Euro oslavilo dvacet let. Jednotná měna po covidu už nebude, co bývala
Jak se za dvacet let fyzické existence eura vyvíjel jeho kurs ke koruně? A jak s ním zamával covid? Má pro Česko ještě vůbec smysl vstupovat do eurozóny a jak to bude s jednotnou měnou dál? Nad tím se ve svém komentáři zamýšlí Petr Bartoň, hlavní ekonom investiční skupiny Natland.
Euro na Nový rok oslavilo své dvacáté narozeniny. Ve skutečnosti to byly již narozeniny třiadvacáté, v bezhotovostní formě se zrodilo již 1. ledna 1999. Tři roky pak trvalo, než se natiskly bankovky, vyrazily mince, a vše se rozvezlo do bank.
Euro dnes vs. euro tehdy
Za dvacet let fyzické existence eura vůči němu koruna ke dni výročí zpevnila o 28procent, tedy více než o čtvrtinu. Od té doby koruna dál rychle zpevňuje a už jsme dokonce na více než 30 procentech.
Reálně však koruna přidala ještě více: Zatímco spotřební ceny v eurozóně za dobu oběhu eura vzrostly zhruba o 40 procent, ceny v Česku se za tu dobu vyšvihly o 53 procent. To znamená, že pokud jsme před 20 lety za jedno euro zaplatili 32 korun, dnes by při zachování jeho reálné hodnoty (kupní síly) muselo stát 36 korun. Ale my dnes neplatíme více než tehdy (jak by předpovídala česká inflace), neplatíme dokonce ani stejně jako tehdy. My dnes platíme za euro méně než tehdy! Reálné zhodnocení koruny (vzhledem k vývoji cen v eurozóně a Česku) tedy dosahuje nikoli 28 procent, nýbrž 45 procent.
Hlavní oslabení eura (zpevnění koruny) se odehrálo v prvních šesti letech jeho existence.
Už v roce 2008 se etablovalo hrubé pravidlo pro přepočet cen při našich zahraničních dovolených – čtyři eura jsou stovka. K hlavnímu sestoupení eura na tuto úroveň došlo během let 2004 až 2008, kdy celkem vyrovnaným tempem kleslo z 33 na 26 korun.
Následovaly poměrně turbulentní dva roky, kdy nejprve, 20. července 2008 dosáhla koruna své nejvyšší síly vůči euru, a chvíli bylo euro k mání i za méně než 23 korun. Následně však během finanční bouře euro rychle zpevňovalo až zpátky na 29 korun v únoru 2009, jen aby se do konce roku zase vrátilo na svůj „standard“ 26 korun.
Od roku 2010 žijeme ve světě relativně drobných pohybů v pásmu 25 až 26 korun. Z tohoto jen lehounce zvlněného moře jsme zažili dvě výjimky.
Se začátkem roku 2022 si svět připomněl dvacáté výročí hotovostní podoby společné evropské měny euro, která ve své podstatnější, bezhotovostní formě spatřila světlo světa ještě o tři roky dříve. Za svá léta existence se rozhodně nemusí stydět, zvláště jedná-li se stále o experiment hospodářské a měnové unie (EMU), v němž se ekonomické racio musí popasovat se silnými politickými zájmy a motivy.
Euro v peněžence slaví dvacet let. Je k čemu blahopřát?
Názory
Dva výjimečné stavy po roce 2010
První výjimkou bylo zhruba 41 měsíců od listopadu 2013, kdy žila koruna v módu švýcarského franku. U něj se také jeho centrální banka snaží intenzivně oslabovat na trzích tím, že ho usilovně prodává (a nakupuje tak cizí měny). Jen to dělá dlouhodoběji než ČNB (najmě: dodnes).
Namísto tehdy tržní ceny 25,50 byl vyhlášen cíl oslabit korunu pod úroveň 27 korun za euro, a to vydrželo až do dubna 2007. Existoval totiž strach z něčeho, o čem si dnes můžeme jen nechat zdát, po čem můžeme jen toužit: strach z příliš nízké inflace. Oslabená koruna měla například zdražit dovozy, a ty měly podpořit inflaci. Po opuštění intervencí pak trvalo jen půl roku, než se euro vrátilo do svého tradičního pásma 25 až 26 korun.
Druhou výjimku přinesl covid. V něm jsme nejprve viděli dva krátké výkyvy posílení eura zpátky za hranici 27 korun, na jaře a na podzim 2020. Bez intervencí ČNB.
Ačkoli se může zdát, že euro v posledních týdnech proti koruně oslabuje velice dramaticky v souvislosti s vývojem úrokových sazeb, stále to v historickém pohledu nic dramatického není. Pohyby během finanční bouře před 13 lety byly dramatičtější.
S tím, jak se budou dál rozevírat nůžky mezi našimi a eurozóními úrokovými sazbami, bude euro dál vůči koruně oslabovat. Naše centrální banka se netají dalším zvyšováním sazeb, ta evropská stále trvá na tom, že je z nuly neodlepí.
V prvním týdnu nového roku se shodou okolností hned naplnila má slova o možné vyšší kolísavosti trhů z důvodu více jestřábí měnové politiky centrálních bank. Růst výnosů na desetiletých vládních dluhopisech ke třem procentům v USA nejprve tlačil na technologie a postupně se přidávaly další sektory, a tak trhy prošly poklesy. Měřeno hlavními indexy se S&P 500 vrátil k 4700 bodům. Technologický Nasdaq však byl zasažen více a klesl až pod 16 tisíc bodů. 
Týden Tradera: Silná koruna, jestřábí Fed a další milník Applu
Názory
Máme přijmout euro?
Debata o vhodnosti eura pro korunu nás provázela celými dvaceti lety, a samozřejmě neskončí. Na českých vysokých školách je to nejčastější téma bakalářských a magisterských prací studentů ekonomie.
Z podstaty směnných kurzů plyne, že pohyb nahoru i dolů se dá použít jako argument pro přijetí eura. Když hodnota eura klesá, zdražují naše vývozy, a po zavedení eura volají naši vývozci. Když hodnota eura stoupá, zdražují naše dovozy, a po euru volají dovozci. A turisté, kterým zdražuje káva v Římě.
Zatím euro přijímat nemůžeme, neplníme polovinu kritérií. Kurz koruny je sice stabilní a úrokové sazby nijak nadměrné, dvě kritéria tedy plníme. Ale inflaci máme vyšší, a spolu s rozvrácením státních financí v posledních dvou letech nám znemožňuje plnit pravidla pro přijetí. I kdybychom po covidu stáhli každoroční deficity na povolenou úroveň, celkové zadlužení a jeho vysoké úročení nás může brzy přiblížit k nesplnění i dluhových pravidel.
Zdálo by se, že už otázka výhodnosti našeho vstupu byla probrána ze všech stran. Ale euro po covidu nebude to, co euro před covidem.
Meziroční inflace se v prosinci přehoupla přes listopadových šest procent na asi 6,6 procenta, odhadují v anketě oslovení analytici. Tomu odpovídá průměrná míra inflace za celý loňský rok 3,8 procenta. Je tak nejvyšší od roku 2008. 
Analytici: Prosincová inflace poskočila až na 6,6 procenta. A bude hůř
Money
Z makroekonomického pohledu může být vstup do eurozóny zrovna v nejbližších letech poměrně riskantní. Ještě není rozhodnuto, zda euro bude schopno rozdýchat návrat některých svých členských ekonomik do normálu.
Zemí, které plní fiskální pravidla Paktu stability, zase ubylo, a jakmile by začaly růst úrokové sazby, do vážných problémů se splácením dluhů se dostane mnoho vlád eurozóny. Řecký bankrot byl jen lehkým škytnutím v porovnání s ničivým potenciálem například Itálie.
Z mikroekonomického pohledu ubývá důvodů k přijetí eura každým dnem. Dnes už si mnoho lidí ani euro s sebou na cestu do eurozóny nebere, karetní platbou čehokoli se vyhýbají směnárním poplatkům. I zde způsobil covid významný posun, kdy i z hygienických důvodů začali karty přijímat i drobní obchodníci v eurozóně.
Podnikatelé významně napojení na eurotrhy si mnohdy již dnes vedou vnitřní účetnictví v euru (a nová vláda jim to prý chce ještě zjednodušit, dle připravovaného programového prohlášení). Pokud dokáže koruna přečkat bez zásadních výkyvů i takové bouře jakou je covid, a pokud se lze proti zbývajícím výkyvům stále levněji pojistit na stále sofistikovanějších finančních trzích, pak náklady nepřijetí eura klesají každým dnem.
Obnovit debatu o přijetí eura bude mít zase smysl v momentě, kdy bude jasné, že Evropská centrální banka dokáže provést euro postcovidovou bouří státních zadlužení a hrůzné inflace. Zatím to jisté není.
New York a jeho Wall Street zná každý. O druhém největším finančním centru Spojených států ale slyšel málokdo. Charlotte přitom roste rychleji než zbytek Spojených států.
V Charlotte je nejrychleji rostoucí finanční centrum v USA
Money
Jedno nebezpečí nepřijetí eura však covid přinesl. Mnoho lidí i firem nyní pošilhává po zdánlivě nižších úrokových sazbách v eurozóně a hodlá se zadlužit v eurech. Cena eura se může stále změnit poměrně dramaticky, a nakonec se jim eurodluh může zdražit násobně více než korunový dluh na vyšší úrok. Česko je zatím jednou z posledních neeurových zemí, která si ještě neprošla trpkou zkušeností problémů eurově zadlužených firem a lidí, včetně hypoték.
Kéž u toho zůstane. Z tohoto pohledu skutečně nepřijetí eura vytváří problém mořské Sirény, která svým zdánlivě libým zpěvem levného dluhu láká na skaliska ty, kteří se chtějí či potřebují zadlužit.
Nízké úrokové sazby eura vypadají sexy. Ale mohou uškodit nejen těm vábeným, ale i euru samotnému.
Autor je hlavním ekonomem skupiny Natland
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Jak se udržet v kondici a vytvářet dlouhodobou hodnotu? Snaha udržovat se v souladu s nároky doby je hlavní téma aktuálního magazínu Newstream CLUB, který nyní vychází, s podtitulem VYJEDNEJTE SI SVŮJ ŽIVOT.
Proč se vyjednávání stává jednou z hlavních dovedností pro budoucí úspěch, vysvětlí přední český vyjednavač a titulkový muž Radim Pařík.
Na otázku ‚Jak zůstat relevantní i v dalších letech?‘ odpovídají i další osobnosti byznysu, showbyznysu, ale také medicíny. Například vyhlášená pohybová lékařka Karolína Velebová, která se stará o řadu vrcholových sportovců včetně olympioniků. Dědička kávového impéria Christina Meinl ukazuje na historii legendární firmy, jak důležité bylo pro její přežití a dlouhodobý úspěch ochota radikálně se změnit a začít znovu téměř od nuly.
Partner Penta Investments Václav Jirků popisuje, jak důležitou roli bude hrát soukromý sektor ve zdravotní péči a sociálních službách.
O duševním zdraví, wellbeingu a o tom, jak jich dosahovat pomocí moderních technologií, hovoří Jiří Diblík, spolutvůrcem globálně úspěšné wellbeingové a mental health aplikace VOS Health.
Páté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
