Dalibor Martínek: Česko stojí na rozcestí. Přimknout se k Německu, nebo upadnout do nicoty?
Může se Česko stát ekonomickým tygrem Evropy? Nebo bude povlávat v oceánu mezinárodních obchodních vztahů a bude závislé na tom, co rozhodnou Němci?
Třicet let se Česko krůček po krůčku snaží o to, aby jeho ekonomika prosperovala. A aby byla takzvaně nezávislá. Faktem je, že je závislá.
Je závislá na veškerém dění na světových trzích. Když v Rijádu rozhodnou, ze zištných důvodů, o snížení těžby ropy, Češi to pocítí na pumpách. Nafta a benzín zdraží, ekonomický růst zpomalí.
Z nižší perspektivy je Česko ekonomicky zcela závislé na vývoji v Německu. Česko-německá obchodní výměna tvoří třetinu českého zahraničního obchodu. Takže, můžeme tady například lamentovat nad německým politickým rozhodnutím o uzavření jaderných zdrojů energie. Ale důsledek tohoto rozhodnutí poneseme stejně jako Němci.
Zásadní rozpor s vládou máme v otázce daní právnických osob, říká Jan Rafaj, nový šéf Svazu průmyslu a dopravy, důležité lobbistické organizace. Rafaj v půlce května vyhrál volby do čela svazu. Ve finále porazil Rafaj, který ve svazu pracuje 12 let a je šéfem české pobočky společnosti Heimstaden, která spravuje čtyřicet tisíc bytů po OKD, i bývalého premiéra Mirka Topolánka. Co jsou jeho priority? A jak je chce prosadit?
Jan Rafaj: Neříkáme si kolem ceny nového jaderného bloku pravdu. Ale jádro potřebujeme
Leaders
Můžeme si namlouvat, že postavíme v Dukovanech nový jaderný blok. Němcům navzdory. Zástupci případných investorů, Korejci či Američané, již rozjíždějí marketingovou hru. Nic se však stavět nebude, pokud to neschválí Němci. Klíčový hráč Evropské unie. Můžeme se jakkoliv mezi sebou tvářit, že jsme svébytní. Faktem však je, že v evropském kontextu jsme marginální. Možná v našich očích sympatičtí rebelové, ale v očích zbytku kontinentu otravní a nezajímaví zaostalci.
Hra na nezávislost je sebeklam
Závislost na Německu je danost. Je to konstanta, se kterou by se měly veškeré myšlenky politiků na jakoukoliv reformu či směřování státu poměřovat. Když se v Česku bavíme o energetické nezávislosti na Rusku, musí v této hře hrát klíčovou roli Německo. Přes něj proudí do Česka plyn, ale i ze středozemního moře ropa.
Němci budují nové terminály na zkapalněný plyn, a nové trasy, po kterých plyn putuje. Kde je česká stopa, český zájem? Ano, český velvyslanec v Německu Tomáš Kafka se byl nedávno podívat na budování celé obří plynové infrastruktury. A komentoval to slovy, že jde o velkolepý plán. Toť z české strany vše.
Nikdy nebylo v přímořských městečkách na Rujáně méně Čechů než letos. Čechy vyplašily zprávy o dramatickém růstu cen. Ještě před rokem jste měli jistotu, že v každé hospůdce na promenádě potkáte české turisty. Letos je po nich amen. Když přičtete růst cen v Chorvatsku, stalo se novým prázdninovým hitem Polsko. Fotografie tamních přeplněných pláží sdílel každý český zpravodajský web.
Dalibor Martínek: Češi naletěli zprávám o růstu cen a utekli z Rujány do Polska. Udělali chybu
Názory
Improvizovaný tyátr. Žádná strategie
Jsou české zájmy a strategie tak tajné a vysoké hry, že se o nich nesmíme nic dozvědět? Nebo Česko, jako vždy, čeká, jak to dopadne? Možná jsou ministři na dovolené. Anebo celé léto poletovali po Evropě a dojednávali pro Čechy klíčové smlouvy? Nevíme o tom nic. Současná vláda je oprávněně kritizována za zoufalou komunikaci, kterou v této otázce opět potvrzuje.
Přitom jde o velké, strategické plány. Které rozhodují o prosperitě českého průmyslu a potažmo ekonomické kondici celé země, o životě každého z nás.
Český politický cirkus se však během léta věnuje margináliím, tyátrům, jako je setkání ministra Vojtěcha Blažka s bývalým hradním lobbistou Martinem Nejedlým. Nebo takzvané kauze šéfa jedné z pražských nemocnic. Jeho jméno není třeba zmiňovat, za půl roku si ho stejně nikdo nebude pamatovat.
Ministra spravedlnosti Pavla Blažka jak známo, ve středu zaskočila „nevídaná bouřka“, a tak strávil pět hodin s Martinem Nejedlým, poradcem bývalého prezidenta Miloše Zemana. Bylo to v oblíbené restauraci pana poradce, pozval tam pár svých přátel. Začaly ovšem padat kroupy a tak ministr, který bydlí poblíž, do hospody náhodou nakoukl. „Přišel tam, a říká, já mám od těch krup pomlácenou hlavu“ přiblížil středeční situaci Nejedlý. Ještě se divíte, že si Blažek k jeho stolu přisedl?
Politický diář Jany Havligerové: Ministři lžou, až se jim od huby práší
Názory
Mezitím se na mezinárodní scéně rozhoduje, mimo jiné, o energetické strategii. Češi by si měli přestat hrát na jakési tygry, kteří jdou svou vlastní, tajemnou cestou. A postavit se čelem k hlavním myšlenkovým proudům. Buď budeme jejich aktivními účastníky, nebo nás stejně za čas smetou.
