Dalibor Martínek: Evropa klekne na důchodech. Penze se staly novým náboženstvím
Ve Francii už zase hoří auta. To není nic nového, Francouzi jsou zvyklí si jednou za čas na ulicích něco zapalovat, ať už je záminkou cokoliv. Nyní je to důchodový systém. Vláda a Senát ve Francii před čtrnácti dny schválily posun odchodu do důchodu z 62 let na 64 let. Jaká hrůza, řekl by jeden. Kvůli tomu teď hoří ulice, dokonce vzplála i radnice v Bordeaux.
V Česku si vláda také pohrává s myšlenkou prodloužení věku odchodu do důchodu. My už jsme na 68 letech. Auta zatím nehoří, protože jsme Češi. Všechno tak nějak zkousneme.
Penze jsou, zdá se, jedinou záminkou, která by v současnosti našince přiměla jít do ulic. Důchody a jejich výše se totiž staly mantrou. Nejen v Česku nebo ve Francii. Celá Evropa je posedlá myšlenkou penzijních systémů, výší důchodů a jejich valorizací. Společenskou debatu ovládá obava o to, aby chudáčci staříci a stařenky netrpěli. Stáří se stalo modlou vyspělého světa.
Mimořádný červnový růst důchodů bude o víc než polovinu nižší než podle běžných zákonných pravidel. Spornou vládní novelu o omezení valorizace podepsal prezident Petr Pavel. Průměrná měsíční penze tak vzroste o 760 korun místo o předpokládaných 1770 korun. Snížení valorizace je podle vlády nutné pro stabilizaci veřejných financí, stát jen za letošek ušetří 19,4 miliardy korun. Opozice naopak mluví o ožebračování důchodců a hodlá novelu napadnout u Ústavního soudu, a to kvůli retroaktivitě a způsobu projednání ve sněmovně.
Pavel podepsal nižší růst důchodů. Na řadě je zřejmě Ústavní soud
Money
Důchody jsou novým náboženstvím
Vypadá to, jako bychom se všichni celý život těšili, až už konečně budeme staří. A začneme dostávat peníze bez práce za to, že jsme dřív pracovali. Kvůli výši důchodů nebo věku odchodu na odpočinek asi budou padat vlády. Možná i ta česká.
Kde se vlastně vzala myšlenka, že když je člověk starý a unavený, má se o něj starat stát? Dřív se přeci lidé stáří buď vůbec nedožili, nebo se o sebe museli postarat sami. Německý kancléř Otto von Bismarck uzákonil systém penzí v tehdy nejednotném Německu před sto třiceti lety. Udělal to v zásadě proto, aby dělníci neremcali, že až budou udření, zůstanou napospas. Aby se mu nebouřili, a aby víc makali. Slíbil jim cukr, který si vychutnají na konci života. Tedy ti, kteří se důchodu dožijí.
Důchody, to je prostě české téma. Jiné země, třeba v Africe, řeší populační explozi, lokální války, nedostatek zdravotní péče. Původní vegetace na Sumatře je téměř vypálená kvůli pěstování palem, palmový olej se dobře prodává. Tamní poddruh tygra je vyhuben.
Dalibor Martínek: Jaký je český sen? Dobýt vesmír? Zachránit planetu? Ne. Být starý a bohatý
Názory
Původně vlastně zákeřný úmysl během sta let nabobtnal do obřích rozměrů. Z licoměrného příslibu penzí z devatenáctého století je nyní vrcholné politikum, které ovládá veřejnou debatu. Například v Česku populisté v čele s Andrejem Babišem nazývají zvýšení penzí „jen“ o 700 korun měsíčně okrádáním penzistů.
Vyšinutá debata
Česko vydává na penze 600 miliard korun ročně. Třetinu vybraných peněz, a bude to růst. Je přitom nesprávné říct, že to platí stát. Stát nic neplatí, ten jen živí své úředníky. Platí to lidé, kteří pracují. A budou platit čím dál víc. Proto se v současnosti bavíme o zvyšování daní, o vyšších odvodech živnostníků. Záminkou je, že je prý systém nespravedlivý, že se živnostníci vezou a potom chtějí penze. Je to přesně naopak, živnostníci pracují a živí penzisty i úředníky.
Celá veřejná debata kolem penzí je vyšinutá. Kam se ztratil princip, že se každý má připravit na vlastní stáří? Místo toho tady válčíme o valorizační vzorec, svolávají se mimořádné schůze sněmovny a bojuje se u Ústavního soudu. Ve Francii hoří v ulicích auta. Kam se ztratil dobrý mrav, že se děti starají o své rodiče? A prarodiče z peněz, které za celý život vydělali, podporují své mladé? Všechno jsme hodili za hlavu a modlíme se jako k novému Bohu k penzím.
Komentář Stanislava Šulce s titulkem Proč Fialova vláda za sebou nechává jen poražené? vyvolal sérii čtenářských reakcí. Vybíráme dvojici reprezentativních názorů čtenářů. Reakce zveřejňujeme bez redakčních zásahů jen po běžné jazykové korektuře. 
Dopisy čtenářů: Proč stát šetří jenom na důchodcích?
Názory
Vypadá to jako ztráta cesty. Nárokový penzijní systém, kvůli kterému bojuje lid s vládou, je slabá noha naší civilizace. Kulháme, hledáme, jak zvýšit státní příjmy, abychom mohli živit čím dál víc starých.
Pomáhat potřebným je přitom skvělý, unikátní výsledek vývoje lidstva. Není to tak dávno, kdy se lidé a národy mezi sebou spíš vraždili, než aby se vzájemně podporovali. Rusové vraždí dosud. Ale má panovat balanc, rovnováha. Pořád ji hledáme. Což je dobře. A asi se to nemůže obejít bez požárů v ulicích. Ale chtělo by to víc sebevědomí od každého z nás. To je lepší cesta.
Česká vláda má podle analytiků společnosti Cyrrus před sebou nyní jen tři možné scénáře, jak řešit patovou situaci s českým důchodovým systémem. Ani jeden scénář sice tenhle systém nespasí, ale může aspoň zamezit budoucímu katastrofickému kolapsu, který by jinak nastal, pokud by se teď nedělalo nic, tak jako dosud, varuje Vít Hradil, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. A upozorňuje, že stejně bude nutné, aby lidé převzali odpovědnost za vlastní důchod, jinak prožijí svou penzi v chudobě. 
Ekonomové představili tři scénáře, které mohou zabránit kolapsu českého důchodového systému
Money
