Dalibor Martínek: Nebezpečné kouzlo volebních průzkumů. Dokáží ovlivnit volby
Výsledky dubnových předvolebních průzkumů působí jako nevinné, zbytečné hrátky. Opak je pravdou. Formují totiž zásadně mysl voličů.
ANO by drtivě vyhrálo volby s víc než 32 procenty hlasů, uváděl v únoru předvolební průzkum společnosti Median. Agentura STEM v únorovém průzkumu hlásila ANO nad 35 procent hlasů.
Nyní ovšem průzkumné agentury identifikují propad preferencí Andreje Babiše. Média to komentují jako „drtivý pád“. Naopak prý roste zájem voličů o Okamurovo SPD. Jak uvádí například agentura NMS Research. Podle politologů je to dáno dohodou o spolupráci s dalšími třemi podobně smýšlejícími uskupeními – Svobodnými, Trikolorou a PRO2022. Spolek dosahuje hranice 12,5 procenta. Údajný Okamurův majstrštyk.
Výsledky dubnových průzkumů působí jako takové nevinné, zbytečné hrátky. Do voleb je daleko, dnešní průzkumy nemusejí nic znamenat. Lidé se stejně nakonec rozhodnou pár dní před vhozením volebního lístku.
Stojí zato vstát z kanape?
Opak je pravdou. Předvolební průzkumy mají jednu zásadní moc. Dokáží postupně, týden po týdnu, v myslích voličů vytvářet jakousi představu, očekávání. Imaginární myšlenkovou mapu dění budoucího. A takové očekávání se ve výsledku může v poslední minutě promítnout do rozhodnutí, komu hodit hlas.
Když má někdo v preferencích moc procent, ochota voliče zvednout se z kanape klesá. Vždyť je to předem jasné, proč bych tam chodil. Když má v průzkumech dlouhodobě nějaká strana pod pět procent, musím být už vážně skalní fanda, abych jí hodil hlas. Který podle průzkumů propadne.
Předvolební průzkumy působí na první pohled jako jakýsi kolorit před volbami. Mrknu na ně a zapomenu. Ale tyto průzkumy formují mysl voličů. Andrej Babiš to dobře ví. Říká, že je nemá rád. Velmi dobře chápe, že když mu dávají příliš mnoho procent, vzniká dojem, že všechno je rozhodnuté předem. Babiš umí tyto nuance číst. Když to vypadá na těsnější výsledek, lidé se vyhecují, zvednou se a chtějí podpořit svého kandidáta. Nebo poškodit jinou volbou protikandidáta.
Vyvolat správný dojem
K tomu historická poznámka. Při parlamentních volbách v roce 2010, které se tenkrát konaly v dubnu, nebyl dlouhou dobu podle průzkumů zájem o hnutí Víta Bárty Věci veřejné. O Bártovi se spekulovalo, že je napojen na mocné zákulisní pražské hráče. Pár měsíců před volbami ovšem průzkum agentury Médea tehdejšího mediálního magnáta Jaromíra Soukupa „zjistil“, že VV se dostaly nad pět procent. Strana jednoho muže se holedbala, že je to dáno dobrou prací lídra Radka Johna, bývalého slavného novináře. Straně se podařil mistrovský kousek. Vyvolala v lidech dojem, že je to protikorupční a nadějné nové uskupení, a co je důležité, že má šanci se dostat do sněmovny. Průzkumy tuto tezi podpořily. Věci veřejné nakonec získaly jedenáct procent hlasů a dostaly se do vlády.
Možná by tu šlo hledat paralelu s Motoristy, ale zatím je tato spekulace předčasná. Klíčové je, že když některý subjekt dokáže vytvořit dojem, že hlas voliče nepropadne, že stojí za to ji volit, tak se přání stává otcem myšlenky. Zaseté do voliče.
V minulých volbách v roce 2021 „propadl“ volbou nezvolených stran víc než milion hlasů. Dvacet procent. Které si potom rozdělily strany, které se dostaly do sněmovny. Strany si riziko propadnutých hlasů uvědomují i tentokrát. Ty, kterým průzkumy dávají velkou šanci protnout pásku, se nyní zajímají o voliče malých stran. Babiš i Okamura. Samozřejmě i Spolu, ale tomu moc nejde.
Jednou věcí je nyní příprava finálních předvolebních kampaní ve volebních štábech. Klíčem k vítězství je ovšem posbírat ten milion propadlých hlasů. Jarní předvolební průzkumy jsou zdánlivě nepodstatné. Mají v tom však klíčovou úlohu. Zaset myšlenku. Přes léto na volby všichni zapomenou. A před urnou bude volič přemýšlet: Mám svůj hlas zase vyhodit?
