Dalibor Martínek: Daň z nemovitostí je marginálie. Potíží Česka je slabost činit odvážná rozhodnutí
Vládní balíček se týká i realitního trhu. Nejvíc se mluvilo o dani z nemovitosti. Mnoho serverů vytáhlo titulky ve smyslu, že daň „výrazně“ roste. A že majitelé bytů ji přenesou na nájemníky, a nájmy kvůli tomu prý porostou. Pravda je jinde.
Řeč je o dani ve výši stovek korun, maximálně nižších jednotek tisíc ročně za byt. Zvýšení daně znamená za průměrný byt v Praze asi sedm set korun ročně navíc. Čili desítky korun měsíčně. To asi nebude fatální položka. Mnoho pronajímatelů ji však zneužije při dalším zvyšování nájmů. Které ovšem bude mít jiný důvod, a sice, že majitelé chtějí na nájemnících víc vydělat.
Samozřejmě má daň z nemovitostí svou druhou stanu, a tou je příjem obcí a státu. Vládní balíček nyní počítá s tím, že zvýšení daně půjde do jeho děravého státního rozpočtu. Obce se zase těšily, že případné zvýšení daně by šlo do jejich kas. Mohly by potom za ně pořizovat všelijaké další cyklostezky, hřiště či chodníky ze zámkové dlažby.
Vláda zveřejnila soubor opatření, jimiž se chystá snížit schodek státního rozpočtu v příštím roce o 94,1 miliardy korun, v roce 2025 o dalších 54,4 miliardy korun. Zahrnuje zvýšení daní firmám i zaměstnancům, daně z tabáku, alkoholu a hazardu nebo daně z nemovitosti. Vzrostou také odvody živnostníků a stát opět zavede nemocenské pojištění pro zaměstnance. Snížené sazby daně z přidané hodnoty (DPH) se sloučí na 12 procentech, dosud byly deset a 15 procent. Díky tomu mají naopak zlevnit potraviny, bydlení a zdravotnické prostředky. Ostatní položky, které dosud byly v jedné ze snížených sazeb, se ale přesunou do základní 21procentní sazby. 
PŘEHLEDNĚ: Co obsahuje konsolidační balíček vlády
Politika
Ministr financí Stanjura však teď tyto peníze moc chce. V současnosti přináší tato daň státu téměř 13 miliard korun ročně, které ovšem částečně rozděluje obcím. Po zvýšení daně to bude o devět miliard korun víc. Zatímco pro majitele bytu či domu je vládní zdražení na úrovni stokorun, pro obce nebo státní rozpočet už jde o zajímavé položky.
I proto se Svaz města a obcí velmi pobouřil, když se dozvěděl, že výnosy ze zvýšení této daně mají mířit do státního, nikoliv obecního rozpočtu. Jelikož jsou Starostové účastníci současné vlády, bude kolem směřování peněz ještě ve sněmovně a v zákulisí humbuk. Ale ODS se teď chce prezentovat jako silná strana. Možná za tento zvýšený státní příjem bude muset potajmu Starostům nabídnout nějakou kompenzaci.
Stavebko jako relikt minulosti
Dalším vládním opatřením, které se přímo dotýká oblasti bydlení, je snížení státní podpory stavebního spoření na maximálně tisíc korun ročně. Další veřejný škrt je v tomto případě spíše výrazem slabosti vlády. Podpora jde na historicky překonaný produkt, který už neplní původní úlohu, kterou byla podpora bydlení mladých. Stavební spoření už v současných cenách bytů a domů žádné bydlení nikomu nezajistí. Stal se z něj jeden z mnoha bankovních produktů, jenž má tři účely.
Ministr financí Zbyněk Stanjura vrací na stůl možné snížení nebo zrušení podpory státnímu stavebnímu spoření. Po prezidentských volbách se totiž vládě otevírá několikaměsíční „okno příležitosti“, kdy může provádět citlivá a nepopulární úsporná opatření. 
Lukáš Kovanda: Potlesk pro Stanjuru. Dotovat stavebko bohatým je nesmysl
Názory
Z pohledu státu jde o to ukázat jakousi sociální, lidovou tvář. Té se pětikoalice nechce vzdát. Z pohledu klientů bank jde zcela racionálně o aspoň nějaký, sice ničím nezasloužený, ale přesto výhodný bonus, který za ně platí někdo jiný. A z pohledu bank státní příspěvek podporuje jejich produkt, historicky oblíbený – podpora bývala i čtyři a půl tisíce korun.
Kdo to zaplatí?
Stavební spoření nemá v současnosti vliv na dynamiku trhu s byty, skutečně jde jen o jakýsi relikt minulosti. Stát mohl svou podporu klidně zcela zrušit. K tomu však pětikoalice nenašla odvahu, nebo shodu. Možná proto, že stavební spoření má v současnosti založeno víc než tři miliony Čechů. Což je vlastně docela vtipné. Myslíme si, jak je tento produkt výhodný, a přitom ho ze svých daní všichni dotujeme jen proto, abychom si tuto daň potom ve státní podpoře, osekané o provozní náklady státu a marži bank, vybrali zpět.
Na celém vládním úsporném balíčku není nejhorší, že škrtá nějaké podpory, dotace, nebo že někomu zvyšuje daně. To by šlo pochopit, každá vláda by měla mít nějaké své priority a podle nich rozhodovat. Nejhorší je, že systém, bez ohledu na ten či onen škrt, funguje pořád stejně. Stát se zvětšuje a všechny své útraty řeší na účet lidí, kteří pracují. Nechci psát slovo pracujících, protože celý minulý režim stavěl svou existenci na proklamacích o „pracující třídě“.
Nyní tady máme spoustu lidí, kteří takzvaně pracují pro erár, jejichž mzdy se valorizují. A i kvůli tomu výdaje státu neustále rostou. Potom jsou tu ti, kteří skutečně pracují a z jejichž daní ti předchozí žijí. Žádná česká vláda není schopna zjednodušit život těm, kteří pracují. Místo toho hledá způsoby, jak z nich dostat víc peněz. Tato „pravicová“ v tom není výjimkou.
Vláda Petra Fialy představila svůj konsolidační balíček, který by měl zpomalit růst státního dluhu. Konkrétně o 94 miliard korun v příštím roce. Vláda namixovala soubor opatření, jak říká, ze dvou třetin na straně výdajů. Z jedné třetiny na straně příjmů.
Dalibor Martínek: „Pravicová“ vláda si řeže pravou ruku. Zvyšuje daně firmám i živnostníkům
Názory
Jednoduché podmínky k podnikání jsou přitom klíčem úspěchu celého státu. Na tom založily svou prosperitu Spojené státy. V Česku je vše složité. Ostře sledovaný vládní balíček v tom neučinil žádnou změnu. Prostě si stát jen opět vezme od lidí víc na své útraty. Například na realitním trhu: zvyšovat nemovitostní daně vládě jde, s tím nemá problém. Ale zjednodušit stavební řízení se jí nepovedlo.
Vládní daňový balíček ještě ve spojení s představenými parametrickými změnami důchodového systému – protože o jeho reformu se věru nejedná – zaplatí hlavně „obyčejný člověk“. Nic moc jiného ale vlastně čekat nešlo. Vždyť vláda sama má ke svým výdajům k dispozici peníze z daní a odvodů občanů a firem. A dluh. Dluh, to jsou ale jen budoucí daně a odvody. 
Lukáš Kovanda: Kdo zaplatí vládní konsolidační balíček?
Názory
Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka čtěte zde
