Buckinghamský palác platí menší daň než řadovka v chudé čtvrti. Krachující samosprávy volají po reformě
Města a obce v Anglii mají velký problém. Minulý rok se čtyři, včetně velkoměst, ocitly v insolvenci, v příštích měsících se k nim možná přidají desítky dalších. To už těžko lze svést na špatný management. Financování samospráv potřebuje důkladnou reformu.
Birmingham je druhé největší město ve Velké Británii. Vloni se o něm hodně hovořilo, nebylo to však kvůli jeho historické pověsti „dílny světa“ či poměrně odvážné výstavbě (je tam i ikonická budova Jana Kaplického), důvodem byla jeho finanční situace. Město s více než milionem obyvatel totiž fakticky vyhlásilo bankrot.
Bankrot Birminghamu byl do jisté míry šok, protože je hodně na očích a v britském hospodářství má důležité místo. Nebyla to ale jediná samospráva, která už neměla kam sáhnout. Ani Robin Hood tentokrát nepomohl starobylému Nottinghamu a podobně skončil i Woking ležící kousek na jihozápad od Londýna. Jak se nyní ukazuje, nejde o odstrašující příklady, ale o špičku ledovce.
Mezi britskými obcemi se pomalu rozjíždí rozsáhlá krize. Minulý rok se v insolvenci ocitly „jen“ čtyři samosprávy, ale letos jich může být výrazně víc. O problémech se hovoří například v Middelsborough. Asociace místních samospráv odhaduje, že jedna z pěti anglických samospráv „velmi nebo docela pravděpodobně“ skončí v dohledné době bankrotem. V horizontu dvou let jim prý schází kolem čtyř miliard liber.
Kampaň Donalda Trumpa už patrně vybírá potenciálního kandidáta na viceprezidentský post. Přestože se hraje o hodně, nejde v konkursu o kompetence nebo zkušenosti, ale hlavě o jednu vlastnost. A to absolutní oddanost.
Karel Pučelík: Trump vybírá spolukandidáta. O místo viceprezidenta se může ucházet jen jeho oddaný následovník
Leaders
Zastaralá obecní daň
Konzervativní vláda Rishiho Sunaka problémy Birminghamu a dalších měst prezentovala jako výsledek mizerného managementu a neschopnosti místních politiků. Tomuto narativu nahrával i fakt, že se jednalo o samosprávy vedené Labouristickou stranou, takže se to vlastně v politickém boji docela hodilo. Vysvětlení je to ale už na první pohled příliš jednoduché na to, aby to byla pravda. Konzervativci navíc mají krátkou paměť a už si nevzpomínají, že v minulých letech bankrotovala i „jejich“ města.
Příslušný parlamentní výbor se nyní shodl na tom, že série bankrotů je strukturální problém vyžadující komplexní řešení. „Místní zastupitelstva v Anglii se dostávají do nekontrolovatelné finanční krize. Radnice jsou zasaženy dvojím způsobem, a to zvýšenými požadavky na jejich služby a zároveň výrazným snížením jejich reálné výdajové síly,“ shrnul stanovisko labouristický předseda výboru a bývalý ekonom Clive Betts. Samosprávy podle výboru potřebují okamžitou miliardovou finanční injekci i důkladnější reformu. Trnem v oku je jeho členům „zastaralá a regresivní“ obecní daň, která před dvaceti lety rozdělila domy podle hodnoty do osmi pásem s různými sazbami.
Kritika přitom není jen výmysl levicové opozice. K reformě vyzval i poměrně liberální týdeník The Economist. Obecní daň je totiž absurdní v tom, že se stále posuzuje podle cen nemovitostí z roku 1991. Je také nerovná, majitelé velkých a drahých domů běžně platí v poměru méně, než vlastníci nejlevnějších. „Extrémní příklad, Buckinghamský palác, jehož hodnota se pohybuje kolem jedné miliardy liber, spadá do pásma H, za který si westminsterská městská rada účtuje 1 828 liber, což je méně než za průměrný třípokojový dvojdomek v Blackpoolu. V letošním roce bude 46 procent domácností v Anglii platit vyšší obecní daň než palác,“ uvádí magazín.
Starý kontinent čelí před evropskými volbami další vlně populismu. Vhodným bitevním polem, na kterém se mohou tradiční a antisystémové strany utkat, je politika výstavby bydlení. Většina demokratických lídrů však na rostoucí ceny bydlení kouká jak premiér na německou Nutellu.
Karel Pučelík: Kde sebrat body populistům? Zaměřte se na bydlení
Názory
Odnesou to ti nejchudší
Pokud samosprávy své financování nezvládnou, musí vyhlásit bankrot podle paragrafu 114. V praxi to znamená, že se pozastaví financování všech nových projektů, odsunou se plánované investice, což má neblahý dlouhodobý vliv na rozvoj města. Rada pak může financovat jen ty nejdůležitější položky, jako je doprava, odpadové hospodářství, udržování parků a nejdůležitější sociální programy, zatímco město čeká drastická odtučňovací kúra a výprodej obecního majetku, a to včetně památek a historických či architektonických perel.
Nemusí to ale dojít až k bankrotu, aby to lidé poznali. Řada samospráv balancuje na hraně a už teď musí sahat k nestandardním opatřením, třeba zvýšení daně svým občanům a zároveň osekání „zbytných“ služeb. Běžně financují leccos – školy a péči o děti, knihovny, sociální, zdravotní a vzdělávací programy, podporují muzea turismus. Zvýšení daní i osekání odnesou ti nejchudší, kteří na komunitní služby nejen v době neúnosných životních nákladů často spoléhají.
