Pořád chybí lidi, ale: Má firma zaměstnat člověka, co byl ve vězení?
Jaké jsou tři hlavní mýty o zaměstnávání lidí s trestní minulostí, rozebírají autoři Shawn Bushway a Jeffrey Korzenik v článku z prestižního Harvard Business Review (HBR). Newstream.cz články z HBR na základě licence přináší pravidelně.
Zaměstnavatelé zoufale hledají statisíce pracovníků, kteří jako by z rezervoáru pracovní síly zmizeli. Lidé s trestní minulostí představují velkou zásobárnu pracovních sil, která by mohla zaplnit tuto mezeru. Proč je nenajímá více manažerů?
Neustále slýcháme o několika obavách: Strach, že dotyčný spáchá další trestný čin. Strach z žaloby pro nedbalost v zaměstnání. Strach z reakcí zákazníků nebo z reakcí ostatních zaměstnanců.
Nová zjištění však ukazují, že tyto obecné obavy se těžko dají podpořit fakty. Vzhledem k současné téměř rekordně nízké nezaměstnanosti možná konečně nastal okamžik, kdy fakta mohou překonat strach a podnítit kritické množství zaměstnavatelů k přístupu k zásobárně nevyužitých talentů, kterou představují lidé s trestní minulostí.
Rozšíření takzvaných "druhých šancí" nebo "férových šancí" by mohlo být trojnásobným přínosem pro ekonomiku: Zaměstnavatelé získají pracovníky, které potřebují, lidé se záznamem v rejstříku získají práci, kterou potřebují, a náklady společnosti se sníží díky nižší míře opakování trestné činnosti, která je spojena s udržením si stabilního zaměstnání. Zaměstnavatelé ale musejí překonat následující mýty, které tomu brání.
MÝTUS č. 1: LIDÉ S TRESTNÍ MINULOSTÍ PRAVDĚPODOBNĚ SPÁCHAJÍ DALŠÍ TRESTNÝ ČIN.
SKUTEČNOST: VĚTŠINA LIDÍ, KTEŘÍ BYLI ODSOUZENI ZA TRESTNÝ ČIN, SE DRUHÉHO ODSOUZENÍ NEDOPUSTÍ.
Analýza společnosti RAND Corp. z roku 2022, jejímž spoluautorem je Shawn jeden z autorů tohoto článku, důrazně vyvrací mylný předpoklad "jednou zločinec, navždy zločinec". Analýza založená na rozsáhlém souboru údajů o osobách s odsouzením v Severní Karolíně ukázala, že 70 procent z nich nebylo podruhé odsouzeno v průběhu 25 let sledování.
Data také ukázala, že po relativně krátké době se riziko, že osoba s odsouzením spáchá další trestný čin, srovnává s úrovní rizika jiných skupin populace, které dostud nebyly trestně stíhány, zejména mladších osob. Tedy: Riziko budoucího odsouzení se týká i osob bez záznamu v rejstříku trestů.
Výzkum RAND také potvrdil dlouho známý fakt z kriminologie: Kriminalita je záležitostí mladých lidí. S přibývajícím věkem mají lidé tendenci vytvářet si vazby, které vytěsňují kriminální chování. A pokud je osoba odsouzena a uvězněna, může ji doba strávená ve vězení vyřadit z věkové špičky pro páchání trestné činnosti v době, kdy je propuštěna.
MÝTUS č.2: RECIDIVA ZÁVISÍ NA DRUHU SPÁCHANÉHO TRESTNÉHO ČINU.
SKUTEČNOST: TYP TRESTNÉHO ČINU JE ŠPATNÝM PREDIKTOREM RIZIKA BUDOUCÍ TRESTNÉ ČINNOSTI.
Podle pokynů Komise pro rovné příležitosti v zaměstnání může zaměstnavatel zohlednit trestní minulost uchazeče při rozhodování o přijetí, pokud to nevede k diskriminaci na základě rasy nebo národnosti.
Toto pravidlo nemá oporu v respektovaném výzkumu, který ukazuje, že jen málo lidí se specializuje na určitý typ trestné činnosti. Znalost typu trestného činu spáchaného v minulosti nám jen málo vypovídá o typu trestného činu, který může daná osoba spáchat v budoucnu - nebo zda vůbec nějaký trestný čin spáchá. A navzdory převládajícím mylným dojmům mohou mít lidé, kteří si odpykali delší trest (například za násilný trestný čin), nižší riziko opakování trestné činnosti než třeba mladší osoba s několika nedávnými odsouzeními. Pokud tedy firmy při posuzování vhodnosti osoby pro výkon konkrétní pracovní pozice zohledňují typ jejího trestného činu, pravděpodobně zbytečně vylučují kandidáty, u nichž statisticky není pravděpodobnost, že se stanou problematickými zaměstnanci, větší, než u jiných osob s odsouzením.
MÝTUS Č.3: NELZE ZJISTIT, ZDA SE NĚKDO ZNOVU DOPUSTÍ TRESTNÉHO ČINU.
SKUTEČNOST: EXISTUJÍ VÝZKUMEM PODPOŘENÉ FAKTORY, NA KTERÉ SE ZAMĚSTNAVATELÉ MOHOU ZAMĚŘIT.
Studie RAND na datech ze Severní Karolíny ukázala, že nejspolehlivějším faktorem pro předpověď budoucí pravděpodobnosti recidivy je doba, která uplynula od posledního odsouzení. Toto zjištění potvrzuje intuitivní závěr, že úspěch předznamenává budoucí úspěch: Čím déle někdo působí ve svobodné společnosti bez odsouzení, tím menší je pravděpodobnost, že se k trestné činnosti vrátí.
Další dva faktory, které nejvíce předpovídají riziko recidivy, jsou věk (z výše zmíněných důvodů) a počet předchozích odsouzení v rejstříku uchazeče o zaměstnání.
Vedle těchto spolehlivějších faktorů (doba od posledního odsouzení, věk a počet odsouzení) mohou zaměstnavatelé při posuzování rizika recidivy vycházet z informací o uchazeči z první ruky. Zpráva RAND z roku 2020, jejímž spoluautorem je Shawn a která byla zveřejněna v Annual Review of Criminology, prokázala, že účast ve vzdělávacích nebo rehabilitačních programech předpovídá riziko recidivy lépe než mnoho jiných faktorů. To může být částečně důsledkem samovýběru; do těchto programů se častěji hlásí osoby motivované ke změně.
V mnoha státech mohou společnosti také spolupracovat s komunitními organizacemi, aby jim pomohly komplexněji posoudit uchazeče se záznamem v trestním rejstříku, kteří dali najevo, že mění svůj život účastí v programech pro návrat do společnosti.
Co s tím teď?
Další výzkumy poskytují důkazy o tom, že změny v podnikové a sociální politice mohou přinést výše zmíněné trojí vítězství.
Zaprvé, mnoho zaměstnavatelů si možná neuvědomuje rozsah příležitostí zaměstnávat lidi s odsouzením. Zpráva výzkumných pracovníků RAND z roku 2022 zveřejněná v časopise Science Advances zjistila, že 25 procent zaměstnanců v roce 2018 mělo alespoň jedno odsouzení v dospělosti za nedopravní přestupek. Jestliže čtvrtina lidí, kteří již mají práci, byla trestána a podniky nadále efektivně fungují, jak opodstatněné jsou obavy náborových manažerů ze zaměstnávání lidí s trestní minulostí?
Jako společnost máme prospěch ze snížení kriminality, což je pravděpodobnější, když osoba s odsouzením získá práci. Výzkum na zaměstnancích pečovatelských domů v New Yorku ukázal, že u lidí, kterým bylo po prověrce odmítnuto zaměstnání kvůli jejich záznamu v rejstříku trestů, bylo téměř dvakrát vyšší riziko, že budou v následujícím roce zatčeni, než kdyby si mohli práci udržet.
Je možné, že vládní politika může podnikům pomoci tím, že sníží skutečné nebo domnělé náklady spojené se zaměstnáváním určitých osob se záznamem. Výzkumná zpráva RAND z roku 2018 ukázala, že pobídky, včetně mzdových dotací a pojištění, mohou zvýšit ochotu zaměstnavatelů zaměstnávat osoby po výkonu trestu.
Víme, že mnoho lidí jednoduše z chování, které by mohlo vést k záznamu v trestním rejstříku,vyroste. Měla by se vzhledem k tomu hodnota nějakého jiného člověka jako zaměstnance určovat podle toho, že byl zadržen? Vyvrátili jsme některé mýty a uvedli fakta, která ukazují, že riziko zaměstnání osoby s odsouzením je pravděpodobně nižší, než se předpokládalo. A víme, že zaměstnávání osob s odsouzením může zlepšit výsledky pro zaměstnavatele, osoby se záznamem v trestním rejstříku i společnost.
Co jiného než strach tedy brzdí podniky?
Autoři: Shawn Bushway a Jeffrey Korzenik
Práce a profese už nemají dřívější stabilitu skoro pro nikoho. Pro klid v duši a budoucnost je tedy nutné přehodnotit dřívější názory. Profesní cesta člověka se měni v něco nového, už neexistuje lineární cesta k úspěchu, zamýšlí se April Rinne v aktuální eseji prestižního Harvard Business Review (HBR). Newstream.cz články z HBR na základě licence přináší pravidelně.
Tradiční kariéra skončila. Co teď s ní?
Leaders
Přátelské vztahy, loajalita i nostalgie. To vše může bránit odejít z práce, ačkoli je jinak neuspokojivá. Pět oblastí, které psychologicky brání výpovědi a co s tím, popisuje Marlo Lyonsová v článku prestižního Harvard Business Review (HBR). Newstream.cz články z HBR na základě licence přináší pravidelně.
Harvard Business Review: Práce není sekta ani rodina. Proč je těžké dát výpověď, i když zaměstnání nestojí za nic?
Leaders
PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Jak se udržet v kondici a vytvářet dlouhodobou hodnotu? Snaha udržovat se v souladu s nároky doby je hlavní téma aktuálního magazínu Newstream CLUB, který nyní vychází, s podtitulem VYJEDNEJTE SI SVŮJ ŽIVOT.
Proč se vyjednávání stává jednou z hlavních dovedností pro budoucí úspěch, vysvětlí přední český vyjednavač a titulkový muž Radim Pařík.
Na otázku ‚Jak zůstat relevantní i v dalších letech?‘ odpovídají i další osobnosti byznysu, showbyznysu, ale také medicíny. Například vyhlášená pohybová lékařka Karolína Velebová, která se stará o řadu vrcholových sportovců včetně olympioniků. Dědička kávového impéria Christina Meinl ukazuje na historii legendární firmy, jak důležité bylo pro její přežití a dlouhodobý úspěch ochota radikálně se změnit a začít znovu téměř od nuly.
Partner Penta Investments Václav Jirků popisuje, jak důležitou roli bude hrát soukromý sektor ve zdravotní péči a sociálních službách.
O duševním zdraví, wellbeingu a o tom, jak jich dosahovat pomocí moderních technologií, hovoří Jiří Diblík, spolutvůrcem globálně úspěšné wellbeingové a mental health aplikace VOS Health.
Páté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.
