Dalibor Martínek: Bude válka? Co má Západ udělat, aby přežil ruskou agresivitu
Když i papež prohlásí, že svět je ve válce, asi na tom něco bude. Hlava křesťanské církve pro média mimo jiné řekla, že válka se nevede jenom na Ukrajině, ale i v jiných končinách světa. V Africe především, ale i v některých částech Asie.
Evropy a Česka se nejvíce týká ruská válka. Proto jí dáváme největší pozornost. Války v Africe Evropané přehlížejí. Dokonce i Francie, která si možná dosud myslí, že má nárok na kus černého kontinentu, vycouvala z marné války v Mali. Obecný evropský názor na africké boje, často lokální a nepřehledné, třeba v Kongu, v Mali, v Súdánu a v dalších zemích, je povýšený. Afričani se mezi sebou zabíjejí, tak je nechme.
V podobném duchu vnímá řada lidí a čelných představitelů evropských zemí vzdálenějších Rusku, tedy těch, které jsou nezávislé na ruských či ukrajinských surovinách, i válku na Ukrajině. Ať si to Rusové s Ukrajinci nějak vyřídí a nás tím neotravují.
Západoevropská přehlíživost, soustředění se na vydělávání peněz a nyní bohužel i nesmyslně na klima, posouvá svět do nové fáze. Ta nevypadá nijak růžově. Diktátorská Čína již dominuje z pozice peněz v řadě afrických zemích. Stejně početná Indie, která by chtěla být také vyspělou konzumní společností, velmi ráda začala nakupovat ruskou ropu, jejímiž dodávkami Putin vydírá Evropu.
Ruský prezident Vladimir Putin se ve svém úsilí o ovládnutí alespoň části Ukrajiny přirovnal k slavnému ruskému caru Petru Velikému. Jeho plány ale kříží fakt, že ruská populace ubývá po statisících ročně a jeho boj se západními sankcemi komplikuje skutečnost, že desítky tisíc aktivních Rusů v poslední době raději volí emigraci než život v Rusku, uvedla agentura Bloomberg. A další tisíce umírají na Ukrajině, ale jejich počet Kreml tají.
Putinovy velmocenské plány hatí vymírání Ruska, emigrace desítek tisíc lidí a padlí na Ukrajině
Politika
Bohužel, cynická slova Dmitrije Peskova, mluvčího Kremlu, o tom, že ve světě jsou i jiné země než ty západní, a že Rusko ze světového dění Západ nevymaže, mají svou pravdivou podstatu. Čína možná za rok obsadí Tchaj-wan. Spojené státy jadernou válku nerozpoutají. Diktátorské režimy budou vzkvétat. A Západ jim nemá jak čelit. Umírat do války se moderním a vystudovaným lidem nechce. Nebudou to dělat, dokud nepůjde do tuhého.
Rusové klidně vraždí ženy a děti, a ještě veřejně, zcela nechutně poučují Západ, jak se má chovat. Začátek nového věku. Za chvilku se přidá vyděračská Čína.
Západ musí přitvrdit
Je skvělé, že jsme v Evropě dospěli k nějakým společným hodnotám. Jinde ale mají hodnoty jiné. Vše nasvědčuje tomu, že pokud chceme zachovat existenci západního světa, budeme muset přitvrdit. Idealista by řekl, trvejme na svých principech, šiřme je. Stavme školy v Africe. To můžeme, ale evidentně to Západu slávu nepřidává.
Možná se dá ještě něco zachránit. Němci navyšují výdaje na armádu. Snad raději nemyslet na historické konotace, protože Němce ještě budeme potřebovat.
Ale znova, jaký obrázek se před námi rýsuje? Možná se Evropa vzpamatuje. Ale nelze přehlédnout, že komunikace mezi vyspělým světem a tím teprve „vyspívajícím“ se odehrává z pozice síly. Kdo je silnější, má pravdu. A Evropa brzo nebude silnější. Tedy, jestli ještě vůbec je. Přeformátování světa začalo.
Hlavním sponzorem Ruska během jeho války na Ukrajině je Evropská unie, spočetl finský institut. EU platí Rusku během války 14 miliard korun denně za fosilní paliva, i když třeba Francie mohla příslušné dodávky „utnout“.
Bipolární EU. Hlasitý kritik ale také největší sponzor války na Ukrajině, spočetl finský institut
Názory
Evropa ke konfliktům přistupuje „ekonomickým“ pohledem. Máme vyšší přidanou hodnotu, můžeme využít sankce. A přitom si zachováme všechny naše hodnoty, a ještě se můžeme tvářit jako šiřitelé dobra. Demokracie je fajn. Ale rakety umějí zabíjet lidi.
Všechny krásné představy po druhé světové válce, jak založíme svět na společných hodnotách, na respektu, vytvoříme „mluvírnu“ OSN pro všechny národy, a navždy už bude mír a pokrok, evidentně berou za své.
Rusové by rádi dál mluvili před plénem v OSN, ostatně jsou stálým členem nejvyššího orgánu této organizace. Ale mezitím si klidně budou vraždit lidi a okupovat cizí zemi. A mnoha státům světa je to úplně jedno. Ba dokonce naopak, ve své rebelii vůči Západu Rusku ještě fandí.
„Je jasné, že se blíží velká katastrofa a všechno to vede k nové válce… Vládne peklo,“ psal spisovatel Joseph Roth svému kolegovi Stefanu Zweigovi před druhou světovou válkou. Krásně to ztvárnil ve svém románu Ostende 1936: Léto přátelství německý spisovatel Weidermann Volker. Leckdo by mohl mít v současnosti podobný pocit, jaký tato skvělá kniha vystihuje.
