Dalibor Martínek: Má růst důchod rychleji nebo ne? Senioři by hlavně měli podporovat vnoučata
Mají důchodci málo, nebo hodně peněz? Každý důchodce vám řekne, že má málo. A má pravdu. Oproti platu před odchodem na penzi je státem stanovený výměr jistě výrazné finanční ponížení. Jenže tak to prostě funguje. Kdo je starý a už nepracuje, nemůže brát peníze jako dřív, když pracoval. To snad každému, i důchodcům, musí dávat smysl.
Ústavní soud teď řeší, a prý je to ostře sledované jednání, jestli vláda ošmikala důchodcům valorizaci v souladu s ústavou, nebo ne. Po pravdě, je to to trošku nechutná debata. Už mě neustálé společenské boje o výši důchodů nebaví. Vlastně vůbec nechápu, proč celá česká společnost pořád jenom řeší důchody. Místo, aby se lidé zabývali tím, jak jít dál, co nového udělat, pořád sledujeme souboje o důchody.
Přátelé důchodci, začněte se prosím trochu víc starat sami o sebe. Jasně, je to v době vysoké inflace a vysokého věku těžké. Ale přesto, zkuste v sobě najít kousek solidárnosti se svými vnoučaty, o které se jejich rodiče, vaše děti, také musí nějak postarat. Musí pracovat, odříkávat si. Zkuste si také něco odříct. Třeba tu valorizaci.
Premiér podle informací, které někdo podstrčil médiím, držel milion korun v jisté záložně a příjmy z investice nedanil. Ať je to, jak je to, z politického hlediska je to aférka na pár dní, pěna dní. Ale z hlediska pevnosti vlády to ukazuje na něco hlubšího. Zajímavé na celém „případu“ není ani tak to, že by premiér chtěl obcházet zákony a nedanit. To bychom od pana profesora skutečně nečekali. Zajímavé je, že tato informace vůbec vešla na veřejnost.
Jurečka na mejdanu, Rakušan v šatně, Fialův milion. Zvířátka se začala požírat
Názory
Vážení staří lidé, přestaňte obtěžovat stát neustálými požadavky na valorizaci vašich příjmů za to, že jste staří. Každý jednou bude starý, z toho přece neplyne žádný nárok.
Vnímám, že téma důchodů vlastně není tématem důchodců. Senioři prostě berou, co stát dá. Jsou zvyklí na valorizaci. Když ji nedostanou, reptají. Ale výše penzí je prvotně tématem politiků. To oni si myslí, že čím větší penze starým lidem přisoudí, tím lepší naděje na volební úspěch mají. Je to takový společenský předsudek. Který vychází ze zažité zkušenosti, že kdo dává seniorům, a nyní jich máme v Česku dva a půl milionu, tak vyhrává volby. Pojďme tento uzel přeseknout.
Jedna informace. Za třicet let možnosti svobodného podnikání si každý mohl na stáří naspořit. To je jeden pohled. Kdo to nedokázal, a je to legitimní situace při nízkých českých platech, má tu pro něj být záchytná sociální síť. Bylo by fajn, kdybychom byli přívětivou, sociálně citlivou společností. Možná třeba i digitální.
Ale zpět k penzím. Není přece důvod lifrovat neustále peníze starým lidem. V Česku žere důchodový systém už sedm set miliard korun ročně a čísla narůstají. Není se co divit vládě, že z toho má husí kůži.
Na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze začala rekonstrukce prostranství za půl miliardy korun. Ano, čtete dobře, půl miliardy. Místo současných stromů, trávy a laviček tam budou nové stromy, nová tráva, nové lavičky. Akce bude trvat 33 měsíců. Místní se nejvíce podivují nad délkou rekonstrukce. V debatách na Facebooku se pohoršují nad tím, že prý nebudou moci na náměstí venčit pejsky. Cena akce je nezajímá. Pokud jde o erární výdaje, cena totiž nikoho moc nezajímá.
Dalibor Martínek: Stát zvyšuje daně, ale města dál nesmyslně utrácejí miliardy korun
Reality
V Rakousku nebo ve Švýcarsku jsou staří nejbohatší skupinou obyvatel. I v Česku se skvěle rozvíjí byznys s penězi starých lidí. Staří měli během svého života šanci vydělat si, postavit dům, strávit hezké dovolené v teplých krajích, zajistit děti. Stát by měl, a to je vlastně jeho hlavní úloha, podávat pomocnou ruku jen těm slabým. Ne bohatým důchodcům. Měl by se starat, aby se nám po ulicích neváleli feťáci a lidé, kteří se ve společnosti nedokáží vyznat. To nedělá. Místo toho pořád politici řeší výši důchodů. Jasně, je to spousta voličů.
Zpátky k rozhodování ústavního soudu o penzích. Za prvé, soud by neměl strkat svůj rypec do věcí politických. Měl by řešit situace, kdy někomu vznikne příkoří. Vzniklo důchodcům příkoří? OK, možná ano, možná ne. Takže vlastně je to i věc soudu. Nicméně si podržím názor, že starým lidem příkoří nevzniká. Rád se poměřím s verdiktem soudců. A na další stranu chápu, že se soud musí zabývat podnětem, zvlášť když mu ho doručí nadlidi, jakými se asi cítí být poslanci. Poznámka bokem, politici si jaksi oblíbili využívat ústavních soudců v situacích, kdy se nedokáží dohodnout. Soud se pak chca nechca jejich podnětům musí věnovat. To je patrně i případ důchodů.
A má důchod růst rychleji nebo pomaleji? Ať tak či tak, vážení důchodci, podpořte svá vnoučata.
