Ruští oligarchové možná mají v Londýně utrum, jiní boháči tam ale přijdou

Londongrad či Moskva nad Temží, to jsou přezdívky, které si britská metropole vysloužila pro svou otevřenou náruč vůči ruskému kapitálu. Tomu je, zdá se, po třiceti letech konec. Londongrad padl, píše Bloomberg. Ač se z něj ale vypaří ruské bohatství, petrodolary odjinud tam stejně potečou proudem.
Londýn vždy hostil ruské disidenty, emigranty či expaty. Už Lenin nebo Trockij rádi trávili čas v Britském muzeu. Vzestup Londongradu ale přišel až v 90. letech minulého století, když noví ruští miliardáři propadli kouzlu Londýna a tamních bank.
Ohlédnutí zpět
Londýn o ruské peníze stál a šel jim naproti. Začalo to v roce 1994 za vlády konzervativního premiéra Johna Majora. Jeho vláda zavedla program „zlatých víz“. Ten rozdával povolení k pobytu každému, kdo investoval milion liber (při dnešním kurzu asi 31 milionů korun). A labouristická vláda Tonyho Blaira v programu s nadšením pokračovala. Od vzniku zlatých víz jich Rusové obdrželi pětinu, každé třetí pak připadlo Číňanům.
Dvacet nejbohatších Rusů přišlo kvůli sankcím o 2,4 bilionu korun. Lukoil, jehož šéf z nich zchudl nejvíce, o 411 miliard korun, se už proti invazi staví.
Ruští oligarchové chudnou nejrychleji v historii. Nejvíc šéf Lukoilu, který brojí proti válce
Leaders
Ken Livingstone, levicový starosta Londýna v letech 2000 a 2008, se jednou nechal slyšet, že by rád, aby ruské firmy považovaly Londýn za svoji přirozenou evropskou základnu. Jeho nástupce ve funkci a nyní premiér, Boris Johnson, se s ruskými penězi zapletl více, než by si přál. Svého kamaráda a majitele deníku Evening Standard Jevgenije Lebeděva předloni povýšil na lorda. Syn bývalého agenta KGB a miliardáře se tak stal prvním ruským občanem s doživotním místem v horní komoře britského parlamentu – Sněmovně lordů.
Rozpad Sovětského svazu v roce 1991 a ekonomický kolaps Ruska o sedm let později povzbudil majetné občany, kteří svého bohatství mnohdy dosáhli ne zcela legální cestou, aby svůj majetek převedli víc na západ. Klidnou destinací, kde takto nahromaděné jmění ukrýt, se stal Londýn.
„V Británii totiž na rozdíl od ruské kleptokracie panuje vláda práva,“ uvedl Tom Burgis, reportér Financial Times a autor knihy Kleptopia: Jak špinavé peníze dobývají svět. Pro ty, kteří přicházeli do Londýna z putinovského Ruska, tak nabízela britská metropole bezpečnost a diskrétnost. Velká Británie má vstřícné zákony týkající se daní, nemovitostí i ochrany osobnosti. Londýn k tomu nabízí také skvělé školy a nákupní příležitosti. Znělo to jako ráj.
A v Londýně rázem vyrostla nová třída „posluhovačů“ ruských oligarchů. PR agentury si rázem mohly účtovat klidně 100 tisíc liber měsíčně za to, že jejich mediálně zdatní mluvčí budou odrážet výpady a vlezlé dotazy novinářů na podnikání boháčů s vazbou na Kreml. Bývalí politici si zase mohli přijít minimálně na stejnou částku za roční členství v předsednictvu nějaké z firem patřících oligarchům. Ve srovnání 305 librami denně za účast na zasedání Sněmovny lordů, kam často vysloužilí politici míří, to byla často neodolatelná nabídka. A londýnští právníci se při sazbě tisíc liber na hodinu s ruskými oligarchy také rádi pobavili.
Megajachta za 600 milionů dolarů, kterou vlastní ruský oligarcha Ališer Usmanov, se stala jedním z prvních cílů úřadů zabavujících majetek kremelských prominentů nově uvedených na sankčním seznamu Západu. Američané dokonce ustavili speciální jednotku KleptoCapture, která bude dohlížet na dodržování sankcí.
Prodat, nebo konfiskovat. Jachty, fotbalové kluby a další majetek ruských oligarchů je v ohrožení
Leaders
Magnet na „pofiderní” peníze
Dnes už jsou ale tyto ruské peníze příliš „horké“. Až do nedávna si mohli ruští miliardáři Londýna a svých sídel v Kensingtonu, Mayfair či Knightsbridge v tichosti užívat. Nyní se ale ocitají ve středu pozornosti a veřejnost si žádá, aby proti nim bylo zakročeno.
Pravděpodobně tak dojde na přísnější pravidla ohledně dokládání původu majetku. Při jejich nedodržení by podnikatelé mohli riskovat, že jejich majetek propadne britskému státu. Velká Británie nicméně netrpí nedostatkem pravidel, ale spíše laxním přístupem při jejich vymáhání.
Země ročně utratí miliardu liber na řešení finanční kriminality, ale praní špinavých peněz tamní ekonomiku ročně stojí stokrát tolik. Co ale čekat od špatně placených právníků a vyšetřovatelů ve státních službách, kteří jsou převálcováni týmy protivníků vydělávajícími desetinásobek. Nejedná se tak o souhrn náhod, které by z Londýna udělaly přední destinaci pro ty, kteří ke svému majetku nepřišli úplně tradiční a férovou cestou. Zdá se, že jde o britský byznys model.
Až se z města nad Temží vypaří ruské bohatství, jiné pofiderní peníze odjinud je rychle nahradí. Rusko není jedinou zemí bohatou na přírodní zdroje, které vládnou pokřivené elity. Nigerijské, ázerbajdžánské a další petrodolary tečou Londýnem proudem. Saúdská Arábie se svými skandály určitě není jednoduchým spojencem ostrovního království, to ale nebrání tomu, aby tamní boháči nemohli ve Velké Británii investovat ve velkém. Londongrad je pravděpodobně mrtev, ale brzy ho nahradí něco jiného.
Ruský prezident Vladimir Putin není po agresi vůči Ukrajině kladným hrdinou ani v Rusku. Nesouhlasí s ním obyčejní lidé a kritizují ho oligarchové, píše CNBC.
Putina po anexi Krymu Rusové milovali. Teď je to jiné
Politika
Ruský oligarcha Roman Abramovič se podle Bloombergu zbavuje svých londýnských nemovitostí, na přetřes ale přichází i jeho fotbalový klub Chelsea. Švýcarský miliardář Hansjoerg Wyss potvrdil, že jej oslovili, aby klub koupil. Podle televize Sky za něj Abramovič požaduje tři miliardy liber (93 miliard korun).
Abramovič chce za fotbalový klub Chelsea tři miliardy liber, prodává i londýnské nemovitosti
Leaders
>>>>>> Vše k dění na Ukrajině sledujete zde <<<<<<
JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.