Dalibor Martínek: Nájemní bydlení budoucnosti? Rodiny s dětmi, zapomeňte
V Česku jako neslavné houby po dešti přibývají projekty nájemního bydlení. Neslavné proto, že slovní spojení houby po dešti je strašně otřepané slovní klišé. Faktem však je, že se celý trh bytové výstavby přepnul do módu výstavby nájemních bytů. Trend je jasný, nájemní bydlení, za každou cenu, míní komentátor newstream.cz Dalibor Martínek.
Minulý týden představila dokončený bytový projekt v pražském Karlíně společnost Trigema miliardáře Marcela Sourala. Takový pěkný, hnědý barák u silnice. Sochař David Černý u něj postavil další čtyři své monumentální kovové sochy. Jedna z nich hýbe hlavou.
V domě je sto čtyřicet bytů, sto dvacet je již pronajatých. Zájem o nájemní bydlení roste a developeři jsou si toho vědomi. Fondy a korporace nyní kupují, co je k mání. Zapojila se Česká spořitelna, Kooperativa. A zapojují se další. Koupit projekt nájemního bydlení je v současnosti trendy.
V době vysokých úrokových sazeb a drahých hypoték je velké téma pro developery a investory nájemní bydlení. Protože se trh s prodeji bytů téměř zastavil, do centra zájmu se dostalo podnikání v nájmu. Jenže při současné situaci ani to pro investory dobře nevychází, shodli se hosté setkání Realitního Clubu, které pořádal Newstream. 
Nájemní bydlení je z nouze ctnost, shodují se odborníci z realitního trhu
Reality
Developeři sice tento přicházející trend vnímali již před několika lety a své projekty k tomu uzpůsobili. Ostatní hráči trhu si ho však všimli až v posledním roce a snaží se na trhu poshánět, co je ještě volné. Typicky spořitelna odkupuje od Finepu či od Sekyra Group projekty, které by v současné době vysokých úrokových sazeb a nedostupných hypoték už nebylo možné prodat do vlastnického bydlení.
Trend je jasný, nájemní bydlení. Za každou cenu
Spořitelna je specifický případ, dostala z mateřské Erste pokyn k vybudování portfolia takzvaného dostupného bydlení již před třemi lety. Ale to víte, v korporaci vždy všechno trvá.
To nemění nic na faktu, že trend je nyní jasně určen. Nájemní bydlení. Za každou cenu. A to doslova. Velcí investoři, kteří se do nájemního bydlení pouštějí, vyprávějí jeden příběh. A sice, že nájemní byty dosud byly jen jakési špinavé špeluňky v panelácích, neopravené, s plísní na zdi. Ano, o plísni ve starých domech zástupci velkých firem, které jdou na trh s nájemním bydlením, rádi mluví.
Nejen vysoké hypoteční sazby a růst cen nemovitostí míchají kartami na domácím realitním trhu. Mladší generace už tolik netouží po vlastním bydlení a raději dává přednost finanční nezávislosti a větší flexibilitě. Po letech tak roste zájem o nájemní bydlení, na což reagují i developeři. „Trend týkající se přesunu části klientů směrem k nájemnímu bydlení předpovídáme už delší dobu, část kapacit v našich projektech proto věnujeme právě tomuto typu bydlení,“ říká Jiří Vajner, generální ředitel Creditas Real Estate. 
Roste zájem o vybavené byty, ve kterých je vše až po příbory, říká ředitel Creditas Real Estate
Reality
Benefitem takzvaného nového nájemního bydlení má být, že je byt zcela nový, vybavený nejmodernějšími technologiemi, s recepcí, posilovnou či jinými příjemnými doplňky.
Má to však několik vad, které ukazují, kam směřuje nájemní bydlení pod kuratelou developerských firem. Všechno se potom spojuje do jediného obrázku. Za prvé, nájemní smlouvy chtějí noví vlastníci, ať už jsou to fondy nebo developeři, na jeden rok. Nájem na dva roky je výjimkou. Na dlouhodobější nájem úplně zapomeňte. Už tento první požadavek je dělící čárou mezi „normálním“ bydlením v nájmu, jak je běžné například v Německu, a českým trhem, kde majitelé bez jakékoliv státní regulace hledají možnosti, jak co nejvíce z pronajímatelů dostat.
Kdo tahá za kratší konec?
Je přitom v uvozovkách vtipné, že se vlastníci bytů stále cítí být těmi, kteří tahají za kratší konec právního provazu. Nebo o tom takto rádi mluví. Nájemníci se prý často nechtějí vystěhovat včas, jejich zvířata prý ničí vybavení nájemních bytů, nechtějí nechat kauce majitelům, aby za ně oni mohli rekonstruovat byt.
V době, kdy se kvůli nedostupným hypotékám překlápí český trh k nájemnímu bydlení, vycítili vlastníci bytů příležitost tlačit a vymoci si výhody. Ať už na nájemnících, nebo dokonce se snaží lobbovat a vymoci si některé pravomoci při tvorbě nové legislativy. Kupodivu, šéf pirátů Ivan Bartoš není vůči tlaku vlastníků hluchý a mluví o „vyrovnání vztahů“. To zní dokonce až děsivě.
Moderní nájemní bydlení vypadá trochu jako v hotelu, říká Tomáš Kašpar, spoluzakladatel a viceprezident Asociace nájemního bydlení. Ta zastupuje vlastníky nájemních bytů, kterých nyní rychle přibývá.
Tomáš Kašpar: Majitelé psů by mohli platit vyšší kauci za nájemní bydlení
Reality
Nájemníci budou v příštích letech tou slabší skupinou ve vztahu k bydlení. Vlastníci cítí velkou příležitost posunout mantinely. A využívají ji. V tomto boji se už ani nebojí přiznat, že by nájemník s domácím zvířetem měl být zákonně znevýhodněn, například povinností vyšší kauce. Matky samoživitelky? Ty ať lobbují, pokud k tomu mají sílu, snad už jen za nějaká obecní ubytovací zařízení.
A rodiče s dětmi? Vzhledem k faktu, že průměrná velikost „moderního“ nájemního bydlení se z vyšších čísel blíží dvaceti metrům čtverečním, by měli uvažovat buď o emigraci, nebo by možná v souladu s vývojem trhu s nájemním bydlením mohli žádat o svěření svých potomků do péče… Koho? Tato země není pro mladé.
Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka čtěte zde
