Dalibor Martínek: Benzín u Čechů vítězí, auta na elektřinu jsou pořád propadák
V Česku je přes sedm tisíc čerpacích stanic na naftu a benzín. To je číslo, které udává ministerstvo průmyslu, takže je potřeba k němu být poněkud rezervovaný, jelikož státní úřady jsou vždy ve svých statistikách poněkud opožděné a nepřesné. Nicméně, číslo sedm tisíc asi leze brát jako relevantní.
Podle statistik stejného státního úřadu u nás prý nyní funguje necelých tři tisíce takzvaných bodů k dobíjení elektroaut. To na první pohled vypadá jako solidní číslo. Zdá se, že se nabíječky elektroaut rychle množí. Vypadá to, že nabíječek pro elektroauta je v zemi již téměř polovina v poměru k tradičním stanicím, pumpám.
Na první pohled to vypadá, že se Česko rychlými kroky přibližuje k jakémusi evropskému ideálu, že všichni nakonec budeme jezdit v elektroautech. A tudíž za sebou nenecháme žádnou uhlíkovou stopu, ať už je to cokoliv. První pohled však klame.
Mnozí lidé sice rádi opakují, že v českém autoprůmyslu jsou samé montovny, ale právě toto odvětví je největším investorem do aplikovaného výzkumu a vývoje v zemi. Člen představenstva Škody Auto Martin Jahn, který stojí také v čele českého Sdružení automobilového průmyslu, poukazuje na jeho vysokou přidanou hodnotu. „Kdyby tuzemské firmy neinvestovaly do vývoje, už by tu dávno nebyly,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz.
Martin Jahn: Evropa není jedničkou v inovacích. Tradiční evropské automobilky ale pořád drží silné trumfy
Leaders
Za prvé. Nabíjení elektroauta trvá nebetyčně dlouho. Ve veřejné stanici s napětím 220 voltů, a ty volty jsou podstatné, si za hodinu nabíjení doplníte asi tak deset procent kapacity baterie. Tedy zásobu elektřiny na nějakých dvacet kilometrů jízdy. To je skutečně tragické číslo, a každý majitel spalovacího auta by se vám vysmál. Cože, tankovat hodinu, a dojet potom dvacet kilometrů? To už by si člověk možná mohl pronajmout koně.
Fatální nefunkčnost sítě dobíjecích stanic je limitujícím faktorem celé evropské naivistické elektromobility. V Česku se do výstavby dobíjecích stanic pouštějí velcí hráči jako je ČEZ nebo nadnárodní E.ON. A další velké firmy. Těží z toho marketingové body, prý chrání planetu. A také jim to zlevní bankovní financování, když vykážou jakési body v nově vymyšleném systému ESG.
Když chudí dotují bohaté
Technologické mantinely ale pořád platí. Benzín či naftu natankujete během minuty. Tomu dosud žádný systém nabíjení elektroaut nemůže konkurovat. Takže, možná se nám množí nabíjecí stanice na elektřinu, ale pro řidiče jsou naprosto nefunkční.
Samozřejmě dobře funguje model, že si elektroauto dobíjíte přes noc doma u svého domu se solárními panely a chytrým úložištěm energie. To je ovšem řešení pro smetánku, která na to všechno ještě dokáže pobrat státní dotace. Není to řešení dopravy pro většinu populace.
Hned na úvod řekněme to nejpodstatnější. Ani úplné vymýcení aut se spalovacími motory v EU nemá samo o sobě šanci zpomalit, natož zvrátit proces klimatických změn.
Lukáš Kovanda: Evropa se ekonomicky likviduje. A planetě to nijak neprospěje
Názory
Jak vypadá volba lidu? Je silně ovlivněná regulacemi státu, potažmo Evropské unie. Vyšší regulace v podobě daní za naftu velmi změnily preference spotřebitelů. Zatímco v roce 2017 si téměř polovina Čechů kupovala auta na naftu, o rok později to bylo méně než čtyřicet procent. Lidé se vystrašili, že jednak budou muset za paliva platit víc, a za druhé, že jejich auta třeba nebudou moci vjet do center měst. Státy prostě brutální regulací zarazily rozvoj do té doby úspěšné technologie, která nás posouvala v dopravě vpřed.
Tlak na přechod k elektromobilitě od té doby sílí, podporovaný iluzemi mladé generace o záchraně planety a debatě o jakési pofiderní produkci oxidu uhličitého. Výsledkem je, že se v Česku za první pololetí letošního roku prodalo přes 75 tisíc aut spalujících benzín, což je víc než 65 procent všech prodaných aut na našem trhu. Benzín je v Česku mimochodem o víc než čtyři koruny dražší než nafta, protože si na něm stát vybírá víc než deset korun daně za litr.
Jdeme středem slepé uličky
Evropský boj proti naftovým motorům vedl k tomu, že se v Česku za pololetí takových aut prodalo jen přes třicet tisíc, 26 procent všech aut prodaných na trhu. A jak si vedou auta na elektrický pohon, preferovaná, předražená a bez kloudné možnosti je dobít? Za první pololetí letošního roku si je podle statistik Svazu dovozců automobilů pořídily necelé tři tisíce zájemců.
I to je přitom solidní číslo. Masivně podporovaná technologie totiž před pěti lety zajímala pouhé 0,1 procento zájemců o auto. Hlavně fanoušky.
Dá se nazvat rozvoj elektromobility raketovým? Z 0,1 na téměř tři procenta? Nebo je to pořád bizarní technologie na počátku své existence, která je nesmyslně podporovaná levicovými evropskými politiky, ale málo podporovaná třeba českým státem, kdy rozvoj dobíjecích stanic vázne? A měla by vůbec být podporovaná? Za deset let patrně zjistíme, že jsme kolem elektroaut, ať už z pohledu dotací nebo vlastní technologie, vyšli na slepou cestu. Mezitím budeme zkoumat nové slepé uličky, třeba vodíkový pohon. Co je ověřené a praktické, budeme týrat.
Západní Evropa, a s ní i Česko, přistoupila na hru o změně klimatu. Na příběh vyprávějící o tání ledovců, o zvyšování hladiny oceánů. Kvůli této iluzi se mění celý výrobní řetězec. Politici, uvěznění v tomto myšlenkovém konceptu, destruují vše, co Evropané za posledních dvě stě let vybudovali. Vrcholem šílené pyramidy je systém ESG, v podstatě diktát bank, které si díky idealistické představě západního světa o lepších zítřcích mohou lépe nacenit podmínky financování a zvyšovat poplatky.
Dalibor Martínek: Kdy Evropa pochopí, že elektroauta jsou slepou uličkou? Než se tak stane, bude to drahé
Názory
Prodej nových osobních aut v Česku v letošním prvním pololetí meziročně stoupl o 16,8 procenta na 115 548 vozů. Pokračuje nárůst podílu automobilů s alternativním pohonem, v pololetí činil 21,3 procenta. Téměř 45 procent nově registrovaných osobních aut byly sportovní užitkové vozy (SUV). 
Češi nakupují více aut. Jejich prodej meziročně stoupl o 16,8 procenta, kralují SUV
Zprávy z firem
