejistí.
Tchajwanský výrobce čipů Taiwan Semiconductor Manufacturing Company (TSMC) plánuje kromě továrny, která vzniká v Drážďanech, postavit v Evropě i další závody. Ve hře by mohla být i Česká republika a širší region Prahy a okolí. S odvoláním na nejmenovaného vládního představitele to uvedl specializovaný německý server ComputerBase.
Výrobce čipů hledá nové místo pro továrnu. Mohla by být u Prahy
Zprávy z firem
Uvidíme, jak se k omezení amerického exportu čipů postaví nová vláda a prezident Donald Trump. Není ale přístup Bidenovy administrativy dalším důkazem, že se v Evropě musíme v mnoha oblastech postavit na vlastní nohy?
Rozhodnutí o omezení vývozu amerických čipů není dobrá zpráva pro obyvatele Česka nebo jiných zemí. Možná nebude mít okamžité dopady, ale přirozeně se obávám, že se zde vytváří nebezpečný precedens. Bavíme se o nejpokročilejších čipech v době rychlých inovací. Americká Nvidia každé dva roky představí v oboru čipů pro umělou inteligenci nový produkt, který je třeba dvakrát výkonnější. Letos ještě nemusíme mít kvůli americkým omezením žádný velký problém, ale už příští rok se třeba dostaneme za stanovené limity. A výkonnější čipy míří do telefonů, dalších elektronických zařízení, automobilů.
Kdybychom takto pokračovali dál, mohli bychom třeba jednou zjistit, že nedostaneme čipy pro samořiditelná auta nebo pokročilé chatboty. Zároveň bychom si měli uvědomit, že bez softwaru, například pro umělou inteligenci, by tyto čipy neměly význam. Moje přirozená obava je, že nastane odliv talentů z oboru návrhu softwaru do zemí, které budou mít přístup k nejpokročilejším čipům.
Na druhé straně tady vidím příležitosti pro Codasip a další evropské firmy. Evropská unie oproti Spojeným státům nabízí zdejšímu byznysu i určitou výhodu. Americká vláda cíleně podporuje velké společnosti. Chips Act v USA není tak příznivý pro menší a začínající firmy jako ten evropský. Měli bychom ale přemýšlet i o tom, aby menší evropské společnosti nakonec stejně neskončily v amerických rukou.
