Dalibor Martínek: Michl je nejlépe placený státní manažer. A to je dobře
Hlídač státu, což je takový dobrovolnický spolek čtyř aktivistů, kteří mají bohulibý záměr vytvořit server, který má „být pomocí pro občany, aby mohli sami kontrolovat stát“, vytvořil žebříček nejlépe placených manažerů ve veřejně placené sféře. Projekt založil Michal Bláha, který se, jak praví na svém webu, „jeden den naštval a rozhodl se, že se stát musí co nejrychleji změnit.“
Chvályhodné, byť idealistické. Stát se může změnit jedině podle chování většiny jeho obyvatel, ne proto, že čtyři nadšenci vytvoří web. Ale budiž. Aktivita tohoto Hlídače státu není k zahození. Sice se marketingově snaží vydobýt si ve veřejném prostoru větší význam, než ve skutečnosti může mít, nicméně jeho data, ke kterým se dopátral, není špatné si přečíst, zařadit si je do mozaiky ostatních veřejně dostupných dat.
Tento Hlídač státu nyní zveřejnil „přelomovou“ statistiku, kterou získal na základě dotazů na veřejné instituce. Ptal se na platy. To je takové mediálně atraktivní téma. Je jasné, že server šel po sledovanosti. Nejlépe placeným manažerem byl prý v minulém roce guvernér ČNB Aleš Michl, který v průměru měsíčně obdržel téměř 750 tisíc korun.
V Česku se pletou dojmy s pojmy. Mluvíme o dostupném bydlení. To znamená, že by v Česku mělo být bydlení, ať už nájemní, nebo vlastnické, dostupné. Pro ekonomicky aktivní obyvatele. To se neděje, v Česku je z celé Evropské unie bydlení nejhůře dostupné.
Dalibor Martínek: Dostupné bydlení? Poslanci vymýšlejí koloběžku
Názory
Na druhém místě byl s měsíčním výdělkem ďábelských 666 tisíc korun generální ředitel Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra David Kostka. Tak vida, prý ve zdravotnictví chybí peníze.
Vachrlatý žebříček
Některé organizace Hlídači státu data nedaly, takže se žebříček jeví jako značně vachrlatý. Co je podstatnější, jeho účelem není „změnit stát“ k lepšímu. Je to typicky „nasírací“ žebříček. Účelový, který má jediný smysl. Aby ho co nejvíc médií převzalo, bezmyšlenkovitě otisklo. Protože když někdo bere hodně peněz, tak je to přece nepřítel státu a mělo by s ním být náležitě naloženo.
Média mají takové zprávy ráda, tisknou je. Protože se čtou. Lidé se rádi rochní ve své závisti. Je to totiž osvobozující emoce, na někom druhém najít příčinu své nelichotivé pozice ve společnosti. Dřív lidé chodili do kostela, aby tam smyli své pomyslné hříchy, ale hlavně, aby někam patřili. Teď většina společnosti nepatří nikam. Nemá svou komunitu, kde by se ze svých frustrací vymluvila. Závist úspěšným nebo pracovitým je proto kompenzací této duševní „díry“.
Rozjíždějící kampaň před parlamentními volbami je nesnesitelně bezduchá. Na jedné straně opoziční populisté nejhrubšího zrna, na druhé zas vládní tábor, který nejspíš sám neví, proč by mu měl někdo odevzdat hlas.
Karel Pučelík: Spolu hraje na soucit. Na správné straně není nikdo
Politika
Aleš Michl, který nyní jistě bude za svůj plat mediálně vláčen, a možná bude donucen k tomu vydat nějaké komuniké, si plat, ať už je jakýkoliv, zaslouží.
Otázkou vůbec je, jestli nás má jeho plat zajímat. Stejně jako platy dalších manažerů. To je věcí zřizovatele. Ale, když už na to přišla společenská řeč, tak pro vyjasnění. Michl stáhl inflaci v Česku pod tři procenta. Získal jako první guvernér v české historii prestižní mezinárodní ocenění jako nejlepší guvernéra světa. Mezinárodní porota vyzdvihla jeho podíl na snížení inflace.
A mimochodem, Michl stanovil strategii nákupu zlata do rezerv České národní banky, a úspěšně ji naplňuje. Při současném růstu cen zlata bude Michl historií oceněn až v budoucnosti, protože Česko na tom jistě nebude tratit. Navzdory hloupému žebříčku platů pro závistivce od čtyř amatérů.
