V Praze je moc dětí a málo škol. Tak ať jdou jinam, radí diskutující
Komentář protikorupčního experta a bývalého šéfa Transparency International Davida Ondráčky, který se nesl v duchu „Praha zamezuje přístupu ke vzdělání,“ rozpoutal živou diskusi na sociálních sítích. Vybíráme některé z příspěvků.
„Problém není v počtu míst na středních školách. Židlí je pořád víc než uchazečů. Problém je v nabídce. A ta jde za kraji a hl. m. Praha. Naprosto nedostatečná kapacita na školách poskytujících všeobecné vzdělání. Nedostatečná s ohledem na zájem i využitelnost v budoucnosti,“ reaguje na Twitteru senátor a středoškolský pedagog Jiří Růžička, bývalý ředitel prestižního pražského gymnázia.
S jeho názorem, že nedostatečná kapacita pražských gymnázií a střední škol jde za kraji souhlasí i bývalý ministr školství Robert Plaga. „Rozumím, že to může být rodičům a hlavně dětem/žákům jedno, ale ten, kdo to má celou dobu v rukou, jsou krajské samosprávy - zřizovatelé středních škol. Jsou kraje, například Jihomoravský kraj,“ uvedl Plaga na Twitteru.
Poslední dubnový víkend se nesl v duchu zklamaných nadějí v tisícovkách rodin. Školy totiž uveřejnily výsledky přijímacích zkoušek. Zvláště pak v Praze ani heroické výkony nestačily na přijetí. O něco snazší to měli školáci v regionech, míní protikorupční expert a bývalý šéf Transparency International David Ondráčka. V případě hlavního města má jasno: „Praha zamezuje přístupu ke vzdělání,“ píše Ondráčka ve svém komentáři pro Newstream.
David Ondráčka: Praha zamezuje přístupu ke vzdělání
Názory
Hodně dětí, málo škol
„Bohužel nejde jenom o gymnázia, veliké převisy má v Praze skoro každá SŠ včetně ekonomek a průmyslovek. Problém je také to, že na pražské školy se hlásí také většina dětí ze Středočeského kraje. Politici se na to vy…, protože ví, že populační boom a silné ročníky za dva roky pominou,“ myslí si další diskutující.
„Ano, o tom letošním náporu vím. Ale snažit se dostat své dítě, trojkaře, na gympl mi nepřipadá úplně normální. Bohužel znám případy, kdy rodiče už od 2. třídy připravující své dítě na gymnázium. Pokud je dítě opravdu výjimečně nadané a studijní typ, tak jsem schopný to i pochopit. A pak je tu ještě jeden důležitý aspekt: kde brát kvalitní pedagogy. I ti, kteří by měli učit na gymnáziu, musí být něčím výjimeční. Přiznávám, že nesdílím názor ‚mám právo‘. I to právo si musí každý zasloužit. Nemyslím to opravdu zle. A díky za váš příspěvek, donutil mě se zamyslet,“ konstatuje další.
Přijímací zkoušky na střední školy (čtyřleté i víceleté), které proběhly minulý týden, mnoha rodičům způsobily totální deziluzi z našeho státu i samospráv. Nebyl to hezký pohled na nervózní fronty vystresovaných dětí a rodičů před pražskými gymnázii, kde se tlačily stovky dětí zelených strachem před zkouškami. Byla to bezmocná obžaloba neschopnosti našeho systému, který spíš odrazuje, než by vtahoval.
David Ondráčka: Traumatizované děti a rozčarovaní rodiče. Takové jsou výsledky přijímaček na střední školy
Názory
„To jsou pořád kecy o tom, že každý na gymnázium nemá. A já si stojím za tím, že když mají 88 bodů ze 100, tak na gympl jednoznačně mají a patří tam. Že pro ně není místo, je ostuda a chápu jejich zoufalství (které je často MNOHEM větší než zoufalství rodičů),“ reaguje na Twitteru jeden ze čtenářů.
Ne všichni ale s Davidem Ondráčkou souhlasí a viní systém.
„Sebevědomí se u mladých lidí (nejen) buduje nikoli dlážděním cest, ale podporou a povzbuzením při prohrách, problémech, komplikacích a těžkostech, které člověka čekají na každém kroku a za každou z nich je třeba učit se vnímat novou výzvu a nikoli zlost na ‚tamty škaredé, kteří mi to pokazili‘. Rodič by k tomu měl jít příkladem,“ zní z opačného názorového pole.
A jsou i rady pro nepřijaté uchazeče. „Nerozumím tomu proč by nemohli na internát někam do jinačího kraje. Apsoň je to připraví více se o sebe starat. Měl jsem spoustu spolužáků, kteří byli na internátě zdaleka a nebyl to problém,“ konstatuje kometující a zdaleka tento postoj nezastává sám.
Pozn. red. Redakce Newstreamu identitu komentujících zná.
Více než 40letá zkušenost s centrálně plánovanou ekonomikou a následná liberalizace všeho v myslích Čechů vytvořila z myšlenky státního plánování cosi odporného, nesmyslného a špatného. A to i tam, kde by to mělo smysl, například ve školství. Ukazuje se to téměř na všem od nedostatku kapacit ve školkách u velkých měst po nedostatek kantorů. Nyní se to projeví na plné čáře v situaci, kdy na střední školy má přijít rekordní počet potomků silných ročníků takzvaných Husákových dětí. 
Stanislav Šulc: Plánování je v Česku sprosté slovo. Teď na to dojedou „Husákova vnoučata“
Názory
Nedávný komentář Dalibora Martínka s titulkem „Učitelé se domohli vyšších platů. Kdy se my domůžeme lepší výuky?“ vzbudil mezi čtenáři velký ohlas. V redakci jsme obdrželi desítky souhlasných i nesouhlasných reakcí, statisticky v poměru 2:3. Přinášíme některé z nich. Zveřejňujeme je bez redakčních zásahů jen po běžné jazykové korektuře.
Dopis čtenáře: Proč se pořád řeší jen platy učitelů?
Názory
