České pivo na seznamu kulturního dědictví UNESCO? To zas bude v álejích... vždyť vy víte co
Český svaz pivovarů a sladoven (ČSPS) usiluje o zapsání české pivní kultury na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO – vedle hlineckého masopustu, slovácké jízdy králů a verbuňku a zejména po vzoru belgického piva a tamní pivní kultury. Ale upřímně – co tím vlastně svaz pivovarů míní? Na dlouholetou snahu Čechů pěstovanou už od dob komunistů vypít co nejvíc piva za co nejméně peněz – v čemž jsme nejlepší na světě – není proč být hrdý. Je to asi jako kdyby chtěl někdo zapsat na seznam kulturního dědictví pankáčský zvyk válet se na koncertech opilý v blátě.
Česko je národem pivařů, o tom není pochyb, a je jen málo tuzemských milovníků piva, kteří by si nemysleli, že mu nerozumí. U většiny ale platí, že když před ně postavíte deset anonymních vzorků desítek nebo dvanáctek, horko těžko rozeznají značku alespoň dvou z nich. Nejspíš tak ještě tu „plzničku“.
Znalců, kteří dokážou ocenit dobré pivo, rozeznat jeho kvalitu, vážit cestu přes půl Prahy, jen aby dostali to nejlepší, a nebát se odmítnout v hospodě pivo, když je špatně načepované, nakyslé či jinak poškozené a riskovat konflikt s často nabroušenou obsluhou, těch je opravdu málo. Zbytek chlemtá, co může, protože to je přece český zvyk. Ale je to kultura? Není!
Rusům válka nebývale zdražuje boršč, Čechům zase knedlo vepřo zelo. Zejména když si ho dají v hospodě i s pivem. Drahoty budou částečně ušetřeni důchodci, protože kvůli válečné inflaci budou důchody potřetí valorizovány.
Lukáš Kovanda: Válka Čechům zdražuje knedlo vepřo zelo. A pivo
Názory
Druhé zavádějící slovo je dědictví – ano, pivo má v Česku tisíciletou tradici a zejména za komunistů se hospoda stala místem setkávání lidí a synonymem „nadávání na život“, protože veřejně to nebylo téměř možné. A pivaři od padesátky výš si jistě pamatují, jak tehdejší hospody vypadaly (a také to mnohým podnikům vydrželo i dlouhá léta po revoluci) – téměř jeden pajzl vedle druhého.
Ano, mělo to svou romantiku a dodnes se občas v médiích objeví reportáž na téma „zaniklých lidových hospod a výčepů“, které skutečně měly svou hrabalovskou poetiku, ale upřímně – dnes by v nich chtěl častěji vysedávat jen málokdo. Tohoto dědictví se naštěstí tuzemští provozovatelé restauračních zařízení zřekli.
Špatná zpráva pro pivaře. Inflace už si našla cestu i do pivnic a výčepů. Nově ohlásil zdražování čepovaného piva také Plzeňský Prazdroj. Výčepním jej bude od dubna prodávat o korunu na půllitru dráž. Kolik si připlatí pivaři se teprve uvidí. Prazdroj tak následuje příkladu pivovarů Staropramen a Budvar, jež pod tlakem růstu nákladů zdražily už dříve.
Prazdroj následuje pivovary Staropramen i Budvar. Zdraží piva na čepu, o korunu na půllitru
Zprávy z firem
Většina hospod a restaurací v posledních třiceti letech chvályhodně výrazně proměnila svůj interiér i chování personálu k lepšímu – byť narazit na vrchního, zejména v těch lidovějších hospodách, který je pánem tvorstva a velmi dobře ví, že může své hosty urážet, protože si to hosté jako správní závisláci nechají líbit – je stále dost. Takže jaké dědictví? Na staré pajzly většina pivařů ráda zapomněla a nové, lepší hospody nemůžou být dědictvím – jsou současností.
Ke kultuře mají nyní asi nejblíže minipivovary – ale to je otázka posledních zhruba deseti let, tak jaképak dědictví. Navíc jejich podíl na celkové spotřebě je asi procento, možná dvě.
Francouzi mají víno, Irové whisky a Belgičané pivo. Šedesát druhů lahvového a osm druhů na čepu lze ochutnat například v pražském podniku Bruxx. Na jejich jídelním lísku kromě speciálně kvašeného moku lze najít i další tradiční belgické pokrmy – od dvakrát smažených hranolek přes mušle, ústřice až po lutyšské vafle.
Dvakrát smažené hranolky a 60 druhů piv. Tak chutná Belgie v pražském Bruxxu
Enjoy
Za vzor si svaz pivovarů dává Belgii. Právem. Autor těchto řádků měl možnost před lety v Belgii pět měsíců žít a jako pivař byl nadšen. Obrovskou nabídkou piv, kdy snad každá hospoda nabízela aspoň dvacet různých čepovaných a lahvových piv, ale výjimkou nebyly ani pivní lístky o několika desítkách stran, přičemž jedno pivo lepší než druhé.
A také útulnými hostinci, zvykem popíjet pivo ze třetinkových sklenic na stopkách, přičemž téměř povinností je pivo čepovat do originálních sklenic s logem dané značky, příjemnou obsluhou, obřadem, při kterém vrchní pokaždé po natočení piva sejmul jídelním nožem překypující pěnu ze sklenic, a minimem lidí, kteří by svou večerní dávku piva nezvládali. K tomu mají Češi ale daleko, předaleko, asi jako nádražní bufet k michelinské restauraci.
A co se týče „českých pivních expertů“ – ti neměli v Belgii nejlepší pověst. Ostatně se tehdy v Bruselu tradovalo, že pokud někdo v tamní hospodě leží na stole či nedejbože pod stolem, bude to téměř jistě Čech – neboť si v rámci svého „kulturního dědictví“ obvykle poroučel silné belgické pivo rovnou do půllitru – „malé pivo přece Čech nepije“ – takže se po svých obvyklých pěti, sedmi půllitrech, na které byl zvyklý z domova, v Belgii poroučel ke stolu či k zemi.
Čeští obchodníci stahují z nabídky zboží ruského či běloruského původu, případně produkty spjaté s prezidentem Ruska Vladimirem Putinem. Reagují tím na invazi ruských vojsk na Ukrajinu, která začala ve čtvrtek. Vyplývá to z ankety mezi prodejci. A naopak se objevují tuzemské firmy, které zastavují vývoz do Ruska, jako například Budvar.
Do Ruska už nepošleme ani rubl. Čeští prodejci bojkotují ruské zboží, Budvar zastavil export
Zprávy z firem
V Česku jsou přitom podle dostupných údajů stovky tisíc lidí, kteří balancují na hraně alkoholismu či ji už překonali. Riskovat, že jich uctíváním piva přibude, asi není nejlepší nápad. Doba covidu tomu jen nahrává – v prvním covidovém roce 2020 podle údajů Státního zdravotního ústavu výrazně stoupla spotřeba čistého alkoholu na osobu na osm litrů, při odečtení abstinentů dokonce na 9,5 litru.
Jenže pivovary v Česku v témže roce 2020 uvařily 20,1 milionu hektolitrů piva, meziročně výstav klesl o 6,9 procenta. Spotřeba piva na obyvatele předloni klesla na 135 litrů na hlavu, a byla tak nejnižší od 60. let minulého století. Za poklesem výroby stála koronavirové restrikce a omezení provozu restaurací v ČR, ale i v zahraničí, uvedl tehdy svaz pivovarů a sladoven. Pokles spotřeby ovšem trvá už víceméně léta.
Nůžky mezi cenou piva v hospodě a piva doma se stále rozevírají. Pandemie a související „garážové party“ i nynější rapidní inflace rozevírání ještě zrychlují.
Do hospody na pivo už jen svátečně. Rozdíl v cenách točeného a baleného piva už je propastný
Money
„Nepamatuji, že by na tom kdy hospody a restaurace byly tak špatně," prohlásil před rokem, když svaz zveřejnil výsledky za rok 2020, jeho předseda František Šámal. A to je zřejmě důvod aktuálního přemýšlení o zápisu českého piva a pivního popíjení na seznam UNESCO. Protože i když se snad všechny tuzemské pivovary zapojily do kampaní typu „pijte s rozumem“, přece jen pro pivovary je spotřeba piva otázkou bytí a nebytí, je to jejich byznys. Nic víc, ale nic méně. S kulturou a dědictvím v české podobě však snaha o „zesvětovění“ tuzemského chlemtání co největšího množství piva nemá nic společného.
