Zajímá nás
Dalibor Martínek: Je září. Kde je spravená digitalizace povolování staveb, pane Bartoši?
Ministru Ivanu Bartošovi na konci prázdnin vypršel termín na splnění domácího úkolu, nápravy digitalizace stavebního řízení. Ticho po pěšině. Žádná nová zpráva, žádná tisková konference. Také stránky ministerstva pro místní rozvoj na toto téma mlčí. Došlo k nápravě, už vše dobře funguje? Nic.
Ministr pro digitalizaci Bartoš evidentně nápravu zpackané digitalizace povolování staveb nezvládl. Stejně jako nezvládl její zavedení.
Takže skončí v úřadě? Těžko. Místo toho se nyní rozhodl bojovat o sedm miliard korun z rozpočtu na příští rok na projekt dostupného bydlení.
Digitalizaci povolování staveb nezvládli především ajťáci, které si Bartoš najal. Ti možná ještě teď leží někde na pláži. No nic, další nesplněný slib českého ministra. Za to se v české politice evidentně nestřílí.
Asi 33 procent České republiky pokrývají lesy. Co by za takovou hojnost lesních porostů daly jiné země. Třeba Malta. Nebo Čad. Ale ne, Češi pořád nejsou spokojení. Nejdřív jim smrky žere kůrovec, protože smrků jejich předci v naději na víc dřeva vysadili příliš. Až nakonec musí ministr zemědělství vyhlásit kůrovcovou kalamitu a posypat české lesní hospodáře dotacemi „z peněz Pražáků“.
Dalibor Martínek: Zmatek v lese. Lesníci nechtějí zvěř, myslivci ji nechtějí střílet
Názory
Další termín
Bartošovi přitom běží další termín. Má do 23. září podle rozhodnutí antimonopolního úřadu najít nového dodavatele systému stavebního povolování. Toho původního, firmu InQool, která za všechny problémy a nefunkčnosti systému může, vybral Bartoš na poslední chvíli a bez výběrového řízení. Firma InQool, to je pár desítek ajťáků soustředěných kolem Tibora Szabó z Humenného.
Bartoš teď musí najít novou firmu, tentokrát správně, podle zákona. Už tento fakt se mu nelíbí. Ministerstvo sice vypsalo novou veřejnou soutěž, kterou nemá šanci v dané lhůtě splnit. Ale ještě k tomu podalo proti rozhodnutí ÚOHS správní žalobu o ukončení smlouvy s InQool a čeká na výsledek řízení.
Ale Bartoš není žádné ořezávátko. Rozjel ještě vyšší hru. S podporou deseti procent voličů v zádech, předpokládaných, vymýšlí, že by celkově změnil fungování antimonopolního úřadu, který mu v zakázce nezakázce na digitalizaci pořád šlape na paty. Vymýšlí, že by například antimonopolní úřad v budoucnu nesměl zahájit vyšetřování běžících zakázek z moci úřední. Asi by se chtěl Ivan stát mužem bez kontroly. Což nyní do jisté míry i je.
Vláda vydala nařízení, že důchodcům přibude k současným penzím v průměru 355 korun měsíčně. Nechme stranou, že o důchodech rozhoduje jakýsi výnos vlády, což trošku připomíná Rakousko-Uherskou monarchii, kdy se život lidí měnil výnosem vrchnosti.
Dalibor Martínek: Čeští důchodci ani netuší, jak dobře se mají. Jejich rozmazlování by mělo skončit
Názory
Bartoš odvádí pozornost jinam
Takže shrnuto, Bartoš zmastil digitalizaci stavebního řízení, má to napravit, cuká se, odmítá pochybení, v Česku se kvůli němu nestaví, a on ještě odvádí pozornost jinam. Skutečný lídr. Pozornost svádí k několika miliardám ze státního rozpočtu, za které chce dotovat výstavbu bytů pro chudé a „potřebné“. Těžko říct, jestli jsou městští policisté potřební. Pokud ano, tak skutečně dávají pokuty za parkování ve městě „potřební“?
Bartoš se chce na několika miliardách pro své projekty při projednávání rozpočtu ve vládě „kousnout“. Raději by se měl kousnout do jazyka. Místo boje za miliardy na vzdušné zámky by měl napnout veškerou energii na spravení stavebního řízení. Aby mohly vznikat byty. Kdyby to tak bylo, nemusel by bojovat o peníze z rozpočtu na „dostupné“ bydlení. Jenže Bartoš si boj o rozpočet možná vzal schválně jako jakýsi štít, který má odvrátit pozornost od jeho fatálního selhání, které poškozuje stavební výstavbu v Česku.
