Vracet se k „běžnému byznysu“ s Ruskem by byla obrovská chyba, říká Lipavského náměstek
Skepse ohledně budoucí obnovy Ukrajiny je sice v současné situaci pochopitelná, ale západní podpora napadené zemi určitě neskončí. Náměstek ministra zahraničí Jan Marian nepochybuje, že na Ukrajinu bude dál proudit pomoc západních zemí i mezinárodních finančních institucí. „Je hodně důležité, abychom se nepoddávali ruským narativům typu, že Rusko není možné porazit,“ řekl dále v rozhovoru pro Export.cz.
Už dnes podle náměstka ministra vidíme, že i Rusko má obrovské problémy s mobilizací a s válečnou ekonomikou, byť dopad sankcí není tak rychlý, jak jsme si mysleli. Připouští, že některé firmy i politici v Evropě počítají s tím, že se vztahy s Ruskem vrátí k „business as usual“, běžnému byznysu. „Já si myslím, že by to byla obrovská chyba. Vraceli bychom se k závislostem, kterých už jsme se do značné míry zbavili,“ argumentuje Jan Marian.
V Černínském paláci měl na starosti mimo jiné revizi vztahů s Ruskem a zabývá se také spoluprací s Ukrajinou a podporou mírového plánu prezidenta Volodymyra Zelenského.
Budoucí obnova Ukrajiny zůstává pro český i mezinárodní byznys důležitým tématem, ale v poslední době zaznamenávám také více skepse. Souvisí to s vývojem situace na frontě, výsledky amerických voleb nebo stavem evropské, zvláště německé ekonomiky. Země EU budou mít hodně starostí s vlastním hospodářstvím. Jak takovou skepsi vnímáte?
Skepse je logická, situace opravdu není jednoduchá, což platí i pro vývoj na frontě. Jsou tu určitá očekávání ohledně nové americké administrativy, ale nevíme, jaká bude realita. Nakonec to může být i tak, že Ukrajinu silně podpoří. Je hodně důležité, abychom se nepoddávali ruským narativům typu, že Rusko není možné porazit. Už dnes vidíme, že i Rusko má obrovské problémy s mobilizací a s válečnou ekonomikou, byť dopad sankcí není tak rychlý, jak jsme si mysleli.
Vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný v jednom z rozhovorů pro Export.cz uvedl, že obnova Ukrajiny je příležitosti pro český byznys, aby se naučil více spolupracovat s mezinárodními finančními institucemi. Skepsi ale posiluje i skutečnost, že okupované oblasti Ukrajiny se v dohledné době zřejmě osvobodit nepodaří. Myslíte, že navzdory všem problémům mezinárodní finanční instituce obnovu země opravdu silně podpoří?
Nevíme, jaký bude další vývoj na frontě, ale jsem přesvědčen, že na Ukrajinu bude proudit západní pomoc a že tam budou aktivně působit mezinárodní finanční instituce i další donoři. Je důležité, aby se české firmy i nevládní organizace učily využívat různé mezinárodní prostředky a fondy. Například Člověk v tísni už je dnes obrovská organizace, která je schopna úspěšně žádat o různé evropské a mezinárodní fondy. Dlouhodobě podporujeme české firmy a další subjekty, aby se hlásily do různých evropských výběrových řízení v rámci rozvojové spolupráce, což je koneckonců agenda, kterou teď bude mít komisař Jozef Síkela. To samozřejmě nezaručuje, že české firmy budou v těchto tendrech úspěšnější, ale v Česku se podle mě zvýší povědomí o tom, co všechno se dá za evropské peníze dělat.
To, že část Ukrajiny může zůstat okupovaná, posun k plnohodnotné obnově země nezbrzdí? Mnozí očekávali, že nastane ve chvíli, kdy se podaří osvobodit další území.
Obnova Ukrajiny už fakticky začala a myslím, že tady nebude nějaký jasný časový zlom, který by odděloval její různé fáze. Z hlediska mezinárodní spolupráce je pro nás důležité, že jsme se dohodli na určitých projektech například s Tchaj-wanem nebo Spojenými státy. Stejně tak už máme zkušenosti s vícestrannou spoluprací například v obranném průmyslu se zeměmi jako Nizozemsko, Dánsko nebo Německo.
Přesto bych řekl, že obnova Ukrajiny je nyní spíše v rané fázi…
Vidím české projekty na Ukrajině, které se úspěšně realizují už teď. České firmy na tamním trhu investují, příkladem může být výstavba větrného parku na západní Ukrajině, na němž se podílela firma MND, nebo investice v zemědělství. Rozvíjí se licenční spolupráce v obranném průmyslu, společná výroba zbraní včetně dronů. Ukrajina je zemí s obrovským ekonomickým i lidským kapitálem, surovinami, nadějnou perspektivou v oblasti obnovitelných zdrojů i historicky zajímavým průmyslem. I v současné složité situaci se ukazuje, že Ukrajina je pro nás velmi perspektivní a zásadní partner. Česko bude benefitovat z toho, že jsme na tamním trhu dlouhodobě a jsme aktivní ve Lvově, Kyjevě, Dnipru i celé Dnipropetrovské oblasti.
Česko si musí připravit 260 miliard ročně navíc. Trump totiž v úterý potvrdil, že bude žádat, aby země NATO dávaly na obranu 5 procent HDP. Mnohé země EU ale možná ztratí vůli na Ukrajině dále válčit, když už budou muset boje platit ze svého, ne z amerického. I to Trump zřejmě testuje.
Trump má mazaný plán. Chce, aby země NATO na obranu dávaly pět procent HDP
Názory
Rusko nemá zájem na míru
Může vyhlídky obnovy Ukrajiny povzbudit dosažení míru, o kterém se dnes hodně mluví?
O mírových jednáních, další mírové konferenci, nějakém mírovém řešení, příměří nebo stabilizaci fronty se dnes mluví opravdu hodně. Jsem v tomto ohledu velmi opatrný. Za prvé nevěřím, že Rusko chce reálně jednat o míru. Putin hodlá jít ve své agresi tak daleko, jak to jen bude možné. Představa, že se tentokrát s Ruskem dohodneme a Putinův režim se s tím spokojí, není reálná. Nevidím žádnou změnu v ruském chování.
Za druhé musí mít ohledně míru klíčové slovo sama Ukrajina. Vzpomeňme si na první ruskou agresi proti Ukrajině na Donbase a na Krymu v letech 2014-2015. Stabilizovat situaci měly Minské dohody, které v konečném důsledku vedly jen k tomu, že Rusko spustilo plnohodnotnou agresi v roce 2022. Nevidím tady důvod k optimismu. Není to jenom o jednom člověku, o Putinovi, ale celkově o dnešním ruském režimu. Česko podporuje mírový plán a plán vítězství prezidenta Volodymyra Zelenského, který mimo jiné předpokládá posílení ukrajinských obranných kapacit.
Čeští diplomaté upozorňují, že významná část byznysu v Německu i dalších zemích pořád předpokládá, že Evropa bude rozvíjet ekonomické vztahy s Ruskem. Jakmile začnou případná jednání o příměří nebo i trvalejším míru a bude do nich zapojeno Rusko, téma rozvoje hospodářských vztahů bude v nějaké formě opět na stole…
Jak jsem řekl, otázkou je, jestli Rusko vůbec chce o míru jednat. Některé firmy i politici v Evropě skutečně počítají s tím, že se vše vrátí, jak se říká v angličtině, k business as usual, běžnému byznysu. Já si myslím, že by to byla obrovská chyba. Vraceli bychom se k závislostem, kterých už jsme se do značné míry zbavili. Pokud se nějak zásadně nezmění ruský režim, ruský systém, čekají nás spíš léta, možná desetiletí zadržování Ruska. Už jsme v Evropě získali velké zkušenosti. Mnozí Němci, ale i další Evropané věřili, že můžeme vůči Rusku uplatňovat přístup Wandel durch Handel – to znamená, že prostřednictvím obchodu dosáhneme změny a budeme exportovat také naše demokratické hodnoty. Nakonec jsme zjistili, že v případě režimů, jako je ten ruský, to někdy spíš vede k tomu, že se firmy stávají lobbisty jejich pozic a postojů. I kdyby se situace nějak stabilizovala, nebylo by moudré se ve vztahu k dnešnímu Rusku vracet k business as usual – ani v politice, ani v obchodu.
Obnova Ukrajiny přiláká do země spoustu firem z celého světa, konkurenční boj bude tvrdý. Češi nemohou spoléhat na to, že mají předem vyhráno díky sympatiím Ukrajinců. „A už vůbec nám tyto sympatie nepomůžou k úspěchu v tendrech Světové banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj nebo Evropské investiční banky,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz český vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný.
Tomáš Kopečný: Ukrajina nás může naučit využívat peníze mezinárodních institucí
Money
Pokud by se nějaká jednání o míru přece jen uskutečnila, je možné předpokládat, že podmínkou Ruska bude zrušení západních sankcí.
Naše sankce by měly trvat, dokud Rusko neopustí území Ukrajiny. Jediné skutečně trvalé řešení je, že Ukrajina bude kontrolovat svoje hranice z roku 1991. Otázkou zůstává, kdo by vlastně o míru jednal a jaký by měl mandát. Sankce jsou zaváděné formou konsenzu na evropské úrovni, pak jsou tu sankce národní, americké… Nevíme, jaký bude další vývoj, ale rozhodně víme, že jsme měli Ukrajině mnohem víc pomoci už v roce 2014, a to i vojensky. Dnes bychom nemuseli řešit stávající situaci. Hodně jsme se poučili, byli jsme a stále jsme velmi solidární s Ukrajinou, ale naše podpora často přichází relativně pozdě. Je důležité Ukrajinu nadále maximálně vojensky i politicky podporovat. Ukrajina uskutečňuje spoustu reforem, které souvisí také s vyhlídkou vstupu do Evropské unie a které pomůžou i podnikatelskému klimatu v zemi. Bude to ještě složitý proces na obou stranách, ale vidíme vůli Ukrajiny jít cestou modernizace a evropských standardů. Neměli bychom tento proces ohrožovat tím, že bychom nějak omezovali naši podporu.
Sankce fungují
Zmínil jste dopad protiruských sankcí. Opravdu Rusko oslabují?
Bezpochyby. Vidíme, že sankce fungují, mají účinek. Jejich důsledkem je ostatně i to, že Rusko přestalo zveřejňovat některé základní makroekonomické statistiky. Není to tak, že by se situace změnila ze dne na den. Rusko je schopné mobilizovat vnitřní zdroje, přešlo na válečnou ekonomiku a část obyvatelstva je ochotna se obětovat. Sankce ale Rusku komplikují přístup k některým technologiím a celkově dopadají na tamní ekonomiku. Musíme se věnovat dalším krokům, mluvit s některými partnery, u nichž máme pocit, že v jejich zemích se sankce obcházejí. Za naše ministerstvo můžu říct, že jsme schopni dodržování sankcí kontrolovat, máme dlouhodobé zkušenosti i z jiných zemí. Naši diplomaté fyzicky kontrolují některé vývozy přímo na místě. Hodně v tom ještě musíme udělat na evropské úrovni a mluvit se třetími zeměmi. Hodně jsme se naučili i v tom, co všechno proti nám Rusko dělá.
Mám pocit, že významné části české i evropské veřejnosti pořád není úplně jasné, jaké formy hybridní války proti nám Rusko používá…
Myslím, že se to zásadně posunulo. Už minulá česká vláda byla ruským chováním fakticky donucena po výbuších muničních skladů ve Vrběticích začít revizi vztahů s Ruskem. Současná vláda v tom pokračuje, řešíme zbývající témata, závislosti, čistíme stůl, což se typicky týká například opuštění postsovětských bank nebo snížení ruské diplomatické přítomnosti v Česku. Na evropské úrovni lobbujeme, aby ruští diplomaté nemohli volně cestovat v rámci Schengenu. Také jsme se naučili, že řada ruských výhrůžek, takzvaných red lines, červených linií, ve skutečnosti neplatí. Zároveň vidíme, že Rusko ve svých aktivitách pokračuje, jsou tu důvodná podezření, že některé požáry a výbuchy v evropských zemích způsobily ruské sabotážní akce.
Českým firmám začaly přicházet první objednávky spojené s obnovou Ukrajiny. Některé obdržely konkrétní nabídky a nyní je uskutečňují, další jsou ve fázi příprav. Vyplývá to z průzkumu mezi téměř 200 členy Hospodářská komory a Svazu průmyslu a dopravy ČR. Podle prezidenta Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka mají zakázky v současnosti hlavně firmy, které zatím s ukrajinským trhem neměly zkušenosti.
Obnova Ukrajiny. Českým firmám začaly přicházet první objednávky
Zprávy z firem
To vše se, předpokládám, odráží i v naší podpoře Ukrajiny…
Ukrajina dnes zajišťuje i naši bezpečnost. Představme si, že by ruští vojáci byli ve Lvově a co by to znamenalo pro naši bezpečnost, z hlediska výdajů na obranu, posilování armády… Pomáháme Ukrajině, ale děláme to i pro naši bezpečnost.
Zaznamenáváte nějaké případy, že by sankce vůči Rusku obcházeli čeští byznysmeni?
Jsme schopni hlídat vývozy českých firem v citlivých položkách, to je práce mých kolegů z ministerstva zahraničí, Licenční správy a dalších institucí. Vidíme, že podle statistik roste vývoz z Evropy do středoasijských zemí, což se týká třeba luxusního zboží, které ale nepodléhá sankčním režimům. Snažíme se na evropské úrovni sankční režimy zdokonalovat a přicházet také s našimi národními sankcemi. Občas zaznamenáváme zprávy médií, že se na bojišti objevily nějaké české díly, ale velmi často jsme si schopni s firmami vyjasnit, že nejde o export z Česka. Mohou to být nějaké starší zásoby nebo reexport z jiné země, na který české firmy neměly žádný vliv.
Vysvětlujete českým firmám, že by neměly sankce obcházet?
Věřím, že to české firmy dobře vědí. Pořádáme ale různé semináře, děláme osvětu, jaké jsou dnes sankční režimy EU.
Útky na energetiku Ukrajince nezlomí
Vraťme se k nynější situaci na Ukrajině. Její energetiku podle všeho čeká ještě náročnější zima než v minulých letech. To bude mít dopady na celou ekonomiku a nejspíš posílí skeptické hlasy ohledně její budoucí obnovy. Vidíte to také tak?
Je to možné. Už třetím rokem říkáme, že zima bude kritická. Zdá se, že tato zima bohužel skutečně bude pro Ukrajinu kritická. Rusko se snaží rozbít její energetickou infrastrukturu, ale jestli si Rusové myslí, že tím odpor Ukrajiny zlomí, mýlí se. Všechno, co dnes Rusko dělá, jenom posiluje ukrajinskou národní identitu. A to se děje už od roku 2014. Vzpomeňme si, v jakém stavu byla ukrajinská armáda, ukrajinský stát v roce 2014. Ruská agrese vedla k tomu, že Ukrajina realizovala spoustu reforem. Zavádí je i kvůli vizi členství v Evropské unii. Zásadně změnila své ozbrojené síly. Dnes je Ukrajina skutečně schopná bojovat za svoji, ale i naši bezpečnost.
Česko se snaží ukrajinskou energetiku podpořit, kromě té decentralizované se tuzemské firmy zajímají i o budoucí projekty v jaderné energetice. Také na Ukrajině se diskutuje o tom, jestli tam má jádro budoucnost. Co si o tom myslíte?
Nejsem odborník na energetiku, ale předpokládám, že Ukrajina bude dál využívat jádro. Vidím v něm velký prostor pro spolupráci. Společně se Švédskem, Francií a Japonskem se podílíme na aktivitách v oblasti jaderné a radiační bezpečnosti v rámci ukrajinského mírového plánu. Naše ministerstvo spolupracuje se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost a jeho šéfkou Danou Drábovou, máme představu, jak zajistit bezpečnost Záporožské jaderné elektrárny a celé ukrajinské jaderné energetiky. Zároveň se vzhledem k ruským útokům musíme věnovat aktuální pomoci, Češi dodali zhruba stovku kogeneračních jednotek pro decentralizovanou výrobu elektřiny a tepla v Charkovské a Dnipropetrovské oblasti. Ukrajina má také velký potenciál v obnovitelných zdrojích i energetických úsporách, což znamená velkou šanci pro české firmy i technologie.
Paralela mezi rekonstrukcí Ukrajiny a poválečným Marshallovým plánem vždy pokulhávala. Realizace Marshallova plánu odstartovala až několik let po druhé světové válce. Obnova Ukrajiny začala ještě během války s Putinovým Ruskem a časem přejde do fáze poválečné rekonstrukce. Plány obnovy napadené země se vytvářely v době, kdy nebylo jasné, kdy a jak přesně válka skončí. Na tom se nic nemění. Přesto se na Západě čím dál víc skloňuje termín „únava donorů“, píše v analýze na Export.cz Jan Žižka, editor časopisu Moderní ekonomická diplomacie.
Nastal čas na plán B pro obnovu Ukrajiny. Nabídnout investorům širší záruky
Money
V poslední době se hodně mluví o narušování dodavatelských řetězců v mezinárodním obchodu kvůli různým válečným konfliktům ve světě. Vy se také zabýváte dopravou v Černém moři. Jak hodnotíte současnou situaci?
Česko se snaží podpořit vytváření bezpečných obchodních koridorů. Ukrajinci dokázali v Černém moři takový námořní obchodní koridor zprovoznit v srpnu 2023 – díky kreativitě a inovacím například v používání námořních dronů. Země, která dnes prakticky nemá vlastní loďstvo, dokázala vytlačit ruské vojenské lodě ze západní části Černého moře.
Takže to byl i vojenský úspěch…
Ano. Tímto koridorem proudí obilí do světa. Od srpna 2023 tak bylo možné vypravit přes tři tisíce nákladních lodí s nákladem 57 milionů tun obilí, což je víc než před únorem 2022. Ukrajina obnovila námořní obchod. Je to důkaz, že Ukrajina dokáže čelit nominálně silnějšímu protivníkovi. Celý vývoj situace kolem ukrajinského obilí navíc ukazuje zemím globálního Jihu v Africe, Jižní Americe nebo Asii, proč je ruská agrese problém. Některé africké země jsou zase závislé třeba na dovozu hnojiv. Ruská agrese nemá zásadní negativní dopad jenom na Evropu, ale také na mezinárodní obchod, mezinárodní právo i potravinovou bezpečnost ve světě. Ruské chování vede k tomu, že řada zemí Jihu tohle chápe.
Stále je tu ale dost zemí globálního Jihu, které mají pocit, že by se teď měly víc spoléhat na Rusko.
Právě prosto musí Evropa i česká diplomacie jednat, mluvit s partnery z Jihu a vysvětlovat jim podobné konkrétní záležitosti. V některých zemích jsou ochotni tomu naslouchat, ale je tu také pochopitelně dost zemí, které se snaží pragmaticky balancovat. Když jim něco nabídne Rusko, Čína nebo Evropa, snaží se toho využít. Také ale čím dál více vidí, že ruská nebo čínská pomoc není zadarmo a má řadu negativ.
Slovenský premiér Robert Fico pohrozil Ukrajině vedle zastavení dodávek elektřiny také snížením podpory Ukrajinců, kteří se zdržují na Slovensku. Učinil tak ve vyjádření na sociální síti a v reakci na středeční zastavení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu po vypršení příslušného kontraktu mezi ruským podnikem Gazprom a ukrajinským Naftohazem. Zastavení tranzitu Fico označil za sabotáž ze strany ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Kyjev, který už téměř tři roky čelí ruské vojenské invazi, platnost smlouvy o tranzitu plynu podle očekávání neprodloužil.
Fico vyhrožuje Kyjevu. Snížíme podporu Ukrajincům na Slovensku, řekl
Politika
Globální otazníky
Pro budoucnost dopravy v Černém moři je klíčová role Turecka, které má pořád významné vztahy i s Ruskem. Jak vnímáte možnosti spolupráce s Tureckem?
Turecko má určité zájmy ve vztahu k Ukrajině, Evropě i Rusku. Bereme to na vědomí a s Tureckem mluvíme o řadě záležitostí, včetně sankcí nebo ukrajinského mírového plánu. Uvidíme, jaký bude další vývoj. Všichni také sledujeme, jaký bude přístup nové americké administrativy, ale i Číny. Čína za ruskou agresí určitým způsobem stojí a je potřeba o tom mluvit i s ní. Vzhledem k účasti severokorejských vojáků ve válce je stále více jasné, že jde o globální konflikt. Zároveň může zapojení Severokorejců ukazovat, že se Rusko snaží šetřit vlastní lidi od mobilizace.
Víme, že pro příští americkou administrativu bude prioritou Čína. Spojené státy budou chtít, aby Evropa hrála aktivnější roli v případě ruské agrese, což my chceme a budeme dělat. Zároveň říkáme, že je důležité, abychom nadále fungovali v rámci NATO jako spojenci, a že to je výhodné pro nás i pro Spojené státy. Čínské a ruské chování nejsou dvě oddělené nádoby, dnes už je tu bohužel i jistá forma jejich koalice právě se Severní Koreou. Tím spíš musíme s budoucím americkým vedením spolupracovat na zvládání těchto hrozeb.
Měla by podle vás Evropa v jistém smyslu oživovat kissingerovskou politiku a snažit se vrazit mezi Moskvu a Peking určitý klín?
Nejsem expert na Čínu, měl jsem na starosti revizi vztahů s Ruskem. Teď se kolegové v Černínském paláci zabývají revizí vztahů s Čínou. Je jasné, že přístup vůči Rusku a Číně se liší a bude lišit. Ve vztahu k Rusku se jednoznačně zabýváme aktivní obranou a omezováním závislostí, debata o Číně je složitější. Bude třeba s Čínou aktivně mluvit, což je velká výzva pro nové vedení Evropské unie i pro členské státy.
Článek vyšel také na Export.cz. Další část rozhovoru s Janem Marianem o prosazování značky Česko ve světě najdete v nejnovějším čísle magazínu Moderní ekonomická diplomacie.
