Dalibor Martínek: Pavel není Havel. Ač by jím byl rád. Co přinesl rok se současným prezidentem?
Je to přesně rok, 28. ledna roku 2023, kdy Petr Pavel vyhrál prezidentské volby. A stal se čtvrtým českým prezidentem od listopadu 1989. Pro připomenutí, v souboji s Andrejem Babišem získal 3,4 miliony hlasů, o milion víc, než kolik lidí hlasovalo pro Babiše.
Pavel se stal prezidentem, protože hezky vypadá. To je tvrzení, které se těžko vyvrací. Možná Pavel trošku připomíná tatíčka zakladatele T.G. Masaryka, ten měl také bílé fousy, hezky řezanou tvář. Nicméně, poznámka o tváři Petra Pavla nemá za účel snižovat veřejnou poptávku po korektní, slušné, politickým handrkováním nezatížené osobnosti. Taková byla v Česku potřeba. A Pavel jí evidentně je.
Pavel se při volbách a na začátku svého působení snažil vytvořit představu, že je myšlenkovým následovníkem Václava Havla, že chce „vládnout“ v jeho duchu. Mnozí mu to sežrali. Pavel se vymezil vůči dvěma Havlovým pokračovatelům, politickým prezidentům Klausovi a Zemanovi. Říkal, že nastaví nový perimetr (možná to takto přesně neřekl, ale asi to tak nějak myslel, a k vojákovi slovo perimetr sedí). Že bude slušný, nebude rozdávat podpásové rány politickým stranám, bude stát na straně lidu.
Novoroční projev prezidenta Petra Pavla se nesl v ekonomickém duchu. V roce oslav 20 let od vstupu do Evropské unie by Česko mělo začít konat kroky k naplnění závazku přijmout euro, prohlásil prezident.
Prezident Pavel: Musí se začít činit kroky k přijetí eura
Leaders
Poněkud fádní rok
Na straně lidu chtěli slovně stát i Klaus a Zeman. Ale tak nějak to, asi z podstaty svých osobností, nezvládli. Podpásovek, především slovních, bylo fakt hodně. V tom tedy Pavel drží slovo. Dokonce naštěstí i ústa.
Jaký byl rok s Pavlem? Vlastně celkem nudný. Provokatéři Klaus a Zeman uměli sbírat za své hejty víc pozornosti. Pavel si jezdí na motorce, debatuje v lokálních kulturácích. Podporuje Ukrajinu, za to mu budiž dík. Ale co dál? Jestli má být jeho úlohou umenšit politický vliv Hradu, tak se mu to daří velmi dobře.
A bokem řečeno, je to možná nejzáslužnější (ne)činnost, kterou dělá. Funkce Hradu je relikt dob minulých. Překonaný. Možná by bylo nejlepší, kdyby se pražský Hrad stal jen kulturní památkou, ne sídlem „hlavy státu“. A to nejen proto, že tato funkce svádí volené prezidenty k různým mocenským výstřelkům, milostem vrahům, uzavírání Hradu pro veřejnost, večírkům pro vyvolené, za Zemana i k rozkrádání. Šéf lánské obory byl za „špatné hospodaření“ pravomocně odsouzen, hlavou státu pak omilostněn. Už nemáme habsburského císaře, funkce prezidenta je zbytečná.
Prezident Petr Pavel si při novoročním projevu pustil ústa na špacír, když lobboval za euro proti české koruně. Co ho k tomu vedlo může být tématem spekulací. Sám není ekonom, což není nic proti ničemu. Moudře se obklopuje poradci, kteří mu v ekonomické oblasti dávají dobré rady. 
Dalibor Martínek: Je smutné, že českou korunu obhajuje jenom ex-prezident Václav Klaus
Názory
Je Pavel druhý Havel? Ne, bohužel
Pavel se však krotí, to je mu třeba přiznat. V politických otázkách se držel zkrátka, vládu neostřeloval. Když mu jeho poradci doporučili neprůchozího kandidáta na ústavního soudce Roberta Fremra, nedělalo mu potíž najít jiného aspiranta, situaci nevyhrocoval. V době vysoké inflace a stagnace ekonomiky nedával premiérovi „hraběcí rady“, jak byli zvyklí dělat jeho dva předchůdci.
Pavel se snaží zlidštit „úřad panovníka“. Druhým Havlem se však nestane. A to ne proto, že by byl národu méně sympatický, nebo že by prosazoval nějaká nepopulární opatření, měl „hloupé řeči“. Zásadní rozdíl proti Havlovi je, že nemá na čem stavět. Havel se mohl opřít o svůj život. O autoritu člověka, který měl úctyhodně nastavený vnitřní kompas. Názory formuloval sám za sebe, „odžil“ si je. Pavel sloužil. Určitě dobře, ať už šlo o jakýkoliv režim. A dobře slouží i v současnosti. Ale komu?
Poslední eskapády kolem obsazení klíčových pozic na Hradě, vyhození hradní kancléřky a instalování Milana Vašiny, bývalého šéfa z korporátu, následně „užitečného idiota“ ve službách Aspenu, vlivové skupiny podporované v Česku především Zdeňkem Bakalou, nevnášejí dobré světlo na způsob, jakým Pavel na Hradě vládne. Nebo kdo tam vlastně vládne? Pavel se snaží být lidový, ale co se děje za jeho zády? Pavel není Havel. Jeho „vládnutí“ je sice bezkonfliktní, ale matné a nečitelné. Zbytečná figura na mocenské šachovnici.
